Do krámu přišel muž a chtěl koupit sprchovou hadici. Karel nebyl ve firmě, tak jsem mu zboží vydala
ale jelikož nevím, u kterého velkoobchodu je zboží nakoupeno, a jak to mám zaúčtovat, tenhle
sortiment v obchodě běžně neprodáváme, jde to ven spíše přes výjezdy k zákazníkům, nechala jsem
účet otevřený. Píšu to v takových případech na předtištěný lístek a zákazník to pak podepíše a dá se
mu vědět. Samozřejmě jen u lidí, které známe, tudíž jsem začala vyplńovat lístek: p. Cvrček z vedlejší
vesnice, datum, kolik kusů čeho vyzvedl, telefon a jeho podpis. Karel to pak ocenil a já mu zavolala,
že je to hotové. Říkal, že přijede ještě tento týden a zaplatí.
Ten den odpoledne přišel do krámu další p.Cvrček, také z vedlejší vesnice a chtěl náhradní díl
k pračce. Zase lístek, objednávka, telefon. Druhý den dorazil náhradní díl, ocenila jsem to a další
den si to měl p. Cvrček vyzvednout. Měla jsem dost na pilno, dělala jsem novou výlohu, když přišla
do obchodu žena a představila se jako p. Cvrčková a povídala, že její táta tady něco...........
a v tom se stala chyba, neposlouchala jsem, co paní říká, šla jsem k regálu a dala jsem jí náhradní
díl k pračce. Ona zaplatila a odjela. Já, v domnění, že je to vyřízené, jsem zničila lístek, nechala
jsem ho projet skartovačkou.
Po nějaké chvíli zazvonil telefon, na druhém konci byl p. Cvrček, ale ten, který si vyzvedl sprchovou
hadici, a vysvětloval mi, že mu dcera přinesla domů náhradní díl k pračce. Začalo mi být všechno jasné
a bylo mi všelijak. Ptala jsem se ho, jestli jsou spolu s druhým p. Cvrčkem nějak spřízněni. Nebyli. Řekla
jsem mu, že tomu druhému p.Cvrčkovi zavolám a dám mu vědět, že nemusí jezdit k nám, ale že si může
ukrátit cestu a vyzvednout si to u něho ve vesnici. Řekl mi jen, že Cvrčci jsou čtyři bratři. Jeho otevřený
účet mu pak Karel přiveze v sobotu, dodala jsem, v sobotu má k nim do vesnice vždycky cestu.
Položila jsem telefon a rozmýšlela, co budu dělat, lístek byl v nenávratnu, začala jsem hledat v telefonním
seznamu, jenže jsem nevěděla křestní jméno dotyčného. To se dalo ale podle mě snadno zjistit. Volala jsem
tedy nějakému p. Cvrčkovi, ale nevěděla jsem kterému, věděla jsem jen, že na lístku bylo číslo na mobil a já
volala na pevnou. Nikdo to nebral. Položila jsem a volala dalšímu P. Cvrčkovi. Nikdo to nebral ale začal zvonit
druhý telefon v kanclíku. Vzala jsem to, ozval se p. Cvrček. Ptala jsem se ho, zda si u nás objednal náhradní
díl od pračky, neobjednal. Zeptala jsem se: "který p. Cvrček jste, prosím vás?" "Já jsem ten starosta." "Aha,
a máte bratra, který má zimní bundu v barvě terakoty?" Blbá otázka, ale tonoucí se stébla chytá.
"Vy máte otázky, já jsem tedˇ ve sprše, zavolám vám za chvilku."
Myslela jsem, že mě vomejou, samí Cvrčci, kdo se v tom má vyznat. Začal zvonit telefon: "tady Cvrček, volali jste
k nám?" už podle hlasu jsem poznala, že to není starosta, zeptala jsem se, kterýže p.Cvrček je, samozřejmě to
nebyl ten pravý, a k tomu všemu začal znovu vyzvánět druhý telefon, řekla jsem mu, že mu zavolám za chvilku
a položila jsem. Zvedla jsem druhý telefon, představila se a na druhém konci byl p.Cvrček starosta, dal mi číslo
na mobil jeho bráchy a mně spadl kámen ze srdce. Volala jsem mu hned, nikdo to nebral. Mezitím přišel Karel,
chtěla jsem mu všechno vysvětlit ale nejdřív jsem volala ještě bráchovi p. Cvrčka, kterému jsem říkala, že mu
zavolám za chvíli. Pak jsem zkusila ještě toho skutečného zákazníka a on to konečně vzal. Než jsem mu to
všechno vysvětlila a prošla všechny Cvrčky, se kterými jsem měla tu čest, musel si asi myslet, že mi přeskočilo.
"Co prosím tě vyvádíš?", zeptal se Karel, který vše poslouchal.
"Tohle musíš zažít", řekla jsem mu a líčila mu celou story. Přišlo mi to tak neskutečně směšné, jak se může mou
nedbalostí situace zamotat. Od minulého týdne píšu na lístky také křestní jména. Kdo tohleto nezažil, neuvěří.
A věřte mi nebo né, mě už začalo cvrlikat v hlavě.
To tedy byla situace! 
Vysypaly jsme( měla jsem pod sebou samá mladá děvčata ) koš a všechny papírečky šikovné holky složily a nalepily na výkresové čtvrtky 
Já jsem byla na pokraji zhroucení
Moc ti děkuji za návštěvu, komentář a ani nevíš, jak se z toho těším. Taky tě mám moc ráda.♥♥♥
U nás tady na vsi je takhle rozvětvená rodina Čížů, to bylo pět bratrů, každý má dva nebo tři syny, ti mají už také syny a je to solidní blázinec když tě někdo zastaví, jedouc v autě, a ptá se kde bydlí Čížovi. Na otázku kteří odpoví že neví, prostě Čížovi. Takže mu musíš vysvětlit že jich je tu celkem zhruba deset a poslat na různá místa vsi aby si zjistil který jsou ti správní.