Dobré knihy jsou brusem rozumu, pilníkem soudnosti a balšámem očí. Jan Amos Komenský

Duben 2016

Pan Cvrček

6. dubna 2016 v 11:00 | Helena |  Téma týdne

Do krámu přišel muž a chtěl koupit sprchovou hadici. Karel nebyl ve firmě, tak jsem mu zboží vydala
ale jelikož nevím, u kterého velkoobchodu je zboží nakoupeno, a jak to mám zaúčtovat, tenhle
sortiment v obchodě běžně neprodáváme, jde to ven spíše přes výjezdy k zákazníkům, nechala jsem
účet otevřený. Píšu to v takových případech na předtištěný lístek a zákazník to pak podepíše a dá se
mu vědět. Samozřejmě jen u lidí, které známe, tudíž jsem začala vyplńovat lístek: p. Cvrček z vedlejší
vesnice, datum, kolik kusů čeho vyzvedl, telefon a jeho podpis. Karel to pak ocenil a já mu zavolala,
že je to hotové. Říkal, že přijede ještě tento týden a zaplatí.

Ten den odpoledne přišel do krámu další p.Cvrček, také z vedlejší vesnice a chtěl náhradní díl
k pračce. Zase lístek, objednávka, telefon. Druhý den dorazil náhradní díl, ocenila jsem to a další
den si to měl p. Cvrček vyzvednout. Měla jsem dost na pilno, dělala jsem novou výlohu, když přišla
do obchodu žena a představila se jako p. Cvrčková a povídala, že její táta tady něco...........
a v tom se stala chyba, neposlouchala jsem, co paní říká, šla jsem k regálu a dala jsem jí náhradní
díl k pračce. Ona zaplatila a odjela. Já, v domnění, že je to vyřízené, jsem zničila lístek, nechala
jsem ho projet skartovačkou.


Po nějaké chvíli zazvonil telefon, na druhém konci byl p. Cvrček, ale ten, který si vyzvedl sprchovou
hadici, a vysvětloval mi, že mu dcera přinesla domů náhradní díl k pračce. Začalo mi být všechno jasné
a bylo mi všelijak. Ptala jsem se ho, jestli jsou spolu s druhým p. Cvrčkem nějak spřízněni. Nebyli. Řekla
jsem mu, že tomu druhému p.Cvrčkovi zavolám a dám mu vědět, že nemusí jezdit k nám, ale že si může
ukrátit cestu a vyzvednout si to u něho ve vesnici. Řekl mi jen, že Cvrčci jsou čtyři bratři. Jeho otevřený
účet mu pak Karel přiveze v sobotu, dodala jsem, v sobotu má k nim do vesnice vždycky cestu.

Položila jsem telefon a rozmýšlela, co budu dělat, lístek byl v nenávratnu, začala jsem hledat v telefonním
seznamu, jenže jsem nevěděla křestní jméno dotyčného. To se dalo ale podle mě snadno zjistit. Volala jsem
tedy nějakému p. Cvrčkovi, ale nevěděla jsem kterému, věděla jsem jen, že na lístku bylo číslo na mobil a já
volala na pevnou. Nikdo to nebral. Položila jsem a volala dalšímu P. Cvrčkovi. Nikdo to nebral ale začal zvonit
druhý telefon v kanclíku. Vzala jsem to, ozval se p. Cvrček. Ptala jsem se ho, zda si u nás objednal náhradní
díl od pračky, neobjednal. Zeptala jsem se: "který p. Cvrček jste, prosím vás?" "Já jsem ten starosta." "Aha,
a máte bratra, který má zimní bundu v barvě terakoty?" Blbá otázka, ale tonoucí se stébla chytá.
"Vy máte otázky, já jsem tedˇ ve sprše, zavolám vám za chvilku."

Myslela jsem, že mě vomejou, samí Cvrčci, kdo se v tom má vyznat. Začal zvonit telefon: "tady Cvrček, volali jste
k nám?" už podle hlasu jsem poznala, že to není starosta, zeptala jsem se, kterýže p.Cvrček je, samozřejmě to
nebyl ten pravý, a k tomu všemu začal znovu vyzvánět druhý telefon, řekla jsem mu, že mu zavolám za chvilku
a položila jsem. Zvedla jsem druhý telefon, představila se a na druhém konci byl p.Cvrček starosta, dal mi číslo
na mobil jeho bráchy a mně spadl kámen ze srdce. Volala jsem mu hned, nikdo to nebral. Mezitím přišel Karel,
chtěla jsem mu všechno vysvětlit ale nejdřív jsem volala ještě bráchovi p. Cvrčka, kterému jsem říkala, že mu
zavolám za chvíli. Pak jsem zkusila ještě toho skutečného zákazníka a on to konečně vzal. Než jsem mu to
všechno vysvětlila a prošla všechny Cvrčky, se kterými jsem měla tu čest, musel si asi myslet, že mi přeskočilo.

"Co prosím tě vyvádíš?", zeptal se Karel, který vše poslouchal.
"Tohle musíš zažít", řekla jsem mu a líčila mu celou story. Přišlo mi to tak neskutečně směšné, jak se může mou
nedbalostí situace zamotat. Od minulého týdne píšu na lístky také křestní jména. Kdo tohleto nezažil, neuvěří.
A věřte mi nebo né, mě už začalo cvrlikat v hlavě.











Labutě a asparágus

5. dubna 2016 v 14:56 | Helena |  Zahrada


Včera jsem byla tak unavená, myslela jsem si, že když přijdu domů, akorát se převlíknu
do pyžama a zalehnu.

Předešlou noc jsem spala jen tři hodiny.

Nemohla jsem zaspat, tohle se mi poslední dobou děje velmi často, nevím, zda je něco ve vzduchu, v každém případě je to velmi nepřijemné druhý den, kdy spánek chybí.

Nemá to nic společného se změnou času, děje se tak již delší dobu, snad tělo podvědomě reaguje na nějaké nesrovnalosti běžného života, včera jsem zkusila dýchání na 8 se nadechnout, na 7 zadržet dech a na 4 vydechnout.

I přes nesmírnou únavu se zdálo, že opět neusnu.

Hodně jsem přemýšlela, v čem by mohl být problém, tak budu zkoušet dál. To s tím vzduchem není až tak nereálné, v neděli jsme si udělali výlet, pobývali jsme hodně venku, nejedli jsme žádnou večeři, tudíž nějakým jídlem to způsobené nebylo, každý jsme si dali v restauraci něco jiného a nespali jsme oba.

Ale nechci vás tady zatěžovat mou nespavostí.

Po příchodu domů jsem se zahleděla do zahrady a uviděla jsem labutě, jak si sedí v trávě a spásají již sytě zelený trávník, vyšívaný krásnými sedmikráskami.
Máme tady páreček, který zůstává i přes zimu, neodlétají.
Po povodni se začaly častěji objevovat v zahradách.






Je mi jich vždycky líto, když hnízdí. Někdo zkrátka ukrade jejich vajíčka, velmi rády by se rozmnožily, ale jaksi homo sapiens si to nepřeje. Někdy jsem na lidi pořádně naštvaná, hlavně na vodáky a byznysmeny, kterým jde hlavně o peníze.




Rostliny v květináčích, oleandry, juky a asparágusy, jsme na podzim nesklízeli do sklepa, nehlásili mrazy a tak jsme je nechali venku. Asparágus koncem léta krásně kvetl a byla kolem něho omamná vůně, jelikož jsme přestali i zalévat, vůbec jsem si těchto rostlin nevšímala. Až jednoho dne přišel čas rostliny uklidit dovnitř, tentokrát do garáže, a já si všimla, že asparágus má červené korálky. Musím napsat, že takhle ho vidím poprvé, takže bych ho přiřadila k marsu, červená barva. I to jeho píchání větviček by tomu odpovídalo.


Dočetla jsem se, že tento asparágus - Asparagus densiflorus pochází z Afriky, a na jeho bobulích si pochutnávají ptáci, takže budu pozorovat, je tedˇ opět na svém místě venku. Počasí je u nás aprílové, chvilku svítí sluníčko, pak se zatáhne, někdy zaprší a opět vysvitne sluníčko. Do zahrady mě to ještě neláká, v sobotu jsme byli trochu udělat pořádek v předzahrádce a ted´ je na řadě zahrada za domem.


Nechce se mi i z toho důvodu, protože letos bude asi hodně plevele, přece jenom povodeń přinese plno semínek s bahnem, které se sice vsákne do půdy ale každé semínko vyklíčí. Rozhodili jsme po záhonech kompost, abychom měli zase prázdné kontejnery na přípravu nového kompostu, ale to je asi tak všechno.
Kolem jahod by to potřebovalo prokypřit půdu, ty to pak při nabírání květů moc rády nemají, chtějí mít svůj klid, ale mně se zkrátka nechce.


Lenora mě drží, připadám si jak medvěd, který se nemůže probudit ze zimního spánku. Trvá to, než to člověka pořádně vyburcuje, ptáčci už zpívají docela vesele, vše je opět probuzeno k čilosti.
Jde to velmi rychle, a léto je tak krátké období. Jak to máte vy, taky se vám tak nechce?

Slepota

1. dubna 2016 v 21:20 | Helena |  Téma týdne


Slepota, hluchota, blbost
cožpak je to hrdost
dívat se a nevidět
poslouchat a neslyšet
blbosti tropit
a mít z toho ještě profit.

Duše své jsme zazdili v tělech
oči máme potažené mlhou
i když nám někdy zvlhnou
musí to být agrese
co nás vytrhne z recese

Vážnost doby pomíjíme
jíme, spíme, slepí jsme
hluší k tomu ještě
zabíjíme vepře
pořádáme hody
nevidíme mnohdy
vážnost slepoty
vidoucího.