Dobré knihy jsou brusem rozumu, pilníkem soudnosti a balšámem očí. Jan Amos Komenský

Březen 2016

Jezero Titicaca

24. března 2016 v 8:02 | Helena |  Cestování

Samotný název jezera pochází z jazyka Aymarů, je složen ze dvou slov a jejich pravděpodobný význam je "skály pum". Podle legendy měla totiž skála, ze které sem sestoupil první Inka Manco Capac, tvar hlavy pumy. Také dnes můžete při troše fantazie na mapě zobrazující jezero rozpoznat ležící kočku.


O jezeře Titicaca se ví, že jeho hladina v minulosti značně kolísala, a tak je mnoho legend spojováno s tajemným podvodním městem, jež tu bylo ještě dříve než samotné jezero. V tomto městě měl být i chrám, do kterého mohly vstoupit pouze ženy zasvěcené slunci. Tyto ženy chodívaly každý den k nedalekému prameni pro vodu. Jednoho dne následoval ženu muž a vylekal ji tak, že upustila džbán. Plná nádoba vody se rozbila a díky božské síle Viracoči tekla voda ze džbánu tak dlouho, až vytvořila jezero Titicaca. Pod jeho hladinou zůstalo i město, které se vydalo hledat mnoho zkušených vědeckých týmů včetně legendárního francouzského badatele Jacquesa Cousteaua. V roce 1992 se severně od ostrova Slunce v podvodním nalezišti zvaném Marka Pampa, často přezdívaném "potopené město", našlo několik kamenných truhel obsahujících vzácné artefakty - některé z ryzího zlata. V srpnu 2000 další vykopávky nedaleko tohoto místa odhalily velký kamenný chrám, křivolaké uličky a okolní stěny - vše asi osm metrů pod hladinou. Nebylo zatím zjištěno, kdo vybudoval tyto stavby, ale vědci již určili, že jsou inckého původu. Další pátrání po bájné bolivijské Atlantidě nám snad jednou odhalí další z tajemství údajně bezedného jezera Titicaca.


Rozloha jezera Titicaca se blíží 8300 čtverečních kilometrů, délka je 194 kilometrů, průměrná šířka
pak 65 kilometrů. Domorodci tady sice tvrdí, že je Titicaca bezedné, maximální hloubka je nicméně 304 metrů.
Ta průměrná pak kolísá mezi 140 až 180 metry. Do jezera Titicaca přitéká asi 30 řek, ven však vytéká pouze jediná.
udroj: wiki


Odtéká z něho řeka Desaguadero, jež posléze ústí do jezera Poopó. Odtok však odvádí jen 10% z objemu vody
z přítoků a srážek. Zbytek vody se z jezera ztrácí odparem a transpirací. Nejvyšší úroveň hladiny je v březnu
a nejmenší od května do prosince. zdroj: wiki


Rybáři mají svá území a pravidelně je kontrolují. Vyhlášení jsou zejména pstruzi.


Jezero Titicaca je nejvýše položené jezero, na kterém se provozuje lodní doprava, zároveň jde o největší vysokohorské jezero a o největší jezerní vodní plochu na území Jižní Ameriky. zdroj: wiki


Západní část jezera patří Peru, východní část Bolívii.


Podle tradičních pověr jsou lidé přesvědčeni, že když někdo spadne do jezera (například rybář), neměl by jej nikdo zachraňovat, ale nechat utopit jako obět bohyni přírody a Země nesoucí jméno Pača-Mama. Několikrát do roka opravdu přijde nad jezero bouře, která na rozloze malého moře dokáže vytvořit obrovské vlny, a Pača-Mama dostane své oběti. V průměru se na jezeře utopí čtyři rybáři ročně.


Ještě jedna koláž pro malíře, nádherně se zde prolínají odstíny modré.


Děkuji vám za vaše návštěvy a komentáře a přeji vám krásný víkend plný slunce a zdraví.Usmívající se



Indiánský kmen Urů

11. března 2016 v 21:03 | Helena |  Cestování

Indiánský kmen Urů přišel na břehy jezera Titicaca před několika sty lety.
Chtěl prý žít nezávisle, mimo pevninu, po svém.


Národ Urů nebo Urové zanikli kolem roku 1958, přesto se jejich potomci pokoušejí alespoň část kultury Urů
zachovat. Označovali se dříve za Kot-Suns, "jezerní lidi", a byli považováni za nejdivočejší národ v incké říši,
s velmi tmavou pletí. Vzhledem k tomu, že Urové vždy ustoupili v konfrontacích na jejich rákosové ostrovy
na jezeře Titicaca, nemohli je inkové nikdy dobýt.



Náš průvodce, nutno podotknout, že v noci bylo kolem 3 stupńů. Nedokázala bych si takový život představit.
Přes den, to ano, ale v noci je přece jen vlhko a zima.


V 19. století žilo ještě přibližně 4000 rodin na ostrovech z rákosu, nyní obývá ostrovy asi 1500 až 2000 lidí.
Jsou vesměs jako mestici potomky Aymara a Quechua, a žijí téměř výhradně z cestovního ruchu.



Ostrov, který jsme navštívili nebyl velký, žilo zde několik rodin.


Jejich životní prostor je velký záliv mezi Punem a poloostrovem Capachica, protože se zde šíří velký pás rákosí,
který zahrnuje ostrovy Torani Pata Wuaca Wuacani, Llachu Punchu, CCAPI Coa Muru, Maccano, Titini a Tinajero.
Je přibližně 80 ostrovů, které tvoří území s přibližně sto rodinami, dokonce i s jedním školním ostrovem.

Na ostrově byly vidět povětšinou jen ženy s dětma, když jsme dorazili, začaly vystavovat své ručně vyrobené věci
k prodeji, něco málo jsme koupili, aby jsme jim udělali radost.

Jak to mají matky s dětmi? Přece jenom je zde nebezpečí vodního živlu, a žádné oplocení.

V roce 1986, když se jezero Titicaca vylilo z břehů, byli zasaženi i někteří z Urů tak, že se ostrované museli
přestěhovat na pevninu, do Chulluni. Nyní jezdí každé ráno na své ostrovy, a ve večerních hodinách dojíždějí
zpět na pevninu. Pro tento účel byly dále pozoruhodně vybudovány ostrovy, které jsou blíže k Punu, jako
Paraiso, Uro Chiquitos, Tribuna, Collana, Tronai a Blasero. Žije zde 146 rodin a tam je i škola, komunitní
centrum a telefonní služby, které jsou provozovány ze solárních článků.


Polovina všech rodin se usadila na pevnině v Chulluni, a založila společenství asi 2000 lidí, komplexní Uro-Chulluni.
Druhá polovina pendluje mezi ostrovy a pevninou, většina lodí v přístavu patří tomuto rodinnému společenství.
Dřevo-plast a motorové čluny mají dnes nahradit původní lodě z rákosí. Tyto rákosové vory byly původně používány
k lovu, v současné době ale mají jen turistický význam, například jako pohlednice nebo jako vyjíždˇkové lodě.

Šla jsem za chatrče, kde právě přistál u břehu člun, řízený jedním z domorodců, těžko říct, zda to byl rybář
nebo zda dorazil z pevniny. Chlapi hodně rybaří. Co mi dost vadilo, byly odpadky, jsou to přírodní národy, ale tak
nějak s příchodem civilizace se stále víc objevuje umělá hmota, fólie apod..A tady? Vše skončí asi ve vodě.

Tihle ptáci se choulili k sobě. Vypadalo to, že tam ti lidé skutečně žijí.


Ryby jsou lovené do sítí, ptáci lovení s pomocí praku. Kromě ryb a ptáků slouží Urům jako jídlo rákos.


Takto můžou přežít bez zemědělství, zůstat do značné míry soběstační, a není nutné vstupovat na pevninu.
Ale na jedné fotce je vidět, jak jedna z žen drtí zrna obilí na mouku, takže si zajedou něco nakoupit.

Tohle dítě bylo od pasu dolů nahé, hlavně, že má na hlavě čepici a oblečenou bundu.
Podle legendy prý mají Urové černou krev, a díky tomu necítí chlad. Nechce se mi tomu věřit.

Plovoucí ostrovy se musí každých šest měsíců opravit, nezbytné opatření, které bohužel až příliš ochotně zanedbává mladší generace, což je důvod, proč pravidelně větší rákosové ostrovy utonou v jezeře. Obecně platí, že zájem mladé generace o jejich ostrovy a staré tradice je silně na ústupu, láká je "moderní" život ve městě. Nicméně, stále existují rodiny, které drží jejich plovoucí ostrovy neporušené a stavějí lodě z rákosu.


Můžete si taky zaplatit maximálně jednu noc na ostrově. Je to poměrně drahá záležitost. Pohodlí je víc
než špatné. Ale člověk se dozví více o každodenním životě ostrovanů. Výlet s přenocováním stojí
160 dolarů (kromě cesty). info z netu

Lodě v přístavu v městečku Puno.

Naše návštěva ostrova se konala v ranních hodinách, kdy slunce pomalu vplouvalo na obzor, když jsme
odplouvali, vypadalo vše úplně jinak. Ale my museli dál, i když na dovolené, přesto ohraničeni časem.


Tahle žena mě zaujala, ve městě a pase si ovečky u přístavu.


A taky tento maják, obloha kouzelná, vypadá to slibně.


U jezera Titicaca ještě zůstaneme.



Plovoucí ostrovy na jezeru Titicaca

9. března 2016 v 14:52 | Helena |  Cestování


Do městečka Puno jsme dorazili k večeru, tohle jsou fotky focené z autobusu.

Puno je město, které se rozkládá na náhorní plošině Altiplano v jihovýchodní část Peru, na břehu jezera Titicaca.
Je hlavním městem stejnojmenného regionu a provincie. Město založil 4. listopadu 1668 peruánský místokrál Pedro Antonio Fernández de Castro. zdroj: wiki
Dole na obrázku je terasa našeho hotelu a pohled od hotelu na jezero.


Byli jsme utahaní, po večeři jsme šli hned spát, kufr jsme jen otevřeli, vzali nejnutnější věci, ráno se vstávalo o půl
páté. V pět měly být kufry před pokoji a o půl šesté jsme vyjížděli navštívit Ury na plovoucí ostrovy. Zajížděli jsme
ještě pro pár lidí z naší skupiny, kteří spali v jiném hotelu a mohlo se vyplout.


Rákosové ostrovy Los Uros jsou ukotvené několik stovek metrů od břehu, uprostřed studených vod jezera Titicaca, a patří k velkým turistickým lákadlům této oblasti na hranicích Peru a Bolívie.


Konstrukce všech ostrovů a ostrůvků je až neskutečně jednoduchá. Vrstvy rákosu jsou skládané přes sebe až do výšky jednoho metru. Spodní vrstvy logicky ve vodě postupně uhnívají, takže život několika set místních obyvatel rámuje věčné doplňování horních vrstev. Aby ostrovy vlivem větru neodplouvaly, kam nemají, jsou zespodu ukotvené silnými lany.


Naštěstí rákosu roste na březích a v mělčinách jezera Titicaca dost a voda v místech, kde jsou umělé ostrovy, není příliš hluboká. Její teplota není nic moc, v nadmořské výšce okolo čtyř tisíc metrů to ale není nic překvapivého.


Den co den vyplouvají mezi jednotlivé ostrůvky lodě plné turistů, kteří chtějí na vlastní oči spatřit tento jedinečný způsob života.

V příštím článku vám ukážu, jak lidé z kmene Urů žijí.
Taky vám ukážu našeho průvodce.

Děkuji vám za návštěvy a přeji krásný den.




Italská kočička

2. března 2016 v 21:58 | Helena |  Jen tak


Pro odlehčení předchozího článku něco pro potěšení.
Ke konci naší dovolené u jezera Garda jsem zaregistrovala, že senioři hotelu si pořídili kotě.
Bydleli v suterénu zahradního domu, kde jsme byli ubytováni také my. Kotě bylo nádherně hravé.


Kukuk.


Moc se mu líbilo, když jsem zespodu prsty jezdila po výztuži lehátka.


Někdy se mu podařilo zatnout drápek do mé kůže.


Copak asi dnes dělá?