Dobré knihy jsou brusem rozumu, pilníkem soudnosti a balšámem očí. Jan Amos Komenský


Stejně jako tělo dokáže tolerovat jen určitou dávku radiace, je i naše mysl schopná vstřebat
jen omezené množství hrůzy, a pak přestane vnímat, aby se ochránila. Je to vlastně logické.
Možná, že když je hrozba větší než si dokážeme představit, tak se bráníme tím, že tomu odmítáme uvěřit.





Nikdy neříkej nikdy

2. července 2015 v 16:16 | Helena

Čemu se člověk nejvíc brání, toho mu bude nejvíc dopřáno.
Takhle to funguje. Ten klíč k tomuto působení spočívá podle mně ve slově bránit se.
Bránit se něčemu, nedávat něčemu přirozený průběh. Udělat zátaras.
Sbírají se tam všelijaké věci, které nemůžou projít tímto naším myšlenkovým tunelem,
který je příliš úzký z našeho strachu, obav, nepříjemností. Budˇ se to provalí nebo vyžije.
Taky by se hodilo přísloví: "Odříkaného chleba největší krajíc."

Vyřešila jsem si tento týden jeden dlouho přetrvávající problém tím, že jsem zkrátka
dotyčné osobě řekla, co si o ní myslím. Spadl mi kámen ze srdce a ulevilo se mi.
Nikdy bych nevěřila, že tohle dokážu, osoba je velmi dominantní. Vůbec na to nebyla
připravená, nebotˇ mně zná jako někoho, kdo si nechá hodně líbit. Ale pohár přetekl,
a byla jsem nucena pustit páru. Asi přišla vhodná chvíle tohle vyčistit.

Nikdy jsem nechtěla nahlížet do lidských životů, ale asi to jinak nepůjde, a budu se
muset naučit s tím pracovat. Jednu možnost jsem nevyužila a prosila, atˇuž nikdy nic
nevidím, ale sny mně hodně povídají a dávají filmy k přemýšlení. Takže ze slova nikdy
se pomalu stává slovíčko někdy.

Nikdy bych ani nepomyslela, že se mi bude zdát o blogerech. Až úplně zčista jasna jsem viděla
ve snu film, kde jsem byla taky aktérkou s VendyW. A tedˇ přijde to, co jsem psala v minulém
článku, a co si myslím, že jde o to, aby určitá věc přijala naši energii. Hodně jsem přemýšlela,
proč se mi o téhle dívčině zdálo, znaly jsme se jen z virtuálního světa. Nikdy jsme se osobně
nepotkaly. Nikdy spolu live nemluvily. Teprve nedávno.

A pak jsem na to kápla, no přece jasně, vždytˇ VendyW mi dělala patworkové věcičky na prodej.
A já je měla v rukou, a tím se navázalo spojení a směla jsem nahlédnout. Jiné vysvětlení jsem
pro to neměla. Za určitou dobu se mi zdálo o jiné blogerce, a to jenom proto, že jsem jí chtěla
pomoct. Takže nejenom spojení přes věci ale taky mým chtěním v myšlenkách.
Sen ale jasně ukazoval, že musí sama, práci za ní nikdo neudělá.

Osudy lidí jsou různé a někdy si myslíme, že jsme na všechno sami, nikdy nejsme sami.
Nikdy nejsme sami, kolem nás vše žije, jen to nevidíme. V rodinách je zaseto i mnoho zla,
a pak je to taky o odpuštění, což nebývá lehký oříšek. Ano, zapomenout se asi nedá nikdy,
ale odpustit ano. Kdybychom na všechno zapomněli, dělali bychom pořád stejné chyby.
Ale když se o něčem poučíme, už nám to nikdy nikdo nevezme. Duše si to uloží.

A to je třetí případ, kdy se mi nic nezdálo, ale někdo chtěl pomoci. Vždy je nějaké řešení,
ale musíme sebrat odvahu a začít jednat, pracovat na sobě, jen na sobě, víc dělat nemusíme.
A změníme všechno kolem nás. Nikdy se nespoléhat na druhého, převzít odpovědnost
sám za sebe a za všechno, co dělám.


Přeji vám krásné dny.Usmívající se


 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Leri Goodness | Web | 2. července 2015 v 16:36 | Reagovat

Nádherně napsané, věta na snímku skvěle doplňuje konec článku. I Tobě přeji krásné dny! :)

2 Leri Goodness | Web | 2. července 2015 v 18:26 | Reagovat

Díky moc za tvůj komentář k mé kresbě ☺. Jedná se o malbu, klasicky jsem zátiší malovala štětci. 🎨

3 Hanka | E-mail | Web | 2. července 2015 v 18:51 | Reagovat

Krásně jsi to napsala, Helenko.
Jsi hodně citlivý, dobrý a mírný člověk.
Někdy je ovšem potřeba opravdu pustit páru, člověk si nemůže nechat úplně všechno líbit.
Na to, abychom si neubližovali, však musí být všichni na stejné vlnové délce.
Každý má jiné priority a jinak vnímá dobro a zlo.
Skvělým příkladem jsou v mnoha případech tchyně, sourozenci, rodiče a sousedé.
To, co jeden vnímá jako prokazování dobra, může druhý vnímat jako terorizování.
Možná to vyznívá přehnaně, ale věř mi, že s tím má víc zkušeností, než je mi milé. :-(
Jinak máš pravdu s rčením "nikdy neříkej nikdy". :-)

Kytice růží je překrásná! :-)

Přeji ti příjemné letní dny. :-) Hanka

4 intuice | E-mail | Web | 2. července 2015 v 19:44 | Reagovat

Na to už jsem taky přišla - co nechci, toho mám mnoho. Jiný by byl rád, že to má, a já jsem z toho mého množství nešťastná. Taky vidím, že můj muž má jiné životní úkoly a cesty a já taky zcela jiné. Jsme tak protichůdní, že ze svého stavu zjistíme, jak je na tom ten druhý. Když jednomu je psychicky moc dobře, druhý se utápí ve všelijakých myšlenkách. Když jeden moc nejí, druhý jako by jedl za něj. Totéž s výběrem potravin - na co jeden má chuť, druhý to rozhodně nechce. Jeden nerad chodí do kopců, druhý nesnáší prudší srázy dolů. A tak podobně. Asi k sobě patříme, abychom se učili jeden od druhého a taky toleranci.

5 Zdenka | E-mail | Web | 3. července 2015 v 6:44 | Reagovat

Helenko, napsala jsi to moc krásně :-)  :-)

6 Helena | E-mail | Web | 3. července 2015 v 13:54 | Reagovat

[1]: Mockrát děkuji. :-)

7 Helena | E-mail | Web | 3. července 2015 v 14:18 | Reagovat

[3]: Děkuji Hani za takovou poklonu, ono je potřeba si to všechno vyříkat, ale když je jedna strana blokovaná a není na příjmu, tak toho těžko dosáhneme. :-) Komunikace je velmi důležitá a musí se vystihnout správný okamžik. Daly by se o tom psát romány. Zkušeností s tím máme asi každý až až, ale v podstatě si to všechno děláme sami tím, že mnohdy necháváme věcem volný průběh a pak se to nahromadí. :-) Je to velmi individuální. :-) Hani, krásný víkend ti přeji. :-)

8 Helena | E-mail | Web | 3. července 2015 v 14:23 | Reagovat

[4]: Vaše protiklady jsou až extrémní, ale dokonalý vztah asi neexistuje. Je to skutečně o toleranci nebo o odcizení se. :-)

9 Helena | E-mail | Web | 3. července 2015 v 14:23 | Reagovat

[5]: Děkuji Zdeničko. :-)

10 Hanka | E-mail | Web | 3. července 2015 v 14:36 | Reagovat

[7]: Máš naprostou pravdu, Heli.
Je potřeba, aby měly obě strany dobrou vůli.
Užij si taky krásný víkend.
Doufám, že už je ti dobře! :-)

11 Helena | E-mail | Web | 3. července 2015 v 15:03 | Reagovat

[10]: Děkuji za optání Hani, jsem zesláblá, a mám teplotu, chce to vyležet, skoro nic nejím, jen piju čajíčky. :-)

12 ruzena | E-mail | Web | 3. července 2015 v 15:07 | Reagovat

Bohužel někdo považuje toleranci za slabost a využívá toho. Je dobré uvést věci na pravou míru :-)Moc hezky jsi to napsala a nafotila :-)

13 Helena | E-mail | Web | 3. července 2015 v 15:22 | Reagovat

[12]: Přesně tak, měli bychom vždy reagovat. Děkuji Růženko. :-)

14 děda tik tak | Web | 3. července 2015 v 19:10 | Reagovat

Člověk ještě není dost dokonalý ani dost slušný, aby měl právo žít na něčem tak krásném, jako je země. :-)

15 VendyW | E-mail | Web | 3. července 2015 v 20:04 | Reagovat

Možná že tenkrát se ti o mě zdálo protože jsem byla šťastná i nešťastná zároveň a natolik to asi ze mne šlo, že i na tu dálku jsi to cítila.....ale když jsme to pak spolu probíraly hodně si toho uhodla....

16 Helena | E-mail | 3. července 2015 v 21:52 | Reagovat

[14]: Právo tady žít Mirku máme, ale děláme si vlastní zákony, a na ty dokonalé nedbáme. :-)

17 Helena | E-mail | 3. července 2015 v 22:08 | Reagovat

[15]: Jo, jsou souvislosti, kterým se snažím porozumět. :-)

18 Miloš | Web | 4. července 2015 v 8:45 | Reagovat

"Nikdy se nespoléhat na druhého, převzít odpovědnost sám za sebe a za všechno, co dělám."

Přesně tím se řídím. V ekonomické literatuře je pro to pojem "no free lunch theorem." Volně řečeno: nikdo nám nedá nic zadarmo.

19 Jarmila* | Web | 4. července 2015 v 11:40 | Reagovat

Helenko, moc krásně jsi článek napsala. :-)
Jen doufám, že se ti nezdálo o mě. To by nebylo hezké snění. ;-)  :-D
Růže jsou nádherné.
Přeji ti, ať se dáš zase brzy dohromady a bacil tě opustí. :-)
Hezké dny! :-)

20 Ježurka | Web | 4. července 2015 v 15:25 | Reagovat

Helenko, moc krásně jsi to napsala, plně souhlasím a já se vždy v životě snažila o to, abych neubližovala nikomu, ani těm zlým, protože věřím na boží mlýny. A pomoci - pokud to jen trochu jde - to je také samozřejmost. :-D

21 Liliana Landštejnská | Web | 4. července 2015 v 21:57 | Reagovat

Někdy není jednoduché někomu něco říct, hlavně když je to něco méně příjemného, takže chápu, jak moc se ti ulevilo. Řekla bych, že člověk je potom takový lehčí, na duši. A vůbec, nikdy nevíme, co se nám připlete do cesty a co se stane, takže slůvko "nikdy" není žádná záruka.

22 Hanka | E-mail | Web | 5. července 2015 v 0:14 | Reagovat

[11]: Tak raději lež, Heli, ať jsi brzy v pořádku! :-)

23 pizlik1 | E-mail | Web | 5. července 2015 v 18:07 | Reagovat

Líbí se mi, jak jsi napsala, že člověk není nikdy sám. A to je velká pravda. I když si myslí, že je opuštěný, není to tak, protože pořád nad ním  někdo dohlíží. :-)

24 Helena | E-mail | 5. července 2015 v 19:13 | Reagovat

[18]: Přesně tak Miloši, o téhle ekonomické formuli jsem už tady psala, ale nemůžu to najít. :-)

25 Helena | E-mail | 5. července 2015 v 19:14 | Reagovat

[19]: Děkuji. O tobě se mi Jarmilko ještě nezdálo. :-)  :-) Bacil už je zažehnán.

26 Helena | E-mail | 5. července 2015 v 19:14 | Reagovat

[20]: Vůbec nejsem překvapená Libuško. :-)

27 Helena | E-mail | 5. července 2015 v 19:15 | Reagovat

[22]: Už je dobře Hani. :-)

28 MarijaKes | E-mail | Web | 5. července 2015 v 19:17 | Reagovat

Helenko, to je moc krásný článek. :-)

29 Helena | E-mail | 5. července 2015 v 19:17 | Reagovat

[21]: Přesně tak Lilianko, člověk úplně, řekla bych až fyzicky cítí tu lehkost. :-)

30 Helena | E-mail | 5. července 2015 v 19:36 | Reagovat

[28]: Děkuji Maruško. :-)

31 Van Vendy | Web | 14. července 2015 v 23:38 | Reagovat

Je to moc pěkné přání a krásný obrázek na konec. :-)

32 Ji Hei - Fotografie | E-mail | Web | 15. července 2015 v 21:51 | Reagovat

Krásná a pravdivá slova, Helenko...

33 Frypat | E-mail | Web | 21. listopadu 2015 v 12:05 | Reagovat

Krásně napsané a nutí k zamyšlení.Moc pěkné :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama