Dobré knihy jsou brusem rozumu, pilníkem soudnosti a balšámem očí. Jan Amos Komenský

Duben 2015

Můžete to také zkusit

28. dubna 2015 v 19:30 | Helena |  Zajímavosti


Nedělní procházku jsme si udělali lesem. Byla jsem překvapená, jak se stromy zazelenaly.
Jde to obrovským tempem po dráhách opětovného koloběhu, jaro, léto, podzim, zima.
Odeznělky zimy můžeme ještě pocit´ovat, večery a rána jsou alespoń u nás opět chladné.Mrkající
Nadpis mého dnešního příspěvku napovídá, že vám něco nabídnu k vyzkoušení, sama jsem
ochutnala a musím říct, že bych si to do jídelníčku zařadila, ale v blízkosti nám žáden buk neroste.

Jedná se o bukové listí právě v téhleté fázi, kdy jsou listy světle zelené, tato fáze trvá 2-3 týdny.
Zkuste si lístek utrhnout a snězte ho, chutná tak trochu jako štˇovík. Mně chutnal moc dobře,
snědla jsem jich několik, Karel říkal, že to jednou taky zkoušeli na tůře. Listy buku, pokud jsou
ještě křehoučké a světle barvy, můžete přidávat do salátu, komu by chutnaly kysele, může si je
namíchat s listy lipovými, které zmírní tuto kyselost. Přimíchejte do běžného salátu.Smějící se

U bukových listů je to asi tak, že když se zbarví tmavě zeleně, je s touto pochoutkou konec.
Už se jíst nemá, je to, jak by se jarní fáze přehoupla do fáze letní. A u lípy je to tak, když začne
lípa kvést, s pojídáním listů se přestává a začíná se sbírat lipový květ, který je velmi dobrý na čaj,
zvláště při horečnatém onemocnění, kdy podporuje pocení a škodliviny se můžou snadněji dostat
z těla ven. Máte to tedˇ možnost zkusit a nebojte se, nic se vám nestane, mně se taky nic nestalo.Smějící se


Tak doufám, že se vám můj dnešní příspěvek líbil a snad vás i něčím obohatil.Usmívající se
Mějte se moc krásně a děkuji vám.



Náš anglický trávník

21. dubna 2015 v 21:23 | Helena |  Zahrada

Není to krásné? Všude kam se podíváte - sedmikrásky. Byly u nás celou zimu, ale ne v takovém množství.


Mám je ráda a taky je pojídám, já vím, že už vám s tím žlučníkem jdu na nervy, ale sedmikráska mu dělá taky dobře.Smějící se


Krásná modrá kvítečka. Modrá barva u kytiček je vůbec krásná.


Naše jahody, od pátku už zaléváme, kvetou a jestli se ještě ochladí,........První dva záhony zleva pak budou
osázeny něčím jiným, jahůdky jsem ještě nechala, ale potřebují obnovit a vysázet na jiném záhoně.
Třetí záhonek zůstane ještě příští rok, mezi jahodama roste česnek.


V našem skleníku máme květák a salát. V truhlíku roste majoránka, naklíčují begónie a rozmarýn půjde
do bylinkové spirály. Druhá půlka čeká, kompost je navezený a rajčátka ještě na okně.Smějící se


Všude se nám vysemeńují petrklíče.


V zeleninové zahradě už je krásný libeček, lupina a roste zapomenutý mangold.


U zdi také pěkné barvičky petrklíčů.


Tedˇ budou mé příspěvky spíše o zahrádce.
Mějte se krásně a děkuji vám za návštěvy.Usmívající se




Co nám kvete v zahradě

18. dubna 2015 v 23:01 | Helena |  Zahrada


Velikonoční výzdoba přede dveřmi nám pomalu odkvétá, kvetou fialky a nasněžilo nám.Smějící se


Ano, magnólie odkvétá, pomalu se objevují listy, včera byl docela vítr a na zemi je plno okvětních lístků.


Snímek ještě před větrem, hlásili i déštˇ, ale jen slabě sprchlo.


Barvínek se dost rozrůstá. Společnost mu dělají dva tulipánci.


Co mi dělá radost, jsou tyhle lilie, já je znám pod názvem Josefofské lilie, sadila jsem je loni začátkem září.
Malá výměna rostlinek s jednou paní z vesnice.


Vedle tulipánů už roste kostivál, chtělo by to motyčku a prokypřit půdu.


Bylinkovo - květinová spirála, šalvěj je ještě taková nijaká, kameny porostlé mechem.
Chtělo by to všechno zpevnit, ale nezbývá čas.


Příště vám ukážu skleník a jahody, děkuji za návštěvy, komentáře a přeji vám nádhernou neděli.Usmívající se



Machu Picchu

14. dubna 2015 v 21:54 | Helena |  Cestování




Machu Picchu se nachází na horském sedle 400 metrů nad řekou Urubamba v nadmořské
výšce 2430 m n. m., asi 80 km severozápadně od Cuzca.

Dole na obrázku údolí řeky Urubamby, kterému se říká - "posvátné údolí Inků", nebo
také obilnice Inků. Údolí je velmi úrodné. Řece Urubamba se říká také Vilkanota.


Machu Picchu [vyslov: maču pikču] (kečuánsky Machu Pikchu - znamená - největší ze starých vrcholů.)
jsou ruiny předkolumbovského inckého kultovního města v peruánských Andách.

Tuhle fotku jsem si vypůjčila z netu pro lepší přehled.


Předpokládá se, že Machu Picchu nechal postavit Pachacútec Yupanqui (1438 až 1472), Inkové začali
město stavět okolo roku 1430. Později bylo opuštěno a zcela zchátralo, i když bylo místním známo,
pro zbytek světa upadlo v zapomnění. Není mnoho informací o tomto městě. Mnoho z dostupných
informací jsou spekulace a předpoklady vědců, kteří používají většinou Binghamovu práci jako základ.
Ze tří stran klesají útesy strmě téměř 600 metrů hluboko dolů, do údolí Urubamby,
proudící kolem skal ve tvaru U - smyčky.


Uličky, cesty a stovky schodů povolovaly obyvatelům města, které je postavené na strmém svahu,
je dosáhnout a taky opustit. Město bylo postaveno ve tvaru komolého jehlanu, který je charakteristický
pro náboženskou architekturu Inků.


Machu Picchu bylo zřejmě město, které bylo věnováno náboženství a vybrané skupině
šlechticů a sídlo kněží , kteří se věnovali uctívání slunce, vody a matky země.
V levém spodním rohu je chrám slunce, kuželovitá stavba.


Chrám slunce trochu blíž.


Pokud poletíte do Jižní Ameriky do Peru s cestovkou, bude záležet na jejím časovém programu
a trase. Vyjížděli jsme 10 minut před 5 ráno z Cusca autobusem do Ollantaytamba, cesta trvala 1,5 hodiny
a odtud jsme jeli vlakem ještě 1,5 hodiny do Aguas Calientes. Dostali jsme vstupenky na Machu Picchu a stála
se dlouhá fronta na autobus, jezdí tam malé mercedesy, které pojmou 30 lidí. Cesty se neustále opravují,
sem tam jsou po deštích sesuvy půdy. Nahoře se čeká, až jsou všichni zase pohromadě, výklad průvodce trvá
zhruba 2 hodiny. Proto jsme na Huyana Picchu /kečuánsky - Wayna Picchu/ nešli nikdo,
Je to spíše pro turisty, kteří jsou ubytováni v Aguas Caliente v kempech nebo hotelích, privátech apod..


Když jsme byli v Limě na večeři s Klausem, tak nám doporučoval, atˇ si u průvodce vyzvedneme vstupenky,
které platí 3 dny a atˇ vyjedeme z Cuzca den předem a ubytujeme se v Aguas Calientes, a hned ráno prvními
autobusy vyjedeme nahoru, protože pak je tam tolik lidí, že to až pěkné není, a měl pravdu. Když jsme
chtěli něco nafotit, všude byli turisti a byly to skupiny, které se často i rušily při výkladu.


Na spodním obrázku v levém spodním rohu je chrám tří oken,
Od něho pak nahoru stoupání k astronomické observatoři - Intihuatana. Vpravo sluneční hodiny.
Intihuatana je nyjvyšší místo na Machu Picchu.


Chrám tří oken má velkou obdélníkovou základnu. Jeho název pochází ze tří velmi krásných oken. Nabízím
vám k vidění pouze jedno, všimněte si vysokého kamene naproti oken, ten hraje důležitou úlohu.
Abyste si udělali představu, k čemu tento chrám spoužil, klikněte si tady a posuńte se s myší na stránku
sedm a níže, Inkové přesně věděli, kdy začíná jaro a kdy je slunovrat. Krásně uvidíte, jak jim slunce
vše ukazovalo. Samozřejmě se muselo taky vědět, jak na to.


Jeden záběr chrámu tří oken zezdola.


Každý den má Macchu Picchu asi 3000 návštěvníků. Za rok kolem 1 000 000. Není to hodně ale ani málo.
V roce 2010 se řeka rozvodnila a poškodila most, přes který jezdí autobusy, byly i nějaké sesuvy půdy,
a návštěvníci zůstali nahoře uvězněni. Evakuace trvala 5 dní.


Stále můžeme nalézt stopy výpočtů provedených před dobytím. Například, hora Putukusi
se směrem k východu slunce, přesněji, směr východu v době rovnodennosti 21. září.
Jaro s jihem jsou spojeny.
Jméno Putucusi se skládá ze slov Quechua Putu nebo Putun pro klíčení semen
a Kuski nebo Kusi s jarem, na začátku období dešťů, úhoru nebo radosti. Pravděpodobně znali
Inkové trojpolní systém. Hora ukazuje roční období, odpovídající poloze slunce v ekliptice
a nebeském rovníku, v období dešťů, kdy na polích vzklíčí semeno. Jižním směrem se vrchol nachází
ve formě " holenní kosti " hory Putukusi. Označuje taky letní slunovrat 21. prosince.
V následujících několika měsících po slunovratu je jen malá změna polohy slunce detekovatelná.
zdroj - volný překlad: já


Jelikož město nebylo nikdy objeveno španělskými conquistadory, nebylo vykradeno a poničeno.
Trávu tady spásají živé sekačky. Usmívající se


Dne 7. července 2007 bylo Machu Picchu zařazeno mezi nových sedm divů světa.


Machu Picchu bylo postaveno v klasickém inckém stylu za použití kvádrového zdiva tvořeného
z opracovaných na sebe položených kamenů bez použití malty či jiného pojiva. Město nemělo
administrativní, vojenskou ani obchodní důležitost. Proč Inkové město postavili, nikdo přesvědčivě
neprokázal. Kameny byly těženy v blízkých kopcích a dopravovány mnohdy přes údolí zase do kopců.
Má se za to, že celá cesta dopravy byla podsypána menšími kameny, které se při posouvání rolovaly
a tak usnadńovaly přemístˇování. Ale jsou to jen spekulace.


Název města se do dnešních dní nezachoval, a tudíž byl převzat název od blízké hory Machu Picchu, která se
nad ruinami tyčí (při typickém pohledu na město se nachází za zády fotografa, hora na fotografii nad městem
je Huayna Picchu, mladý vrch). Název hory pochází od místních obyvatel, kteří pod horou žili.
Tohle je Machu Picchu.


Měli jsme štěstí, že nám počasí nahoře vyšlo. Když jsme dojeli dolů, začalo pršet. V této oblasti Peru už cítíte
prales, rostou tady orchideje, část boční stěny Huyany Picchu byla porostlá orchidejema.
Vrchol hory připomíná hlavu, Inkové využívali hodně symboliku.
Dole na snímku v modré košili náš průvodce a orchideje, volně rostoucí, z amazonského pralesa se někdy
line vůně rostlin a u Pisacu se protíná se vzduchem z nejvyššího vrcholu pokrytého sněhem.


Serpentýny, po kterých se dostanete nahoru autobusy, je tady spousta cest i pro pěší.
Z Machu Picchu se můžete vydat ke sluneční bráně, ale je tam dosti převýšení, na které
průvodci upozorńují a taky je to časově trochu náročné, tudíž nic pro nikoho z naší
skupiny. Ke Sluneční bráně dojdete taky z Aguas Caliente.


Ptala jsem se průvodce, na jaké nemoci tenkrát lidé umírali.
Bylo mi řečeno, že různé, a také bradavice, které metastázovaly do celého těla.



Sestupujeme do chrámu kondora.


Historici se domnívají, že zobák kondora byl používán jako obětní oltář.


Kameny připomínají křídla a hlavu kondora. Tenhle průvodce nechtěl ustoupit.


Kámen jako zobák.


To je z Machu Picchu ode mně všechno, mějte se krásně a děkuji vám za návštěvy a komentáře.Usmívající se



Hrad Eltz

6. dubna 2015 v 21:17 | Helena |  Zámky, hrady, ruiny a kláštery

Včera jsme si udělali další výlet, hlásili slunečné počasí a naším cílem byl hrad Eltz.
Hrad leží ve spolkové zemi Porýní-Falc poblíž města Wierschem asi 25 km od Koblence.
Když jsme přijeli na parkoviště, stály na horním parkovišti jen dvě auta, spodní sčítalo
jen asi 30 aut. Takže jsme vyšlápli spodní cestou lesem k hradu.


Příroda je v jarní náladě, ještě můžeme listnaté stromy obdivovat bez listů, ale míza už teče.
Pořád zelené jehličnany a pohled k jejich korunám.


Najednou stál před náma, podmínky na focení nebyly z tohohle úhlu moc dobré, proti sluníčku
se fotit nedá.


Hrad Eltz je jedním z nejlépe dochovaných středověkých hradů v Německu
a vlastní ho stejná rodinná větev Eltzů přes 800 let.


Byl vybudován začátkem 12. století a patří skutečně k těm nejkrásnějším hradům v Německu.


Hrad vyrostl na 70 m vysoké skále a stál na velice výhodném strategickém místě, na jedné
z kupeckých cest německé říše.


Aby nedošlo k dědickým sporům, byl hrad napsán na tři následovníky, a každá větev hrad přestavovala
a přistavovala spousta věžiček až do dnešní podoby.
Sluníčko pro Haničku.Smějící se


Na hradě jetaky stálá expozice, kde jsou vystavovány zbraně, porcelán atd...
Mně oslovily tyhle sošky.



Prohlídky stojí 9 eur pro dospělé. Hrad je otevřen od dubna do listopadu každý den mezi 9.30 a 17.30 hodin.
Dá se tady i občerstvit za rozumné ceny, tohle je naše jídlo.


Zpátky jsme se vraceli jinou cestou, parkoviště byla plná a před vjezdem velká kolona aut.
Jelikož byl svátek a pěkné počasí, návštěvnost byla veliká, hodně cizinců a podle značek
aut hodně ze států Beneluxu.


Kdybyste měli ještě chutˇ na malou ukázku.


Přeji vám krásný týden a děkuji za návštěvy a komentáře.





Liška

4. dubna 2015 v 10:56 | Helena |  Zajímavosti


Včera byl u nás svátek, a tak jsme si udělali výlet, koukajíc do mapy, uslyšela jsem Karla:
"Hele, liška." "Kde? " "Tamhle." Fakt, takhle jsem ještě lišku neviděla, běžela po okraji
silnice, a pak hop, a na okraji silnice se zastavila. Myslela jsem, že nemám naději, fotˇák
ležel na zadním sedadle, ale ona tam přímo pózovala.


Nejobvyklejší barevná kombinace je rezavá srst na většině těla, dolní část obličeje,
břicho a konec ocasu žlutobílé, nohy a uši na konci černé. Kromě této barevné kombinace
se v přírodě běžně vyskytují ještě dvě další, tzv. stříbrná a černá. U domestkovaných forem
se vyskytují i další zabarvení. Zejména u rezavé formy existuje široká škála odstínů barev a diferencí
ve velikosti různě barevných ploch, takže lze říci, že stejně zbarvené lišky prakticky neexistují.
zdroj:wiki


Liška se dokáže pohybovat rychlostí 40 km/h, tedy asi jako pes. Svůj revír v okruhu 6-8 km
si vyznačuje vizitkami, což je trus poznamenaný pachem žláz.
zdroj:wiki

Fotka je vystřihnutá, trochu mázlá.


Rozdělení potravních zdrojů vypadá zhruba takto:

  • Myš a jí podobní hlodavci: Tvoří převážně - až na lokální výjimky - jednu z nejdůležitějších kořistí.
  • Jsou k dispozici ve dne i v noci téměř celoročně.
  • Ptáci (převážně pěvci, hrabaví a vodní ptactvo) tvoří sekundární okruh potravy.
  • Žížaly loví zvláště na vlhkých loukách. S ohledem na vysoký obsah tuku a proteinů tvoří energeticky velmi hodnotnou potravu. Kromě toho pozře i brouky, housenky a plže.
  • Králík může místy tvořit hlavní kořist (zejména v oblasti dun. Obdobně, ale méně často, též zajícovití, dikobrazovití, mýval severní a vačice.
  • Zajíce, koroptve, kachny divoké, jehńata atd.: Liška nemá fyzickou dispozici k úspěšnému ulovení zdravých dospělých jedinců, mláďata nebo oslabené dospělé kusy však ulovit dokáže.
  • Žáby, ještěrky a ryby.
  • Srnčé zvěř: Lišky mají schopnost ulovit dospělý kus, pokud je omezen v pohybu vysokým sněhem. Obvykle ale strhává pouze srnčata do 2 měsíců věku. Průzkumy v různých zemích v různých ročních dobách doložily vliv lišky na stav srnčí zvěře: Na okrese Berner Mittelland (v kantonu Bern) bylo odhadnuto, že jedna liška od května do června uloví průměrně jedenáct srnčat.Ve Skandinávii, kde ve druhé polovině 70. let a v 80. letech došlo v důsledku rozmachu svrabu/prašíviny/ ke značnému úbytku liščí populace, stoupl počet srnčat, která vodila srna ještě na podzim, o 30 %. Stav srnčí zvěře pak stoupl o 64 %. Na norském ostrově Joa (oblast Nord-Trondelag) odlovily lišky téměř polovinu srnčat v prvních měsících života. Na nedaleko od Jøa ležícím ostrově Storfosna (oblast Sor-Trondelag), kde se liška nevyskytuje, pošlo proti tomu jen 18 % čerstvě vržených srnčat. Na ostrově Jøa přitom padlo za oběť lišce více srnčat hledajících úkryt na loukách. Předpokládá se, že lišky dokázaly z chování srn vyčíst, kde se srnčata skrývají. Jen velmi zřídka liška ukořistí koloucha jelena lesného.
  • Slepice, husy, kachny domácí, bývají loveny hlavně v době liščat, kdy liščí rodina má zvýšenou potřebu
  • přísunu potravy, jelikož jedna slepice vydá za asi 50 myší.
  • Ovoce - plody jako např. třešně, švestky, mirabelky, maliny, borůvky liška ráda konzumuje,
  • pokud nejsou příliš kyselé
  • Mršiny: Tak jako jiná zvířata, i lišky poznaly, že podél některých silnic nabízí přejetá zvířata dobrý
  • zdroj potravy. Přitom se liška může stát sama obětí automobilismu.
  • Odpad: Ve městech se lišky živí kromě výše uvedeného i kompostem, před dům nachystaným krmivem
  • pro kočky domácí a pod. Na rozdíl od koček liškám chutná i sladké. Zbytky čokoládových keksů a jiné
  • na cukr bohaté zbytky jídla jsou velmi oblíbené.
  • zdroj:wiki

Při dočasném přebytku zakládají zásoby. K tomu vyhrabou v měkké půdě asi 10 cm hlubokou jamku,
do ní vloží potravu a opět ji zahrabou. Tyto skrýše později nachází pomocí čichu.
Lišky dávají přednost lovu brzy ráno před východem slunce a za soumraku. Pokud loví myším podobnou
zvěř,nejprve určí místo výskytu sluchem, pak zaútočí až 5 m dlouhým skokem, v letu kormidlují oháňkou
a zvysoka dopadají na kořist.Mršiny typicky požírají jen v pozdních večerních hodinách a v noci.
Ukořistěnou potravu intenzívně hájí a jsou ochotny o ni bojovat i se silnějšími predátory.
Příležitostně loví i pro zábavu, tedy více, než mohou spotřebovat. Během jednoho období
rozmnožování čtyři lišky zabily každá kolem 200 racků, nejčastěji v noci za větru, tedy
za nepříznivých podmínek k létání. Odnášení drůbeže a pernaté zvěře z klecí může mít původ
právě v lovu pro zábavu.
Liška obecná nemá ráda chuť krtků, ale chytá je živé a nosí mláďatům na hraní.
zdroj:wiki


Jak je vidět, liška je šelma škodlivá i užitečná.
Přeji vám krásné dny a děkuji za vaše návštěvy a komentáře.