Dobré knihy jsou brusem rozumu, pilníkem soudnosti a balšámem očí. Jan Amos Komenský


Stejně jako tělo dokáže tolerovat jen určitou dávku radiace, je i naše mysl schopná vstřebat
jen omezené množství hrůzy, a pak přestane vnímat, aby se ochránila. Je to vlastně logické.
Možná, že když je hrozba větší než si dokážeme představit, tak se bráníme tím, že tomu odmítáme uvěřit.





Jak jsem pomohla kočce najít nový domov

1. března 2015 v 22:26 | Helena



Dobré skutky záleží na naši reakci na určitou situaci. Na nás je, jak se k tomu postavíme. Ale mnohdy to záleží
i na lidech, které oslovíme a na jejich přáních a postojích k určité problematice. Ano, žijeme s lidmi v rodinách, společenstvích, zaměstnáních, ve vesnicích, městech, v okresech, krajích, ve státech, na kontinentech a jsme
spojeni s celým světem v mezokosmu. A žijeme taky se zvířaty, která si mnohdy bereme bez rozmýšlení o tom, jak
dlouho to které zvíře může žít. Pak nás zkrátka něco popadne, sbalíme si kufr a odstěhujeme se někam daleko.
Naše čtyřnohé kamarády nějak nebereme v potaz, jak jim asi je, když je zaneseme k sousedovi se slovy: "ona byla
u vás stejně častěji než u nás."

V pátek jsme byli na koncertě a přisedla jsem si ke kamarádce. "Jak jsem ráda, že tě vidím, nevíš o někom, kdo by
chtěl kočku?" "Nevím," odpověděla jsem. "Představ si, sousedka se odstěhovala a přišla k nám s kočkou, abychom si
ji nechali, že byla u nás v zahradě stejně častěji než u nich, jinak ji dá do útulku. Co jsem měla dělat, kočku jsem
vzala v domnění, že se s našima čtyřma kočkama skamarádí, ale kdepak, představ si, je to tak dominantní kočka,
ostatní z ní mají strach a já tedˇ musím na tři týdny pryč. Má sestra to nezvládne, vyvěsila jsem lístky po vesnici,
zda někdo nechce kočku, je kastrovaná, ale nikdo se ještě neozval."

V první moment jsem měla chutˇ říct, že si ji vezmu, ale pak jsem se zarazila, představila jsem si poslední měsíce
našeho nemocného kocourka a jak mě to všechno vyštˇavilo. Už nechci, i když bych ráda. "Poptám se," odvětila
jsem. "Prosím tě, poptej se hned zítra, v pátek odjíždím a když ji nikdo nebude chtít, musí do útulku." No, tak to
mám nejradši. V sobotu jsem vyzváněla jedné paní na telefonu, nebyla doma, pak mi volala kamarádka, zda už něco
nevím. "Ještě nic," odpověděla jsem.

A pak jsem si vzpomněla na tchána od mé kamarádky, kterému zemřela loni manželka a kdysi měl kočku. Už jsem
žhavila telefonní linku." Procházka, prosím." "Tady Helena, pane Procházka, vy jste měl kdysi kočku, že jo?" "Ano."
"Nechtěl byste zase krásnou kočku, má 8 roků, kastrovaná." Na druhém konci bylo podezřelé ticho. "Pane
Procházka, musím vám nejdřív říct celý příběh," a povídala jsem, jak to má kočina těžké a že ji čeká asi útulek.
Řekla jsem mu, že je to u nás ve vesnici a že nemusí daleko jezdit.

Když slyšel o útulku, byl rozhodnutý, že si kočku vezme. "A máte doma krmivo?" "Krmivo mám, protože už pár
týdnů na něho lákám jedno kotě, které bych si rád osvojil, ale je tak plaché, že se nedá chytit." Najednou
jsem věděla, že se raduje a já se radovala s ním." Když pojedete kolem, zazvońte, dám vám krásný pelíšek
a alespoń ji uvidím." Přidala jsem mu ještě kočičí strom, stejně u nás jen zabíral místo.

Kočina byla v přepravce pro kočky, byla krásná. "Pane Procházka, držte ji aspoń dva dny doma." "Dva dny?"
"To nestačí, dva týdny snad." Už jsem věděla, že kočina je v dobrých rukou. A navíc, p Procházka nebydlí
u silnice, kočce bude u něho dobře. "Tak jo, mějte se spolu krásně, tedˇ jste zase dvojka, nebudete tak
sám." "Na shledanou." "Na shledanou a pěkný víkend." "Děkuji, vám také."

A co myslíte? Dnes večer jsem p. Procházkovi zavolala a ptala se, jak je. "Ale jo," odpověděl, "včera byla jen
v kuchyni a dnes jsem ji otevřel obývák, tak si vše očichává." Chudák kočka nevěděla, kde má jít na toaletu,
takže bylo trochu nepořádku, ale s tím p. Procházka počítal, dnes už pochopila, kde je její WC a oba si
na sebe zvykají. Řekla jsem mu: "víte, že jste udělal dobrý skutek?" Ticho. "Pěkný večer." "Děkuji, vám taky
a pozdravujte Karla," jsou to totiž spolužáci ze základky. "Děkuji, vyřídím. "

Příjmení p. Procházky je pozměněno.








 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Zdenka | E-mail | Web | 2. března 2015 v 6:48 | Reagovat

Helenko, tak to se ti povedl opravdu dobrý skutek, jak pro kočičku, tak pro pána, dvojitý dobrý skutek :-)  :-)

2 VendyW | E-mail | Web | 2. března 2015 v 8:25 | Reagovat

Jseš hodná. Já ale nikdy neuvažovala o tom, že když nám umřela kočička že bych si nepořídila jinou. Navís těch toulavých duší vděčných za klidný a teplý domov je pořád strašně moc. Já si zas udělala oko u zvířecího pánaboha tím že jsem tu před domem odchytla psíka kterej se tu potuloval a byl evidentně čistokrevnej loveckej. Border teriér. Nejdřív jsem chtěla volat Městský polici ale pak jsem si všimla že má na obojku nějakej přívěsek. Bylo tam naštěsí telefonní číslo tak se majitel našel hned. Utekl mu z chatové oblasti nad námi. Tak on by se i možná vrátil bez problémů ale tady by musel chodit po silnici a to znamená že by ho taky někdo mohl srazit. A to jsem nechtěla riskovat.... páneček pak říkal že mu najednou začal utíkat a že je z toho nešťastnej protože neví jak to zarazit.

3 MarijaKes | E-mail | Web | 2. března 2015 v 9:32 | Reagovat

To je pěkné povídání. Pan Procházka má společnici a kočička domov a kamaráda. A i ty jsi výborná kamarádka. Nezůstala jsi u slibů a přemýšlela jsi. :-)

4 Jarka | Web | 2. března 2015 v 9:35 | Reagovat

Tak to jsem ráda, že kočička našla nový domov a hodného pánečka. :-) Kočičku nikdo, ani v širší naší rodině nemáme, ale pejsků habaděj, jen my jsme dlouho žádného domácího mazlíčka neměli až teď máme Peginku po rodičích mého manžela. Pořizovali si ji, když už byli dost staří a my jsme jim tenkrát slíbili, že fenku nikdy do útulku nedáme a postaráme se o ní. A už ji holku naší chlupatou, máme s manželem oba moc rádi. :-D

5 Helena | Web | 2. března 2015 v 14:41 | Reagovat

[1]: Jsem ráda Zdeni, že jsou spolu. :-)

6 Helena | Web | 2. března 2015 v 14:44 | Reagovat

[2]: Já už bych tohle nechtěla zažít, a o lidech, kteří takhle zacházejí se zvířaty, že je nechají někde v útulku nebo u sousedů, si myslím své. ;-) No vidíš, taky ses přičinila, možná někde hárá fenka, to je pak u psů silnější než poslouchat páníčka. :-D

7 Helena | 2. března 2015 v 15:14 | Reagovat

[3]:A vše je v pořádku, naštěstí. :-)

8 Helena | 2. března 2015 v 15:16 | Reagovat

[4]:Já taky Jaruško, ono máš pravdu, i starší lidi si někdy pořizují společníky, u vás to dopadlo pro Peginku úplně nádherně, a že byste ji už nedali, to je mi jasné. :D  :-)

9 Intuice | E-mail | Web | 2. března 2015 v 16:17 | Reagovat

Tak to je krásné. A určitě největší radost z toho máš Ty, potěšila jsi hned několik dušiček za sebou. :-)

10 Hanka | E-mail | Web | 2. března 2015 v 21:32 | Reagovat

To je moc pěkný příběh, Helenko.
Pomohla jsi kamarádce, kočičce a nakonec udělala radost panu Procházkovi. :-)
Určitě máš radost i ty, že se ti povedlo odevzdat kočičku do dobrých rukou. :-)

11 Fredy Kruger | 2. března 2015 v 23:37 | Reagovat

" V parku jsem zahlédl kočku !!
... šeptám si : ,,na tuhle skoč tu ,,!
Vykřikla na mě : ,, Ty... dej si pohov !!,,

... hovořím : " Chceš najít nový svůj domov ?? "
... zařvala : " Jistě !"

... šept jsem : " Buď tiše !
a vedl jsem kočku  do rodné své chýše ;

" Tvá jizba "  ( chrochtá )  " Je o ničem !"

" Tiše !  ať nevzbudíš rodiče !"
šeptám  a cítím jejího dechu .....

" Co teď ??"

... " Teď  ku mně vlez do pelechu !!"

" Šeptá mi  : Svlékni se !"

" Jsem z toho paf ??!
... jsem zvyklý spát v botách i v kalhotách !!
Teď chrápej, ne  abys ječela,
ráno jest moudřejší večera !!

... když nastalo ranní kuropění,
vzbudím se,  kočka  tu nikde není !!
Mrcha jedna ta, vymaštěná !
... jizba moje je vykradena !!"

Jebb  Mimoň  vzal tužku a papír :
" Sepíšu všechny teď  ztráty  :

Jeden pár ponožek... ručník ...
... troje trenýrky .... nočník !
.. i nočník  mi ukradla pod postelí !!
Schází mi  budík !! ... toť ve prdeli !
aaa.. proboha !... též konev na vodu !!"

" Papír kdos  ukradl v záchodu !!"
... to děd  sedíc na míse  houká !!
Hoch v postel se spátky vsouká

... a mrtvého dělá brouka !

12 valin | Web | 3. března 2015 v 9:50 | Reagovat

Takovéhle zprávy čtu moc ráda. Potěšilas mě velice a myslím, žes udělala šťastného jak pana Procházku, tak i kočku... :-)

13 Helena | E-mail | Web | 3. března 2015 v 15:53 | Reagovat

[12]: Taky v to doufám. :-)

[11]: Fredy, prosím tě, kde na to chodíš? :-)

[10]: Je to dobrý pocit Hani. :-)

[9]:Radost je veliká, když se někdo takový najde. :-)

14 Ji Hei - Fotografie | E-mail | Web | 3. března 2015 v 17:07 | Reagovat

Helenko, tak to se ti povedla krásná věc - potěšila jsi člověka i zvířátko a udělala jsi z nich přátele..:). Pěkně se mi četlo tvoje vyprávění..:).

15 pizlik1 | E-mail | Web | 3. března 2015 v 18:08 | Reagovat

Mám  ráda, když se zvířátku najde nový domov, kde se bude mít dobře. :-)

16 Ajka | Web | 3. března 2015 v 19:26 | Reagovat

Jsi hodná Helenko :-)

17 Lamilka | Web | 3. března 2015 v 23:03 | Reagovat

Udělali jste dobrý skutek oba Helenko. Jak pan Procházka, tak i ty :-)

18 Helena | E-mail | Web | 4. března 2015 v 16:07 | Reagovat

[14]: Děkuji Jituš. :-)

[15]: Já také. :-)

[16]:

[17]: Děkuji. :-)

19 Miloš | Web | 8. března 2015 v 21:43 | Reagovat

Je to hezký příběh, kočka p. Procházkovi alespoň trochu zaplní život. Smutné je být sám.

20 Helena | E-mail | Web | 11. března 2015 v 21:24 | Reagovat

[19]: Však právě, ono někdy i zvířátko dokáže vyplnit mezeru. :-)

21 Liliana Landštejnská | Web | 29. listopadu 2015 v 11:48 | Reagovat

To je dobře, jak to dopadlo :-) Kočička teď bude spokojená :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama