Dobré knihy jsou brusem rozumu, pilníkem soudnosti a balšámem očí. Jan Amos Komenský

Únor 2015

Krajina vysoko v Andách

27. února 2015 v 16:20 | Helena |  Fotografování


Pohled na vzdálenější hřbitůvek a obydlí Indios.


Byli jsme v Peru v září, ale pro ně začínalo jaro, políčka se začínaly obdělávat.


Domy jsou stavěné z hliněných cihel, které se suší na slunci.


Barvy kopců jsou tak jak tedˇ na jaře u nás, hnědé, sem tam tráva.







Apu. Chimboya


Děkuji vám za vaše návštěvy.





Průsmyk Abra la Raya

21. února 2015 v 22:22 | Helena |  Cestování



Náš přesun z Cuzca do Puna, které leží na břehu jezera Titicaca.
Hora Chimboya 5 489 m n. m.


Zastavili jsme se v průsmyku ABRA LA RAYA (4338 m).
Snímek ještě z autobusu, pod tou cedulí se každý fotil.


Průsmyk Abra la Raya tvoří hranici mezi regiony Cuzko a Puno.


Na horním obrázku si všimněte domorodé ženy s alpakou a jejím mládětem.
Rády vám zapózují za odměnu.


Při výstupu z autobusu nás průvodce znovu upozorńoval, atˇ chodíme pomalu.


Člověk by nevěřil, co taková výška dokáže. Byli jsme už zvyklí, přesto jsme byli ještě výš než v Cuzcu.


Domorodci se tady snaží prodávat své výrobky, místo k prodeji výborné, ale když vaše zavazadla
mají mít maximálně 23 kg, můžete si nechat zajít chutˇ.


Jejich výrobky nebyly ani v tak pestrých barvách, jak na jiných trzích, které jsme navštívili.



Apu. Chimboya - peruánci říkají vrcholům hor APU, a k tomu připojují název toho vrcholu.
Apu. Chimboya (nebo Chimpulla nebo Chimpuya) v 5 489 m výšky.


Focení pokračuje.


Přiblížený záběr na horu Chimboya. Jedeme dál.


Děkuji vám za vaše návštěvy a komentáře.



Není to legrace

19. února 2015 v 15:53 | Helena |  Prožitky


Hráli jsme karty a nevnímali čas, sousedi přišli také, otevřelo se víno, někdy se vypilo
i něco tvrdšího. Bylo už pozdě, karty byly dohrány a někdo navrhl, že bychom mohli
zkusit vyvolat duchy, už ani nevím proč, asi jen tak, z legrace.

Vzali jsme knihu od Julia Fučíka, ovázali ji provázkem a zavěsili na klíč. Nastalo zvláštní
ticho, každý se soustředil a sestra se zeptala: "duchu této knihy, jsi mezi náma? Když ano,
pohni s knihou." Bylo to neuvěřitelné ale kniha se trochu otočila. Polilo mě horko.

Vždycky jsem byla hrozný strašpytel a tedˇ tohle. Nejraději bych se přitulila k někomu
poblíž ale hrála jsem frajerku a třepala se strachem. Ptali jsme se na různé věci, situace,
jak se vyvinou, co koho čeká atd..... pak jsme seanci ukončili a šlo se spát.

Dlouho jsem nemohla usnout. Byla ještě tma, slyšela jsem, jak někdo bere za kliku a slyšela
jsem taky kroky, které přicházely k mé posteli. Myslela jsem si, že si švagr spletl postel, ale
než jsem stačila zareagovat, ucítila jsem tlak na prsou, chtěla jsem křičet, ale mé hlasivky
mě neposlouchaly. Tohle trvalo nějakou dobu, pak tlak povolil.

Rozsvítila jsem lampičku a rozhlížela se v pokoji, nikde nikdo. Do rána jsem už nezamhouřila
oči a nechala rozsvícené světlo. Pár dnů jsem měla panickou hrůzu jít spát, měla jsem rozsvícenou
lampičku a bděla jsem. Myslím si, že to byl nějaký duch, ale proč si vybral zrovna mě?
Hraje v tom nějakou roli strach?

Tohle se mi stalo ještě jednou, když jsem četla povídky od Guy de Maupassanta, o kterém bylo
známo, že trpěl schizofrenií a já si dnes myslím, že byl budˇ tak dobrý spisovatel, že to, co
napsal, čtenář prožíval, jako kpř. čtenáři knihy od Patricka Süskinda - Parfém, cítili na konci
vůni parfému, nebo je to něco ve mně, co tyhle stavy vyvolává.

Děkuji za vaše návštěvy


Má němčina pro zasmání

17. února 2015 v 19:49 | Helena |  Jen tak


Mluvíte cizími jazyky? Stává se vám někdy, že byste se nejraději propadli do země, když uděláte
chybu? Kdysi se mi to stávalo, dnes se nad tím pousměji. Strach, který jsem pocit´ovala na začátku
mého pobytu tady a bolesti hlavy po návštěvách, kdy jsem se musela koncentrovat na to, co
kdo mluví a bylo mi trapné se pořád ptát, co znamenají určité výrazy, je, zdá se minulostí.

Jak známo, lidé nemluví jen spisovně, jak je učili ve škole, ale mluví taky dialektem, což může
člověka taky pěkně zmást, a pak vznikají situace, podobné té moji, z minulého týdne.

V němčině jsou vlastní jména bez členu, ale někdy se člen používá, což může člověka zmást.
Kpř. Helena se řekne Helena ale milá Helena se řekne die liebe Helena, kde se dává člen
určitý protože vyjadřuje blíže určenou vlastnost.

Byla jsem v krámku mé kamarádky Inge, když se mě Inge zeptala: "Erinnerst du dich, bei
euch arbeitete die Jana." Jana se vyslovuje v tomto případě dlouze - Jána. Foneticky přeloženo
s určitým členem: "dijána." Přeložená věta - vzpomínáš si na Dijánu, která u vás pracovala?
Koukala jsem na ni a přemýšlela jsem, o jaké Dianě mluví.Smějící se

Diana je velmi ojedinělé jméno, a tak jsem šrotovala v hlavě, ale v žádném šuplíku jsem Dianu
nenašla. Pak jsem řekla:" Diana? " Vyslovila jsem to velmi krátce, což zmátlo pro změnu Ingeborg.
Cítila jsem, že mluvíme každá o někom jiném a bylo mi hned do smíchu.Smějící se Tyhle situace miluji.Smějící se

"No přece Dijána, s kterou jsi byla tenkrát na té a té slavnosti," říkala nejistě Inge.
"Ahááááá Jana, ano vzpomínám si," odpověděla jsem. Chyba byla v tomto případě na mé straně,
ale také na straně Ingy, protože použila určitý člen tam, kde se nepoužívá. Mluvila dialektem.

Umět řeč není jen umět mluvit, kde se spousta chyb nějak spolkne atpod., ale také psát a rozumět
i dialektu. Když jsem dělala zertifikát němčiny, měli jsme na audio záznamech také dialekt ze Švýcarska,
což je už dost silné kafe. Zertifikát jsem tehdy udělala na jedničku, na ústní zkoušky jsem měla
dobrou společnici, téma bylo "dětské narozeniny." Na přípravu jsme měly 10 minut a rozpovídaly
jsme se tak, že nás představenstvo přerušilo, dali nám za jedna a mohly jsme jít.Usmívající se

A proč o tom píšu? Protože jsem jednou dělala objednávku do obchodu a nestihla jsem ji odfaxovat.
Tenkrát jsme se ještě v obchodě střídaly se švagrovou od Karla a já ji na papírek napsala vzkaz:
Bitte bestehlen !!!, což v překladu znamená - prosím ukrást, Smějící se a čte se beštélen, protože
souhláska "h" prodlužuje výslovnost samohlásky před ní. Bitte bestellen znamená - prosím objednat,
čte se beštelen a vyslovuje se krátce. To jsou takové třešničky na dortu z mého překonávání cizího
jazyka. Proto si nic nedělejte z toho, když se vám něco poplete nebo uděláte chybu, jsou horší věci.






Amarantové karboše s bylinkovou omáčkou, romaneskem a .......

16. února 2015 v 17:47 | Helena |  Recepty


Včera jsem se pustila do vaření něčeho úplně nového.
V pátek jsme byli na narozeninách, v sobotu taky, masité stravy bylo dost,
takže jsem uvařila jídlo vegetariánské.Smějící se


Když je amarant uvařený, vývar je vyvařený, přidámě k němu 2 celá vejce, 2 pol. lžíce strouhaného sýra,
sůl a pepř, zamícháme, když je těsto řídké, přidáme strouhanku. Děláme karboše, které obalíme v sezamu.




Nejdřív ze všeho:
1. dát vařit amarant
2. dát péct brambory
3. uvařit omáčku
4. uvařit romanesko a udělat si sezamové máslo
5. udělat karbanátky
6. usmažit karbanátky a servírovat

Chce to trochu organizaci, ale stojí to za to.
Zdravím vás všechny, děkuji za vaše návštěvy, komentíky a přeju vám krásné dny. Usmívající se


Samoléčení

11. února 2015 v 8:55 | Helena |  Samoléčba



Nejlepší lék na všechnu bolest je, promluvit si se svým tělem.
Promluvit si s každou buńkou, začít se mít znovu rád.

Vím, mnohdy je lepší spolknout prášek a čekat, až bolest přejde.
O téhle variantě nepíšu, zkuste magnetickým polem
působit na určité orgány tak, že k nim vyšlete vlnu.

Dokáže to každý a může si sám pomoci. Já to teprve zkouším,
a ono to funguje. Chcete to zkusit?

Promněte si dlaně a levou ruku dejte před sebe, určitě cítíte v dlani energii,
vyčkejte pár sekund, když ne, promněte si ruce a zkuste to znovu. Pak naproti
levé dlaně dejte dlań pravou. Mezi dlaněmi cítíte magnetické pole, vzdálenost
můžete variovat a přitom cítit tu energii.

Spojte energii mezi dlaněmi dohromady, to je velmi důležité. pohrejte si s ní.
Udělejte si z ní míč, hladˇte jí,naučte se jí cítit. Spojení mezi dlaněmi neustále
udržujte. Můžete dát jednu ruku za záda a s druhou zůstat vepředu, stále
si uvědomujte magnetické spojení mezi dlaněmi.

Je taky velmi důležité mít prázdnou mysl, zkuste svou mysl zastavit. Jak?
Zavřete oči, koncentrujte se na svou mysl a položte si otázku:
"odkud přijde další myšlenka?" Cítíte to, vaše mysl se na chvíli zastavila.

Nedělejte to na sílu, nechte energii působit samu a vy se stanete jen
kanálem, kterým energie prochází. Je dobré před vysláním vlny vydechnout,
nejlépe přes srdeční čakru. Když vás něco bolí, můžete si tak bolest odstranit.

Zvířátka, květiny, všechno okolo vás reaguje na kvantové léčení velmi pozitivně.

I když nemůžete nic vidět, působení magnetické vlny je v akci.

Návod z knihy - Tajemství okamžitého léčení.

Přeji vám krásný den.Smějící se





Pletení

7. února 2015 v 10:02 | Helena |  Ruční práce


Koncem minulého roku jsem chytla nachlazení se vším všudy a tak jsem pobývala jen doma v teple.
V posteli jsem ležet nechtěla a tak jsem vytáhla pletení a začala plést ponožky. Vlny mám dostatek,
všelijaké odstíny, chtěla jsem vyzkoušet pletení ponožek od špičky, což jsem ještě nepletla.
Nemám ráda ponožky, které nahoře na holeni stahují, týká se to těch kupovaných, které kupuji
jen s volnou gumou.

Jde to krásně a už asi ty klasické od shora dolů ke špičce plést nebudu.
Tyhle jsou od Karla, nikdy ode mně pletené ponožky nechtěl, ale příští sobotu jdeme na narozeniny
k jeho kamarádovi, pro kterého jsem to vlastně všechno začala, a najednou chtěl Karel ponožky také.
Tak jsem mu upletla hned dvoje, aby nestrádal.Smějící se


Červená vlna je z Peru, je to alpaka, velmi jemná, plete se z ní krásně, jen rychle ubývá z klubíčka.
Kombinovala jsem jí s trochu tenčí vlnou, barevný pruh od špičky k nártu jsem pak přišívala.
Tyhle jsou moje.


Karel těmto ponožkám říká indiánské mokasíny.Smějící se
Jelikož jsem vrchní část ponožek pletla pružným vzorem,1x hl. a 1x obr., dělá to
takové vlny, ale když si ponožky oblíknu, krásně sednou a jsou nádherně hřejivé.


Druhé ponožky Karlovy, říkám jim veselé ponožky, tuhle vlnu zkusím někdy ještě objednat, plete se z ní
super. Chtěla jsem a taky jsem upletla nejdřív z této vlny úplně hrubé ponožky z dvojité vlny, ale pak se
mi to nelíbilo, byly skutečně hrubé a vzor vycházel pouze jako melír, když se plete jen z jedné, vychází
tyto krásné proužky. Takže jsem párala. Mrkající


Tedˇ doplétám ponožky pro Karlova kamaráda, který bude mít u ponožek špičky bordó.
Ponožková vlna obsahuje 75% pravé vlny a 25% polyamidu, takže ponožky jsou krásně hřejivé.
Červená alpaka je 100% vlna, i to zelené klubíčko v misce je alpaka z La Paz, bylo jenom jedno,
ale líbila se mi barvička, tak snad někdy přikoupím něco do jeho noty.


Kdyby někdo chtěl zkusit pletení ponožek od špičky, tady je návod. Paty pletu bumerangové,
ve stylu poklopu neumím.



A nakonec rukavice, které jsem si koupila v Bolívii jako vzpomínku.
Vlna 100% alpaka, krásně hřejou a jsou háčkované.


Šikulky vidí, na kolik oček je rozháčkováno a mohou zkusit.



Pro tentokrát je to ode mne vše, přeji vám krásný víkend, hodně sluníčka, u nás už svítí, ale ještě tedˇ je - 4°C.



Měření vody

4. února 2015 v 20:42 | Helena |  Jen tak




Každou neděli chodí Karel měřit vodu k jednomu pramínku.
V neděli ráno bylo u nás krásně bílo a svítilo sluníčko. Chtěla jsem jít s ním, po snídani jsme se
pořádně oblékli a vyrazili. Ale než jsme vyjeli na kopec, slunce bylo pryč.Nerozhodný


Šlépěje ve sněhu naznačovaly, že už někdo před náma je. To je taky zajímavé na zimě, že se jen tak něco
na sněhovém povrchu neukryje. Pod sněhem ano, ale na něm už je to horší.


Bylo krásně i bez sluníčka, pod nohama se ozývalo křupání sněhu, vzduch byl nádherně svěží.
Dole na obrázku, asi uprostřed, kde je taková jakoby cesta z křovin, vedou koleje. Kdysi tady
jezdily vlaky, dnes to slouží drezínám, které jezdí od jara do podzimu.


Tady dole teče řeka Glan a pod kopcem Disiboda se vlévá do řeky Nahe. Všude bylo nádherné ticho.


A jsme u pramínku, od parkoviště je to asi zhruha 1 km. Někdy je ve vodě žabka, ale asi to ještě na jaro nevypadá.


Karel měří, za jak dlouho nateče do kbelíku 10 L vody a měření pak posílá na vodohospodářský úřad do Koblence.
Tuto neděli to trvalo necelé 2 minuty, což je dost rychle, někdy to trvá přes 4 minuty.


Vzala tři pet lahve na vodu, z které si vaříme kávu, ale není to pravidlem.


Ve vodě mě upoutaly trojzubce. Víte, že trojzubec je znak sibiřských šamanů? Ale nejenom, trojzubec má také Neptun.
Paracelsus léčil duševně choré obrazem trojzubce. Když se začínalo jíst vidličkou, měla vždy tři zuby, až se proti tomu
vzbouřila církev, trojzubec byl na západě považován za luciferské znamení, no a dnes máme vidličku se čtyřmi zuby.
Dám vám i takovou malou hádanku - víte, který stát má ve státním znaku trojzubec? Asi to všichni víte.


Na obloze mě upoutal tento útvar, sluníčko nemělo šanci.


Když jsem to dala v programu picasa na kresbu tužkou, vyšlo mi tohle.


Při trošce fantazie tam vidím andílka.Smějící se


A tady trochu přiblížené.


Dnes není po sněhu ani památky ale je chladno a my sedíme doma v teple.
Přeji vám krásný večer v útulném teplíčku, nám praskají polínka v kamnech.Smějící se

Slíbené video pro Gilušku.