Dobré knihy jsou brusem rozumu, pilníkem soudnosti a balšámem očí. Jan Amos Komenský

Divadlo

25. října 2014 v 23:40 | Helena |  Jen tak



Zasedli jsme s přáteli ke stolu, nechtěli jsme něco hledat ve městě pro nás cizím,
ráno nás čekal let do Argentiny a rozhodli jsme se povečeřet v hotelu, kde jsme byli
ubytováni. Nebyli jsme sami, vedle u stolu seděli naši mladí ze skupiny.Pozdravili
jsme se a čekali, až přijde číšník. Po nějaké době přišel a my si přáli jídelní lístek.

Při objednávání se zdálo vše v pořádku, já jsem oželela předkrm, zlobilo mě trávení,
chutˇ jsem měla na ravioli, nic od masa a k tomu pivo, aby se mi střeva daly do pohybu.
Karel, Joachim a Monča si objednali předkrm - uzené pstruhy a k jídlu steaky medium.
Monča si dala taky pivo a chlapi chtěli láhev vína.

Číšník přinesl pití, otevřel láhev vína a odporoučel se. Zatíco my s Mončou jsme upíjely
zlatý mok, chlapi pořád čekali, že jim obsluha přijde nalít víno do sklenic. Kdepak,
nikde nikdo z personálu, nakonec se Joachim odhodlal k činu a víno rozlil. Pak jsme
zahlédli naši obsluhu, jak přináší jídlo naši sousedům.

Poklonil se ji a odešel, vůbec si nevšiml, že chlapi u nás mají nalito. Mezitím chodil
obsluhovat další hosty. Náhle u sousedního stolu rozruch, holčina odložila příbor
a zvedla ruku. Obsluha se zrovna vracela od jednoho stolu. Jídlo bylo studené a její
přítel reklamoval jídlo taky, nebylo vůbec chutné a vlažné.
Obsluha chtěla přinést nové, ale mladí chtěli platit, měli toho dost. Zaplatili a odešli.

Chvíli jsme čekali, pivo jsme měly skoro vypité a předkrm s jídlem nikde. Začali jsme
číhat na číšníka, dveře od kuchyně se otevřely a obsluha se objevila. Nemířila k nám,
ani se naším směrem nepodívala a procházela dozadu. Na zpáteční cestě Monča na ni
zavolala halo, ale číšník udělal rukou pár kruhů, poklonil se a zmizel v kuchyni.

Joachim: "co to bylo? " Monča:" ukazoval asi, kolik má práce."Smějící se Zasmáli jsme se tomu.
Kuchyńské křídla se otevřely a číšník k nám přišel, sepjal ruce a povídal lámanou
angličtinou, že situace není dobrá, ravioli jsou úplně studené atd., atd., koukali jsme
s otevřenou pusou a Jochim říkal: "finish, platíme."" Ne, ne, ne," zněla odpovědˇ a zmizel
v kuchyni. Kroutili jsme hlavami.

Po čtrvt hodině přinesl předkrm, který chutnal výborně. Pak se dlouho nic nedělo,
až konečně přinášel jídlo na stůl. Ravioli byly teplé a chutnaly. Jen Monča byla
nespokojená, z jejího steaku byl talíř ušpiněn krví, rozhodla se to nejíst, Karel
taky, Joachim jedl dál, nedělá mu to problémy. Obsluha přišla a talíře odnesla
a přinesla po nějaké chvíli v pořádku.

Konečně jsme se dostali k placení, dostali jsme účty a chtěli platit v dolarech.
Na našem účtu nebyl předkrm od Karla, což Karla inspirovalo k tomu, že začal
vysvětlovat číšníkovi, o co běží, ale marně." Vykašli se na to," říkal Joachim.
"Moment," řekl číšník a s účty odešel. Byla jsem už z toho všeho dost unavená
a odcházela na pokoj, neměla jsem sílu čekat další půl hodinu.

Ráno v půl páté byla snídaně, odjezd na letiště a tohle divadlo nebralo konce.
Z druhé strany mi bylo toho pána líto, protože za kuchaře nemohl, i když nedostatky
měl i on sám. Byla jsem už v posteli, když přišel Karel a říkal, že ten předkrm
zaúčtován nebyl.

Co z toho plyne? Stát se to může všude, ale restaurace jsou v hotelech pronajaté,
mnohdy k hotelu nepatří a je asi přece jen lepší zajít někam do restaurace mimo hotel.
Možná i vy máte podobné zkušenosti, i když toto divadlo trvalo něco přes dvě hodiny.





 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 MarijaKes | 26. října 2014 v 5:58

To by bylo neco na nervy meho manzela. Zacal bynadavat hezky nahlas a jadrne cesky. To by toho cisnika urcite vydesilo a vsechny kolem, zatimco ja bych se strasne stydela. :-D

2 VendyW | E-mail | Web | 26. října 2014 v 7:22

Ale? Takže nejen u nás jsou taková místa? I když ona Jižní Amerika je určitou leností a divadelností svých obyvael proslulá ;-)  :-D

3 Ja | 26. října 2014 v 8:18

ahojko poslem ti jednu spravu a precitaj si ju uplne celuuu ok Teraz ti nieco posielam ale nemozes to poslat spat. Ked prave zacinas citat toto, neprestavaj, lebo sa ti stane nieco zle. Volam sa Daisy, mam 7 rokov, mam blond vlasy a hrozne oci. Nemam nos, usi a som mrtva. Ked toto... neposles 15 ludom, zjavim sa dnes vecer pri tvojej posteli s nozom a zabijem ta. Toto nie je ................vtip-! Nieco dobre sa ti stane v 15:22- niekto ti sa ti stane v 15:22- niekto ti zavola alebo k tebe prehovori a povie: MILUJEM TA!!! NEPORUS TO.... Prepac, ze ti to posielam... Posielam ti to zo strachu. Nie je to o mne..Tato sprava pochadza z Venezuely.. la poslana aby zmenila tvoj zivot a urobila ta stastnejsim. Posli tuto spravu 20 ludom do 96 hodin. Zmeny sa, dockas do 5 dni. Alena Kovarikova poslala tuto spravu 22 ludom a v loterii vyhrala automobil. Erik Prazak,ktory tejto sprave neuveril, dostal do 5 dni rakovinu .. Prepac

4 Zdenka | E-mail | Web | 26. října 2014 v 8:21

Tak to musela být hrůza :-? My čekali ve Francii na jídlo přes hodinu v prázdné restauraci, to už jsem se chtěla sebrat já a odejít, přišlo mi, že to by se ani v Čechách stát nemohlo :-D

5 Intuice | E-mail | Web | 26. října 2014 v 9:29

Tak to byly zážitky. Nemám takové situace ráda. Myslím, že když člověk už někam jednou jde, že by tam měl být spokojený.  Mne už by dlouho nikdo nikam nedostal. :-)

6 Jana | Web | 26. října 2014 v 9:56

Helenko, to musel být nepříjemný zážitek, když jídlo není kvalitní a ještě k tomu v cizí zemi. Ono už jen přizpůsobit se stravování by mi dělalo problémy se žaludkem. Mám trochu jiný zážitek z Trutnovské restaurace. Tam kdysi před mnoha lety vařili moc dobře, takže jsme si dali oběd dvakrát :-) Byli jsme mladí, vyhládlí z krkonošských výletů, nediv se :D A lidí v té restauraci bylo moc, oběd jsme dostali včas, ale číšníci běhali jak diví, nestíhali vybírat za placení. Lidi na ně mávali, oni kývali že ano, ale dál roznášeli jídlo, dalším hladovým turistům. Ti co jsme byli po jídle jsme říkali, že jsme jak v pasti a bylo by snadné odejít bez placení, nikdo by si toho nestačil všimnout :-) Čekali jsme na zaplacení asi třičtvrtě hodiny :-)

7 Vendy | Web | 26. října 2014 v 14:09

Měli jste opravdu smůlu na kuchaře i na obsluhu. Je fakt, že dřív bych takto seděla a čekala, až si mě někdo všimne, ale po půl hodině ignorace bych se zvedla a odešla, třebas bez placení. Ostatně, za co platit, když se nic nekonalo...
To byl ojedinělý zážitek, nebo jste tyto trable měli častěji?

8 děda tik tak | Web | 26. října 2014 v 16:32

Není všechno zlato co se třpytí, Helenko. Takovou situaci jsem také zažil a je to nepříjemné jak pro hosty, tak i pro obsluhující personál, pokud není stejného ražení jako kuchař. :-(  :-)

9 Ježurka | Web | 26. října 2014 v 17:06

Tak to bylo dost kruté. Asi bych už dávno odešla jinam, ale zase kam v cizině, že? Pro příště raději do pořádné restaurace, to je jasné. Já u nás s hotely a jejich restaurací zatím problémy neměla. Ale třeba jsem měla jen štěstí. :-D

10 Helena | E-mail | Web | 26. října 2014 v 19:41

[1]: Maruško, až se tomu musím smát. :D Vybavila jsem si totiž toho číšníka, co by asi dělal. :-D Myslím, že by náhle rozuměl i češtině. :D  :D  :-D  :-D

11 Helena | E-mail | Web | 26. října 2014 v 19:43

[2]: Tyhle místa jsou všude, ale takové divadlo, jaké jsme zažili my, to zůstane dlouho ve vzpomínkách. :D  :-D

12 Helena | E-mail | Web | 26. října 2014 v 19:48

[3]: Milá zlatá, strach je jen démon a je úměrně velký tvému strachu. Vypustˇ to z hlavy a mysli na něco pěkného. Ten, kdo vymýšlí tyhle řetězovky, je asi krapet sci-fi fan. Nehledě k tomu, když to nesplníš, můžeš si ze strachu něco namlouvat. Nech takové věci plavat, upnou se jen na takového, kdo jim otevře dveře. :-)  :-)

13 Helena | E-mail | Web | 26. října 2014 v 19:53

[4]: Zdeni, já jen čekala, zda se vůbec něčeho najím. Tahle restaurace nám byla doporučená. Pořád musíš vyplňovat všelijaké dotazníky, a tak jsme to tam pěkně napsali. ;-)  :D Já když viděla, že zmizel s účty, už jsem nemohla. :D Takže ve Francii taky, no, ono Francouzi jedí vůbec velllllmi dlouho. :-D

14 Helena | E-mail | Web | 26. října 2014 v 19:55

[5]: To si myslíš správně, ale ono tomu tak někdy není. :D  :-D My už tam taky víckrát nepůjdeme. :-D

15 Helena | E-mail | Web | 26. října 2014 v 20:03

[6]: Nepříjemný jak nepříjemný Jani, bylo mi toho číšníka líto, on se snažil, ale vázlo to v kuchyni. Já už do té kuchyně chtěla jít, moc mě to zajímalo, co tam vlastně dělají. Já bych už měla udělané těsto, náplń a vše uvařené 3x. :-)Alespoň máme na co vzpomínat. :D  :-D A vy taky.Ono s plným žaludkem se lépe čeká, víš. :D  :D  :-D  :-D

16 Helena | E-mail | Web | 26. října 2014 v 20:07

[7]: Vendy, druhý den na letišti se nás jeden pár ptal, co jsme večer dělali, a já jim odpověděla, že jsme byli v divadle a oni to vzali vážně a chtěli vědět kde, já myslela, že se počůrám smíchy, což zase nechápali oni, proč se směji. :D  :D  :-D  :-D  :-D Pak jsme jim vyprávěli, co jsme zažili. :D  :-)

17 Helena | E-mail | Web | 26. října 2014 v 20:11

[8]: Mirku není, ale setkat se s tím můžeš všude, my jsme to zažili i tady v Německu, ale tenkrát jsme opravdu odešli. My jsme to už pak brali s humorem, ale číšníkovi do smíchu nebylo. :-) :D  :-D  :-)

18 Helena | E-mail | Web | 26. října 2014 v 20:13

[9]: No právě Libuško a byl už večer a tma, nechtěli jsme riskovat, ale tenhle restaurant nám byl doporučen a ejhle. :D  :-D Budˇ ráda, že ses s tímhle představením ještě nesetkala. :D  :-D

19 Hanka | E-mail | Web | 26. října 2014 v 22:55

To byl tedy dost nepříjemný zážitek, Heli. :-? Znám člověka, který by z restaurace udělal kůlničku na dříví, kdyby byl na vašem místě. ;-)
Něco podobného se mi stalo i u nás, dokonce třikrát po sobě, když jsme cestovali po jižní Moravě. Podotýkám, že to byl jen půldenní výlet. :-D

20 Jarka | Web | 27. října 2014 v 9:02

Do restaurací moc často nechodím, letos jsme si dali oběd mimo domov jen 2x, když jsme byli na výletě. Jednou jsme byli spokojení na výsost a podruhé jídlo, včetně obsluhy, za moc nestálo. Tvůj příběh onomu hotelu a jeho restauraci, určitě reklamu nedělá...

21 Helena | E-mail | Web | 27. října 2014 v 14:18

[19]: A jéje, to jsme byli ještě dobří. :-D To jste nasbírali ne moc přijemné zkušenosti Hani. :-)

22 Helena | E-mail | Web | 27. října 2014 v 14:21

[20]: Ale když jsi na dovolené Jaruš, tak musíš někde jíst. ;-)Hodnocení jsme jim napsali, o nás už nešlo, ale o další hosty.

23 Ji Hei - Fotografie | E-mail | Web | 27. října 2014 v 18:40

Jednou jsem odešla z restaurace ještě dřív, než mi stihli přinést objednané jídlo. Chtěla jsem si ukrátit čekání a šla jsem se podívat do dvora restaurace. Byly tam zadní dveře z kuchyně a v nich stál kuchař, ksichtil se do sluníčka, v ruce měl cígo a jeho kuchařskou zástěrou bych si neutřela ani boty :).
To byl můj nejrychlejší odchod z restaurace a na hlad jsem v tu chvíli ani nepomyslela :).

24 Hanka | E-mail | Web | 27. října 2014 v 20:13

[21]: Od té doby si na výlety raději bereme jídlo z domu, Heli. Jistota je jistota. ;-)  :-D

25 MarijaKes | Web | 27. října 2014 v 20:45

[10]: :-D  :-D

26 Natas | Web | 28. října 2014 v 11:05

Mám zkušenosti dobré i ty hodně špatné. V případě těch špatných, jsem odmítla jíst cokoliv z hotelové restaurace a chodila se najíst jinam, či prostě zašla do místního obchodu a najedla se na pokoji. Nedovařené nebo prošlé nebylo výjimkou, reklamace pomohla jen z části. Vracím li jídlo, pak už nic nechci. ;-)

27 Sugr | E-mail | Web | 28. října 2014 v 14:16

Tedy to se dějou věci, Helenko... :-(

28 Helena | E-mail | Web | 31. října 2014 v 8:13

[23]: Tak to ti Jituš věřím, já měla taky sto chutí do té kuchyně jít. Vzpomínám si, jak jsme byli kdysi v Bulharsku a děcka měly průjem, y si dávali skoro před každým obědem a večeří końak, a pak přišel zlatý hřeb večera, mletý řízek, který se nedal jíst. Vzala jsem talíř a šla ke kuchyni a žádala, atˇ před mýma očima kuchař do toho kousne a spolkne to. Bylo to ještě za komoušů, průvodkyně mi říkala, atˇ nedělám rozruch a já jí povídala: "podívejte se na děcka z naší skupiny, vždytˇ je to nehoráznost, co si tento kuchař na nás zkouší." Pak byla potichu. Bulharsky jsem nerozuměla, kuchař něco povídal, řízek ochutnal a tvářil se, jak by se nic nedělo. Nejhorší a zarážející na tom bylo to, že nikdo z postižených se vůbec neozval a já byla sama.Každý v koutečku trpěl, místo aby se udělal pořádek. Přestala jsem tam chodit a jedla jsem na pláži ryby, pizu a hranolky. Když nám pak v letadle přinesli občerstvení, naše české, každý mlaskal jak prasátko. :D  :-)

29 Helena | E-mail | Web | 31. října 2014 v 8:14

[24]: To je nejlepší Hani. :-)

30 Helena | E-mail | Web | 31. října 2014 v 8:18

[26]: Díky Natas, naše štěstí bylo, že jsme ráno jeli dál, ale co další turisté, že? :-) Napsali jsme jim do formuláře hodnocení, tak snad to pomůže. :-) Tedˇ už víme, odkud berou průvodci informace o dobrých restauracích, musíš pořád vyplňovat všelijaké formuláře a před odjezdem z té země se odevzdávají, pak děkají asi statistiky. :-)

31 Helena | E-mail | Web | 31. října 2014 v 8:18

[27]: Dějou , no..... ;-)

32 Miloš | Web | 1. listopadu 2014 v 21:41

Heleno, žasnu, vy jste zvládli i Argentinu? Klobouk dolů. to byl tedy opravdu komplexní zájezd.

33 Helena | E-mail | Web | 2. listopadu 2014 v 17:56

[32]: Miloši, jen Buenos Aires a vodopády Iguazu z argentinské strany. :-)

34 pizlik1 | E-mail | Web | 3. listopadu 2014 v 13:37

TAkové věci se stávají občas i u nás.

Komentáře jsou uzavřeny.


Aktuální články

Reklama