Dobré knihy jsou brusem rozumu, pilníkem soudnosti a balšámem očí. Jan Amos Komenský


Stejně jako tělo dokáže tolerovat jen určitou dávku radiace, je i naše mysl schopná vstřebat
jen omezené množství hrůzy, a pak přestane vnímat, aby se ochránila. Je to vlastně logické.
Možná, že když je hrozba větší než si dokážeme představit, tak se bráníme tím, že tomu odmítáme uvěřit.





Říjen 2014

Hřbitůvky v horách

31. října 2014 v 14:23 | Helena |  Cestování



Cestou autobusem v Peruánských Andách, jsme zahlédli také pár hřbitůvků.


Tady kostel na vršku. Fotka je narychlo a z busu, takže kvalita hm......


Peru je silně katolické, a to od dob kolonizace Španěly.
Přesto je hodně lidí, kteří žijí ve staré víře.


Obyvatelé And tradičně uctívají síly přírody zosobněné Pachamamou (Matkou zemí)
a tzv. apuy (duchy hor), kteří sídlí na nejvyšších vrcholcích. Než začnou jíst nebo pít,
vždy dají první sousto, doušek Matce zemi.


S přírodním náboženstvím souvisí náboženské slavnosti - procesí,
obětování a tance, dále také oběti duchům, tradiční léčitelství, šamanismus a věštby.



Je to snímek nekvalitní ale alespoń pro představu.


Tohle je jediný zahlédlý hřbitov v Bolívii, už ani nevím kde. Určitě vidíte rozdíl.
Bolívie je ještě chudší než Peru, přesto vypadá Peru o hodně hůř, Bolívie působí
čistším dojmem.


Přichází čas dušiček, takže se tento článek hodí do tohoto období.
Zítra vám ukážu zajímavý hřbitov z Argentiny.
Mějte se krásně.Usmívající se



Mlha života

30. října 2014 v 11:07 | Helena |  Cestování


Mlha života je něco, co nás vždy překvapí.
Nikdy nevíme, co nám přinese. Stejně tak je tomu v přírodě. Můžeme znát předpověd´ počasí,
ale autentické prožívání je úplně něco jiného. Něco krásného. Usmívající se

Mlha v Riu de Janeiru je způsobena jednak vlhkostí vzduchu a jednak smogem, tzv. městká mlha.




Mlhy jsou různé a stejně je tomu i v životě, každý prožíváme svou vlastní mlhu.




Kdybychom věděli dopředu, co nás čeká, ztratili bychom přirozený instinkt.




Termín mlha života se často používá i jako vyjádření pro nemocné lidi, kteří mají nějakou demenci.




Osobně taky používám tento termín tehdy, když něco dlouho nepoužívám a zamlží se mi to, taky si
pak říkám, že na to sedl prach. Pak se musím rozpomenout, jak to vlastně bylo.




Mějte se krásně a děkuji vám za vaše návštěvy a komentáře.
Nemám tedˇ na blog moc času, takže se nezlobte, že nechodím
na návštěvy, ale určitě zase zajdu.Usmívající se


Divadlo

25. října 2014 v 23:40 | Helena |  Jen tak



Zasedli jsme s přáteli ke stolu, nechtěli jsme něco hledat ve městě pro nás cizím,
ráno nás čekal let do Argentiny a rozhodli jsme se povečeřet v hotelu, kde jsme byli
ubytováni. Nebyli jsme sami, vedle u stolu seděli naši mladí ze skupiny.Pozdravili
jsme se a čekali, až přijde číšník. Po nějaké době přišel a my si přáli jídelní lístek.

Při objednávání se zdálo vše v pořádku, já jsem oželela předkrm, zlobilo mě trávení,
chutˇ jsem měla na ravioli, nic od masa a k tomu pivo, aby se mi střeva daly do pohybu.
Karel, Joachim a Monča si objednali předkrm - uzené pstruhy a k jídlu steaky medium.
Monča si dala taky pivo a chlapi chtěli láhev vína.

Číšník přinesl pití, otevřel láhev vína a odporoučel se. Zatíco my s Mončou jsme upíjely
zlatý mok, chlapi pořád čekali, že jim obsluha přijde nalít víno do sklenic. Kdepak,
nikde nikdo z personálu, nakonec se Joachim odhodlal k činu a víno rozlil. Pak jsme
zahlédli naši obsluhu, jak přináší jídlo naši sousedům.

Poklonil se ji a odešel, vůbec si nevšiml, že chlapi u nás mají nalito. Mezitím chodil
obsluhovat další hosty. Náhle u sousedního stolu rozruch, holčina odložila příbor
a zvedla ruku. Obsluha se zrovna vracela od jednoho stolu. Jídlo bylo studené a její
přítel reklamoval jídlo taky, nebylo vůbec chutné a vlažné.
Obsluha chtěla přinést nové, ale mladí chtěli platit, měli toho dost. Zaplatili a odešli.

Chvíli jsme čekali, pivo jsme měly skoro vypité a předkrm s jídlem nikde. Začali jsme
číhat na číšníka, dveře od kuchyně se otevřely a obsluha se objevila. Nemířila k nám,
ani se naším směrem nepodívala a procházela dozadu. Na zpáteční cestě Monča na ni
zavolala halo, ale číšník udělal rukou pár kruhů, poklonil se a zmizel v kuchyni.

Joachim: "co to bylo? " Monča:" ukazoval asi, kolik má práce."Smějící se Zasmáli jsme se tomu.
Kuchyńské křídla se otevřely a číšník k nám přišel, sepjal ruce a povídal lámanou
angličtinou, že situace není dobrá, ravioli jsou úplně studené atd., atd., koukali jsme
s otevřenou pusou a Jochim říkal: "finish, platíme."" Ne, ne, ne," zněla odpovědˇ a zmizel
v kuchyni. Kroutili jsme hlavami.

Po čtrvt hodině přinesl předkrm, který chutnal výborně. Pak se dlouho nic nedělo,
až konečně přinášel jídlo na stůl. Ravioli byly teplé a chutnaly. Jen Monča byla
nespokojená, z jejího steaku byl talíř ušpiněn krví, rozhodla se to nejíst, Karel
taky, Joachim jedl dál, nedělá mu to problémy. Obsluha přišla a talíře odnesla
a přinesla po nějaké chvíli v pořádku.

Konečně jsme se dostali k placení, dostali jsme účty a chtěli platit v dolarech.
Na našem účtu nebyl předkrm od Karla, což Karla inspirovalo k tomu, že začal
vysvětlovat číšníkovi, o co běží, ale marně." Vykašli se na to," říkal Joachim.
"Moment," řekl číšník a s účty odešel. Byla jsem už z toho všeho dost unavená
a odcházela na pokoj, neměla jsem sílu čekat další půl hodinu.

Ráno v půl páté byla snídaně, odjezd na letiště a tohle divadlo nebralo konce.
Z druhé strany mi bylo toho pána líto, protože za kuchaře nemohl, i když nedostatky
měl i on sám. Byla jsem už v posteli, když přišel Karel a říkal, že ten předkrm
zaúčtován nebyl.

Co z toho plyne? Stát se to může všude, ale restaurace jsou v hotelech pronajaté,
mnohdy k hotelu nepatří a je asi přece jen lepší zajít někam do restaurace mimo hotel.
Možná i vy máte podobné zkušenosti, i když toto divadlo trvalo něco přes dvě hodiny.






"Ďábelští lidé s andělskou tváří".

23. října 2014 v 20:24 | Helena



Uvažovala jsem nad tímto tématem a dalo by se toho napsat hodně. V dnešní době si člověk někdy připadá,
jak by se peklo vyprázdnilo. Tím nechci říct, že jsme všichni takoví. Někdy jsou tito lidé s andělskou tváří
velmi inteligentní a vědí moc dobře, co dělají. Asi už víte, koho mám na mysli. Kdo si myslí, že politiky, tak
uhádl. Nejde jim ani v tom nejmenším o blaho lidu, ale jen o jejich bohatství a hlavně o moc.

Z boje o moc může vyrůst terorismus, je to taková pandořina skříńka, o které si každý myslí, že skrývá jen
nemoci a zlo. Pojem terorismus byl poprvé použit během Velké francouzské revoluce pro popis metod používaných
vládou vůči jejím nepřátelům. Šlo o tzv. politický motiv. Tak, jak atentát, který také patří k definicím
terorismu, a to na Františka Ferdinanda d´Este byl údajným spouštěčem 1. světové války.

První světová válka by vypukla asi i bez tohoto atentátu, atentát posloužil jen k jejímu vypuknutí,
tak jak na Ukrajině byla využita nespokojenost lidu a chtění, připojit se k západu. Kde se dva hádají,
třetí se snaží profitovat. Kdo je to? Proč se ještě nenašlo řešení na tento problém? Protože ten problém
není na Ukrajině ale někde úplně jinde, tak, jak tomu je skoro vždy.

Kdo jsou ti dˇábelští lidé s andělskou tváří ???????????????





Papoušek Ara

19. října 2014 v 9:43 | Helena |  Cestování


V útulku byla také jiná zvířátka.


Papoušek z rodu Ara - Ara ararauna.
Vyskytuje se v tropických lesích na rozsáhlém území Jižní Ameriky v rozmezí od Trinidadu a Venezuely jižně
až po Brazíli, Bolívii, Kolumbii a Paraguay. Částečně zasahuje také do Střední Ameriky, konkrétně na území
Panamy. Ačkoli je populace žijící v Trinidadu považována za ohroženou a v Paraguay druh stojí již na hranici
vyhubení, v Červeném seznamu IUCN stále spadá do kategorie málo dotčených druhů.




Dorůstá 76-86 cm a váží 900-1300 g. Je velmi výrazně zbarven. Celou přední část těla má žlutou, zadní modrou
a na hlavě má kolem očí velkou lysinu. Zobák je velmi mohutný, svrchní část je hákovitě zahnutá, spodní část
je značně pohyblivá.




Požírá plody, ořechy a i kokosové ořechy. Za potravou létá až 25 km daleko.




Je monogamní, páry přitom tvoří zpravidla na celý život. Hnízdí v dutinách stromů a snáší 2 vejce.
Mláďata se líhnou holá a slepá a peří jim naroste až po 10 týdnech. Všichni arové jsou dlouhověcí ptáci,
v zajetí se dožívají více než 50 let. Jedná se také o velmi oblíbeného klecového ptáka.
Text - zdroj: wiki




Jsou neskutečně společenští.




Bylo nám řečeno, abychom nekupovali tyhle papoušky, jen při transportu uhyne
velká většina.




Tihle papoušci se naučí rychle mluvit.




Tady načepýřený.




Morčata se v Peru jedí, dostanete je i v restauracích.
Když je svatba, nevěsta se ženichem jedí morče, aby se jim narodily děti.
Jsou známkou plodnosti a v mnoha domácnostech pobíhají volně v kuchyni.




Při útulku pro zvířata byl taky jak by boutigue, ale fotit se nesmělo.
Venku byla převěšena přírodně barvená vlna.




Dvě indiánky seděly venku pod střechou a vytvářely lidové motivy.
Dítě bylo neposedné a matka mu zrovna nabízí pití.




Ženy tady nosí pokrývky hlavy a vše je barevné.




Dítě se bavilo tím, že obešlo stranou matky stroj a překulilo se přes něho.Smějící se









Přeji vám krásnou neděli a děkuji za vaše návštěvy.Usmívající se



Kdoule a jedlé kaštany

17. října 2014 v 18:22 | Helena |  Recepty

Dozrávají kdoule a spousta lidí, co je mají, už neví, co s nimi mají dělat.
Úrody je hodně a i při nejlepší vůli kdoule uchovat čím jak nejdéle se vždy
nepodaří. Tak rozdávají, taky jsem dostala plnou velkou papírovou tašku.Usmívající se


Co s tolika kdoulemi dělat? Pořádně jsem je umyla, rozkrájela, byla to docela fuška.
Vytáhla náš elektrický odštˇavńóvač a všechno, až na šest kdoulí odštˇavnila. Štˇávu jsem nalila
do hrnce a povařila, přecedila, odměřila a smíchala s 38% obilnou pálenkou. Dala na okno, atˇ se
to trochu spojí, k tomu přijde svařená voda s cukrem a kořením. Recept najdete kpř. tady.


A z těch šesti kdoulí jsem dnes ráno uvařila želé. Chutná výborně kyselkavě.Usmívající se


V neděli jsme opět, jako každým rokem vyjeli k Donnersbergu na kaštany. Dali jsme si kaštanovou polévku
a vídeńský řízek se zeleninou a kaštany.
Přivezli jsme si taky kaštanový chleba, který v restauraci prodávali. Ale ten jsme už snědli.Mrkající
Po obědě jsme se vydali na procházku do lesa a nasbírali si taky něco kaštanů domů.


Plod je známá pochoutka po celé Evropě. Obvykle se tepelně upravují naříznutím
na špičce do kříže a krátkým opečením na horké plotně, ale mohou se i rozemlít
a vzniklá mouka slouží k přípravě pečených zákusků.
Jedlé kaštany mají vyšší energetickou (kalorickou) hodnotu než brambory.
V jižní Evropě kaštany lidé pojídají se zeleninou, s masem nebo s máslem a sýrem
. Světové kuchyně znají např. kaštanovou kaši ke zvěřině, kaštanové pyré se šlehačkou,
kaštanový pudink, kaštany v čokoládě, glazované kaštany aj. Zdroj:wiki


Ochutnali jste už někdy kaštany a chutnaly vám? Ná chutnají nejvíc upečené. Naříznu je na špičce,
dám na plech a peču v troubě 180°C asi pöl hodiny, musí se zkusit, zda jsou měkké.

Mějte se krásně a přeji vám krásný víkend.Usmívající se



Kondor andský

14. října 2014 v 9:58 | Helena |  Cestování

Na výletě do údolí Urubamby jsme navštívili jeden útulek, který spolupracuje s policií,
jsou zde zvířata, která byla zneužívaná pro představení pro turisty, byly to speciálně
dvě pumy, které ale spaly nahoře v ohradě, jsou to noční zvířata. Pak kondoři andští,
kteří byli nalezeni poranění, a ty bych vám chtěla dnes představit.

Kondor andský žije v jižní Americe a živí se převážně mršinami.



Vyskytuje se poměrně řídce po celých Andách, nejvíce na jejich východní straně. Vzácný je v Kolumbii a Venezuele,
jeho počty se také snižují v Ekvádoru. Stabilní jsou populace v Peru, Bolívii a na severu Argentiny a Chile.

Žije až do nadmořské výšky 5000 m, jeho hlavním biotopem jsou místa s otevřeným loukami a pastvinami.
Lze jej spatřit také na okrajích pouštních oblastí a na mořském pobřeží v Chile a okolo bukových lesů v Patagonii.


Je to jeden z největších létajících suchozemských ptáků, bývá velký 100 až 130 cm a dosahuje váhy 8
až 10 kg. Jeho křídla mají rozpětí až 3,2 m. Samice jsou na rozdíl od většiny dravých ptáků menší a lehčí.
Barva peří ptáků je černá, na horní straně křídel jsou bílé skvrny, u krku mají bílý límec z krátkého peří.
Zploštělá hlava a krk jsou neopeřeny, holá vrásčitá kůže dle emočního stavu mění barvu. Samci se odlišují
ještě velkým masitým načervenalým lalokem nad zobákem, pokožku hlavy mívají tmavě šedou nebo
žlutou, po stranách krku mají kožovité bradavčité záhyby. Samice mají výrazné červené oční duhovky,
samci hnědé. Peří adolescentů je hnědé.


Nohy mají v porovnání s ostatními létajícími dravci více uzpůsobené k chůzi než k uchopení. Střední prst
je protáhlý, drápy jsou rovné. Zahnutý silný zobák je uzpůsoben k roztrhání i silné kůže a k vytrhávání
kusů masa. Ptáci mají výborný zrak, dokážou z výšky tisíce metrů spatřit padlé nebo těžce nemocné zvíře
a pečlivě sledují chování menších supů, kteří se zase skvělým čichem orientují podle pachu mrtvoly.


Jsou to vynikající letci, umí využívat teplých stoupavých proudů v blízkosti skal a plachtit při obhlídce
svého lovného území ve velkých výškách téměř bez vynaložení námahy. Mohou hlídkovat osamoceně
nebo v rozptýlených skupinách. Většinou hřadují skupinky kondorů andských na vyvolených tradičních
místech, kde je dodržována přísná hierarchie, silní samci mají přednost v obsazení výhodnějších míst
(ochrana před deštěm, větrem, dostatek slunce) i před samicemi.


Jsou to masožravci, v první řadě likvidují uhynulé savce, volně žijící i domestikované kopytníky,
na mořských pobřežích žerou na břeh vyvržené mořské savce a ryby. Živí se také mláďaty savců a ptáku
nebo vybírají vejce z hnízd, bylo pozorováno lovení svišťů a králíků. Napadají a žerou zraněnou, ale
ještě žijící zvěř. Kůži větších zvířat otvírají od konečníku, první sežerou játra. Pokus o otevření hlavy
a dosažení mozku nebyl zaznamenán.


Vytvářejí volná společenstva s menšími kondory, kteří citem pro pach mrtvol mnohdy zdechlinu najdou dříve,
ale čekají na větší kondory andské, kteří zobákem dokážou roztrhat i tu nejhouževnatější kůži. Jejich nohy
nejsou přizpůsobeny k uchopení, nemohou část potravy odnést, ale musí se nakrmit na místě. Protože se
k potravě nedostanou každý den, jsou schopni se nakrmit natolik, že jim dělá problém vzlétnout.
Samozřejmě musejí spěchat, protože v brzké době se ke kořisti slétnou i seběhnou desítky
až stovky různých mrchožroutů.


Kondoři andští jsou monogamní. Před vlastním pářením probíhají ve dvojicích rituální tance doprovázené
syčením a změnou zabarvení kůže na hlavě a krku. Mnoho hlasových projevů nesvedou, nemají syrinx. Páří se
na severu kontinentu téměř v průběhu celého roku, na jihu od května do srpna. Hnízda si nestaví, vejce kladou
na vysokých skalách do výklenků nebo na římsách na místo jen ohrazené kameny nebo klacíky, nepřístupnost
místa zaručuje jistotu před vypleněním hnízda pozemními dravci. Střeží si vzdušný prostor kolem hnízda,
cca 1 km, který proti jiným tvrdě obhajují.


Samice snese převážně jedno vejce jednou za dva roky, v případě nedostatku potravy je interval delší.
Vejce střídavě oba rodiče inkubují asi 55 až 60 dnů. Pokud se vejce ztratí, samice snese nové. Mláďata
pokryta šedým chmýřím jsou krmena z volete rodičů do opeření asi 6 měsíců, pak se naučí létat
sících kou, jsou z rodinného kruhu vystrnaděni.
Pohlavně dospělými se stávají v 6 až 7 létech, tehdy hnědé peří mění za černé. Kondoři andští jsou
dlouhověcí, v zajetí se mohou dožít 100 let.


Dospělí ptáci nemají žádného přirozeného nepřítele, snad jen mláďata se mohou stát velmi
zřídka obětí velkých dravců nebo lišky. Snižující se stavy jsou způsobovány několika faktory,
které má na svědomí člověk. Jednak je to zastaralý názor, že se ptáci neživí mršinami, ale loví zvěř,
a proto bývají mnohdy přes zákaz zabíjeni pytláky. Dále jsou to zdravotní následky po požití
mrtvých zvířat (lišky, pumy) otrávených jedovatými návnadami (např. strychnin). Velmi jim
škodí olovnaté broky sežrané z mrtvých zvířat, které lovci postřelili ale nedohledali. Žerou také
mršiny zvířat, která uhynula z důvodu požití pesticidů, nebo domácí zvířata léčená různými léky.
Hynou při střetu s dráty elektrického vedení nebo se chytnou do pastí se živočišnou návnadou
připravených pro masožravé savce.

Na obrázku vidíte dospívajícího kondora, který se vybarvuje.


A tady mladý, ještě nevybarvený kondor.


Podle Červeného seznamu IUCN je kondor andský zařazen mezi téměř ohrožené druhy.


Kondor andský je národním ptákem 4 jihoamerických zemí - Kolumbie, Ekvádoru, Bolívie a Chile.
Zároveň je vyobrazen na státních znacích těchto států.

Coat of arms of Colombia.svgCoat of arms of Ecuador.svgCoat of arms of Bolivia.svgCoat of arms of Chile.svg

Zdroj: wikipedie


Tito kondoři andští, chovaní v zajetí potřebují 4 kg potravy na den, útulek funguje ze vstupného
a sponzorů. V Andách žije dnes přibližně asi 1000 kondorů, což není velký počet. V tomto útulku
je samičce odebráno první vejce, aby snesla druhé a takto se jejich počet zvýšil.

Děkuji vám za návštěvu a přeji vám krásný den.Usmívající se


Přílet do Cusca

11. října 2014 v 22:50 | Helena |  Cestování


Na letišti v Limě jsme se rozloučili s naším průvodcem, průvodcům se dává trinkgeld, dává se v průměru
5 dolarů na den na osobu. I v restauracích byste měli počítat s trinkgeldem, a to 10 % z konečné sumy.
Když platíte kartou, trinkgeld je automaticky naúčtován. Je to proto, že platy nejsou vysoké a tím si
číšníci a průvodci takzvaně přilepší.


Z Limy jsme se přesunuli do Cusca, z nadmořské výšky 139 m. n. do 3416 m.n., let trval něco málo
přes hodinu.


Když jsme vystoupili z letadla, něco se staloo. Jak by byl nerovný terén, dalo by se to přirovnat k chůzi na lodi.
Na cestě z letadla k výdeji zavazadel nabízeli koka čaj. Prozatím jsme s tím zkušenosti neměli, ale náš nový
průvodce nám čaj z koky doporučoval, taky říkal, že kyslíkové přístroje jsou všude, i v autobusech, ale jsou
využívány zřídka. Ano, měli jsme nemoc z výšek, nevím, zda všichni, ale hodně lidí z naší skupiny si stěžovalo.
Průvodce taky říkal, že se budeme v noci asi budit, ale že je to úplně normální, neměli jsme večer moc jíst,
přijímat dostatek tekutin, nejlépe vodu. Vzít si prášek, pokud někoho bolela hlava.

Jeli jsme do hotelu: www.hotelesjoseantonio.com

V recepci se vyřizovaly klíče a my se posadili a čekali. Přišel číšník a každému nabízel čaj z koky, který jsme
rádi ochutnali. Pak následovalo ubytování, Karel chtěl jít koupit vodu, ale mně nebylo dvakrát dobře, zůstala
jsem v hotelu. Pauza byla jen hodinu, pak prohlídka města. Sešli jsme dolů k recepci a posadili se. Je to zvláštní
pocit, každý pohyb vás unaví. Všimla jsem si, že jedna paní za skupiny pije čaj z koky, tak jsem se jí zeptala, kde
je k mání. Ukázala mi za roh, kde byly listy z koky a termoska s horkou vodou. Vypila jsem rovnou tři šálky, Karel
dva. Vyzbrojeni lahví vody con gas jsme nastoupili do autobusu.


Město Cusco bylo v roce 1983 uvedeno do seznamu světového dědictví Unesco.
Situace je o moc lepší než v Limě, protože tady žije méně lidí., asi 400 000. Cusco je hlavní město
stejnojmenného regionu a provincie Cusco, v centru peruánských And, sídlo arcibiskupství a univerzity.

Tohle je Plaza de Armas v Cuscu s katedrálou a jezuitským kostelem vpravo.


Pohnutou historií, jako hlavní město Incké říše, zajímavostmi v okolí a krajině, se stalo ústředním
bodem mnoha turistů. Jako výchozí bod do města Inků - Machu Picchu, se stalo světově proslulým.

Kdybyste byli někdy v Cuscu, zajdětě si na jídlo do: http://www.inkagrillcusco.com/
vaří tam skvěle, ochutnala jsem steak z alpaky s výbornými hranolky, vaří tam opravdu dobře.
Inka grill leží v centru na náměstí - " Plaza de Armas "

Tímto se s váma loučím a přeji vám krásnou neděli, plnou sluníčka.Smějící se



Ukázka z knihy Jména

8. října 2014 v 21:33 | Zdenka Blechová |  Zajímavosti


Do budoucnosti bude ubývat sňatků, a tím i předávání karmy rodu. Jak jsem se zmínila, rodiče jste si vybrali sami pro své učení a rodiče vám dali jméno, které vám měli dát, takže váš původ a nasměrování je jasné. Zrovna tak to má váš partner. Když si však vezmete partnera za manžela a přijmete jeho příjmení, přijímáte zároveň jeho učení, jeho karmu rodu. Proto se ženy po sňatku změní, snaží se vtěsnat do role matky partnera nebo je tam partner směruje. Je zvyklý na nějaké chování své matky a považuje za přirozené, že by se tak měla chovat jeho manželka. Pokud si ponecháme své příjmení, můžeme vedle sebe kráčet životem a nemusíme se stát jedním. Pokud se chceme stát jedním, vždy zvítězí ten silnější a ten slabší se podvolí.

Někdy nám partner svým příjmením může i pomoci zbavit se zátěže rodu a jít do energií rodu partnera, kde jsou třeba již vyšší vibrace. Například se budete jmenovat Renata Kličková - když to vyslovíte, už cítíte, že ten člověk je v nitru slabý a rád v životě kličkuje. Převezme jméno partnera a bude se jmenovat Renata Přímá. Zde dostává sílu. Zkuste si to vyslovit, abyste zaznamenali rozdíl. Ale neznamená to, že přímost přijde zadarmo, naopak tato žena bude vystavena situacím, které ji budou v novém rodě učit přímosti. Já se jmenuji Zdenka Blechová a cítím se v tom jméně s příjmením dobře, kdybych převzala po partnerovi příjmení, jmenovala bych se Zdenka Malovcová a úplně cítím, že by mi z toho bylo zle. Už se nechci stát někým jiným, chci být tou, kterou jsem. Např. se budete jmenovat Věra Buštová a přijmete příjmení a budete se jmenovat Věra Pokorná, cítíte ten rozdíl při vyslovení? První vibrace je, já jsem někdo, druhá vibrace už vím, že jen jsem. Zkuste si hrát s jmény s příjmeními, naučíte se vnímat vibrace, které nám přináší do života.
***
Zkuste si vyslovit své jméno, jak vám zní tvrdě nebo měkce? Jak vám zní vaše jméno dohromady s příjmením? Ladí vám?
Já jsem se do šesté třídy jmenovala Zdenka Kačová, od šesté třídy jsem přijala příjmení mého otčíma a začala se jmenovat Zdenka Blechová. Cítím, že mé nové příjmení má pro mě větší váhu než mé původní. V původním cítím laxnost, ale v Blechová cítím přitvrzení. Moje dávná láska, kterou jsem k otčímovi pocítila v Egyptě a díky němuž se ztratila, mi přišla pomoci v tomto životě zpět navrátit postavení. Otčím mi mnohokrát v tomto životě řekl: "Víš, že jsem tě zachránil? Kdybych nepřišel, bůh ví, kde bys skončila." Tehdy jsem jeho řečem moc nerozuměla, ale nyní chápu. V Egyptě jsem měla dobré postavení a z lásky k němu jsem o něj přišla, když můj otčím přišel jako zástupce Beduínů prosit faraóna o almužnu. Faraón nechtěl Beduínům nic dát, ale já jim pomáhala. Za to mě faraón vyhnal z paláce a já skončila mezi Beduíny a dá se říci dodnes. Stále jsem se pohybovala mezi lidmi, kteří život moc neřešili, pomáhali si navzájem, ale zároveň byli nezodpovědní. Neuznávali zákony, jen se chtěli veselit a mít mnoho přátel. Kdyby mi otčím nepředal svým příjmením vibrace svého rodu, asi bych se nevymanila z této společnosti. Ale jeho příjmení mi pomáhalo růst.

Proto jsem v tomto životě měla hospodu 18 let a stále říkala: "Oni tam chodí stále stejní hosté, je to taková rodina." Ale vibrace těchto lidí nelze změnit, oni se budou měnit ještě mnoho životů, a proto jsem se stále potýkala i s problémy se zaměstnanci. S lidmi v těchto energiích se těžko domluvíte, je jim ještě lhostejná zodpovědnost, oni ji neřeší. Stavím egyptské lázně a opouštím hospodu. Vracím se zpět na svůj trůn v Egyptě, který jsem tehdy ztratila. Otčímem to začalo a jeho protislužbou to skončilo. Vidíte, jak vše se musí do zdroje navrátit, jak vše má svůj původ, svoji energii a jak nás pomoc k druhým vrhá do neustálého koloběhu učení, abychom si dokázali pomoci sobě. Ale ten návrat k sobě je úžasný, díky němu člověk opět může milovat vše. Mraky se rozplynuly, iluze pominuly a zůstává jen čisté napojení na zdroj.

****
Příště pošlu další ukázku z knihy. Kniha vyjde v polovině října a bude pro vás za akční cenu 250,- Kč. Prodejní cena je 450,- Kč. Kniha bude obsahovat česká, slovenská a cizí jména a jména dle vašich žádostí.
Knihu si můžete objednat na

Peru - Lima 1.část

6. října 2014 v 21:44 | Helena |  Cestování

Lima - "město králů"
Město Lima dostalo své jméno díky svým indiánským kořenům. Název pochází zřejmě z Jaqaru/Kawki
peruánské řeči, která stejně jako ajmarština náleží k starým peruánským jazykům, dnes mluví tímto
jazykem přibližně 2 000 000 obyvatel jihoamerického kontinentu v oblasti And.
V této řeči znamená Lima - "Žlutá květina"

Druhá možnost je, že název města vznikl z kečuánského slova - rimaq, vztahující se k řece Rio Rimaq,
na které město leží a v překladu znamená - "mluvící"

Lima má dnes přes 11 000 000 obyvatel, je to asi víc než celá Česká republika. Je to obrovská metropole.
Na netu najdete jen luxusní obrázky náměstí, nových čtvrtí boháčů, ale skutečná Lima má velké problémy
s nezaměstnaností a přistěhovalci z horských oblastí. Lidé v horách strádají a myslí si, že je lepší odejít
do města.
Nemají žádné vzdělání a ocitají se na ulici. Domy jsou tady stavěny chudším obyvatelstvem snad pořád.




Když projíždíte Limou, bude vám to připadat jako jedno velké staveniště, kde baráky zestárnou a ještě
nejsou dostavěné. Fotky vám bohužel nemůžu nabídnout, protože jsem si vymazala spoustu fotek, když jsem
asi batohem přepla v menu na jiný program, a při další manipulaci se to stalo. Fotky, nafocené za čtyři dny
byly v čudu. Tento fotˇák už jsme dlouho nepoužívali a ještě před dovčou
byl v opravě, zkrátka čekám na fotky od známých, kteří s náma byli a fotky mají z prohlídky města.
Nemám taky skoro žádné fotky z Cusca, ale pak už začal fotit Karel, stejně tak následující obrázky
s druhým fotˇákem, na naší odpolední procházce různými uličkami.





Bylo to zajímavé, hned po snídani jsme vyrazili na prohlídku města a jednoho muzea,
kde se ale stejně nesmělo fotit, takže krásné vystavené exponáty Inků zůstávají skryty.
Odpoledne od 14 hodiny jsme měli celé odpoledne jen pro sebe. Průvodce nám ještě
doporučil vyzkoušet místní kuchyni, zvláště sedviče, což jsou syrové ryby naložené
v marinádě.




Před naším hotelem: www.hotelesjoseantonio.com jsme vystoupili a radili se, co uděláme.
Naši Rakušané dali už v autobuse Joachimovi kontakt na jednoho pána, který si přivydělává tím,
že provází lidi městem nad pobřežím.
Jelikož byli v Limě už den před náma, udělali tuto zkušenost a Klause chválili.

Tak jo, zavolali jsme na telefonní číslo a ve tři hodiny nás Klaus vyzvedl svým autem a vyjeli jsme.
Mluvil perfektně německy, jeden z rodičů byl Němec, sám Klaus taky v Německu pár let pracoval.
Ukazoval nám různé budovy nebo obchůdky s kavárnou jako tuto - obrázky odshora.




Fotili jsme to proto, protože každá židle byla jiná, v obchodě se prodávaly výrobky a obrazy od umělců.
Velmi pěkné prostředí, jenže my jsme chtěli dál. Klaus nám zmizel na toaletě a byl tam dost dlouhou dobu.




Tohle je vila španělského velvyslance ve čtvrti MIraflores.




Tady další opravený objekt. Fotky jsou bez sluníčka, v Limě je velmi vysoká vlhkost vzduchu a naprší zde jen 20mm srážek za celý rok. Zdejší délka slunečního svitu činí pouze 1284 hodin za rok, z toho 28,6 hodin v červenci a 179,1 hodin v lednu, což jsou výjimečně nízké hodnoty, s přihlédnutím k zeměpisné poloze. zdroj wiki



U tohoto domu si můžete všimnout ostnatého drátu nad plotem, je tady hodně krádeží a kriminalita opravdu vysoká.




Kostelů tady najdete hodně. Chtěla jsem si dělat poznámky, ale pořád jsme byli na pochodu.Rozpačitý



Všimněte si, jak jsou zde lidé malí.




Tahleta ulice sloužila jednoho dne jako útěk před tsunami. Zemětřesení jsou zde skoro pořád.




Bufet a kavárna zároveń ve vagóně, který pochází z Anglie. V Limě se začalo v roce 1985 se stavbou metra,
které bylo prvním na jihoamerickém kontinetu.




Pohled na rybářské lodě a rybí trh na pobřeží Pacifiku. Měli jsme už docela hlad a Klaus říkal, že zdá dobrou restauraci na pobřeží, pokud budeme chtít. Přitakali jsme.




Od snídaně jsme nic nejedli, jen pili balenou vodu con gas. A můžete hádat, co jsme si dali.
Joachim a já jsme vyzkoušeli sedviče a Karel s Monikou si dali Jakubské mušle s krevetama
jako předkrm, já si pak dala rybu, Joachim taky, Karel si dal paellu s mořskými příšerkami
a Monika s Klausem měli hovězí s hranolkama, rýží a zeleninou. Večeři jsme Klausovi zaplatili,
stejně jako jeho čas průvodce. Cenu si řekl sám, 25 dolarů na osobu.

Večeři jsme zakončili koktejlem Caipirinha a odjížděli do hotelu, kde jsme si v baru
dali ještě jednu caipirinhu a šli spát. Druhý den ráno jsme měli let do Cusca.

Fotky z centra Limy zveřejním až je budu mít od Monči a Joachima.
Mějte se krásně a děkuji vám za vaše návštěvy.