Dobré knihy jsou brusem rozumu, pilníkem soudnosti a balšámem očí. Jan Amos Komenský


Stejně jako tělo dokáže tolerovat jen určitou dávku radiace, je i naše mysl schopná vstřebat
jen omezené množství hrůzy, a pak přestane vnímat, aby se ochránila. Je to vlastně logické.
Možná, že když je hrozba větší než si dokážeme představit, tak se bráníme tím, že tomu odmítáme uvěřit.





Skryté schopnosti

11. září 2014 v 9:18 | Helena |  Úvahy


Je až s podivem, kolik lidí v sobě potlačuje tyto schopnosti.
Všichni jsme toho schopní, ale někdy jaksi nechceme slyšet a vidět.
Přitom naše duše všechno ví a nabádá nás jít správným směrem.

Tomuto směru se vzpíráme a děláme na truc, na pokyn rozumu,
který si myslí, že je vládcem tohoto světa. Po čase padáme opět
někam, kde nechceme a udiveni si stěžujeme na tento svět.

Svět, který je utkán našimi myšlenkami a činy. Jen se chvíli
pozorujme, kolik pozitivních myšlenek od nás vyjde do éteru.
Zkusme se na chvíli zaobírat sami sebou a naučit se být odpovědnými.

Odpovědnýmí až do takové míry, že nám bude úplně jasné, co našimi
myšlenkami vytváříme. Né vždy je naše myšlení správné. Sama s tím
mám veliké problémy a neustále s tím bojuji.

Boj je něco, co je děláno na sílu a proto se lépe hodí pokouším se
o to. Nenásilně, nechci s ničím bojovat, kde je boj, je vždy vítěz
a poražený. Nechci být ani jednou z těchto představ.

Představ, které si sami vytváříme, a živíme je až do té doby,
kdy nám protečou mezi prsty jako písek, a ta zrnka, která se
zachytí na naší kůži, působí další potíže, otlaky, puchýře.

Puchýře mají tu vlastnost, že prasknou a otevřou se. Co pak nastává,
jistě každý z nás ví. Přes otevřenou ránu k nám můžou přijít různí
obyvatelé z jiných dimenzí, kteří se nás snaží ovládat.

Ovládat až do té míry, kdy se jim staneme až tak směšnými,
že se nám vysmívají a mají nás zcela v hrsti. A nás pak čeká
boj a ztráta času.

Ztráta času, který bychom mohli věnovat něčemu jinému,
krásnějšímu, povzbuzujícímu, je tolik věcí, které by se daly
uskutečnit, kdyby jsme jen chtěli.

Chtěli si dokázat, že na to máme, být duchovními bytostmi.
Vždytˇ jsme z ducha. Duch z nás vyzařuje navenek, sídlí
v nás, mění se jen naše tělo.

Tělo, které je pomíjivé, ale duch je věčný. Věčný svým bytím.
Jít za hranice reality neznamená nic jiného, než jít do svého
nitra a naučit se komunikovat se svou podstatou.


 

5 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 denik-slusne-holky | Web | 11. září 2014 v 9:58 | Reagovat

S tím souhlasím. Žijeme v tom, co jsme... Myšlenky jsou hmotné

2 MarijaKes | Web | 11. září 2014 v 10:04 | Reagovat

Když tyhle řádky čtu, zdá se být vše tak jednoduché......stačí jen vnímat sebe a chtít....A to je ono, proč v důchodu pak nestíháme. My, co nám ještě jakž takž slouží tělo, a relativně zdraví, chceme stihnout vše, co jsme v době zaměstnaneckého vztahu nestihli, o čem jsme snili, co jsme chtěli dokázat. Možná by tohle vše šlo, kdyby člověk nebyl vázaný na nějaké závazky. Jít za svým snem znamená vždy někoho zranit. Je tedy nutné nesobecky zredukovat svá přání a sny, prostě si vybrat. Nejsou to jen výmluvy a hledání důvodů proč něco nejde.....znám ženu, která odešla v krizových letech v minulém století do Ameriky a neprobrala to ani se svou maminkou. Šla za svým, aniž by se vcítila do své matky....

3 i-think-about | 11. září 2014 v 11:27 | Reagovat

Píšeš stejně jako v knize ,Tajemství'. Myšlenky tvoří vše okolo nás, naši realitu. :)

Jen ke zpracování - vím, že tím, že každý odstavec začínáš slovy, kterými předešlý odstavec končíš, navazuješ myšlenkami, možná i zvýrazňuješ myšlenky.. jen je to (na můj vkus) až moc často.
NEMYSLÍM TO ZLE. :))

4 Jana | Web | 11. září 2014 v 13:43 | Reagovat

Helenko, to je správně napsané. Opravdu jsi napsala moc důležitou věc pro nás pro všechny. My všichni víme, kde je náš problém. Ale jak sama píšeš, není to vůbec jednoduché. Jen pozitivní myšlení nepomůže, máme v sobě spoustu nevyřešených, zastrčených problémů, vzpomínek. Kdybych chtěla se očistit a zpracovat pocitově všechno, co v sobě mám a ani většinou netuším, musela bych snad projít v duchu celý svůj život, od minuty k minutě, protože všechno je navrstvené, překryté. Jinak je tomu třeba s člověkem, který má léta zdr. probém, způsobený nějakým akutním šokem. Pokud ten šok zpracuje, má z poloviny vyhráno. Pokud jsou dlouhodobé problémy, které se vlečou dlouhá léta, už ani nespočítáme, kolik myšlenek nám prošlo hlavou za pár minut. Píšu ti to proto, že jsem zkoušela i regresní terapii, nepovedla se sice, ale měla jsem možnost projít svým životem. Terapeutka se divila, že na začátku mého nepříjemného zážitku nebyl ten samý pocit, nebyly ty samé potíže tělesné, jako jsou dneska. To si člověk nabalí na sebe časem. Takže jediné řešení je asi opravdu to pozitivní myšlení, ale zas se nesmí tou snahou o pozitivní myšlení nic v sobě potlačovat. Přesto je tvůj článek takovým návodem, který je třeba si připomínat a já ti za něj moc děkuji.
Přeji ti hezký den :-)

5 Zdenka | E-mail | Web | 11. září 2014 v 13:56 | Reagovat

Helenko, napsala jsi to moc hezky...

6 Helena | E-mail | Web | 11. září 2014 v 15:25 | Reagovat

[1]: Přesně tak. :-)

[2]: Maruško,ono se to jednoduché jen zdá, ve skutečnosti je to hodně práce na sobě samém. :-)Je skutečné umění životem proplout a nikomu neublížit. :-)

[3]: Psala jsem to v toku myšlenek, tak, jak to přicházelo. Skládalo se to samo.
Kritice jsem otevřená a nezlobím se. :-)

7 Helena | E-mail | Web | 11. září 2014 v 15:38 | Reagovat

[4]: Krásně píšeš Jani o těch vrstvách, které překrývají správné vyzařování. Je to jako s jazykem, který nepoužíváme, navrství se prach a když ho chceme znovu používat, nezbývá nám nic jiného, než oprašovat, tak dlouho, až se z nás stanou mistři.Zpočátku je toho prachu hodně, ale časem je ho stále méně a méně a my můžeme komunikovat, ba co víc, známe různá slovní spojení, rozumíme gramatice a dělá nám radost tímto jazykem mluvit.
To samé je s duchem, pokud schopnosti, které máme v sobě nepoužíváme, leží ukryty někde v archívu, je jen na nás, abychom tento archív otevřeli a použili z něj tolik, na kolik máme a časem zase trochu víc a víc....
Správně píšeš, že snahou o pozitivní myšlení se nemá nic v sobě potlačovat, nemáme se snažit křečovitě.
Děkuji za moc krásný komentář. :-)  :-)

8 Helena | E-mail | Web | 11. září 2014 v 15:39 | Reagovat

[5]: Děkuji Zdeni. :-)

9 Intuice | E-mail | Web | 11. září 2014 v 17:20 | Reagovat

Helenko, děkuji, moc hezky jsi to napsala. A to, jak to píšeš, tak se mi to náhodou líbí. Myšlenky na sebe navazují jako korálky na niti. Všechno je v nás. Všechno je většinou skryté, zasunuté jako v zásuvce, kam se stále jen vkládá. Je třeba čas od času zásuvku prohlédnout a pročistit. Jinak bude přetékat a to už je špatné. Boj je špatné, nejen slovo. Bojovat se opravdu nemá. Ani proti nemoci. Vždy vyjde alespoň jeden poražený. Je třeba, aby cílem byl soulad.
Je škoda, že toto se neučí ve školách. A přitom je to podstata všeho, zdraví, dobrých vztahů, míru.

10 Intuice | E-mail | Web | 11. září 2014 v 17:20 | Reagovat

[4]: Taky moc hezky napsané. Děkuji. :-)

11 Janča | E-mail | Web | 11. září 2014 v 17:53 | Reagovat

To je strašně krásně napsané. :) Občas mi přišlo, že to působí trochu zmateně, ale na druhou stranu krásně a určitě.
Je fakt, že bojovat je lepší vyměnit za pokusit se, snažit se. :)

12 Helena | E-mail | Web | 11. září 2014 v 21:04 | Reagovat

[9]: Lotty děkuji, je zajímavé, jak to každý vnímáme jinak.Já to spíše vnímám tak, že tam nic nevkládám, vše tam je, záleží jen na mně, co si vyberu.Slovy se to těžce popisuje. Použila jsem slovo archív, ale je to vlastně jenom to vědomí. :-)

13 Helena | E-mail | Web | 11. září 2014 v 21:12 | Reagovat

[11]: Děkuji Jančo. :-) Já v tom mám jasno. :D  :-D

14 Hanka | E-mail | Web | 11. září 2014 v 22:42 | Reagovat

Heli, umíš svoje myšlenky krásně vyjádřit. Já ledacos vnímám a cítím, ale napsat bych to nedokázala.
Kdyby tak, jak jsi to popsala, uvažoval a jednal každý člověk, bylo by na zemi jako v ráji. Žádné špatné myšlenky, žádné hádky, žádné násilí ... úžasná představa. :-)

15 Blanka | Web | 11. září 2014 v 23:48 | Reagovat

Heli,moc hezky napsáno.Umíš to tak hezky napsat,slovy vyjádřit,přesně popsat :-) to každý neumí

16 Maryša | E-mail | 12. září 2014 v 8:01 | Reagovat

Helenko, popsat stav duše a těla jsi zmákla jedinečně, boj nemá smysl, opravdu je vždy jeden poražený. ;-)Ale naučit se komunikovat se svým duchovnem, je velké umění. Pochopila jsem to až v období, kdy jsem přestala spávat, dělám tří směnný provoz a ty neustálé změny vstávání mě odnaučily  spát a já se fyzicky složila. Tehdy jsem se z toho dostávala 2 roky, ale problém začal rychleji mizet až když jsem se začala věnovat i sama sobě :-). Teď ve třech směnách pokračuji dál, ale více poslouchám potřeby svého těla a duchovna :-), takže vím o čem píšeš, ale tak trefně to neumím vyjádřit. Krásný časový rozpis ducha člověka :-), zdraví a pěkný den přeje Maryša :-)

17 Helena | E-mail | Web | 12. září 2014 v 13:21 | Reagovat

[14]: Děkuji Hani, však já vždycky taky né.

[15]: Děkuji. :-)

18 Helena | E-mail | Web | 12. září 2014 v 13:23 | Reagovat

[16]: Maryško je, tuhle práci ti nezávidím, je to pro tělo hodně náročné. :-) Mělo by to být v rovnováze, ale kdo to dnes v tom shonu dodržuje, že? :-)Děkuji Maryško. :-)

19 Intuice | E-mail | Web | 12. září 2014 v 22:54 | Reagovat

[12]: Máme asi stejnou myšlenku, ale zcela opačný postup.

20 pizlik1 | E-mail | Web | 14. září 2014 v 6:55 | Reagovat

Moc hezky si to napsala a máš úplnou pravdu. V každém nás je božská podstata. Čtu knihu od E. Tomáše "999 otázek a odpovědí na cestě poznání" a jsem z ní úplně nadšená.

21 Helena | E-mail | Web | 1. října 2014 v 17:15 | Reagovat

[20]: Aha, vím, že jsi tu knížku zmiňovala.Každého z nás osloví něco jiného. :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama