Dobré knihy jsou brusem rozumu, pilníkem soudnosti a balšámem očí. Jan Amos Komenský


Stejně jako tělo dokáže tolerovat jen určitou dávku radiace, je i naše mysl schopná vstřebat
jen omezené množství hrůzy, a pak přestane vnímat, aby se ochránila. Je to vlastně logické.
Možná, že když je hrozba větší než si dokážeme představit, tak se bráníme tím, že tomu odmítáme uvěřit.





Srpen 2014

Precizní práce

30. srpna 2014 v 22:23 | Helena |  Prezentace starých řemesel


V téhle prezentaci jsme tentokrát tři, ale jsou to samé třešničky na dortu.


Detaily zrekonstruovaného městského muzea v Třebové si můžete prohlédnout u VendyW.

Nádherné interiéry sanatoria Priessnitz v lázních Jeseník jsem našla u Katky.

Detaily kostela Nejsvětější trojice ve Wormsu jsou k zhlédnutí tady.


Všechny kola prezentací si můžete prohlédnout v rubrice Prezentace starých řemesel.

Přeji vám krásnou neděli.Smějící se

Brunch

25. srpna 2014 v 11:58 | Helena |  Jen tak


Včera jsme byli pozváni na brunch ke známým.

Brunch[branč] je anglické označení pro jídlo jedené pozdě ráno nebo časně dopoledne
(od 10 do 11:30). Jídlo bývá vhodné jak k snídani, tak k obědu.
Pochází z anglosaskéé tradice, lze je také označit jako pozdní snídani.

Slovo vzniklo kombinací názvů obou jídel, mezi kterými se jí - snídaně (breakfast) a oběda (lunch).
Tento výraz se poprvé objevil na jídelním lístku koncem 90. let 19. století a poté se vžil,
hlavně do slovníku studentů. zdroj wiki

Pochutnali jsme si na různých specialitkách, domácí dělané paštice, slaném závinu s kuřecím
masem, rybích výrobcích a teplém jídlu, Chilli con Carne.


Šli jsme si sednout na terasu a asi po hodině jsem prohlásila, že jdu dovnitř, měla jsem
studené nohy, začal foukat vítr. a viděli jsme, že v dálce prší.
Joachim prohlásil: "zimní dovolená v létě."Smějící se

Minulý týden se u nás ochladilo, místy prší a stěny baráku své teplo pomalu ztrácejí
a doma je večer neútulno. Budeme muset zatopit, alespoń večer, včera jsem si oblékla
pletené ponožky a zalezla pod deku.



Je toho hodně

19. srpna 2014 v 13:42 | Helena |  Úvahy


Zabývali jste se už někdy numerologií? Věříte jí? Věřit ještě neznamená, být o tom přesvědčen, ale já vím,
že v numerologii je skryto mnohé, o čem ještě nevíme.Proč o tom píši, vždy před mými narozeninami se
na mě všechno sesype, je nějak víc stresu, i když si to snažím nepřipouštět. V numerologii stojí, že skutečně
může docházet před narozeninama i k onemocněním, protože přecházíme z jedné vibrace do druhé.

Numerologie je taky takové toulání ve hvězdách, při kterém můžeme navštívit taky nebe stálic, které nám
udílejí lekce našeho osudu bez skrupulí. Prostě v určitou dobu se otevřou jejich tranzity a mají nás ve své moci.
Planety taky někdy zakrývají působení jiných planet, a když se to odkryje, ejhle, najednou jde všechno hladce.

3 měsíce před narozeninama a 3 měsíce po nich jsou takové kritické. Pak je půl roku klid, kdy si to má všechno
sednout. Tohle je ale velmi zjednodušené. Já k tomu letos zakončuji ještě 9-ti letý cyklus, který mě mnohému
naučil. Jsem trochu víc obroušená světem, jinou mentalitou lidí, ale vcelku se nic neděje.

Jen, a to musím podotknout, je moc všelijakých informací, mnohdy nepotřebných, takzvaných k ničemu.Tak jsem
si říkala, že na spoustu informací nebudu reagovat, zatěžuje mě to a nic mi to nepřináší. Na druhou stranu se říká,
že máme situace řešit, takže budu muset zvážit, zda reagovat, či né.

Tady se taky hodí pořekadlo, vše je ještě ve hvězdách. Proč se to říká? Lidé podvědomě vědí, jak to je, proto to
také takhle říkají, aniž si uvědomují hloubku svých slov. Jak já bych si přála vidět na nebi zvířetník, ale ve zvířecí
podobě, né jen hvězdy, označující souhvězdí. Krišna to viděl, a také, když zapadalo Slunce na západě, cítil ho už
na východě. takové toulky ve hvězdách bych chtěla zažít.

Medvědí šamani

16. srpna 2014 v 8:49 | Helena |  Wolf Dieter Storl


U indiánů jsou medvědi považováni za mistry bylinářství.
Existuje spousta šamanů, kpř. orlí šamani, jelení šamani, kteří se dobře vyznají v oblasti lásky a plodnosti.
Jelení šamani jsou velmi oblíbení mezi ženami. Pak jsou to medvědí šamani, a vyznačují se tím, že jsou léčitelé.
Je to po - volání a žádné jednoduché povolání, vyžaduje to hodně sebezapření, oběti, síly ze strany šamana.

Protože medvěd je mistr léčivé síly. Kdo měl někdy silný zážitek s medvědem nebo silný sen o medvědech, ten
se stane bylinkářem. To znamená, medvědi pošlou šamanovi, šamance inspirace, budˇ formou snu nebo vize,
a ukážou jim léčivé byliny, které jsou účinné. Indiáni říkají sami, ve všech kmenech je medvěd považován
za léčitele, zajímají ho rostliny, které ostatní zvěř nechá bez povšimnutí.

Pro indiány je medvěd šéfem bylinkářství, a oni vědí, že člověk, který sní o medvědech, se stane taky
nadaným bylinkářem. Medvěd je to zvíře, které zná nejlíp kořeny bylinek, k tomu je dobře vybaven drápy,
kterými si může tyto kořeny vyhrabat. Lesní indiáni podtrhují názor, že medvěd je znalec léčivých rostlin
a existuje historka, která se u lesních indiánů vypráví:

Jednoho dne se ve vesnici objevil starý muž, přišel s prázdnýma rukama, byl hladový a nemocný, zapáchal,
a jeho kůže byla pokryta vředy. U prvního wigvamu zavolal: pomozte mi, potřebuji nocleh a něco k jídlu.
Wigwamy jsou březovou kůrou pokryté pevné domy indiánů, které jsou přizpůsobené lesu, nejsou to žádné
típí, típí mají význam jen v suché stepi, když přijde zima nebo deště, nedá se v nich bydlet.

Jo, a tenhle starý muž šel od jednoho wigwamu k druhému a všude měli strach, že jim nakazí děti. Tak to
šlo po celé vesnici, až u posledního domu měl štěstí, u chudobné ženy, která neměla hodně příbuzných a
bydlela v malém wigwamu na konci vesnice. Pozvala ho dál, nabídla mu jídlo, pití a místo ke spaní.
Druhý den byl stařec ještě víc nemocný než den předešlý, a ona ho zkusila uzdravit jí známými prostředky.


Ale nic nepomáhalo, byl ještě nemocnější. Po několika dnech vyprávěl, že mu velký duch ukázal ve snu
bylinu, která mu pomůže. Popsal tu bylinu velmi přesně. Žena jí šla hledat a našla jí v lese. S malou
modlitbou a rituálem sklidila bylinku a doma z ní připravila medicínu. Poté, co jí stařec pozřel, bylo
mu lépe Po několika dnech se cítil zcela zdráv a chtěl rozloučit, ale náhle dostal horečku a ulehl znovu
na lůžko.

Žena připravovala jí známé lektvary, ale nic nepomáhalo. Ocital se už na hranici mezi životem a smrtí,
když mu bylo znovu ve snu ukázáno, která bylinka mu může pomoci. A znovu se opakovalo to, co před
měsícem. Stařec se cítil zdráv a chtěl se znovu rozloučit, když tu náhle ho přepadl takový třes, že musel
znovu ulehnout, zase mu byla ve snu ukázána bylina, a tak to šlo celý rok, až pak byl stařec zcela uzdraven.
Když odcházel ke dveřím, ještě jednou se otočil a povídal: "velký duch mi říkal, v této vesnici je někdo,
komu mám ukázat, jak se léčí nemoci bylinama. Byl jsem k tobě poslán, abych tě to naučil, a to jsem
učinil." Udělal krok ke dveřím a zalilo ho sluneční světlo, žena koukala na něho oslepená, a když se stařec
ztratil v lese, proměnil se v medvěda. Byl to sám velký duch, který tuto ženu povolal k bylinkaření.


Světlo v duši medvěda

14. srpna 2014 v 20:22 | Helena |  Wolf Dieter Storl

Dnešní článek jsem chystala delší dobu, jistě si vzpomínáte na můj článek Marcelka z hor a na její setkání
s medvědem. Marcelka své setkání s medvědem přežila. Věděla jsem, že Wolf Dieter Storl napsal knihu Medvěd,
mocné zvíře šamanů a léčitelů, na kterou jsem se už dlouho dívala a říkala jsem si, objednat si ji nebo né.
A nakonec jsem si ji objednala, taky CD s vyprávěním o medvědech. A ejhle, W.D.Storl se taky setkal s medvědem.


Příběh W.D.Storla
se odehrál v Montaně.
Jen na okraj,
slovo Montana
pochází zřejmě
ze španělského
slova Montańa,
snad také
z latinského
montanus, obě
slova přeložena
znamenají -
hora, horský,
hornatý.

Mimochodem hlavní
město Montany
je Helena.Smějící se

Hlubší vhled do nepochopitelné
duše medvěda,
mi byl udělen
z pozdějšího
setkání
v hornaté zemi
Montana, o kterém
vám chci tedˇ
vyprávět.

Celý den jsem putoval letní divočinou, aniž bych potkal jediného člověka. Vůně stepního pelyńku kořenila
vzduch, losi se pásli v bažinatých nížinách, prérijní psi pískali a orli kroužili vysoko na bezmračném hluboce
modrém nebi. Když byla tato tmavě modrá se zapadajícím sluncem transformována do zářící
červeno-fialovo-žluté a kojoti zpívali jejich večerní koncert, šplhal jseml do prudkého svahu, kde stály
osamělé pokroucené borovice, pod kterými jsem si chtěl udělat svůj noční tábor. Když jsem dosáhl zakřivení
kopce, najednou stáli přímo přede mnou tři medvědi grizzly - tak blízko, že jsem se jich mohl dotknout.

Stáli tady vzpřímeně, se zdviženými tlapami. Byl jsem ohromen. Všechny myšlenky a pocity byly najednou smyty.
Vím jen, že jsem se podíval nejblíže ke mně stojícímu medvědovi do očí, a cítil jsem, jako bych se díval přímo do
slunce. Jasné světlo prýštilo z těch očí ke mně, a zažil jsem něco, co se dá popsat pouze jako moment věčnosti.

Najednou udělal medvěd "wuff", jak by řekl "tak", dopadl na všechny čtyři a rozběhl se pomalu kolem mě.
Další dva ho následovali. Pravděpodobně to byla medvědice se dvěma téměř dospělými medvídˇaty.
Grizzly jsou jinak samotáři. Cheyenští indiáni, se kterými jsem byl dobrý přítel, později mysleli, že jsem
byl Maheonhovan, "nebeský medvěd" v jeho pozemské podobě, medvěd, který je jinak vidět v okolí
Polárky na noční obloze,(souhvězdí velké medvědice). Byl strážcem divokých zvířat. znal nejsilnější léky
a mohl mluvit. Lidem se jeví jako velký, zářící, bílý medvěd.

Tehdy jsem byl mladý a až příliš věřil v jedinou platnost "objektivní vědy" , než na velký význam těchto
indiánských příběhů. Nicméně, často jsem musel přemýšlet o tomto setkání. Znovu se mi ozývaly v paměti
pohádky, které mi kdysi vyprávěla moje babička. Také v nich se vyskytují zářící medvědi, "Sněženka a Růženka"
vypráví o medvědovi, který strávil studenou zimu v dřevěné chaloupce, kde žila matka a dvěmi dcerami.
Na jaře, když vyprovázely medvěda ke dveřím, medvěd si roztrhl kožich o hřebík, trčící ze zdi. Zlaté světlo
se zablesklo pod kožešinou. V pohádce" O muži s medvědí kůží ", se také skrývá pod tvrdým, zdivočelým
vzhledem zářivá, zlatá duše. Také sibiřské pověsti mi přišly na mysl, v kterých je vyprávěno o hvězdném
světle, které si medvěd nese uvintř. v sobě.

Tolik z vyprávění W.D.Storla o jeho setkání s mědvědem, napíši ještě další článek, protože ho tady chci
mít, je to všechno moc zajímavé, alespoń pro mne.Usmívající se

Přeji vám krásný večer a děkuji za vaše návštěvy, které vždy potěší.Usmívající se



Nádherná píseń stromů

12. srpna 2014 v 14:26 | Helena |  Téma týdne


Skoro u každého z nás se projevuje odcizení se přírodě. Neříkejte, že to tak nemáte.Stále
častěji jsou vidět lidé, kteří chodí běhat, jezdí na kolech, a místo toho, aby na sebe
nechali působit zvuky z přírody, nasadí si na uši sluchátka, nevidí napravo ani nalevo.

Můj problém spočívá v tom, že se zdržuji hodně v budovách. Šest hodin v práci, a pak se musí
taky doma něco udělat, až pak ve zbývajícícm čase jdu ven. Proto toho skutečně využívám
a vyrážím do přírody, třeba i sama do lesa. Jsou to chvíle, kdy chci být skutečně sama
se sebou, nikým nerušená a nezávislá. A taky tehdy, když Karel kpř. nemá čas, a já cítím,
že bych měla. Včera jsem vyrazila do lesa taky sama o přestávce a hodně jsem načerpala ze
zvuků lesa. Každý strom vydával jinou melodii svým listovím, podílí se na tom hodně vítr.

Indiáni říkají:" když v lese spadne list ze stromu, orel to vidí, vlk to slyší a medvěd to cítí."
A já si v lese připadám jako vlk, slyším kdeco a dokážu se i leknout, když nějaký strom ve větru
zasténá, určitě znáte. Nebo znenadání vypálí před vámi zajíc, srna.
Tedˇtady tˇukám a slyším listy ořešáku, třešńí, šeříku v zahradě. Je to nádherná melodie.
A do toho se ozývá vrkání holubů, kteří sídlí v naší douglácii, sem tam se ozve straka
se svým teretete, tˇukání datla, lékaře stromů, nádherná přírodní píseń.

Chrańme si tyto okamžiky.





Dopoledne v lese

11. srpna 2014 v 9:52 | Helena |  Bylinky


Karel jezdí každou neděli měřit vodu k pramínku. Jde se k němu cestou kolem bývalých vinohradů.
Včera jsem měla plán, že pojedu s Karlem a nasbírám jitrocel na sirup, prosypávaný cukrem proti kašli.
Byla jsem překvapená, moc jsem ho nenasbírala, trochu řepíku, jahodník, a pak jsem se šla podívat,
zda nenajdu nějaké ryzce, ale taky nic. Dala jsem se znovu do sbírání jitrocele a za chvíli se už vracel Karel.

Vyjeli jsme dál za vesnici a nasbírali jak jitrocel, tak taky hřiby. Jen jsme vlezli
do lesa, našla jsem místečko kozáků, mladých, pěkných a les byl plný suchohřibů, které ale za moc nestojí.


Hodně jsme jich nechali stát a pak že se ještě zajedem podívat ke koním na statek na žampiony. Když jsme
dojížděli k pastvinám, řekla jsem Karlovi, atˇ mě vyhodí na kraji lesa a atˇ on jde po žampionech, A dobře
jsem udělala, v lese a na jeho okraji jsem našla pravé hřiby a další. Karel přijel bez žampiónů.


Jenže všechno se to musí zpracovat, že jo, takže nastalo chystání oběda, Karel griloval, já přichystala
saláty a pak hurá na hřiby. Aby toho nebylo málo, ve skleníku bylo zralé víno, které jsem z větší části
otrhala, odštˇavnila, ale i přesto jsem to ještě přepasírovala přes husté sítko a uvařila želé. Nakonec
jsem prosypala jitrocel cukrem, protřídila bylinky na sušení a tedˇ tady tˇukám do klávesnice s dobrým
pocitem, že zimu nějak přečkáme.Smějící se

V lese jsem našla taky toto pírko, nevíte komu patří? Tipovala bych na nějakého dravce.
Vzala jsem ho sebou a z lesa jsem vzala dvě skleněné láhve od vína, které někdo jen tak pohodil.Zamračený


V poslední době mi nezbývá čas na zbyt, týden za týdnem letí, minulou neděli jsem ležela s horečkou
přes 39°C, a venku hic, nepřeju nikomu. Žaludeční-střevní chřipka. Ráda bych alespoń něco četla na blozích
nebo knížce, ale nedokázala jsem se vůbec soustředit. Oči byly slabé. Šla jsem na odběr krve a k lékařce,
vše je v pořádku.

A nakonec tato kráska ze zahrádky.


Děkuji za vaši návštěvu a mějte se krásně.



Detaily kostela Nejsvětější trojice ve Wormsu

8. srpna 2014 v 21:35 | Helena |  Projekty a soutěže

Dnešní příspěvek je ještě z pátku, kdy jsme byli ve Wormsu.
Když jsme zaparkovali naše auto, vydali jsme se směrem ke katedrále,
narazili jsme cestou na kostel Nejsvětější trojice. Na wiki o něm taky
hodně nestojí, údajně to mělo být místo, kde předstoupil Luther před císaře.
Ale pravda je úplně někde jinde. Luther předstoupil před císaře Karla V. na
biskupském dvoře, dnes je to zámecký park na severní straně katedrály.
Pravděpodobně je to ten park, kde jsme se shromaždovali před představením.
V každém případě mě zaujaly detaily kostela, jako okna.


Okna byla vytmelená a jsou v nich malá větrací okýnka.


A dveře, za které se řezbář opravdu stydět nemusí.



A přiblížení zblízka.





Na boční straně kostela byly ještě dvoje dveře, ale úplné skvosty. S těmi se musím podělit.


A tyhle.




Tenhle příspěvek přihlašuji do Prezentace starých řemesel.




Nibelungové

5. srpna 2014 v 14:29 | Helena |  Kultura

Worms je známý jako město Nibelungů a Martina Luthera. Již třináctým rokem probíhá ve Wormsu letní divadelní představení pod širým nebem pod vedením německého režiséra Dietera Wedela.
Objednali jsme si vstupenky na páteční představení a vyjeli za kulturou.
Představení začínalo ve 21 hodin. Bylo možné si přikoupit večeři a o přestávce byly uzavřené společnosti v různých stanech, ale tuhle možnost jsme zavrhli. Na prvním obrázku vidíte věž katedrály, kolem níž se všechno odehrávalo. Tohle je snímek z parku, do kterého měli přístup jen lidé se vstupenkou. Předtím jsme si ještě zašli na zmrku k Italům, a pak se vydali pomalu do areálu parku.Hodně se tady prezentovalo LED
osvětlení, které vyniklo až o přestávce, kdy už byla tma. Tahleta kašna byla osvětlena fialovým světle zezhora. O víkendu bude taky u nás v ruinách kláštera program se zpíváním a LED osvětlením. Nic by nevadilo, ale tyhle koncerty jsou dost pozdě, začínají za stmívání.Ale to jsem trochu odbočila. V parku vládla příjemná atmosféra, před vstupem jsme si koupili program, za což jsem pak byla vděčná, v hledišti se nesmělo fotit. Měli jsme štěstí, že nám vyšlo počasí.


Ve Wormsu jsem byla poprvé, vždy jsme jen projížděli a ani tedˇ jsme neměli čas tohle město blíže poznat. Na každém rohu stáli hasiči, pod tribunou jsme viděli auto první pomoci, kdyby se někomu něco stalo,
pomoc byla po ruce. Organizaci těchhle velkých vystoupení vždy obdivuji, je to hodně o dobrovolné pomoci. Auto jsme zaparkovali v parkovacím domě, kde se ještě našlo místo a byl nedaleko katedrály,
takže zase štěstí. S odjezde už to tak slavné nebylo, trčeli jsme tam čtrt hodiny a závora nás nepustila, museli jsme doplatit 50 centů. Nebyli jsme jediní a tím se to vše zdržovalo.

Tady v Německu se už na tom pracuje a myslím že všude, ale od roku 2017 si budete moct zaparkovat auto pomocí smartphonu, alespoń ve větších městech. Robotizace se skutečně rozmáhá, to, co bylo kdysi sci-fi, je dnes realitou.Budou postavené parkovací domy, kde lidé nebudou mít přístup, ale to asi přeháním.Pak si své autíčko telefonem přivoláte.Mrkající Nejsem příznivcem těchhle výdobytků dnešní doby, ale v pátek jsem nahlas pronesla, už aby to bylo.


V parku bylo živo, lidé se občerstvovali, povídali, hrála tady i živá hudba. A my jsme si taky dali skleničku sektu.


Obešli jsme areál kolem dokola a z mikrofonu se začalo ozývat, aby se diváci pomalu odebírali na tribunu.


Po 21 hodině nebyl vpuštěn nikdo do hlediště. Wormská katedrála je jednou ze tří románských, císařských
katedrál. Jedna je v Mohuči, druhá ve Špýru a třetí ve Wormsu.


Bájný drak Fafnir, kterého Siegfrid zabije a stane se spojencem krále Gunthera.
Bohatý zlatem Nibelungů a nezranitelný skrze dračí krev žádá Siegfrid jako své
dědické právo trůn sousední říše Xanten. Po jeho boku má vládnout krásná
Kriemhilda, Guntherova sestra.


Tohle je trochu mázlé, ale jinou fotku nemám. Tímhle koridorem přiběhl na scénu taky krásný
černý kůń.


Seděli jsme ve 13. řadě, docela blízko jeviště.

Tady jsou krásně vidět věže katedrály.

Poslední fotka, než přišel jeden z organizátorů a zakázal to.
Před začátkem představení byli všichni vyzváni také o vypnutí mobilů.


Zbytek snímků jsem ofotila z programu.

Pověst o Nibelunzích je stará germánská sága, která částečně vychází z období stěhování národů a z rozpadu říše Burgundů, umístěná do prostoru Wormsu.

Siegfried, syn krále Siegmunda z Niederlandu je největší ze všech hrdinů a vlastní nevídaný poklad, který získal po mrtvém králi Nibelungů ze země Nibelungů (někde v místech Norska)./Nibelungové by se dlai přeložit jako synové mlhy. Země Nibelungů je v překĺadu země mlhy. Německy se mlha řekne der Nebel./ Stal se nezranitelným, když se vykoupal v krvi draka, kterého zabil.

Vlastnil také plášť neviditelnosti, který získal od čaroděje Albericha.

Siegfried přichází do Wormsu ke králi Guntherovi, aby se ucházel o jeho krásnou sestru Kriemhildu, ale svou žádost zatím nepřednáší a zůstává rok u něho na dvoře, aby mu pomáhal. Gunther mu Kriemhildu slíbí, když mu pomůže získat za manželku Brünhildu, královnu Isensteinu (Islandu). Ta má nadpřirozenou magickou sílu, pokud zůstane pannou, a proto není ochotná si žádného muže vzít. Jen ten, který by ji přemohl v souboji, skládajícím se z hodu kamenem, skoku do dálky a vrhu oštěpem, by měl šanci ji získat. Jestliže ji uchazeč nepřemůže, ztratí život. Gunther
neměl šanci zvítězit, proto mu Siegfried pomocí pláště neviditelnosti pomohl, a Brünhildu obelstil,aby se jí mohl zmocnit
Gunther a Brünhilda přichází o panenství a svoji moc. Siegfrid ji při souboji tajně vezme prsten a opasek a věnuje ho své ženě Kriemhildě.
Tohle tajemství bylo vyzrazeno při návštěvě Wormsu, kdy Brünhilda požadovala na Kriemhildě podřízené chování. O tajemství se



dozvídá
Hagen z Tronje, Guntherův příbuzný a rádce, a chce svoji pokořenou paní Brünhildu nejen pomstít, ale také se pokusit
získat poklad. Lstivě vyláká na



Kriemhildě tajemství, které místo na těle má Siegfried zranitelné. Bylo to místo, kde mu na těle ulpěl lipový list při koupeli v dračí krvi. Kriemhilda naivně prozradí, kde je Siegfrid zranitelný, a dokonce místo poznačí křížkem, protože si myslí, že jeho ochránce ho chce chránit. Chystali se na lov. Hagen Siegfrida chladnokrevně zabije a představení začíná tím, že je přitáhnuto mrtvé tělo Siegfrida na jeviště a poté umístěno do rakve.Vrah jejího manžela je první zleva.










Kriemhilda tuší, kdo je vrahem. Její varovné sny jí ukázaly, že nebylo dobré prozrazovat místo, kde je Siegfrid zranitelný.










Příležitost pro pomstu se Kriemhildě naskytne až o třináct let později. Vdává se za mocného hunského krále Etzela (Attilu). V touze po pomstě nechává pozvat své bratry Gunthera, Gernota a Giselhera do Uher na Etzelův dvůr. Hagen je varuje před Kriemhildinou mstivostí, ale bratři nedbají a s velkou družinou odcházejí do Uher. Kriemhilda má
už v té době syna, o kterém bratři také nevěděli.

Její manžel není žádný grobián. a na zbraně, se kterými výprava přišla, komentoval slovy: na takové zbraně můžeme u nás zapomenout. Vždy se snažil bojovat spravedlivě.Představení bylo vůbec pojato místy trochu moderním způsobem, ale režisérovi asi nic jiného nezbývá.




Dvorní vědma začíná na nebi vidět krvavé komety a předpovídá neštěstí. Večer doma čaruje a vidí samou krev.

Na Etzelově dvoře se Kriemhildě podařilo po rozepřích rozpoutat boj mezi Nibelungy a Huny.
Jeden po druhém Nibelungové hynou. Nakonec zůstali naživu jen král Gunther a Hagen z Tronje.


Hagen zabije taky jejího syna. Emoce pomsty stoupají a Kriemhilda se marně
domáhá potrestání vraha.


Nakonec to udělá sama a zpečetí tím i svůj osud.


To, že se žena opovážila zabít tímto způsobem bojovníka jako byl Hagen z Tronje, se nelíbí Hildebrandovi,
zbrojmistrovi Dietricha von Bern, a Kriemhildu zabíjí. A to je konec Nibelungů.


Neštěstí pro lidi, kteří se dotkli zlata Nibelungů.


Nevím, zda se každým rokem hraje stejné představení, myslím si, že je
každým rokem kladen důraz na něco jiného. Celkové shrnutí : silný zážitek


Poslední pohled do vyprazdńujícího se hlediště.
Mějte se krásně sluníčkově.



Prezentace starých řemesel

1. srpna 2014 v 8:22


Tohle téma je tak široké, že když mi Maryška poslala mail se svým příspěvkem se slovy, že neví,
zda to do této kategorie zapadá, odpovídám ano, zapadá Maryško. Tímto rozšířujeme tuto prezentaci
o nábytek, kamna, různé interiérové doplńky. Zkrátka všechno, co souvisí s řemeslnickým uměním.
A tedˇ pojdˇme k prezentaci.

Jako první prezentace, velmi zajímavá je od naší Vendy.

Druhá, dala by se nazvat kliková prezentace je od Haničky.

Třetí, prezentace jednoho modro-bílého domu ode mne.

A čtrvtá prezentace vás jistě překvapí svou romantickou duší a úctou k starým řemeslům našich
předků od Maryšky: "K prezentaci starých řemesel bych měla např., kamnáři, dokázali postavit nádherná
kamna, která spolehlivě vytopila celé místnosti a zároveň dokázala uchovat teplé jídlo nebo vodu téměř
celý den. Máme taková krásná kachlová kamna na chaloupce, museli jsme je dole na podlaze celé obezdít,
aby nespadla a teď je potřebujeme pořádně zrenovovat. Vyčistit kovové části i kachlíky, vymazat šamotem,
upravit trouby, mimochodem - buchty z této trouby jsou vynikající jak po chuťové tak estetické stránce
mňam :O). Fotka je staršího data, teď vypadají jako nová. Postavil je Prostějovský kamnář pan Ondruška,
těsně před válkou a jsou nádherná a stále funkční. Kloubouk dolů před jejich kvalitními výrobky.
Dál už nevím co napsat, ale naši předci byli machři ve svém oboru."


"Další profese, kterou obdivuji jsou truhláři, kteří vyráběli nábytek, který je betelný, dřevěný a přečká věky.
Ke starým kamnům jsem sháněla nábytek též vyrobený kolem války. Sehnala jsem starou kredenc, mycí pult
a skříňku. Všechny kusy nepotřebovaly žádnou renovaci, patinu kterou mají jsem nechala, jen jsem je pořádně
vyčistila a nakonzervovala a slouží jako nové. Zařizuji chaloupku do let kolem války, věci se těžko shání, protože
každý neví kolik peněz by chtěl, a miliony nemám, tak to trvá trochu déle, než vždy seženu nějaký kousek za
slušnou cenu, ale kuchyně začíná být k obrazu mému :O). Staří ať už řemeslníci nebo dřevaři odváděli skvělou
práci, která plně vyhovuje používání i nyní. Nevím jestli mé příspěvky patří do tvé kategorie, ale fakt tyto
výrobky a výrobci si zaslouží, aby se na ně nezapomnělo."
Tohle jsou slova Maryšky, která mi poslala i svou fotku s její vnučkou, abych viděla, s kým mám tu čest.

Krásná stará kredenc.


Váleček na nudle a těsto.

A dózičky na koření.

Kochejte se, komentujte, přihlašte se také do této prezentace, když máte něco zajímavého.