Dobré knihy jsou brusem rozumu, pilníkem soudnosti a balšámem očí. Jan Amos Komenský

Už toho mám dost.....

25. června 2014 v 23:03 | Helena |  Jen tak


V poslední den naší dovolené jsme si chtěli ještě prohlédnout městečko Quedlinburg, kde je spousta hrázděných
domů. Po snídani jsme dali kufry do auta a vyrazili, jenže... nedaleko Quedlinburgu leží město Halberstadt, kde je
stará katedrála, a má svůj význam v historii s reformací. Rozhodnuto, a jelo se do Halberstadtu, kde jsme skutečně
na rychlo pořídili pár snímků, a já se ztratila v kostele Panny Marie....Šla jsem lovit další snímky, jenže.... byla tam
spousta knížek pro charitu, a taky návštěvníci kostela si mohli vybrat a dát nějaký symbolický peněžní dar do
kasičky. Knihám já nikdy neodolám a začala jsem koukat, jaké knihy tam mají. úplně jsem zapomněla, že Karel čeká
venku, až mi zazvonil mobil, který upozornóval, že bychom měli jet dál. V rychlosti jsem vzala dvě knížky, které mě
zaujaly, přispěla 5 eury do kasičky a vyrazila ven.Mrkající

Do Quedlinburgu jsme přijeli před polednem a zaparkovali v jedné z uliček. Ještě jsem přetáhla fotky z fotˇáku do
NB, a vyrazili jsme do města, jenže.....začala jsem fotit nedaleko auta, bylo tam tolik krásných staveb
a zajímavých objektů, a pak jsme se dali do hovoru s jedním pánem, který nám poradil, abychom si auto
přeparkovali někam jinam, protože jinak budeme pravděpodobně platit 15 eur. Říkala jsem, že budu fotit a počkám
Karla dole. Tak se taky stalo. O městě vám určitě ještě někdy napíšu a přidám fotky hrázděných domů.

Po prohlídce městečka posilněni opečenou klobásou a pak krásným posezením u kavárny při dobré kávě a zákusku,
jsme se vydali zpátky k autu. Jenže.....já nevěděla, kde parkujeme a ani jsem se Karla nezeptala, šli jsme z centra
někam, já stejně nevěděla kam, bylo tam tolik uliček, a my se trochu ztratili. Karel se pak ptal nějakých kolemjdoucích
na směr, a já pořád fotila, a neposlouchala. Jen jsem šla za Karlem, někdy jsem ho doháněla, fotografové pochopí
proč.....Smějící se

A najednou Karel odbočil na nějaké parkoviště, a já v domnění, že šel vykonat svoji potřebu, začala jsem jednat.
Ptala jsem se jednoho páru na kostel jako orientační bod, ale nedokázali mi poradit, trochu jsme se zapovídali.
Poděkovala jsem. a rozhlížela se, kde je Karel, jenže.......Karel nikde .Říkala jsem si, to přece není možné, kde je?
Vrátila jsem se do uličky, kterou jsme na parkoviště přišli....kousek dál seděli dva chlapi a pili pivo, ptala jsem se,
zda kolem nich někdo šel. Nešel. Vrátila jsem se na parkoviště a na druhém konci vyšla do další uličky a začala jsem
ho volat....nic. Zdálo se mi to celé takové divné, vytáhla jsem mobil, že budu volat, a v tom vidím Karla na rohu ulice.

"Kde jsi"?, povídá. "Co já, ale kde jsi byl ty?" "V autě", zněla odpověd. "Kde je auto?" "Na parkovišti." Cože?, a tos mě
neviděl?" Neviděl, hrál si s navigací Smějící se, a čekal, až přijdu. Pak se mu to zdálo už dlouho, tak mě šel hledat. Řeknu vám,
že mi to trochu zamíchalo v hlavě. Vůbec mi nepřišlo na rozum, že parkuje na tomhle parkovišti. Cestou jsem se tomu
smála, přišlo mi to jak z grotesky. Příště se budu ptát, kde parkujeme.,Rozpačitý

A představte si, dnes se stalo něco podobného. byli jsme nakupovat různé věci ve městě. Abychom ušetřili čas,
rozdělili jsme se, já šla do obchodu s dámským oblečením, kde jsem měla zůstat tak dlouho, pokud nepřijde. On šel
zase do obchodu podívat se na letní kalhoty. Byla jsem už u pokladny, když jsem ho viděla přicházet.
Cestou z obchodu mi říkal, že tam byl už dvakrát, ale neviděl mě, jenže......já byla asi právě v kabince.Smějící se
....mobil jsem nechala doma, takže se mi nemohl dovolat.

Přešli jsme přes cestu do dalšího obchodního domu, protože Karel něměl ještě nic nakoupeno. Já zůstala v prvním
patře v oddělení obuvi, povídám, že zůstanu tady, a když budu dříve hotová než on, vyjedu do druhého patra za ním.
Dobře. Jenže......když jsem vyjela do druhého patra a rozhlížela se, kde je, neviděla jsem ho. Prošla jsem celým
patrem, a pak mi došlo, že on jel asi v tom čase, co já jela nahoru, dolů, a tak jsme se minuli.

Sjela jsem dolů, chodila kolem schodů a po patře, a pak vyjela zase nahoru....nic.Jenže.......co když on sjel úplně
dolů, v domnění, že jsem udělala totéž? Sjela jsem do přízemí, vyšla na ulici, a zase zpátky vyjela do prvního patra,
ale ostře jsem sledovala eskalátor z určitého úhlu, zda Karel zrovna nesjíždí dolů. Pak kolečko po patře, a vyjet
nahoru,sledovat schody a najednou jsem ho uviděla, jak mluví klidně s prodavačem. Smějící se

Kámen ze srdce mi spadnul, jenže......má vina, mobil jsem si nechala doma. Poučení pro příště, brát ho sebou.
Pomohla jsem mu vybrat kalhoty, a pak jsme sjížděli už spolu schody do přízemí.
Jen si tak potichu říkám, co to bude do třetice.Usmívající se

Taky se vám dějí podobné situace????,

 

6 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Intuice | E-mail | Web | 26. června 2014 v 6:18

Často se nám podobné situace dějí, jen s tím rozdílem, že my, zapřísáhlí odmítavci mobilů, sebou mobily nemáme! Tak to je teprve pak švanda! :D

2 Helena | Web | 26. června 2014 v 7:45

[1]: Dalo by se to připodobnit hledání věcí, chodíš kolem nich a nevidíš je. :-)

3 Zdenka | E-mail | Web | 26. června 2014 v 7:52

Vloni na dovolené jsem jednou ztratila přítele u Buckinghamského paláce, byla jsem s kamarádkou, tak mi to tolik nevadilo, ale oni si nás i přitom množství lidí našli, pak ještě u Westminstru, tak jsme usoudily, že se jich nezbavíme :D Na výletě v Cambrigde mě z jednoho obchodu poslal, ať si někam jdu, že tam bude chvíli, když jsem se tam vrátila, tak už tam nebyl, ale zase mě našel ;-) Tak jsem zvědavá jak to bude za týden :-D

4 Miloslava | Web | 26. června 2014 v 8:09

Jo stalo se mě toto podobného v Ikee a říkám manželovi,počkej tady já se vrátím a on jako vždy si vše obrátí a potom kolečko podobné tobě,ale já jsem ,,prý řekla,že počkám dole a on má přijet,,tak nyní hezky chodí za mnou a pak se raději 10krát vrátím.Protože je to,jako obvykle moje vina.Helenko ale za těch 48 let jsem již tolik zvyklá,že asi jednou tomu i uvěřím. :-) No hochu to se teda nestane-on mě někdy asi ani nevnímá,tak mlčím :-x

5 Helena | Web | 26. června 2014 v 8:27

[3]: Zdeni jak vidno, funguje to všude. Jen s tím rozdílem, že v úplně cizí zemi bych byla už nervózní. :D  :-)Kdyby mě někdo v tom obchodˇáku pozoroval, asi by si klepal na čelo, ale mělo to jednu výhodu, koupila jsem si ještě nějaké věci. :D  :-D

6 Helena | Web | 26. června 2014 v 8:31

[4]: Miluško to jsou ty chyby v Matrixu. :D Napíši ti, co se stalo mému ex tchánovi. byli na trhu nakupovat sazenice, a pak chtěli jet rovnou na zahradu. Tchýně se zamluvila s jednou paní, měla přitom otevřené zadní dveře, které při tom rozhovoru zabouchla a tchán si myslel, že sedí vzadu. Nastartoval a odjížděl na zahradu. když tam přijel, řekl, že jsou na místě a může se vystupovat......ale bylo ticho. otočil se, a za ním nikdo, tak musel zpátky na trh, na štšstí to nebylo daleko. vyprávěl to pak jako vtip.. Jo, dějí se věci. :-)  :-)

7 Zdenka | E-mail | 26. června 2014 v 8:47

[5]: No naštěstí, jsem už věděla kudy k hotelu :-D a už jsem tam byla podruhé a v Londýně mají mapy na každém rohu :-D! A v Cambrigde jsem si říkala, že na nádraží taky trefím ;-)  :-D Hlavně, že sis nakoupila :D  :-D

8 Jarka | Web | 26. června 2014 v 10:14

Když jdeme s manželem na nákup, tak většinou nechám mobil doma, protože si říkám, že stačí když ho má on, ale na tvém příběhu vidím, že je lepší mít možnost spojení pořád u sebe. ;-) Ty mobily jsou skvělý vynález, už si vůbec nedokážeme představit, jak to bylo bez nich složité a přitom to nebylo tak dávno, my trochu starší, si na tu dobu dobře pamatujeme...

9 Helena | Web | 26. června 2014 v 10:24

[7]: Zdeni,je vidět, že se ve světě neztratíš. :D  :D Nádraží jako záchranná cesta domů. :D  :-D K nákupu - asi to tak mělo být, koupila jsem si dokonce plavky v olivové barvě - má oblíbená. :D  :-)  :-)

10 Helena | Web | 26. června 2014 v 10:25

[8]: Jarko, bez technoky si v dnešním světě pomalu nevrznem. :D  :-D

11 děda tik tak | Web | 26. června 2014 v 15:49

To, že se Helenko občas ztratíš, není nic tak závažného. Mně se to stává taky a většinou, když přijedu někam autem, kde to neznám. Pamatuji, že jednou v Olomouci jsem třikrát objel náměstí a vždycky jsem se dostal na stejné místo. Je to pořád lepší než ztráta paměti. :-D

12 Sońa Stanislavová | E-mail | 26. června 2014 v 15:58

Dobrý den,s chutí jsem přečetla Váš článek budete se divit nám se to stává taky od určité doby bereme oba mobol sebou je to lepší cestování zdar přeje Sońa :-(  ;-)

13 Hanka | E-mail | Web | 26. června 2014 v 16:19

S odstupem času je to docela legrace, Heli, ale když se to zrovna děje, má někdy člověk pořádně nahnáno. Mně už se něco podobného stalo několikrát. Nikdy si nepamatuji směr, ze kterého jsme s přítelem přišli a ve městě se ztratím mnohem snadněji než v lese. Mobily s sebou nosíme pořád, jenže třeba v údolí některých řek vůbec není signál. ???  :-D

14 Helena | Web | 26. června 2014 v 16:21

[11]: Mirku není nad auto s navigací, ty jsou už dnes skutečně dobré. :-) Jinak jsi mi připomněl historku jedné paní tady z vesnice, budiž jí země lehká. Vyjela si do Mohuče autem, odvaha obrovská, bylo jí hodně přes osmdesát. Někde se dostala na kruháč a nemohla z něho odbočit, tak jezdila pořád dokola, nevím, jak to skončilo, zda jí došel benzín, nebo zasahoval někdo jiný....

15 Helena | Web | 26. června 2014 v 16:25

[12]: Budu muset na to myslet, mobil do kabelky, jenže kolikrát není nabitý, to jsou pak stejně zákony schválnosti. :D  :-)

16 Ježurka | Web | 26. června 2014 v 16:25

Já vždy trnu strachy, kdybych se měla manželovi ztratit. Měla jsem takový strach před Vánocemi v Praze, kde bylo opravdu hafo lidí a těsně za sebou jít nešlo. U nás nosím zase mobil jenom já, manžel ho zapíná jen v době, když jsem třeba u maminky sama nebo u dcery. Takže ti rozumím. Mně by strachy už bolelo břicho.

17 Helena | Web | 26. června 2014 v 16:50

[13]: Ani nemluv Hani, v Quedlinburgu by se ztratil snad každý. :D  :-D Jednou jsme byly s Kristínkou sbírat hřiby a ona byla služebně na telefonu. Byly jsme zrovna v příkrém srázu, když ji zazvonil mobil, a ona se musela ozvat. :-) Šla tenkrát asi poprvé na houby s kbelíkem, který musela někam stabilně postavit, ale ve srázu to nešlo a houby se jí vysypaly. 8-O Podruhé přijela s plytkou proutěnou miskou bez ucha, pak už jsem si říkala holka jedna, ty se snad nikdy nepoučíš. :D tenkrát jsem měla taky mobil Hani, který jsem zapomněla v pláštěnce, a jelikož ho tak často nepoužívám, zapomněla jsem, kde ho mám,
a když jsem ho potřebovala, zažívala jsem perné chvíle. pláštěnka visí vždycky v garáži. Než jsem na to přišla, pořádně jsem se zapotila. :-)

18 Helena | Web | 26. června 2014 v 16:54

[16]: Ano, ono stačí chvilka nepozornosti a problém je narozen. :-)Ono v takovém případě ani ptaní  druhých lidí nepomůže.

19 Hanka | E-mail | Web | 26. června 2014 v 17:06

[17]: Heli, já jsem schopná se ztratit i v rodném městě. ;-)
Co se týká mobilu, taky ho věčně hledám a dost často ho musím prozvánět z pevné linky. To pak nechám telefon vyvěšený a lítám po baráku, abych podle vyzvánění našla mobil. Hrůza, člověk se hodně naběhá. :-?  :-D

20 Helena | Web | 26. června 2014 v 17:18

[19]: Tož Hani, až tak? Tohle jsem tenkrát zkoušela taky, ale byl vybitý, takže hluchý. 8-O  :-D

21 Hanka | E-mail | Web | 26. června 2014 v 18:19

[20]: Až tak, Heli, a počítám, že bude hůř. ;-)  :-D

22 Ruža z Moravy | E-mail | Web | 26. června 2014 v 21:25

Motanice ve městech, které člověk moc nezná je nejhorší. Já jsem se vždy posichrovala tím, že jsem našla nějakou věž či viditelný vyšší objekt a tam jsem pak směřovala.

23 Helena | Web | 26. června 2014 v 22:38

[21]: Já se tomu raději takhle nepoddávám Hani. :-)  :D

24 Helena | Web | 26. června 2014 v 22:40

[22]: Ruženko já taky, proto jsem se ptala těch lidí. Můj problém byl ten, že jsem se nedívala po autech na tom parkovišti, hledala jsem Karla. :D  :-D

25 Maryša | E-mail | 27. června 2014 v 9:24

Helenko, to se mi taky stává, když se rozdělíme, já se pomalu kochám a chodím a manžel stepuje na místě dřív a potom brble. No jednou se mi stala příhoda, které jsme dlouho smáli. Byli jsme nakupovat v Přerově, auto jsme nechali na parkovišti a do města šli po svých, rozdělili jsme abychom to zvládli rychleji. Pořídila jsem co jsem potřebovala dříve, tak jsem se rozhodla jít k autu a sedla jsem si na kapotu, zapálila cigaretku a čekala na manžela. Za chvilku přišel k autu pán a požádal mě jestli můžu slézt, že by chtěl odjet, spadla mi brada a hleděla jsem na něho, on nasedl a odjel. Já seděla na cizím autě :-D , to mě dostalo, šla jsem hledat naše, bylo na druhém konci parkoviště a manžel už na mě čekal ;-). Když jsem mu řekla co jsem provedla smál se celou cestu až domů ;-). No a teď když jdeme každý zvlášť, říká mi - dobře si prohlédni naše auto ať nelezeš do cizího :-) Zdraví Maryša :-)

26 yoshikuni-pise | Web | 27. června 2014 v 11:33

Ahoj Heli, k otázce jestli chutnalo, musím popravdě říct, čekala jsem něco lepšího škoda 15 korun.

27 Helena | Web | 27. června 2014 v 14:18

[25]: To je dobrééé, asi musíš být pěkná kočka, ty rády sedají na kapotách aut. :D  :-D

28 Helena | Web | 27. června 2014 v 14:19

[26]: Alespoň tedˇ víš, jak to chutná. :-)

29 alape | E-mail | Web | 28. června 2014 v 0:43

Jak je ten život někdy vtipný, že? Pěkně napsáno, zasmála jsem se při té představě, jak se naháníte navzájem :-D. Já teď nemám s kým se takhle "honit", ale pravdou je, že si na to občas vystačím i sama - zapomenu, proč jsem jela o patro výš a tak zas sjedu dolů, aby mi to tam nějaký výjev připomněl, zapomenu, kam jsem zaparkovala auto a pak lítám jak blázen po parkovišti a přemýšlím, kde jsou asi nejbližší policajti, abych se jich šla zeptat, jestli mi neodtáhli auto (že jsem takový blboň, co zapomíná, nebo že by mi ho mohl někdo třeba ukrást - si jednoduše nepřipouštím :D  :D  :D )

30 Vendy | Web | 28. června 2014 v 19:27

Helenko, jednou, to se dá, podruhé, to už je napováženou, ale třikrát za sebou? Bez mobilu ani ránu! :-D  :-D  :-D

31 Hanka | E-mail | Web | 28. června 2014 v 23:28

[23]: Ale já taky ne, Heli, zatím je to legrace! ;-)  :-D

32 Helena | Web | 29. června 2014 v 9:54

[29]: Ali a nemáš shodou okolností více trojek v datumu narození? Já mám jen jednu, ale docela mi to stačí. :D  :-D

33 alape | E-mail | Web | 29. června 2014 v 11:25

[32]: Heli, mě trojky v datumu narození chybí, nemám tam ani jednu ... ale je pravda, že jsem numerologicky trojka a podle mamky jsem se navíc narodila ve 3,30 h ráno .... :-D . trojku mi dává mezisoučet data a měsíce (30=3) a svátek 13. se do toho nepočítá haha ...

34 Helena | Web | 29. června 2014 v 14:30

[33]: Tak už aspoň víš, odkud to přichází. :D

35 alape | E-mail | Web | 29. června 2014 v 15:32

[34]: Myslíš jako z těch chybějících trojek?

36 Helena | Web | 29. června 2014 v 16:15

[35]: Ano, ano, právě z těch, stojících v pozadí. :-)

37 alape | E-mail | Web | 30. června 2014 v 0:20

[36]: stojících v pozadí? to neznám

38 MarijaKes | Web | 30. června 2014 v 11:28

občas se mi to stává se synem. My sice jdeme spolu an výlet, ale on rychleji a "někde" na mne počká. :-D

39 pizlik1 | E-mail | Web | 5. července 2014 v 21:19

U mě je samozřejmost, že bloudím a ztrácím se, nemám totiž orientační smysl. Manžel si už dokonce myslí, že to dělám schválně.

Komentáře jsou uzavřeny.


Aktuální články

Reklama