Dobré knihy jsou brusem rozumu, pilníkem soudnosti a balšámem očí. Jan Amos Komenský


Stejně jako tělo dokáže tolerovat jen určitou dávku radiace, je i naše mysl schopná vstřebat
jen omezené množství hrůzy, a pak přestane vnímat, aby se ochránila. Je to vlastně logické.
Možná, že když je hrozba větší než si dokážeme představit, tak se bráníme tím, že tomu odmítáme uvěřit.





Svatojánské byliny

23. června 2014 v 17:53 | Helena |  Bylinky

Zítra je noc sv. Jana, kdy se údajně dějí podivné věci, kpř. otvírají se zemské poklady, tohla mi vždy vrtalo
hlavou. Dnes to beru tak, že země nám dává své bohatsví právě v této době nejhojněji, protože sluníčko
stojí nejvýše, a právě v této době má vše největší sílu.


V dnešní době už jsme zvyklí nakupovat potraviny v supermarketech a léčebné prostředky v lékárnách.
Ale nebývalo tomu tak vždycky. V některých rodinách si babičky i dědečkové dodnes pamatují na období nouze,
během nichž nebylo nikde nic k dostání a lidé si tak museli k obživě shánět všelijaký divoce rostoucí "plevel".


Naše maminka se narodila v horách, kde byla políčka ve stráních, plná kamení. Bydlelo se v dřevěných chalupách,
vedle chalupy byl hned chlév nebo byla chalupa spojená s chlévem dohromady, mělo to výhodu v zimě, když bylo
sněhu tolik, že se nedalo vyjít z chalupy ven, a dobytek se musel nakrmit.
V létě se vyvedly krávy na horskou louku, kde byl vybudován provizorní chlév, a krávy se v něm při nepřízní počasí
mohly schovat nebo se využíval k dojení. Nebyly to jednoduché časy, chodit s mlékem přes les, z kopce, a dávat
pozor, at´ se mléko nerozlije.
Cestou se sbíraly i houby, které se našly a sloužily k obohacení jídelníčku. Hodně se dělaly placky z brambor,
nebo jen z mouky a vody. Lesní plody, které postupně dozrávaly, byly sbírány na koláče, kompoty, sušení, taktéž
jejich listy, z nichž se v zimě připravoval chutný čaj.


Život na horách si pamatuji jen z prázdnin, kdy jsme byli u tetiček, a jelikož jsme bydleli v Těšíně, nedaleko Třince,
Ostravy a Bohumína, cítili jsme na horách ten vzduch, takový ryzí, čistý. S mamkou jsme jezdili taky na borůvky,
a nezapomenu mamku od tety, byla už hodně stará, tvář měla samou vrásku, na hlavě uvázaný šátek. Ta měla vždy
upečený borůvkový koláč, a uvařený borůvkový čaj. Odcházeli jsme od ní vždy s modrými rty a jazykem.Smějící se

Ty doby jsou už pryč, ale zůstal mi od mamky vztah k bylinkám. Na dvorku nám rostla lípa, a když začala kvést,
sbírali jsme lipový květ. Vzpomínám si, jak jsem jednou měla z kůlny přinést sekeru, a při vší opatrnosti se mi
podařilo zakopnout a já si rozřízla ostřím sekery ruku pod ukazováčkem. Krve bylo jak při zabijačce, ale máma
neváhala, napustila do lavoru studenou vodu, a já musela takhle vydržet do doby, než přišla s natrhanou natí
řebříčku obecného, který nakrájela na drobno, smíchala s nějakým tukem, přiložila na ránu a obvázala.Takhle
se to opakovalo několikrát. Asi to tak mělo být, abych si to prožila a abych viděla účinek bylinek.Dnes byste
nepoznali, kde to bylo.


Pak mám ještě zážitek, kdy jsem si u skákání do sena jako malá holka vykloubila rameno. Bolest to byla, to vám
povím. Táta mě vzal druhý den ráno do vedlejší vesnice k nějaké paní Wojnarové, která byla napraviačkaSmějící se ,
uměla pomoci hodně lidem, pokud to šlo a nebylo nic zlomeného. Přišli jsme tam, ona mi to osahala, řekla, že
mám dát ruku nahoru, ale při vší snaze to nešlo, tak mi pomohla, zabolelo to, ale pak už né, bolest byla pryč.

Kdysi chodily často po chalupách cikánky, které toho taky o bylinách věděly mnoho, četly z ruky, a pak daly
nějakou bylinu, která se měla nosit u sebe, a na daný problém pomohla. Když se ztratila, problém začal znovu.

Nějak jsem se rozpovídala, a zároveń by mě zajímalo, zda máte také nějaké zkušenosti z rodiny, kde jste
vyrůstali, atˇ již od babičky, dědečka, rodičů. Ráda si o tom přečtu. Přeji vám krásný zbytek dne a děkuji
za návštěvu a komentáře.Usmívající se
 

6 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 JiHei - Fotografie | E-mail | Web | 23. června 2014 v 18:05

Krásné a zajímavé povídání o bylinkách, i fotečky jsou moc pěkné, Helenko.. :-)

2 Intuice | E-mail | Web | 23. června 2014 v 18:19

Heleno, pěkně jsi to napsala. Připadá mi, že jsi žila úplně jindy, než já. Já pocházím z města z činžovního domu, tak jsme akorát jezdili o víkendu na výlety někam za město. Vyloženě vesnické příhody nemám. :-)

3 Jarka | Web | 23. června 2014 v 20:05

Ani já nemám příhody s babičkami bylinkářkami. Ta od mojí maminky dobře vařila, do dnes vzpomínám na její fazolové lusky ze zahrádky, nebyly zelené, ale žluté a omáčka z nich byla báječná, ale ještě lepší byly její tvarohové koláče, nahoře s marmeládou a drobenkou. :-P Moje jediná vzpomínka na byliny je ta školní, kdy jsme každý rok dostali seznam a museli jsme jich nasbírat a nasušit kilo, což bylo v paneláku hodně komplikované. :-?

4 Joina | Web | 23. června 2014 v 20:17

To ani nevím, že se ten den něco děje, ale je to určitě zajímavé :)
A tyhle květiny jsou taky určitě hodně důležité.

5 Helena | E-mail | Web | 23. června 2014 v 22:28

[1]: Těší mě, že se ti líbilo.Děkuji Jituš. :-)

6 Helena | E-mail | Web | 23. června 2014 v 22:32

[2]: :D  :-D Úplně jindy myslíš jak? Tedˇ nevím, jestli jsi o něco přišla tím, že jsi vyrůstala v činžovním domě, ale asi né, každý jsme tam, kde máme být. :-)  :-)

7 Helena | E-mail | Web | 23. června 2014 v 22:39

[3]: Ty žluté fazolky jsou keříčkové, a s bramborem a vařeným vajíčkem - hmmm. :-)  :D Náš táta, ten měl rád zase brynzové halušky, ty byly doóoóbrééé. Stejně si myslím, že máme slovenské předky, alespoň z tátovy strany. :-)

8 Helena | E-mail | Web | 23. června 2014 v 22:40

[4]: V tvých letech Joino jsem měla taky úplně jiné zájmy než bylinky. :-) Děkuji ti za komentář. :-)

9 Hanka | E-mail | Web | 23. června 2014 v 22:42

Napsala jsi skvělý článek, Helenko. Tvoje vzpomínky i povídání o bylinách a zvycích je moc zajímavé a fotky máš pěkné. :-)

10 eva | E-mail | 23. června 2014 v 22:46

Helenko,zase po nějaké době přispěju s mojí vzpomínkou. Jsem už taky starší,mám dva vnoučky pět a tři roky. Moje vzpomínka není až tak bylinková. I když celý život žiji na vesnici,nevzpomínám si,že by střenka sušila bylinky. To spíš suším teď já. Je tady ale léto a to tak krásně voní! Mně voní senem a právě vymlácenou slámou. V ulici,kde jsem já bydlela měli v jednom domě mlátičku obilí a u nich na mlatevni, se v létě práce nezastavila. Byl to určitě pokrok,nechat si takto vymlátit obilí,aby bylo pro slepičky a vůbec na krmení domácího zvířectva. Pro nás děti to byl opravdový zážitek. Pamatuji si,jak se mně ten stroj zdál obrovský. A  přitom byl hlavně ze dřeva. Jen nějaké součásti byly železné. A co jsme zažili  legrace. Ta hromada slámy přímo lákala ke hrám. A tak se taky stalo a to už legrace nebyla,že jeden kluk při skákání do sena nějak špatně dopadl na ruku a ta mu přestala růst. Bohužel,tak to někdy chodí. Anděl strážný musel mít opravdu šichtu, aby nás uhlídal! ;-)

11 eva | E-mail | 23. června 2014 v 22:51

Oprava ,to je tak,když si po sobě nepřečtu a psané pustím do světa! "Střenka" nesušila bylinky :-)ale ani stařenka. Alespoň ne ta moje. Jinak tady u nás se neříkala babička,ale právě stařenka. A já jsem tu svoji milovala nade všechno na světě.

12 Helena | E-mail | Web | 23. června 2014 v 22:54

[10]: Evi a nebyla ta mlátička burdák, my měli něco podobného ve stodole, ale spíž to asi sloužilo a vyčištění zrna od plev, byla v tom síta na kterých se zrna třepala, ono se u toho třepalo skoro všechno. :D  :-D Ale mám to už zamlžené, nedokážu to přesně popsat. :-) S tím klučinou to je smůla, u dovádění se může stát cokoli. :-)Děkuji Evi za návštěvu.

13 Helena | E-mail | Web | 23. června 2014 v 22:56

[11]: Ano, ano, to je krásnééé. :-)  :-)

14 Helena | E-mail | Web | 23. června 2014 v 22:57

[9]: Hani to tak samo, děkuji. :-)

15 Intuice | E-mail | Web | 24. června 2014 v 6:24

[6]: Určitě jsem byla tam, kde jsem měla být! :-) I ve městě se dají dělat zážitky, ale zcela jiné. My spíše lezli po různých střechách, do sklepů, skladů apod. :-)

16 Zdenka | E-mail | Web | 24. června 2014 v 11:08

Helenko, krásný článek :-) Já si taky moc nevzpomínám, že bychom nějaké bylinky sušili ;-) , když jsem jezdila sem na chaloupku k babičce. Ale když jsem se pak přestěhovala do hor, západní Krkonoše, tak tam jsem sušila chlapici a i napravovačka bydlela kousek odtamtud v Mříčné, copak si vzpomenu, jak se jmenovala :-D , po ní to pak dělal i syn :-)

17 Helena | E-mail | Web | 24. června 2014 v 13:31

[15]: Tak jak Rychlé šípy. :D  :-D

18 Helena | E-mail | Web | 24. června 2014 v 13:39

[16]: Díky Zdeni, četla jsi už knihu Žítkovské bohyně? S tím napravováním si vždycky vzpomenu na kosti umrlců. :-)

19 Intuice | E-mail | Web | 24. června 2014 v 14:59

[17]: Jo, tak to máš pravdu. Jen ta spojitost mne nenapadla. Rozesmála jsi mne. :-D

20 děda tik tak | Web | 24. června 2014 v 15:08

Zajímavý článek Helenko, kterým jsi mi připomněla všechny hezké chvíle ze života na vesnici. Využívání různých bylinek jako léčiva bylo dříve hodně, protože k lékaři bylo daleko a běžná onemocnění nám jako dětem léčila moje babička různými odvary. Pamatuji také, když se na vesnici objevila v jedné chalupě televize. To byla událost a někdy to u nich bylo jako v kině co se tam scházelo lidí. I hry byly jiné a jako klukům nám stačila obruč z kola k tomu klacek a už se honila po silnici. Vzpomínek na takové dětství by bylo jistě dost. :-)

21 Lukáš | Web | 24. června 2014 v 15:13

jo kdyby většina lidí věděla, co všechno konstruktivního se s bylinami dá dělat (či z bylin), většinou by nepotřebovali ani lékařskou pomoc

22 pizlik1 | E-mail | Web | 24. června 2014 v 15:50

Já žádné zkušenosti s bylinkami nemám, v rodině to nikdo nepoužíval. Věřím však, že pomáhají. :-)

23 Ježurka | Web | 24. června 2014 v 16:18

Bylinkám osobně taky moc věřím, i když musím říct, bohužel nemám žádné takové krásné zážitky z mládí. Moje jedna babička byla z Brna a ta druhá sice z vesnice, ale žádné bylinky ani zvířata se nekonala. Škoda. Já si vzpomínám, že jsme jako děti chodily na lipový květ, který se kamsi nosil, asi do školy. Mimochodem u nás už začaly lípy kvést a já chodím tu vůni fetovat. :-)

24 Daenerys | Web | 25. června 2014 v 8:21

pěkně napsané..
musím se přiznat, že já sama chodím pro všechno do lékárny, protože jsem už prostě taková, ale babička si doma pěstuje spoustu bylinek, některé z nich dokonce ani neznám a používá je uplně na všechno, když jí něco bolí, když jí teče krev,dává to do jídla.. no prostě používá je fakt asi na všechno.. :-D  :-D

25 yoshikuni-pise | Web | 25. června 2014 v 10:58

Tohle téma a podobné věci o rostlinkách mám moc ráda, ty fotografie jako vždy jsou prostě krásné.Helu krásný den.

26 Helena | Web | 25. června 2014 v 13:48

[19]: Alespoń něco. :D

27 Helena | Web | 25. června 2014 v 13:54

[20]: Určitě, doba byla jiná, nebyly auta apod., takže se muselo spoléhat na dobré zkušenosti z přírodními prostředky. :-) Je až s podivem, že se lidé o té době velmi rádi baví. :-) A dětské hry, to by bylo na dlouhé povídání. :D  :-)

28 Helena | Web | 25. června 2014 v 13:54

[21]: Jo, jo, máš pravdu Lukáši. :-)

29 Helena | Web | 25. června 2014 v 13:55

[22]: Já jsem o tom přesvědčená. :-)

30 Helena | Web | 25. června 2014 v 13:58

[23]: Takže fetuješ Libuško, to je teda legrace. :D  :-)
A víš co udělá blondýna, když si chce uvařit lipový čaj? Vezme si hrníček, jde pod lípu a čeká až zaprší. :D  :-D
Omlouvám se všem blondýnkám, je to vtip.

31 Helena | Web | 25. června 2014 v 14:00

[24]: Děkuji. :-) Tvoje babička je žena na pravém místě. :-)  :-) Správná hospodyňka, která ví, jak na udržení zdraví v rodině. :-)

32 Helena | Web | 25. června 2014 v 14:01

[25]: Děkuji Dáji. :-)  :-)

33 Zdenka | E-mail | 26. června 2014 v 8:37

[18]:Helenko, četla, musela jsem si ji koupit, ale nelituji :-)

34 alape | E-mail | Web | 28. června 2014 v 0:55

Moc hezký článek o bylinkách.
Já jsem si vždycky přála mít bylinkovou babičku, nebo znát někoho, kdo by mě naučil rozeznávat jednotlivé byliny. Takže jich moc neznám ... :-D
No a jako mládě školou povinné byl pro mě sběr opruz, nutné zlo, protože jsme museli povinně ve škole odevzdávat nasušené bylinky - a pro mě vždycky platilo, že co se musí, mě nebaví ...
(takže cestu k bylinkám jsem si našla až pak v dospělosti sama ) :-)

35 Helena | Web | 29. června 2014 v 9:49

[34]: Ali je zajímavé, že u nás na škole jsme sběr bylin neměli, alespoń si na to nevzpomínám. :-)

36 Helena | Web | 29. června 2014 v 9:50

[33]: aky ji mám mezi oblíbenými a časem se k ní určitě vrátím. :-)

37 MarijaKes | Web | 30. června 2014 v 14:05

Že se měsíček vysévá sám, to už jsem zjistila. Já jsem si sbírala semínka a chtěla jsem ho nasít jinam a ejhle on roste na původním místě a docela hojně. Na takový řivot jako popisuješ si maminka také vzpomíná. Já jsem se narodila do podnájmu na vesnici v pohraničí a tam život také nebyl jednoduchý. maminka také sbírala kdejakou bylinku na čaj a dodnes sbíráme i malinové, ostružinové a borůvkové listí do směsi na čaj.

38 Pavla | Web | 9. srpna 2014 v 12:23

Skvělý článek a ještě hezší fotky! :-)

Komentáře jsou uzavřeny.


Aktuální články

Reklama