Dobré knihy jsou brusem rozumu, pilníkem soudnosti a balšámem očí. Jan Amos Komenský

Hlasy v hlavě

18. června 2014 v 20:34 | Helena |  Téma týdne


Tento příběh se skutečně stal, není to fikce.

Přistěhovali se do našeho vchodu, nevzpomínám si, zda už s dítětem, nebo se jim malý klučina narodil v tomto bytě.
Mladý manželský pár do 2 + 1 bytu. Byli normálními lidmi, nedalo se jim nic vytknout, až časem se začali u nich
scházet různí lidé, ale nikdo tomu nepřikládal nějaký význam.

Jednou jsem šla vynést smetí na dvorek a sjížděla jsem výtahem do přízemí. Byla jsem už skoro dole, když jsem
uviděla tohoto souseda, jak vychází na dvůr. Mohl mi taky třeba podržet dveře kpř., ale né, nechal dveře
zabouchnout, přesto, že věděl, že někdo jde taky ven. Tehdy mi to přišlo velice zvláštní, ale neznala jsem ho,
každý máme svoje.

Jen jeho oči byly takové jiné. Nepotkávali jsme se často, ale přece jen párkrát jsme se pozdravili. Věděla jsem, že
s ním něco není v pořádku. Jeho manželka dělala někde účetní, ale o něm nikdo nevěděl, kde byl zaměstnaný.
Po nějaké době jsme zaslechli, že musel změnit zaměstnání, a že dělá v muzeu.

K našemu překvapení se od něho manželka s malým odstěhovala. Bylo to všechno takové nějaké divné. Jeho nebylo
skoro vidět, a když už, tak ani nepozdravil. Jednou jsem ji potkala ve městě a přímo se zeptala, co se stalo. Byl
schizofrenik, myslel si, že ho někdo sleduje, slyšel hlasy v hlavě, které ho naváděly k určitým věcem.

Povídala mi, zda jsem si všimla prostřeleného okna u nich v kuchyni. Nevšimla. Chtěl jí zastřelit, pak jí prosil, atˇ
raději odejde, že za sebe neručí. proto se odstěhovala. Taky jsem se dozvěděla, že pracoval u tajné policie.
Z důvodu téhle nemoci musel odejít. Ale to, že takovému člověku nechají zbrań? Možná si jí někde pořídil, kdoví.

Konec si dokážete domyslet, jednou večer jsem se dívala z okna ložnice, směrem do dvorka. Přijelo auto, a z něj
vystoupila jeho manželka. Kolem ní byli asi čtyři chlapi, byli to tajní. Ona se snažila vylézt na stříšku nad garážema,
kde měli dva okna od bytu, ale byla nějak nešikovná, spadla dolů a zlomila si nohu.

Ti chlapi nějak otáleli, proč nevyrazili dveře bytu nebo něco nepodnikli? Pořád postávali venku, možná byli taky
někteří vpředu před domem nebo ve vchodě, to jsem nevěděla. Manžel šel tenkrát spát, ale já pořád koukala,
a koukala, zda se něco bude dít, a nic se nedělo. Šla jsem spát.

Ráno jsem šla venčit našeho psa, a když jsem procházela v přízemí okolo jejich bytu, uviděla jsem krev. Soused od
naproti byl na chodbě a říkal, že se dotyčný zastřelil, a když ho vynášeli z bytu, nějak se jim nahla nosítka a proto
ta krev. Tak skončil jeden lidský život, možná i zbytečně.
 

5 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Intuice | E-mail | Web | 18. června 2014 v 20:45

Na schizofrenii zemřel můj spolužák ve věku 22 let. Skočil z okna. Jeho matka to měla také - a také skončila podobně.Ve školním věku to byl normální kluk. Nemoc nejčastěji propukne v dospívání.

2 karlaprazakova | Web | 18. června 2014 v 21:48

Smutný příběh a smutná nemoc.

3 MarijaKes | Web | 18. června 2014 v 22:30

je zvláštní, že se ten člověk neléčil, že žil mezi lidmi, kterým mohl také ublížit.Je to opravdu smutný úděl.

4 Jarmila* | Web | 18. června 2014 v 23:36

Je to moc smutné. Možná, kdyby se léčil, nemusel tak skončit.

5 Zdenka | E-mail | Web | 19. června 2014 v 7:13

Taky si myslím jako Jarmilka, že kdyby se léčil, mohlo to dopadnout lépe :-(

6 Helena | E-mail | Web | 19. června 2014 v 15:27

[1]: Já se s touto nemocí jinak nesetkala, ale myslím, že může propuknout kdykoli. A dá se vyléčit změnou vyzařování krve. To znamená dbát na to, co jím.

7 Helena | E-mail | Web | 19. června 2014 v 15:45

[2]: Nezvládl to.

8 Helena | E-mail | Web | 19. června 2014 v 15:47

[3]: Maruško on se léčil, ale nějak to bylo asi silnější než on.

9 Helena | E-mail | Web | 19. června 2014 v 15:50

[5]: Zdeni, jak píšu výše, on se léčil, proslýchalo se také, že se u nich taky drogovalo, čistou pravdu se už nedozvíš.

[4]: Viz výše.

10 Zdenka | E-mail | 19. června 2014 v 16:06

[9]: Helenko, promiň to to teda čteme nepozorně viď ;-)  :-) No a drogy....

11 Jarka | Web | 19. června 2014 v 17:27

Taky jsem se chtěla podivit nad tím, že se ten člověk neléčil. Kdoví, jak ty léky bral a jestli chodil pravidelně k lékařům. Příběh je to moc smutný, jsou na tom světě hrozné nemoci a nemoci ducha, jsou jedny z nejhorších...

12 yoshikuni-pise | Web | 19. června 2014 v 19:00

schizofrenii má jeden muj známí na internetu z jednoho blogu. léčí se, je to velmi mladý chytrý člověk, musí to být děsný. je to smutný.

13 Hanka | E-mail | Web | 19. června 2014 v 19:56

Smutný až děsivý příběh, Helenko. Psychické poruchy jsou někdy těžko rozpoznatelné a léčí se asi taky těžko. :-? Pokud ale byla schizofrenie diagnostikovaná, měl být možná dotyčný v nějakém ústavu a ne se pohybovat mezi normálními lidmi. :-? Kdo ví, jak se jeho nemoc projevovala. Pokud v tom byly i drogy, tak to už je opravdu moc zlé. :-(
Příběh jsi napsala pěkný, i když měl špatný konec. :-)
Přeji ti příjemný večer. :-)

14 Ajka | E-mail | Web | 19. června 2014 v 20:57

Helenko ne každý schizofrenik je nebezpečný šílenec. Ale vyléčit změnou vyzařování krve? Jo, kéž by to bylo tak jednoduché .... bohužel není :-|

15 Helena | E-mail | Web | 19. června 2014 v 22:02

[14]: Áji, né každý, kdo je diagnostikován jako schizofrenik, je schizofrenik, je spousta lidí, kteří ani do těch ústavů nepatří. Skutečná schizofrenie je těžká choroba, ale vím, že někteří léčitelé dokážou duchy odpoutat. Doktoři to nedokážou, jen předepíšou psychofarmaka a psychiatra.

16 Helena | E-mail | Web | 19. června 2014 v 22:04

[13]: Hani v tomto případě se asi hodně promarnilo čekáním. Jeho manželka mohla taky něco podniknout, kpř. nahlásit, že dotyčný má revolver apod...

17 Helena | E-mail | Web | 19. června 2014 v 22:05

[12]: Minulou sobotu jsem viděla taky mladou holku, která bere léky, a byla jí diagnostikována tato choroba.

18 Helena | E-mail | Web | 19. června 2014 v 22:08

[11]: Mně tam v tom vadila ta pistole, proč se to nenahlásilo. Kdybys něco takového měla doma a byla labilní, pak je jen krůček k tomu, si něco udělat.

19 Hanka | E-mail | Web | 19. června 2014 v 22:29

[16]: Přesně tak, Heli. Vidíš, revolver jsem nějak opominula. Ten hrál velice důležitou roli. :-?

20 Vendy | Web | 20. června 2014 v 21:33

Vyzařování krve? Co to je?
Jinak, příběh smutný a taky nebezpečný. S nedobrým koncem, ale naštěstí vzal jen sám sebe a ne spoustu lidí kolem.

21 Amelie | Web | 21. června 2014 v 21:11

Mám tři děti s "psychickými problémy", takže vím, jak je to těžké a léčba není vůbec jednoduchá... Nemůžeme nikoho soudit. Ale smutno mi při čtení podobných příběhů je...

22 Helena | E-mail | Web | 21. června 2014 v 22:44

[20]: Krev tvoří most k činnosti ducha na zemi, při inkarnaci, která nastává zhruba uprostřed těhotenství, ve zcela určitém stadiu a vyvolává první pohyby, začíná také v tělíčku obíhat krev. A při pozemské smrti, kdy duch opustil tělo, krev zanikne.
Duch, nebo duše, pomáhá utvářet krev, avšak ani duch ani duše nemohou krví působit přímo navenek , pozemsky. K tomu je rozdíl mezi oběma druhy příliš velký. Duše, která v sobě chová ducha jako jádro, je ve své nejhrubší vrtvě ještě příliš jemná, a tak může být navenek činná jenom prostřednictvím Vyzařování krve.
Vyzařování krve je tedy ve skutečnosti vlastním mostem k činnosti duše, a to jenom tehdy, když krev má právě zcela určité, pro každou jednotlivou duši vhodné složení.
Změny vyzařování krve se nedá docílit prášky nebo injekcemi,nýbrž jenom přirozenou cestou vhodnými pokrmy a nápoji, jež budou u každého jedince po kratší dobu rozdílné, avšak vždycky bez jednostranných omezování.
Tohle jsem musela opsat, abys tomu Vendy porozuměla.

23 Helena | E-mail | Web | 21. června 2014 v 22:48

[21]: Amelie máme v rodině taky postiženou holčičku, má taky trochu znaky autismu, kromě toho taky epileptické záchvaty, není to lehké zvláště pro rodiče.Holčička má žaludeční sondu, přes kterou je vyživována, jinak měla vleklé zápaly plic. Přitom jsou v rodině tři lékaři.

24 Ježurka | Web | 22. června 2014 v 13:26

Helenko, v první řadě se omlouvám, že jsem tento tvůj článek našla až teď, nějak jsem si nevšimla a to by bylo škoda. Je to velice emotivní a také smutné. Kdoví, co se těm lidem v té hlavě najednou zmotá, že? Musel být dřív normální, když pracoval ještě k tomu u policie. Ale možná, že to pro něj bylo vysvobození. Kdyby ublížil někomu jinému, skončil by stejně ve vězení. Škoda je, že dítě zůstalo bez otce.

25 Helena | E-mail | Web | 23. června 2014 v 22:12

[24]: Libuško napsal to život, bylo to smutné, a při představě, co se všechno kolem nás děje, někdy mi to přijde tak, jak by se vyprázdnilo peklo. :-(

26 pizlik1 | E-mail | Web | 24. června 2014 v 15:55

Je to smutný příběh. Divné je, že měl zbraň.

27 Helena | Web | 25. června 2014 v 14:24

[26]: Taky jsem se divila, a že to jeho manželka nenahlásila.

Komentáře jsou uzavřeny.


Aktuální články

Reklama