Dobré knihy jsou brusem rozumu, pilníkem soudnosti a balšámem očí. Jan Amos Komenský

Červen 2014

Cuxhaven

30. června 2014 v 13:49 | Helena |  Cestování


Jeden den z naší letošní dovolené jsme strávili spolu s cestou na pobřeží Severního moře v městě Cuxhaven.
Cuxhaven je německé přístavní město ve spolkové zemi Dolní Sasko ležící u ústí řeky Labe do Severního moře.
Město má příbližně 50 000 obyvatel a leží 37,5 m n. m.


Na obzoru vidíte ostrov Neuwerk. Za odlivu můžete na tento ostrov dojít pěšky. My se o to nepokoušeli.
Počasí bylo studené, vítr, bez kapuce nebo čepice nevím, zda by vám neodpadly uši. Potkali jsme dokonce
mladý pár v zimních čepicích a rukavicích.Usmívající se


Ty kontejnery v pozadí jsou na lodi, která proplouvá a míří do Labe. Je to ta lodˇ z prvního obrázku.


Byl tam docela lodní ruch.


Větru využívají serfaři, kterých tady bylo skutečně mnoho.
Větrné elektrárny v pozadí jou už ve Šlesvicko - Holštýnsku, nejsevernější zemi ve Spolkové republice Německo.


Když se s odlivem voda vzdalovala od břehu, někteří z nich přecházeli do zátoky na Labi.



Bylo nevlídně, ale nepršelo. Pobyty u Severního moře využívají lidé, kteří trpí onemocněním průdušek.


Symbolem města je tzv. Kugelbake, asi 30 metrů vysoká dřevěná stavba postavená kvůli navigaci lodí, která je
i ve znaku města. Je to v podstatě maják. Hamburk se nachází asi 100 km na východojihovýchod.


Byli jsme pořádně profoukaní, což je ale u moří a vody normální jev, že skoro pořád fouká.



V tomto místě má Labe šířku 18 km.



V centru města jsme nebyli, nějak se nám ani nechtělo, jeli jsme pak ještě přes Altes Land,
kde je spousta krásných domů s doškovou střechou, ale o tom zase někdy příště.Usmívající se



Doškové střechy z rákosu v Egerstorfu

27. června 2014 v 22:09 | Helena



Egerstorf leží na okraji přírodní rezervace Lüneburger Heide, zhruba 50 km od Hamburku.
Byli jsme tady také před šesti lety. na podzim. Je tady hodně koní a jelikož je to v podstatě
nížina, a písčitá půda, pěstují se zde převážně brambory, chřest, jahody, taky řepa. Počasí
bylo všelijaké, po našem příjezdu z Wofsburgu se ochladilo a skoro vůbec nesvítilo sluníčko.
Jedno odpoledne nám propršelo. Co tady uvidíte a vůbec na severu Německa, jsou domy s doškovou
střechou, které mi zanechaly velmi krásné vzpomínky na zdejší kraj, architekturu a vřesoviště.
Dnešní příspěvek bude tedy o domech, které jsem blýskla v této vesnici, je jich jenom pár, ale
stojí za to, se na ně podívat.







Předzahrádky jsou jak malované, taková idyla.









Líbilo se? Mně moc.
Zdravím vás a přeji vám krásný víkend.Usmívající se


Už toho mám dost.....

25. června 2014 v 23:03 | Helena |  Jen tak


V poslední den naší dovolené jsme si chtěli ještě prohlédnout městečko Quedlinburg, kde je spousta hrázděných
domů. Po snídani jsme dali kufry do auta a vyrazili, jenže... nedaleko Quedlinburgu leží město Halberstadt, kde je
stará katedrála, a má svůj význam v historii s reformací. Rozhodnuto, a jelo se do Halberstadtu, kde jsme skutečně
na rychlo pořídili pár snímků, a já se ztratila v kostele Panny Marie....Šla jsem lovit další snímky, jenže.... byla tam
spousta knížek pro charitu, a taky návštěvníci kostela si mohli vybrat a dát nějaký symbolický peněžní dar do
kasičky. Knihám já nikdy neodolám a začala jsem koukat, jaké knihy tam mají. úplně jsem zapomněla, že Karel čeká
venku, až mi zazvonil mobil, který upozornóval, že bychom měli jet dál. V rychlosti jsem vzala dvě knížky, které mě
zaujaly, přispěla 5 eury do kasičky a vyrazila ven.Mrkající

Do Quedlinburgu jsme přijeli před polednem a zaparkovali v jedné z uliček. Ještě jsem přetáhla fotky z fotˇáku do
NB, a vyrazili jsme do města, jenže.....začala jsem fotit nedaleko auta, bylo tam tolik krásných staveb
a zajímavých objektů, a pak jsme se dali do hovoru s jedním pánem, který nám poradil, abychom si auto
přeparkovali někam jinam, protože jinak budeme pravděpodobně platit 15 eur. Říkala jsem, že budu fotit a počkám
Karla dole. Tak se taky stalo. O městě vám určitě ještě někdy napíšu a přidám fotky hrázděných domů.

Po prohlídce městečka posilněni opečenou klobásou a pak krásným posezením u kavárny při dobré kávě a zákusku,
jsme se vydali zpátky k autu. Jenže.....já nevěděla, kde parkujeme a ani jsem se Karla nezeptala, šli jsme z centra
někam, já stejně nevěděla kam, bylo tam tolik uliček, a my se trochu ztratili. Karel se pak ptal nějakých kolemjdoucích
na směr, a já pořád fotila, a neposlouchala. Jen jsem šla za Karlem, někdy jsem ho doháněla, fotografové pochopí
proč.....Smějící se

A najednou Karel odbočil na nějaké parkoviště, a já v domnění, že šel vykonat svoji potřebu, začala jsem jednat.
Ptala jsem se jednoho páru na kostel jako orientační bod, ale nedokázali mi poradit, trochu jsme se zapovídali.
Poděkovala jsem. a rozhlížela se, kde je Karel, jenže.......Karel nikde .Říkala jsem si, to přece není možné, kde je?
Vrátila jsem se do uličky, kterou jsme na parkoviště přišli....kousek dál seděli dva chlapi a pili pivo, ptala jsem se,
zda kolem nich někdo šel. Nešel. Vrátila jsem se na parkoviště a na druhém konci vyšla do další uličky a začala jsem
ho volat....nic. Zdálo se mi to celé takové divné, vytáhla jsem mobil, že budu volat, a v tom vidím Karla na rohu ulice.

"Kde jsi"?, povídá. "Co já, ale kde jsi byl ty?" "V autě", zněla odpověd. "Kde je auto?" "Na parkovišti." Cože?, a tos mě
neviděl?" Neviděl, hrál si s navigací Smějící se, a čekal, až přijdu. Pak se mu to zdálo už dlouho, tak mě šel hledat. Řeknu vám,
že mi to trochu zamíchalo v hlavě. Vůbec mi nepřišlo na rozum, že parkuje na tomhle parkovišti. Cestou jsem se tomu
smála, přišlo mi to jak z grotesky. Příště se budu ptát, kde parkujeme.,Rozpačitý

A představte si, dnes se stalo něco podobného. byli jsme nakupovat různé věci ve městě. Abychom ušetřili čas,
rozdělili jsme se, já šla do obchodu s dámským oblečením, kde jsem měla zůstat tak dlouho, pokud nepřijde. On šel
zase do obchodu podívat se na letní kalhoty. Byla jsem už u pokladny, když jsem ho viděla přicházet.
Cestou z obchodu mi říkal, že tam byl už dvakrát, ale neviděl mě, jenže......já byla asi právě v kabince.Smějící se
....mobil jsem nechala doma, takže se mi nemohl dovolat.

Přešli jsme přes cestu do dalšího obchodního domu, protože Karel něměl ještě nic nakoupeno. Já zůstala v prvním
patře v oddělení obuvi, povídám, že zůstanu tady, a když budu dříve hotová než on, vyjedu do druhého patra za ním.
Dobře. Jenže......když jsem vyjela do druhého patra a rozhlížela se, kde je, neviděla jsem ho. Prošla jsem celým
patrem, a pak mi došlo, že on jel asi v tom čase, co já jela nahoru, dolů, a tak jsme se minuli.

Sjela jsem dolů, chodila kolem schodů a po patře, a pak vyjela zase nahoru....nic.Jenže.......co když on sjel úplně
dolů, v domnění, že jsem udělala totéž? Sjela jsem do přízemí, vyšla na ulici, a zase zpátky vyjela do prvního patra,
ale ostře jsem sledovala eskalátor z určitého úhlu, zda Karel zrovna nesjíždí dolů. Pak kolečko po patře, a vyjet
nahoru,sledovat schody a najednou jsem ho uviděla, jak mluví klidně s prodavačem. Smějící se

Kámen ze srdce mi spadnul, jenže......má vina, mobil jsem si nechala doma. Poučení pro příště, brát ho sebou.
Pomohla jsem mu vybrat kalhoty, a pak jsme sjížděli už spolu schody do přízemí.
Jen si tak potichu říkám, co to bude do třetice.Usmívající se

Taky se vám dějí podobné situace????,


Svatojánské byliny

23. června 2014 v 17:53 | Helena |  Bylinky

Zítra je noc sv. Jana, kdy se údajně dějí podivné věci, kpř. otvírají se zemské poklady, tohla mi vždy vrtalo
hlavou. Dnes to beru tak, že země nám dává své bohatsví právě v této době nejhojněji, protože sluníčko
stojí nejvýše, a právě v této době má vše největší sílu.


V dnešní době už jsme zvyklí nakupovat potraviny v supermarketech a léčebné prostředky v lékárnách.
Ale nebývalo tomu tak vždycky. V některých rodinách si babičky i dědečkové dodnes pamatují na období nouze,
během nichž nebylo nikde nic k dostání a lidé si tak museli k obživě shánět všelijaký divoce rostoucí "plevel".


Naše maminka se narodila v horách, kde byla políčka ve stráních, plná kamení. Bydlelo se v dřevěných chalupách,
vedle chalupy byl hned chlév nebo byla chalupa spojená s chlévem dohromady, mělo to výhodu v zimě, když bylo
sněhu tolik, že se nedalo vyjít z chalupy ven, a dobytek se musel nakrmit.
V létě se vyvedly krávy na horskou louku, kde byl vybudován provizorní chlév, a krávy se v něm při nepřízní počasí
mohly schovat nebo se využíval k dojení. Nebyly to jednoduché časy, chodit s mlékem přes les, z kopce, a dávat
pozor, at´ se mléko nerozlije.
Cestou se sbíraly i houby, které se našly a sloužily k obohacení jídelníčku. Hodně se dělaly placky z brambor,
nebo jen z mouky a vody. Lesní plody, které postupně dozrávaly, byly sbírány na koláče, kompoty, sušení, taktéž
jejich listy, z nichž se v zimě připravoval chutný čaj.


Život na horách si pamatuji jen z prázdnin, kdy jsme byli u tetiček, a jelikož jsme bydleli v Těšíně, nedaleko Třince,
Ostravy a Bohumína, cítili jsme na horách ten vzduch, takový ryzí, čistý. S mamkou jsme jezdili taky na borůvky,
a nezapomenu mamku od tety, byla už hodně stará, tvář měla samou vrásku, na hlavě uvázaný šátek. Ta měla vždy
upečený borůvkový koláč, a uvařený borůvkový čaj. Odcházeli jsme od ní vždy s modrými rty a jazykem.Smějící se

Ty doby jsou už pryč, ale zůstal mi od mamky vztah k bylinkám. Na dvorku nám rostla lípa, a když začala kvést,
sbírali jsme lipový květ. Vzpomínám si, jak jsem jednou měla z kůlny přinést sekeru, a při vší opatrnosti se mi
podařilo zakopnout a já si rozřízla ostřím sekery ruku pod ukazováčkem. Krve bylo jak při zabijačce, ale máma
neváhala, napustila do lavoru studenou vodu, a já musela takhle vydržet do doby, než přišla s natrhanou natí
řebříčku obecného, který nakrájela na drobno, smíchala s nějakým tukem, přiložila na ránu a obvázala.Takhle
se to opakovalo několikrát. Asi to tak mělo být, abych si to prožila a abych viděla účinek bylinek.Dnes byste
nepoznali, kde to bylo.


Pak mám ještě zážitek, kdy jsem si u skákání do sena jako malá holka vykloubila rameno. Bolest to byla, to vám
povím. Táta mě vzal druhý den ráno do vedlejší vesnice k nějaké paní Wojnarové, která byla napraviačkaSmějící se ,
uměla pomoci hodně lidem, pokud to šlo a nebylo nic zlomeného. Přišli jsme tam, ona mi to osahala, řekla, že
mám dát ruku nahoru, ale při vší snaze to nešlo, tak mi pomohla, zabolelo to, ale pak už né, bolest byla pryč.

Kdysi chodily často po chalupách cikánky, které toho taky o bylinách věděly mnoho, četly z ruky, a pak daly
nějakou bylinu, která se měla nosit u sebe, a na daný problém pomohla. Když se ztratila, problém začal znovu.

Nějak jsem se rozpovídala, a zároveń by mě zajímalo, zda máte také nějaké zkušenosti z rodiny, kde jste
vyrůstali, atˇ již od babičky, dědečka, rodičů. Ráda si o tom přečtu. Přeji vám krásný zbytek dne a děkuji
za návštěvu a komentáře.Usmívající se

Prezentace dveří, oken, okenic a klik

21. června 2014 v 7:26 | Helena |  Prezentace starých řemesel

Deset dnů uplynulo, a mně nezbývá, než otevřít tuto prezentaci i pro ostatní blogery, kteří
se možná trochu zdráhají nebo nemají svůj vlastní blog. Příspěvky můžete posílat taky formou mailu,
tak, jak to udělala Ruženka, a já je zveřejním. O co tady jde? Jde tady o to, připomenout si umění
starých řemeslníků, které existuje i v dnešní době, leč panuje názor, že si je může dovolit málokdo.
Opak je pravdou, a mnohdy je cena srovnatelná, info z netu. Snad někdo doplní tyto informace.

Do prezentace můžete posílat i moderní příspěvky, které jsou spojené s řemeslnickou prací.


Po dobu následujících pěti dnů si tedy můžete prohlédnout příspěvky blogerů do této prezentace /soutěže/.

Chtěla bych vás ještě poprosit o jedno, když víte o detailech více,
komentujte prosím, nenechávejte si to pro sebe.


Dášenka - prezentuje venkovský styl, krásné dveře s klasicistickém stylu...

Hanička - prezentuje detaily z předzámčí starého zámku v Jevišovicích...

Helena - prezentuje detaily jednoho domu s nad-dveřním okýnkem z města Quedlinburg...

Vendy - prezentuje starší venkovský dům s krásnými vyřezávanými ornamenty na dveřích...

VendyW - prezentuje detaily premonstrátského Strahovského kláštera...

Ruženka z Moravymi poslala snímek kostela sv.Vavřince v Brně-Řečkovicích, a jeho detailů,
které narychlo nafotila. Jelikož nemá k těmto obrázkům článek, uveřejńuji obrázky tady.

Na konci 2. světové války v květnu 1945 utrpěl kostel značné škody po 15 dělostřeleckých zásazích,
takže muselo dojít k nové úplné rekonstrukci kostela.













Katedrála v Halberstadtu

19. června 2014 v 20:16 | Helena |  Projekty a soutěže

Mimořádně vysoký počet středověkých uměleckých děl není pouze v katedrále, nýbrž také v pokladu katedrály.
Celkem s 650 kusy platí Halberstadtský poklad k nejrozsáhlejším středověkým pokladům, který se uchoval ve
své celistvosti.


Již z daleka formují věže kostelů siluetu Halberstadtu, starého centra v severní části pohoří Harz.
Kolem roku 804 zde založil první římský císař Karl I. Veliký nejstarší diecézi ve středním Německu.


Již více než 1200 let je katedrála svatého Štěpána
duchovním centrem města a celého regionu.
Fascinující umělecká díla svědčí o jeho pohnuté historii.


Katedrála, která je otevřena pro veřejnost dnes, byla postavena v roce 1236-1486 po vzoru francouzských
katedrál. V oknech katedrálního chóru září 290 středověkých vitráží. K nejvýznamnější části zařízení
patří triumf křížové skupiny, vzniklý kolem roku 1220, v nad-životní velikosti, mistrovské dílo středověkého
řezbáře. Nádherný gotický kostel je používán v letních měsících pro uctívání a na koncerty.



Práce zlatnických mistrů, řezby ze slonoviny, předměty z křišt´álu a z textilií, vypráví o uctívání Boha,
ve středověkém biskupském kostele. Můžete zhlédnout ve virtuální prohlídce, která je mimo soutěž.


Ve zcela nově přepracované stálé výstavě, je asi 300 kusů pokladu v historických prostorách katedrály a klausur
kláštera, které můžete zhlédnout. Vstup je zpoplatněn. Velký důraz se klade kromě pokladu také na impozantní
podívanou tří románských nástěnných koberců, které jsou považovány za nejstarší pletené tapiserie z Evropy.
Barvy těchto koberců neztratily ani trochu svítivost, a postavy nic z důstojnosti.


Od roku 1810 je tato katedrála protestantským farním kostelem.


Myslím si, že stojí za to, se na tuto katedrálu podívat. Snímky jsou foceny zvenku, vevnitř jsme nebyli, jelikož
zastávka byla zcela nečekaná na naší zpáteční cestě z dovolené, a měli jsme ještě před sebou návštěvu města
Quedlinburg. Zajeli jsme nečekaně, protože věže kostelů si vás přivolají samy.

Níže na obrázek klikněte, a můžete si prohlédnout vnitřek katedrály.

Virtueller Rundgang im Chor des Domes und auf dem Domplatz


Nechci tím být nějak pověstná, ale i tady se točily střípky filmu: Památkáři

Scénář napsal George Clooney, který je také režisérem a producentem snímku z konce druhé světové války.
Památkáři se převážně natáčeli v Německu a Anglii.
Desítky lokací v těchto zemích musely dublovat jiná místa jako Washington, New York, Chicago,
Paříž, Velká Británie, Belgie, Německo, Rakousko a Itálie, aby reprezentovaly katedrály, muzea, zámky,
solné doly, nemocnice, letiště i rezidenční čtvrti.
Filmový architekt Jim Bissell třeba pozměnil interiér dómu sv. Štěpána v Halberstadtu, aby vypadal jako
katedrála sv. Bavona v Gentu v Belgii, místo původu a stávající domov Gentského oltáře od bratrů
Van Eyckových.
Jeskyně v pohoří Harz se proměnily v doly v Merkers v Německu a v Altaussee v Rakousku - dvě
monumentální skrýše pro kořist uloupenou nacisty.
Zdroj: tady

A nakonec ještě krátké video, které stojí za zhlédnutí, protože zezdola nemáte možnost se podívat
do věží, a taky uvidíte, že katedrála má zezhora tvar kríže.

Tento příspěvek přihlašuji do sakrálních staveb u VendyW.


Hlasy v hlavě

18. června 2014 v 20:34 | Helena |  Téma týdne


Tento příběh se skutečně stal, není to fikce.

Přistěhovali se do našeho vchodu, nevzpomínám si, zda už s dítětem, nebo se jim malý klučina narodil v tomto bytě.
Mladý manželský pár do 2 + 1 bytu. Byli normálními lidmi, nedalo se jim nic vytknout, až časem se začali u nich
scházet různí lidé, ale nikdo tomu nepřikládal nějaký význam.

Jednou jsem šla vynést smetí na dvorek a sjížděla jsem výtahem do přízemí. Byla jsem už skoro dole, když jsem
uviděla tohoto souseda, jak vychází na dvůr. Mohl mi taky třeba podržet dveře kpř., ale né, nechal dveře
zabouchnout, přesto, že věděl, že někdo jde taky ven. Tehdy mi to přišlo velice zvláštní, ale neznala jsem ho,
každý máme svoje.

Jen jeho oči byly takové jiné. Nepotkávali jsme se často, ale přece jen párkrát jsme se pozdravili. Věděla jsem, že
s ním něco není v pořádku. Jeho manželka dělala někde účetní, ale o něm nikdo nevěděl, kde byl zaměstnaný.
Po nějaké době jsme zaslechli, že musel změnit zaměstnání, a že dělá v muzeu.

K našemu překvapení se od něho manželka s malým odstěhovala. Bylo to všechno takové nějaké divné. Jeho nebylo
skoro vidět, a když už, tak ani nepozdravil. Jednou jsem ji potkala ve městě a přímo se zeptala, co se stalo. Byl
schizofrenik, myslel si, že ho někdo sleduje, slyšel hlasy v hlavě, které ho naváděly k určitým věcem.

Povídala mi, zda jsem si všimla prostřeleného okna u nich v kuchyni. Nevšimla. Chtěl jí zastřelit, pak jí prosil, atˇ
raději odejde, že za sebe neručí. proto se odstěhovala. Taky jsem se dozvěděla, že pracoval u tajné policie.
Z důvodu téhle nemoci musel odejít. Ale to, že takovému člověku nechají zbrań? Možná si jí někde pořídil, kdoví.

Konec si dokážete domyslet, jednou večer jsem se dívala z okna ložnice, směrem do dvorka. Přijelo auto, a z něj
vystoupila jeho manželka. Kolem ní byli asi čtyři chlapi, byli to tajní. Ona se snažila vylézt na stříšku nad garážema,
kde měli dva okna od bytu, ale byla nějak nešikovná, spadla dolů a zlomila si nohu.

Ti chlapi nějak otáleli, proč nevyrazili dveře bytu nebo něco nepodnikli? Pořád postávali venku, možná byli taky
někteří vpředu před domem nebo ve vchodě, to jsem nevěděla. Manžel šel tenkrát spát, ale já pořád koukala,
a koukala, zda se něco bude dít, a nic se nedělo. Šla jsem spát.

Ráno jsem šla venčit našeho psa, a když jsem procházela v přízemí okolo jejich bytu, uviděla jsem krev. Soused od
naproti byl na chodbě a říkal, že se dotyčný zastřelil, a když ho vynášeli z bytu, nějak se jim nahla nosítka a proto
ta krev. Tak skončil jeden lidský život, možná i zbytečně.

I kůń dokáže projevit svou nelibost

16. června 2014 v 11:34 | Helena |  Fotografování


Tyhle fotky jsou z dovolené na severu Německa, kde ještě dnes uvidíte spousta domů
s doškovou střechou a velké statky, které slouží taky jako penziony koní. Z Hamburku
je to sem zhruba 50 km, takže bohatí lidé mají své koně dobře ustájené uprostřed krásné
přírody se spoustou tras i pro koně.
Jedná se o překrásný přírodní park s vřesovišti - Lüneburger Heide, ale o tom někdy jindy.



29.05.2014, kdy jsme se vydali na pěší výlet, byl v Německu svátek. To znamenalo taky pro koně návštěvní den.



Když jsme se blížili k tomuto statku, ozývalo se takové řehtání, které jsme ještě v životě neslyšeli.
V ohradě byl jen jeden kůń, který na nás nejprve koukal přes okno stáje, ale pak vyrazil ven a začal
předvádět svou nelibost a řehtal vždy, když probíhal okolo vrat, směrem do polí.



Jeho páničkové budˇ ještě nepřijeli, a ostatní kamarádi byli už na loukách, nebo musel zkrátka zůstat v ohradě
z jiných důvodů. Svou nelibost dával najevo znamenitě.



Na severu Německa uvidíte spousty koní, jsou tady oplocená území, kde se nechávají koně zdivočet.



Děkuji vám za vaše návštěvy a těším se na vaše komentáře. S přáním krásného dne se loučím.Usmívající se


Likér z květů černého bezu

11. června 2014 v 16:33 | Helena |  Likéry

Tip na recept jsem dostala od Markuse, který už tento likér vyzkoušel.

Budeme potřebovat:

25 velkých květů bezinek
2 L vody
20 gr kyseliny citrónové
650 gr cukru
2 láhve vodky

Bezové květy zbavíme nečistot, ale nesprchujeme, pyl by měl zůstat na květech.
Nejlépe je sbírat květy ve slunečný den v poledních hodinách, což já včera učinila.
Z tohoto výletu a horka, které u nás máme, jsem byla skoro hodinu vyštˇavená, a pořád
ze mě stékal pot. Smějící se

Pak očištěné květy zalijeme vodou s kyselinou citrónovou, a necháme táhnout nejméně
24 hodin. Což je mé stadium dnes.


Pak přefiltrujeme, já používám utěrku, přes kterou tento obsah přeliju, a vymačkám zbylou tekutinu.
Obsah mícháme s cukrem a vodkou tak dlouho, dokud se cukr nerozpustí.

Jahody jsou už pomalu na konci se svou úrodou, a já musím napsat, že jsem tomu ráda, je toho nějak
moc na zpracování, nejdřív se jich vždy do sytosti najíme, něco se zavaří na marmeládu, udělá se zmrzlina,
a zbytek šup do mražáku na horší časy, když dojde marmeláda, uvaří se další.


A když jsme s jedním u konce, zraje už další, u nás tedy třešně, a chceme mít taky maliny, prozatím máme
jenom dva keříky, ale maliny se rychle množí, takže se určitě dočkáme.


Kvete levandule, mateřídouška, šalvěj a začínají a zároveń už odvétají některé růže.
Nemám ani moc času fotit, protože jsem převážně zaměstnaná v kuchyni.




Přeji vám krásné slunečné dny a děkuji za vaše návštěvy, komentáře a snad i soutěžení. Usmívající se





Nová soutěž /prezentace/ - Dveře, okna, okenice a kliky

9. června 2014 v 17:04 | Helena |  Prezentace starých řemesel

Fotíte rádi neobvyklé věci? Tak jste tady správně.

Každý, kdo by se této soutěže chtěl zůčastnit, měl by počítat s tím, že nebudeme soutěžit o ceny.
Budiž výherci útěchou množství hlasů, které získá od svých příznivců.
Jde hlavně o to, přiblížit staré řemeslnické umění stolařů a kovářů, a taky moderní
provedení této vstupní brány do domů, rekreačních objektů, obchodů, kostelů apod.

Nejde tady ani tak o soutěž, spíše o prezentaci této krásy. Můžete napsat popisek,
může to být článek i velmi stručný s mnoha detaily na fotkách.

V článku k této prezentaci by měly být alespoń tři fotky, a to dveří, kliky, oken
nebo taky okenic, můžete dát do článku více fotek s detaily.
Ale pouze od jednoho domu, kostela atd....

Své příspěvky posílejte do 20.06. do zprávy autorovi.
Pak bychom nechali 5 dní na hlasování, a další příspěvky by se mohly posílat zase
od 25.06. do 05.07.

Podmínkou taky je, že to, co byste chtěli zveřejnit, sami vyfotíte.

Těším se na vaše příspěvky a zveřejńuji můj příspěvek.

Tyhle dveře jsou asi už starší, jak je vidět, jsou zkrášleny oknem nad dveřmi,
možná z důvodu světla, nicméně je to i krásný doplněk dveří.


Fotky jsou trochu nakřivo, ale to nevadí, tenhle nápad mi přišel do hlavy před několika dny,
a obrázky jsem už měla z dovolené.



Zajímavě vyřezané dřevěné rámy tohoto nad dveřního okýnka.





Pěkně jsou vyřešeny i zárubně dveří.


Klika nazoomovaná, ale nevadí.Mrkající



Okna domu s okenicema.



Vskutku umělecké tvoření tehdejších stolařů.



A detail držáku okenic proti větru.


Krásný zbytek pondělka vám přeji.Usmívající se

U nás je mooooc teplo. Venku se vůbec nedá sedět.