Dobré knihy jsou brusem rozumu, pilníkem soudnosti a balšámem očí. Jan Amos Komenský


Stejně jako tělo dokáže tolerovat jen určitou dávku radiace, je i naše mysl schopná vstřebat
jen omezené množství hrůzy, a pak přestane vnímat, aby se ochránila. Je to vlastně logické.
Možná, že když je hrozba větší než si dokážeme představit, tak se bráníme tím, že tomu odmítáme uvěřit.





Marcelka z hor

12. května 2014 v 22:56 | Helena

Chtěla bych vám napsat o ženě z Českého Těšína, kterou znám z dřívějška jako prodavačku z textilu, na rohu
Nádražní ulice s ulicí Hlavní, obchodu se říkalo "U Poláka". Nejdříve jsem ji vůbec nemohla poznat, jenom
jejího manžela, kterého jsem znala od vidění. Marcelku jsem znala taky jenom jako prodávající.
Žijí oba na Koštúrách na Slovensku, v malé chaloupce bez vody, elektřiny, plynu už deset let.
Po prožití věčnosti u Těšínské přehrady se Marceli změnil celý život.
Marcela si tam tak seděla na lavičce, jeden syn si tam hrál s krtincama, a druhý spal v kočárku. Marcela se dívala
na vodní hladinu, když v tom přišla starší babička, přisedla si k ní na lavičku, a povídala: "jo děvenko, ty jsi ještě
mladá, ty máš život před sebou, já už ho mám za sebou." Tohle zanechalo v Marceli stopy, a začala pátrat.
Dám pod příběh video, kdyby se někdo chtěl podívat. Píši o tom taky proto, že o Marcelce vyšla knížka, která
se jmenuje: "Marcelka z hor", kterou jsem si taky objednala.

Setkání s medvědem
V lesích kolem chaloupky žije divoká zvěř. "Viděli jsem tu bechyni divokého prasete s malými prasátky, do okna nám koukala laň a do předsíně nám pořád chodí liška," vypočítává Marcela. Jedno setkání ale bylo přeci jen výjimečné -
potkala totiž i medvěda a jak říká, bylo to ´čumáček na čumáček´. Od té doby ví, že již prožívá další inkarnaci čili
nový život. Bylo to tak: Asi před šesti lety měla Marcela vizi, že si ji vezme příroda a bude to skrze medvěda. Ve vizi
viděla velkého zrzavého medvěda s hrbem u zelené louky. Řekla to svému manželovi Romkovi, aby věděl, co se s ní
stalo, kdyby ji v chaloupce nenajde. V té době Marcela pracovala na brigádě v lese. Cestou na místo, kde trávila
s několika dalšími ženami celý den, na blátivé cestě skutečně viděla obrovské stopy patřící medvědovi. "Tenkrát jsme
ještě měli malého pejska Jájinku, a všude jsem chodila s ní. Když jsem přišla k holkám, hned jsem jim hlásila, že jsme viděly velké medvědí stopy a na to řekly, že určitě patří medvědici, které se říká Bohyně hory. Pak jsme se daly do
práce a najednou se to stalo. Slyšely jsme šramot a medvědice se objevila na lesní cestičce přímo nad námi ve
vzdálenosti asi třiceti metrů. Vycházela z malých stromků a měla u sebe malé medvídě. Byla ohromná a když se
postavila na zadní, byla vysoká jako kůň, když se zvedne. Podívala se na nás, ale pak se ladně otočila, dopadla na
všechny čtyři a odešla. Medvídě ji následovalo. Působila velmi majestátně. Při pohledu na ni se mi chtělo před ní
poklonit. To hlavní setkání s medvědem, který se objevil v její vizi, přišlo však až za pár dní.
Šla jsem s Jájinkou opět do práce a procházely jsme lesem. Najednou se mi psík stočil kolem nohy, ocásek i ouška
měl nahoru a celý vibroval. Říkám: ´Jájinko, co ti je? Vždyť vidíš, že tu nic není.´ Bylo vakuové ticho, ale ona pořád vibrovala. Udělala jsem asi čtyři kroky, když v tom jakýsi nedefinovatelný vnitřní pocit moje tělo otočil. A v tom jsem viděla, jak z mladých stromků vychází na zelenou travičku velký rezavý medvěd s obrovským hrbem. Přesně tak, jak
to bylo v mé vizi. Podíval se na mě a jak byl na všech čtyřech, nejprve se asi čtyřikrát zakymácel doleva i doprava.
Pak zařval a udělal dva ladné skoky směrem ke mně. Objevil se přímo přede mnou, čumáček na čumáček. Nozdrami
nasával mou vůni a čenichal. Víš, jak to voní v ZOO? Bývá tam puch, ale proti tomuto to nebylo nic. Z medvěda šlo
tak silné a ostré pižmo šelmy, že to v nose pálilo a svědilo až na kýchnutí." Na otázku, jaké v tu chvíli měla pocity,
Marcela odpovídá: ´Nebylo tam vůbec nic. Ani strach, ale ani odvaha. Bylo ve mně vakuové ticho.´ ´Zkameněla jsi?´
´Ne, mysl byla klidná. Dívali jsme se jeden druhému z očí do očí. A pak najednou Jajka dvakrát štěkla, na ní poměrně
dost nahlas, medvěd se přede mnou pomalinku otočil a pomalinku odešel do mladých stromků.´
´Co bylo dál?´ ptám se. ´ Vakuové ticho pokračovalo a po chvíli začaly chodit informace z nitra: ´Opravdu jsi teď
zemřela a opravdu to byl tvůj konec, ale s tím rozdílem, že ti nebylo vzato tělo. Je ti ponecháno totéž tělo, ale od
této chvíle ti běží další inkarnace.´ Stav běžného vědomí v bdělém stavu se vrátil až za chvíli a cítila jsem klid a mír.
Od té doby v mém životě došlo k mnoha změnám a vím, že vše bylo přesně tak, jak být mělo.
Magazín deníku Právo, 23.3.2013



 

7 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 MarijaKes | Web | 13. května 2014 v 8:10

Helenko, je to zajímavé, pustila jsem si i video, ale vůbec tomu nerozumím. Je to hodně dlouhé a protože jsem tomu nerozuměla, nikdy jsem se o reinkarnaci nezajímala a nejsem ani věřící, tak si nedovedu ani představit, o čem paní Marcela mluví. Také mi je divné, proč o sobě mluví ve třetí osobě. Jakoby sama sebe popírala, jakoby se na sebe dívala z dálky jako na jinou osobu. Přiznám se, že jsem to celé video neviděla, ale asi musí mít člověk už nějaké znalosti nebo chápání, aby tomu mohl porozumět. Připadá mi, že ona vyrůstala jako dítě ve víře Jehovistické. :-)

2 Intuice | E-mail | Web | 13. května 2014 v 8:40

Helenko, video jsem viděla již dříve a tak Marcelku z hor "znám". Velmi zajímavé. A Ty ji znáš osobně.

3 Aliwien | E-mail | Web | 13. května 2014 v 8:46

Zajímavé čtení.

4 Helena | E-mail | Web | 13. května 2014 v 8:49

[1]: Maruško nevím, v jaké víře Marcela vyrůstala, snad to bude napsáno v té knize, kterou ještě nemám, byla odeslána teprve včera, Věruška Keilová mi psala v neděli večer, že byla u Marcelky na dovolené, a tím se vše trochu pozdrželo. :-) To, že Marcela o sobě mluví jako o třetí osobě, mi taky na poprvé vadilo. Ale má to něco společného s egem. Jinak o sobě mluvíme . já jsem byla, já jsem uviděla - to JÁ, tam vždy figuruje. Marcela místo toho používá své jméno.
To, že tomu nerozumíš Maruško je jen tvoje poloha, z které se na to díváš.
Dnešní doba je skutečně zajímavá už jenom tím, jak se všechno odtajńuje, dokonce se odtajňují i staré vědy, které byly vždy tajemstvím léčitelů, a to v dávné a dávné historii. Záleží jen na nás, co si z toho vybereme. Samozřejmě neměli bychom zapomínat na své předky, co nás naučili oni. Ale to už je nakaždém z nás. Nesmírně si vážím toho maruško, že jsi alespoň trochu nahlédla a udělala si svůj obrázek. :-)  :-)

5 Helena | E-mail | Web | 13. května 2014 v 8:54

[2]: Lotty, osobně z obchodu, než já jsem ji vůbec poznala. Ona to v tom videu říká. Chtěla bych jenom podotknout, že je krásné, jak má každý svoji cestu. Kpř. Dari Puspa Kabardina se točí kolem hokejového světa, a k Marcelce byli přiváděni herci. :-)

6 Helena | E-mail | Web | 13. května 2014 v 8:54

[3]: Ano, ano. :-)

7 Intuice | E-mail | Web | 13. května 2014 v 8:59

[5]: Opravdu zajímavé, někdy je cesta krkolomná. Často se divím lidem, že přes něco šli, asi tudy vedla jejich mapa. No dnes už se nedivím, tedy jen udivuji.

8 alape | E-mail | Web | 13. května 2014 v 11:49

Je to moc zajímavé. Pustila jsem si první půlhodinku. Asi nejsem ve správné náladě - je to na mě trochu "přeslazené", tak se omlouvám.
Jinak to, že mluví ve třetí osobě, mě taky ze začátku překvapilo. Tak mluví malé děti, které se ještě nevnímají jako "já" ... Ale pak mi to přišlo naprosto logické - pokud nyní žije další inkarnaci, i když v tom samém těle, je nyní už někým jiným ! Takže to rozlišuje právě tou třetí osobou, protože tělo a jméno jí zůstaly stejné. :-)

9 helena-b | Web | 13. května 2014 v 13:24

Heli, video mě zaujalo, ale zhlédla jsem ho jenom asi třetinu. Chce to víc času a určitě si ho udělám a vrátím se. Po knížce se také podívám. Už proto, že Marcela pochází z našeho kraje. :-)

10 Helena | E-mail | Web | 13. května 2014 v 14:02

[7]: Je zajímavé, že i rodiče můžou nadělat velkou paseku, tím mám na mysli tu ortodoxní víru, z které pak Marcela odešla. :-) Stejně si myslím, že je již jiná doba, rodí se duše probuzené, které svými vhledy můžou pomoct mnoha lidem. :-)

11 Helena | E-mail | Web | 13. května 2014 v 14:08

[8]: Ahoj Ali, to je nadělení, nebude to tím sladkým sirupem? :D  :-D Ale né vážně, tvá úvaha o třetí osobě je velmi zajímavá, ve videu se někdo Marcely ptá, proč o sobě mluví jako o třetí osobě, a ona odpovídá, že to tak zkrátka je. :-) Nemyslím si Ali, že je někým jiným, duch je pořád ten samý. :-)

12 Helena | E-mail | Web | 13. května 2014 v 14:13

[9]: Však uvidíš Heli, tady je kontakt, kde je kniha k mání: http://marcelkazhor.cz/index.php/kniha-o-marcelce-z-hor
Taky jsem neodolala, jsem sama z Těšína, takže jsem si říkala objednej, a na druhou stranu tedˇ vím, o koho se jedná, takže uvidím, až se začtu. :-)

13 alape | E-mail | Web | 13. května 2014 v 14:20

[11]: To bude ten javorovej sirup, Heli :-D
Napsala jsem to trošku blbě - ona je pořád ona, to je jasný, ale musela se jí změnit 'osobnost' - to jak se tu projevujeme. I vzpomínky zůstávají, ty jsou taky naše - ale najela, podle mě, na novou osudovost. Nit osudu má jen málokdo sílu měnit, proti tomu jsme moc slabí. A osud jsou vzpomínky zanechané v téhle realitě těmi před námi ... načítáme je, reagujeme na ně a podle toho, většinou, i jednáme.

14 Helena | E-mail | Web | 13. května 2014 v 14:57

[13]:Máš pravdu Ali, to už se musí jo něco stát, abychom se změnili. :-)  :-)

15 Hanka | E-mail | Web | 13. května 2014 v 21:56

Heli, je to sice zajímavé, ale na tohle nejsem stavěná, takže se omlouvám. :-)

16 Ruža z Moravy | E-mail | Web | 13. května 2014 v 23:15

Helenko, jsem asi moc životem otřískaná. Hlavně jednáním lidí, kolikrát bych se ráda převtělila do někoho jiného, ale prostě nevěřím tomu. Spíš v tom vidím určitý druh schizofrenie v dobrém slova smyslu.

17 Zdenka | E-mail | Web | 14. května 2014 v 7:41

Zajímavé :-)

18 yoshikuni-pise | Web | 14. května 2014 v 8:23

Ahoj Heli, to video je hodně zajímavé, taky koukám na Gošárnu často jsou tam zajimavé videa přednášky a podbně. Krásný den Helenko. ;-)

19 Helena | E-mail | Web | 14. května 2014 v 8:37

[15]: Nemáš se za co omlouvat Hani, každý jsme jiný. :-) ♥♥

20 Helena | E-mail | Web | 14. května 2014 v 8:46

[16]: Musím napsat Ruži, že když jsem slyšela Marcelku se smát, a pořád dokola, že mě to taky napadlo, nicméně nejsem odborník na stanovení diagnózy nějakých duševních poruch. Ono totiž do toho člověka nevidíme, a kdysi byl skoro každý člověk, který měl nějaké schopnosti označen za blázna a končil na psychiatrii. Proto lidé ani o svých schopnostech nějak nemluvili, a že jich bylo hodně. Doba se změnila a lidé o tom otevřeně hovoří. Myslím, že hlavní problém je v tom, že nevidíme ty jemnohmotné děje, které se kolem nás nebo kolem Marcelky odehrávají.Určitě máš Ruži sama nějaká prožití nebo varování přes sny nebo předtuchy. :-)  :-)

21 Helena | E-mail | Web | 14. května 2014 v 8:48

[17]: Taky si myslím. :-)

22 Helena | E-mail | Web | 14. května 2014 v 8:50

[18]: Ahoj, tak to jsme dvě. Dají se tam najít úplné perličky. :-) Zdravím a krásný den přeji. :-)  :-)

23 Ježurka | Web | 14. května 2014 v 13:28

Pustila jsem si tedy jenom kousek, ale je to opravdu hodně zajímavé, o něčem takovém slyším prvně a vůbec jsem netušila, co je všechno na světě možné. Díky za info.

24 Helena | E-mail | Web | 14. května 2014 v 17:46

[23]: Děkuji Libuško, že jsi projevila přinejmenším zájem. :-)

25 Miloš | Web | 14. května 2014 v 22:40

Život bez vody a elektřiny si vůbec nedovedu představit.
Mnohem obtížnější by bylo uvařit si kávu, neměl bych počítač a internet, vlastně bych žil jako ve středověku.

Letos v srpnu pojedeme na týden na turistiku do Nízkých Tater a tam je prý medvědů požehnaně. Dost mě straší, abychom nějakému nezkřížili cestu.

26 Helena | E-mail | Web | 14. května 2014 v 23:01

[25]: Medvědi jsou i na Oravě, viděli jsme kdysi jejich stopy u potůčku. Ve mně by se tehdá krve nedořezal. :-)

27 pizlik1 | E-mail | Web | 17. května 2014 v 14:07

Video jsem už viděla dříve, proto znám i Marcelku z hor. Ono se o ní vedou na FC docela bouřlivé diskuze. Nevím, co si o ní mám myslet.

28 Otavínka | Web | 24. května 2014 v 16:18

Knihu Marcelka z hor, už mám zamluvenou. Je na to dlouhá fronta. Už se těším.

29 Helena | E-mail | Web | 24. května 2014 v 22:28

[27]: Až si přečtu knihu, budu o kousek dál, na FB nejsem, takže nevím. :-)

30 Helena | E-mail | Web | 24. května 2014 v 22:29

[28]: Já už ji taky načala Hani. :-)

31 Echelsrel | E-mail | 20. června 2014 v 15:37

Marcelka z hor je psychopat.

32 Helena | E-mail | Web | 20. června 2014 v 18:32

[31]:Proč si tohle myslíš?

33 Lea | E-mail | 12. srpna 2014 v 22:47

Stačí mít oči otevřené a mozek na svém místě. V době,kdy si můžete vše tzv."vyguglit" je neuvěřitelné, že se vám nezdá na Marcelce něco divného, že nevidíte , že Marcelka postupně mění verze svého životního příběhu. Položme si otázku: proč asi?

34 Helena | E-mail | Web | 15. srpna 2014 v 14:01

[33]: Otázku sis položila, odpověd´ si vygůůgli. ;-)

35 Betty | 18. srpna 2014 v 7:51

škoda, že ji ten medvěd nesežral

36 Betty | 18. srpna 2014 v 7:54

sekta co jen vymývá lidem mozek!

37 Helena | E-mail | Web | 18. srpna 2014 v 10:24

[35]:[36]: Asi už víš, proč nemám ráda anonymy, jsou to lidé jako ty, kteří jsou zbabělci a bojí se ukázat, kdo vlastně jsou. Pod anonymem urážejí jiné lidi, ale děvenko, uvědom si, že tady ty slova se můžou obrátit někdy proti tobě.

38 Líba | 23. září 2014 v 17:36

Jen aby se to neobrátilo proti  prolhané Marcelce

39 PAVLA | E-mail | 2. října 2014 v 11:56

ALE ŽIL BYS!!!!
[25]:

40 Markéta | E-mail | 8. května 2015 v 22:29

Myslím.že uplně každý člověk je čistě duchovní bytost, momentálně sídlící v určitém těle a mající možnost si to o sobě uvědomit a sebe jakožto lidského ducha projevovat. Toto vědomí je upně jednoduché a nevím, proč se kolem toho dělají takové tajuplné a povznesené řeči. Markéta

41 Hana | 23. května 2015 v 17:40

Je k zamyšlení, proč Marcelka, která si zakládala na tom, že žije v "chaloupce" ,kde nic nepotřebuje, najednou sestoupila z hor a obráží jednu akci za druhou po celé republice. Asi ji nestačí k životu jen dýchat čistý vzduch a přijímat energii ze slunce, že? Je to obyčejná komediantka, která si na těch svých bludech založila kariéru a je neuvěřitelné,kolik, na první pohled normálních lidí, ji na to skočilo.

42 Lenka | 16. února 2016 v 7:12

[41]: odpovím větou slovy dědečka Hříbečka - "nic jsi nepochopil"

43 Daniel | E-mail | 19. dubna 2016 v 17:19

(41)Marcelku neznám, ale činí mne šťastným, že září další hvězdička. Marcelka si na ničem nezakládá, nic neočekává a rozhodně se komediálně nepředvádí. Nemá toho totiž zapotřebí. Je jí lhostejné, zda jí někdo věří či nevěří. To, že jí nevěří i někteří vzdělaní odborníci na kdeco a hodnotí ji jako nezdravou, je jen jejich vlastním zrcadlem nevědomosti. To není chybou Marcelky. Ona nelže. Nevymýšlí si. Nepřesvědčuje. Dobře ví co říká. Komu to není po chuti nebo to nechápe, může se věnovat tomu, co ho baví, čemu dorostl. Bude to přínosnější než se vztekat a urážet. Ego nadělá i bez toho dost paseky.http://bs.jxs.cz/ublog/emoticons/shock.gif

44 Daniel | E-mail | 23. dubna 2016 v 22:59

[41]: Hana Borovská? O_O

45 Boris 3L | E-mail | 11. prosince 2016 v 11:15

Milí priatelia,
nepoznám Marcelku,ale to o čom hovorí,mi dáva zmysel. Nie som členom žiadnej názorovej skupiny ani nejakej organizovanej spoločnosti.Zatiaľ som zistil, že keď sa človek "započúva" do života, postupne zisťuje, že naša myseľ dokáže samú seba plniť kopou rôznych myšlienok (kladných aj záporných,  dobrých aj zlých,  konštruktívnych aj deštruktívnych)... Výsledok je, že aby mohol človek žiť každodenný praktický život, potrebuje svoje poznatky zo života, školy a rodiny,  usporiadať do systému ktorý mu dáva zmysel. Človek si vytvára názory na samého seba druhých ľudí a Boha a často aj pasívne prijme cudzie názory o iných ľuďoch, sebe a Bohu. Vytvára množstvo súdov a posudkov týkajúcich sa úplne všetkého. Týmito procesmi vzniká určité sebapoňatie  vlastnej osoby vo vzťahu k iným ľuďom Bohu a svetu. Týmito názormi sa zadefinuje. Keďže na svete neexistujú dve osoby, ktorých názory by sa stotožnili na sto percent, ľudská myseľ  začne prirodzene každého človeka z dôvodu vlastnej interpretácie, chápať ako oddelenú jednotku - vzniká ego = sebapoňatie.  Každá myseľ je zaplnená súdmi a myšlienkami. Tak žije a prežíva celý život. Lenže my nie sme naša myseľ a nie sme ani naše myšlienky. To čo sme, je pocit bytia, ktorý sme vždy mali a mať budeme. To bytie sme my. Naša myseľ je ako nádoba naplnená tekutinou, v ktorej plávajú plody mysle ako zelenina, kúsky mäsa a mastné oká v polievke. Ak sa nám darí nádobu = myseľ vyprázdňovať, to znamená zbaviť ju súdov,  myšlienok, začínajú sa postupne spontánne objavovať pocity radosti, pokoja, slobody a niečoho, čo sa veľmi podobá na lásku. Ale nie takú, že ja potrebujem lásku od teba a ty potrebuješ lásku odomňa, ale takú ktorá slobodne a spontánne vyviera do prostredia zo stredu vášho srdca zo stredu vášho vedomia. Nepýta si povolenie či má byť,či môže byť. Proste je. To znamená, že keď je myseľ-nádoba prázdna, v tom momente ako keby nemala žiadnu funkciu, žiadnu prácu a do popredia vystúpi vedomie. Ego sa stratilo, vedomie ostalo. A keď potrebujeme myšlienky na praktické účely týkajúce sa každodenného života,  vždy sa objavia tie, ktoré pre daný časový úsek v rámci nášho hmotného života potrebujeme. :-) Prajem Vám všetkým to, čím od Boha už dávno sme...

Komentáře jsou uzavřeny.


Aktuální články

Reklama