Dobré knihy jsou brusem rozumu, pilníkem soudnosti a balšámem očí. Jan Amos Komenský

Květen 2014

Lekníny a kapři

31. května 2014 v 7:35 | Helena |  Fotografování

Beze slov.










Zdravím vás všechny z cest, zítra začnu číst taky na vašich blozích.
Mějte se krásně a krásnou sobotu vám přeji.



Svět za zrcadlem

24. května 2014 v 15:49 | Helena |  Sny


O zrcadle se předou prapodivné pověsti. Nebudu tady psát o tom běžném zrcadle,
ale spíše o tom, které je nám nastavováno, abychom se uviděli takoví, jací jsme uvnitř.

Takovým nejkrásnějším naším zrcadlem jsou naše děti. Pokud děti nemáme, tak naše okolí.
Svět za zrcadlem je to, co nás vede tímto životem, aniž bychom si to uvědomali.


Máme kamaráda, na kterého tento rok sedla sudička se jménem nemoc. Začalo to všechno
po jeho narozeninách, kdy šel na zcela banální preventivní prohlídku k lékaři, a při
odběru tělních tekutin mu lékař řekl, že se mu něco nelíbí na ledvinách, že bude muset
na vyšetření. Odložili z toho důvodu odjezd na dovolenou, vyšetření ukázalo, že je to jen
cysta, známý pocítil úlevu a odjeli na dovolenou. Když přijeli domů, čekala ho ještě návštěva
kožního lékaře, ke kterému chodil z důvodu červených fleků v oblasti břicha, a byl léčen
jako alergik. Jenže tentokrát doktor začal úplně z jiného soudku, že se budou muset na to
podívat blíže, a po všech těch odběrech a vyšetřeních mu bylo oznámeno, že má předrakovinné
stadium kožní rakoviny.


Viděla jsem ho a nevěřila svým očím, to přece není jeho manželka, je to úplně cizí žena.
Co to dělají? To není možné, to by on nikdy neudělal. Koukala jsem na ně, a kroutila
hlavou. On byl zcela nahý, jeho pohlavní úd byl ukryt mezi nohama. Stál tam jak ukřižovaný
Ježíš Kristus a naříkal: "jsem úplně na dně, jsem úplně hotový." Sen skončil.


Ráno jsem říkala Karlovi, co se mi zdálo, on jen poznamenal, že mám divné sny. Ale nedalo mu to,
a za nějaký ten den volal kamarádovi, a ptal se ho, jak se mu daří. Kamarád mu říkal," ani nemluv,
nejdřív si se mnou doktoři pohrávali jak s míčkem, a tedˇ chodím na terapii světlem. Musím se svlíknout
do slipů, a pak jdu do takové komory. Je tam u toho sestřička, která čeká, až se v kabince svlíknu,
aby mohla pak, když jsem v komoře, zapnout světlo."


Můj sen se ukázal reálný, jeho pohlavní orgán byl schován, ale ve skutečnosti si mohl ponechat
slípy. To, že naříkal vyjadřovalo přesně jeho stav, říkal, že je úplně hotový, ale doufá, že
bude líp. A cizí žena je v tomto případě sestřička, která na něho čeká, a před kterou se on
asi stydí, protože má na břichu červené fleky.


Směla jsem nahlédnout za zrcadlo. Bylo mi ukázáno, jak se trápí, tak, jak se trápil
Ježíš na kříži. Takhle jsem ho ve snu viděla, ale nebyl ukřižovaný.




Mátový sirup a další

20. května 2014 v 15:44 | Helena |  Bylinky


Zdravím vás všechny a doufám, že i u vás je krásné slunečné počasí. Sluníčko je velmi silné, prožila jsem
si to v sobotu, když jsem drhla dlaždice na terase, tuto práci si nechávám skutečně až dokvete řepka.
Byla jsem skoro hodinu na slunci, a když jsem přišla do kuchyně, neviděla jsem vůbec nic, totální tma a točilo
se mi v hlavě. Karel zase připravoval zbytek záhonů a přišel taky takový zničený. Není radno to podceńovat.
Sklidila jsem trochu máty, a naložila jí na nový likér, který jsem dělala loni.


Taky jsem zkusila mátový sirup s kyselinou citronóvou, který jsem dnes odpoledne uvařila, tady je recept:
10 větviček máty, 20 gr kyseliny citr. v prášku, 1 L vody se smíchá, a nechá se nejméně 24 hodin stát.
Pak se přivede k varu a vaří 10 minut, scedí přes jemné sítko, přidá se 700 gr cukru a povaří tak dlouho,
až je cukr rozpuštěný. Naplní se do sklenic, obrátí dnem vzhůru. Je velmi osvěžující s minerálkou, což
jsem hned vyzkoušela. Vhodné obzvlášt´ pro horké dny. Chci vyzkoušet ještě jiný, mátu máme ještě docela
pěknou, později chytne nějakou rez, a pak ji nepoužívám. Přitom má dobré stanoviště v polostínu, tak nevím.


Včera jsem byla na návštěvě u Blanky, a narazila jsem na zajímavý recept na chleba, pečený v hrnci, dostala
jsem na něho takovou chut´, že jsem ho hned večer upekla, je moc dobrý.


Překvapená jsem byla převelice včera ráno, Karel přišel s nějakou obálkou pro mě. Koukala jsem na něho
s otazníkem, co to může být. Po přečtení odesílatele jsem ještě pořád neměla tušení, oč jde, rozbalila
jsem to,a uvnitř byla tahle krásná brožka od VendyW za první místo v soutěži o sakrální stavby, čímž ji
ještě jednou moc děkuji, udělalas mi velkou radost. VendyW, v neděli mě neuvěřilně svrběla levá dlań,
ještě jsem říkala Karlovi, že asi něco dostanu,a ona ta obálka byla ve schránce už od soboty.Smějící se


A další radost, o které jsem už věděla, že je na cestě, byly tyto dvě knihy, které mi přišly dnes ráno. asi uhádnete,
v které z nich už čtu.Usmívající se Tímto děkuji mé sestřičce za zaslání. ♥♥♥


Radost mi udělal kaktus, který poprvé vykvetl, přesadila jsem ho z malého květináče do většího a hele ho vešáka. Usmívající se


A jedna orchidejka.


Přeji vám krásné slunečné dny. Mrkající ♥♥♥



Pivońky

17. května 2014 v 14:21 | Helena |  Bylinky


Pivońka - Paeonia Officinalis L.

Tyhle květiny mám moc ráda, a dávám je i do vázy. Když opadají okvětní lístky,
nechávám je na ubruse, má to svoji atmosféru. taky se dají nasušit na pot-pouri.
a pak zakapávat různými olejíčky.

Pivońkové květy můžeme také použít do čajových směsí pro úpravu vůně a chuti.
Květ mícháme do směsí obvykle v množství kolem 5%, což pro úpravu vzhledu a chuti
plně postačuje.

Pivońkový květ používala turčianská bylinářka Polˇoncová, podobně jako květ vlčího
máku pro léčbu ekzémů.Pokožku s ekzémem namazala vepřovým sádlem a překryla
čerstvými temně rudými květy a ponechala asi čtvrt hodiny ozařovat sluníčkem.

U nás v zahradě máme bílé a červené pivońky, ale v herbáři se o bílých pivońkách
nic nepíše. používá se taky kořen, ale řekněte, měli byste to srdce a vykopávali ho?
Kořeně se užívá především proti křečím.

Pivońkový kořen byl vždy vynikajícím lékem proti dně /německy dokonce nazýván
dnavým kořenem, účinkoval i proti křečím a kamenům.Nejjednodušší úpravou je
krátce povařit kořen v bílém víně a pak užívat podle potřeby.

Proti žaludečním křečím je vhodný následující postup: nadrobno pokrájený
pivońkový kořen macerujeme 10 dní v červeném víně, přecedíme a užíváme
5 až 10 kapek několikrát denně.
info: herbář léčivých rostlin J.Janča a J.A Zentrich


Už jste zkoušeli pivońku jako bylinku?



Aprílové počasí

14. května 2014 v 16:49 | Helena |  Jen tak


Zdravím vás všechny z pošmourného počasí u nás. Právě jsem zapálila oheń v kamnech, doma je chladno,
ráno bylo jen 5°C, tedˇ je sice 15°C, ale nic moc teplo. Chtěla jsem jí do zahrady, ale chvílemi prší, takže
to vzdávám. Když jsem se podívala do Lunárního kalendáře, zjistila jsem, že je dnes úplněk, a nemá se nic
sázet, okopávat, ani stříhat.Můžou se sbírat bylinky, největší sílu mají tedˇ v kořenech, jenže mně se ven
nechce. Měsíc prochází Štírem, což je vodní znamení, takže naložím prádlo do pračky a umyju nějaké okno.

Včera jsme byli na walkingu, rozhodovalo se, kde půjdeme, kterým směrem, kvůli přeháńkám, ale stejně
nás to chytlo, byla jsem ráda, že jsem si vzala bundu s kapucí, a vůbec, že jsem šla. Právě minulé úterý bylo
taky tak chladno, a chtěla jsem ještě před odchodem do práce zatopit.Jenže byl nízký tlak, a já vyudila
celý barák, ach jo, jsem to ale šikulka. Když jsem viděla, co se děje, utíkala jsem do sklepa, a zapalovala
noviny a dávala je do komína. Komínový efekt vždy funguje. Nevím, jak to vypadá zvenku, asi létají jiskry
z komína.

Mimochodem, když jsme byli na výstavě v Bochumi, tak jsme se dozvěděli, že komínového efektu se začíná
využívat k výrobě elektrické energie - stadium vývoje, výroba levná, tudíž neefektivní, politiky nezajímá.
V Bavorsku se stavějí větrné elektrárny na polích sedláků, kteří za to dostávají peníze, a když zjistili, že jim to
vynáší víc než celé zemědělství, přestávají obdělávat pole.Nu což, alespoń si půda odpočině, a sedláci taky.
Na jak dlouho, se uvidí.

Snímek z předešlého týdne, šeříky už jsou po děštích odkvetlé.


Marcelka z hor

12. května 2014 v 22:56 | Helena

Chtěla bych vám napsat o ženě z Českého Těšína, kterou znám z dřívějška jako prodavačku z textilu, na rohu
Nádražní ulice s ulicí Hlavní, obchodu se říkalo "U Poláka". Nejdříve jsem ji vůbec nemohla poznat, jenom
jejího manžela, kterého jsem znala od vidění. Marcelku jsem znala taky jenom jako prodávající.
Žijí oba na Koštúrách na Slovensku, v malé chaloupce bez vody, elektřiny, plynu už deset let.
Po prožití věčnosti u Těšínské přehrady se Marceli změnil celý život.
Marcela si tam tak seděla na lavičce, jeden syn si tam hrál s krtincama, a druhý spal v kočárku. Marcela se dívala
na vodní hladinu, když v tom přišla starší babička, přisedla si k ní na lavičku, a povídala: "jo děvenko, ty jsi ještě
mladá, ty máš život před sebou, já už ho mám za sebou." Tohle zanechalo v Marceli stopy, a začala pátrat.
Dám pod příběh video, kdyby se někdo chtěl podívat. Píši o tom taky proto, že o Marcelce vyšla knížka, která
se jmenuje: "Marcelka z hor", kterou jsem si taky objednala.

Setkání s medvědem
V lesích kolem chaloupky žije divoká zvěř. "Viděli jsem tu bechyni divokého prasete s malými prasátky, do okna nám koukala laň a do předsíně nám pořád chodí liška," vypočítává Marcela. Jedno setkání ale bylo přeci jen výjimečné -
potkala totiž i medvěda a jak říká, bylo to ´čumáček na čumáček´. Od té doby ví, že již prožívá další inkarnaci čili
nový život. Bylo to tak: Asi před šesti lety měla Marcela vizi, že si ji vezme příroda a bude to skrze medvěda. Ve vizi
viděla velkého zrzavého medvěda s hrbem u zelené louky. Řekla to svému manželovi Romkovi, aby věděl, co se s ní
stalo, kdyby ji v chaloupce nenajde. V té době Marcela pracovala na brigádě v lese. Cestou na místo, kde trávila
s několika dalšími ženami celý den, na blátivé cestě skutečně viděla obrovské stopy patřící medvědovi. "Tenkrát jsme
ještě měli malého pejska Jájinku, a všude jsem chodila s ní. Když jsem přišla k holkám, hned jsem jim hlásila, že jsme viděly velké medvědí stopy a na to řekly, že určitě patří medvědici, které se říká Bohyně hory. Pak jsme se daly do
práce a najednou se to stalo. Slyšely jsme šramot a medvědice se objevila na lesní cestičce přímo nad námi ve
vzdálenosti asi třiceti metrů. Vycházela z malých stromků a měla u sebe malé medvídě. Byla ohromná a když se
postavila na zadní, byla vysoká jako kůň, když se zvedne. Podívala se na nás, ale pak se ladně otočila, dopadla na
všechny čtyři a odešla. Medvídě ji následovalo. Působila velmi majestátně. Při pohledu na ni se mi chtělo před ní
poklonit. To hlavní setkání s medvědem, který se objevil v její vizi, přišlo však až za pár dní.
Šla jsem s Jájinkou opět do práce a procházely jsme lesem. Najednou se mi psík stočil kolem nohy, ocásek i ouška
měl nahoru a celý vibroval. Říkám: ´Jájinko, co ti je? Vždyť vidíš, že tu nic není.´ Bylo vakuové ticho, ale ona pořád vibrovala. Udělala jsem asi čtyři kroky, když v tom jakýsi nedefinovatelný vnitřní pocit moje tělo otočil. A v tom jsem viděla, jak z mladých stromků vychází na zelenou travičku velký rezavý medvěd s obrovským hrbem. Přesně tak, jak
to bylo v mé vizi. Podíval se na mě a jak byl na všech čtyřech, nejprve se asi čtyřikrát zakymácel doleva i doprava.
Pak zařval a udělal dva ladné skoky směrem ke mně. Objevil se přímo přede mnou, čumáček na čumáček. Nozdrami
nasával mou vůni a čenichal. Víš, jak to voní v ZOO? Bývá tam puch, ale proti tomuto to nebylo nic. Z medvěda šlo
tak silné a ostré pižmo šelmy, že to v nose pálilo a svědilo až na kýchnutí." Na otázku, jaké v tu chvíli měla pocity,
Marcela odpovídá: ´Nebylo tam vůbec nic. Ani strach, ale ani odvaha. Bylo ve mně vakuové ticho.´ ´Zkameněla jsi?´
´Ne, mysl byla klidná. Dívali jsme se jeden druhému z očí do očí. A pak najednou Jajka dvakrát štěkla, na ní poměrně
dost nahlas, medvěd se přede mnou pomalinku otočil a pomalinku odešel do mladých stromků.´
´Co bylo dál?´ ptám se. ´ Vakuové ticho pokračovalo a po chvíli začaly chodit informace z nitra: ´Opravdu jsi teď
zemřela a opravdu to byl tvůj konec, ale s tím rozdílem, že ti nebylo vzato tělo. Je ti ponecháno totéž tělo, ale od
této chvíle ti běží další inkarnace.´ Stav běžného vědomí v bdělém stavu se vrátil až za chvíli a cítila jsem klid a mír.
Od té doby v mém životě došlo k mnoha změnám a vím, že vše bylo přesně tak, jak být mělo.
Magazín deníku Právo, 23.3.2013




Můj nový styl

11. května 2014 v 20:27 | Helena |  Kreslení


Zkouším tedˇ malování acrylovými barvami na plátno.
Dám sem můj nový obraz, ale musím na něm ještě něco vylepšit,
jenže, všechny mé utensilie mám u Helleny, takže snad někdy.
Na obraze měly být chudobky - sedmikrásky, ale vypadá to na
kopretiny. Utvrzuje mě to v mém pozorování něčeho, o čem jsem
neměla ani tušení, ale o tom tady nechci psát.

Tento obraz je malován zajímavým stylem obtisku, tzn. na plátno
se nanesou v mém případě zelené odstíny barvy, naředěné vodou,
a obtisknou se papírem, který je krásně rozpije, a vznikne zajímavá
struktura, kterou necháme zaschnout, a na ní malujeme dál naše
představy.



Životní styl

7. května 2014 v 18:12 | Helena |  Jen tak


Každý z nás máme svůj životní styl, svůj takzvaný standard, který se snažíme udržet někdy
mermomocí za každou cenu. Někdy i za cenu lidského zdraví a ničení přírody, za pomoci
chemie a plundrování nerostného bohatsví.

Každý z nás je individualita, ale chováme se někdy jak stádo buvolů se stejnými vlastnostmi.
Je nám líto zabíjet své vlastní slepice, protože bychom museli prožívat smutek nad jejich
smrtí, na druhou stranu nám to ani nepřijde, když si kuře nebo slepici koupíme v obchodě.


Když sledujeme někdy v TV různé přírodní dokumenty, vidíme, jak drsné jsou životní
podmínky různých dravých šelem, které hladoví mnohdy i několik týdnů, než si uloví
něco k snědku. Ale je to z hladu. Kdežto my už asi ani hlad neznáme.

Každý den si pustíme kohoutek, z kterého nám teče studená a teplá voda. Je to taková
samozřejmost, že už nad tím ani neuvažujeme. Když jsme byli v Tanzánii, viděla jsem tam
lidi, kteří nabírali vodu z odpadních kanálů, to je prosím skutečnost.

Samozřejmě za svůj životní standard platíme nemalé peníze, ale kam až můžeme zajít?
Někdy musíme narazit, nedá se to takhle do nekonečna. Všichni to víme, ale hovíme si,
jak prasátka v žitě.

Lidé stavějí obrovské domy, a když přijde zima, nadávají, kolik stojí topení. Přitom jim
nikdo nemůže za to, že bydlí v tak velkém domě, a chtějí mít všude teplo. Pořád nadávají,
jak je drahý benzín nebo nafta, ale skoro každý jezdí autem.


Tak prosím nenadávejme, když už jsme si něco pořídili podle našich představ. Budˇme rádi
za to, že jsme zdrávi, že žijeme bez válek, že víme, že ráno půjdeme k pekaři, a koupíme
si housku nebo chleba. Že máme co jíst, že máme práci a že spolu můžeme takhle komunikovat.

Budˇme rádi za to, že jsme se mohli virtuálně poznat a navštěvovat.
Není to samozřejmost.



Mé závislosti

4. května 2014 v 15:21 | Helena |  Fotografování


Jednou z mých závislostí je, vidět na všem něco. Hledání symboliky, nebo taky možná pravdy.
Jsem jedna z mnoha lidí, kteří vědí, že svět kolem nás žije mnohem víc, něž si dokážeme představit.
Dnes ráno jsem vzala fotˇák a prošla se zahradou až k řece. Chtěla jsem vlastně vyfotit kačenky nebo
párek labutí, který tady trvale žije. Sedla jsem si tam na židli, a kačenky nikde, labutě taky né.
Tak jsem začala fotit to, co se mi nabízelo. A tedˇ při prohlížení fotek jsem zajásala.
Obrátila jsem obrázek a uviděla znovu plno tváří a totemů.




Tuhle jsem obrátila a všelijak si to prohlížela.




Tady záběr celého břehu, vyříznutého,
a obráceného do vertikální polohy.
Člověk nemusí mít ani zvlášt´ velkou
fantazii, aby to viděl.


Krásnou neděli vám přeji.