Dobré knihy jsou brusem rozumu, pilníkem soudnosti a balšámem očí. Jan Amos Komenský

Duben 2014

Konec dubna

29. dubna 2014 v 20:47 | Helena |  Zahrada

Aprílové počasí způsobuje, že když už si najdete čas na zahrádku, musíte se schovat před kapkami deště.
Na naší zahradě se ještě tak moc neděje, nebyl čas, a když byl, tak pršelo nebo byl svátek, který jsme
využili jinak. Ale ve skleníku je skoro všechno připravené. Kdo má chutˇ, může se se mnou projít.

Salátek sadíme vždy brzy na jaře, kupovaný.
Nějak nemám dobrou ruku na vysévání do
sadbovačů, na okně se salát vytáhne ke světlu.
Později na zahrádce už vysévám, a rozsazuji,
kde je místo. V zeleninové zahradě už taky
roste, ale museli jsme nasadit homole z plastu
proti ptákům, kterým salát chutná až moc.

Zvláštní, zeleně je všude plno, ale né, chtějí
salát, fajnšmekři jedni.Smějící se
Tady ve skleníku máme taky brokolici a květák,
které dozrávají před rajčaty, která jsou pak skoro
v celém skleníku.

Co jsem uviděla, a musela koupit na zkoušku, jsou
popínavé cukety, které máme rádi opečené na
olivovém oleji s česnekem nebo jako polívku.
Ty už rostou v jednom rohu, později dostanou oporu.
A na co jsem zapomněla jsou okurky, ale to doženu.

Třešně odkvetly, jabloně taky, kvetou šeříky a začíná opravdu kvést černý bez. Na trávníku v naší zahradě se dělají
přípravy na usnadnění práce robota na sekání trávy. Někde máme dravce, slyšíme je, jak krmí mládě, které se už učí létat.Jednou jsou u nás na douglácii úplně nahoře, podruhé zase u souseda na špičce smrku.


Před barákem taky něco končí a nové začíná kvést. Ibišek si dával na čas.



Rozkvétající lupina na hrobečku našeho
kocourka Fettiho. Už je to skoro rok, co
s náma není.Zvířátka mají taky svůj osud.
Nedávno jsem si vyjela na kole a hned
vedle u sousedů, seděla si kočina.
A já hned čičinkovala Smějící se, sestoupila
jsem z kola a ona, krasavice jedna se
vyhoupla na betonovou podezdívku plotu,
a chodila 2m sem a 2m zpátky.
Samozřejmě já s ní a musela jsem jí
hladit. Když jsem přestala, hned
mńoukla, atˇ pokračuji. Kočky jsou
stejně šibalky.
Moc si přeji, aby počasí vydrželo a nepřišly
mrazíky, bylo by toho všeho škoda, příroda
sama ví, co je potřeba. Loni jsme měli v druhé
polovině května povodeń a letos kdoví, co nám
příroda připraví.
Zdravím vás a kdybych se na blogu delší čas
neobjevila, vězte, že jsem na zahrádce.Usmívající se



Návštěva Bochumi

26. dubna 2014 v 22:11 | Helena |  Cestování


Naše návštěvy Bochumi jsou vždy spojené s výstavou elektrotechniky.
Možná si někteří z vás vzpomínáte na elektromobily, které jsou na každé elektro-výstavě.



Hala, v které je výstava každým rokem pořádána. Přijeli jsme v pátek a dnes odpoledne odjížděli domů.
Dnes bylo očekáváno 6000 lidí. Jedná se o majitele firem a mistry elektrikáře v regionu západ.



Všechno se ubírá cestou LED osvětlení.


Kpř: SMART MANAGER umožní ovládání domácnosti ze smartphonu nebo tabletu.
Doma anebo vzdáleně i mimo dům, lze ovládat osvětlení a spotřebiče, kontrolovat jejich stav, otevřít
garážová vrata, příjezdovou bránu, vytáhnout rolety, nastavit teploty a časy vytápění/chlazení pro jednotlivé
místnosti, kontrolovat zabezpečení domu, sledovat spotřebu energií a řadu dalších užitečných funkcí.
A to všechno chytrou elektroinstalací.



Ubytováni jsme byli v Essenu, v krásném kongresovém hotelu Atlantic. Tohle byl náš pohled z okna.


Našlapáno asi 5 km, příjem cca. 4000 kcal za den.Smějící se Jsme rádi, že jsme doma.

Přeji vám krásnou neděli a hodně sluníčka.





Císařský hrad Trifels

23. dubna 2014 v 16:45 | Helena |  Zámky, hrady, ruiny a kláštery



Hrad Trifels je skalní hrad, který leží nad jižním falckým městečkem Annweiler, ve Falckém lese.
Středohoří Falcký les se nachází ve spolkové zemi Porýní - Falc v Německu, a je to jeden z největších
souvislých evropských lesů, co se týče souvislé lesní plochy. Ve vrcholném středověku měl Frifels po dvě
století od 1113 až asi do 1310 status Královský hrad.Je to chráněné kulturní dědictví podle Haagské úmluvy.

Hrad stojí na Sluneční
hoře /Sonnenberg/,
na troj - rozdělených
pískovcových skalách.
Jméno hradu pochází
z tohoto základního
kamene Tri-fels,
"dreifacher Fels" ,
trojitá skála.
U Sluneční hory se jedná
o typicky nahoře zaoblenou
horu okresu Wasgaus.
která tvoří jižní část
Falckého lesa a severní
část pohoří Vogézy.
Wasgaus je německo-
francouzské středohoří.






Trifels, a jeho ruinové osy, hradní sestry
Anebos a Scharfenberg,
neboli lidově řečeno Mince, které leží na
dvou horách jihovýchodně od císařského hradu,
jsou dominantou Annweileru,
kde 300 m níže, v údolí,
teče řeka Queich.







Trifels hraje
význačnou roli v historii šlechtických rodin sálské dynastie, Hohenstaufen, dynastie Wittelsbachů a domu Falc - Zweibrücken, který byl boční linií dynastie Wittelsbachů.
Největší zájem turistů, kromě korunovačních klenotů, vzbuzuje zajetí anglického krále Richarda Lví srdce. který tady byl vězněn pravděpodobně jen tři týdny,(od března do 19 dubna 1193), což je doloženo.
Další Kyffhäuser legenda vypráví, že na Trifelsu měl spát císař. Podle nejstaršího mudrce to měl být
Friedrich II., v novějších verzích také Friedrich Barbarossa a také Karel Veliký.

Vyskytující se obsah, čas a místně různé verze legendy mají své kořeny v dlouho převládající lidové víře, na návrat jednoho mírumilovného císaře.


Jak již bylo zmíněno, můžete tady spatřit né zrovna věrné
repliky císařských korunovačních
klenotů Svaté říše Římské. Jejich originál je vystaven ve Světské klenotnici v Hofburgu ve Vídni, kam se klenoty dostaly z Norimberka roku 1796. Od roku 1806 do roku 19018 sloužily jako korunovační klenoty Rakouské monarchie.

Tolik z německé wikipedie, protože na české wiki jsem nic nenašla. Takhle si můžete alespoń udělat přehled, kdybyste
plánovali dovolenou v těchto končinách. Hory a hrad jsou primární turistické cíle ve Falci, hrad navštíví ročně přibližně
100 000 návštěvníků.

Vstupní brána.


Tohle je kaple zevnitř hradu, kde není přístup, jsou tam mříže. Natáhla jsem ruku, a vyfotila to takhle.


A tohle je podezdívka okna kaple zvenku.


Korunovační klenoty Svaté říše římské.















Děkuji vám za návštěvu a děkuji, že jste došli až sem.


Horolezectví

20. dubna 2014 v 23:51 | Helena




Horolezectví je sport, který nesouvisí pouze
s fyzickým a psychickým výkonem, ale také
s životním stylem a vztahem k přírodě. Horolezec
je člověk, který provozuje horolezectví v horách.
Trendem dnešní doby je potom také sportovní
lezení, které se provozuje většinou na odjištěných
skalách (dříve nazývané cvičné
skály) nebo horolezeckých stěnách.









Fotky jsou z dnešního výletu. Dlouho jsme tyto lidi pozorovali, mne zaujaly
jejich boty.


Velikonoční přání

16. dubna 2014 v 13:42 | Helena |  Jen tak






















Klášter Eberbach

15. dubna 2014 v 8:03 | Helena |  Zámky, hrady, ruiny a kláštery

Klášter Eberbach je bývalý cisterciácký klášter v blízkosti Eltville v Rheingau, v Hessensku. Známý pro své vinařství, byl klášter jedním z nejstarších a nejvýznamnějších cisterciáků v Německu. Nachází se v systému přírodního parku Rhein-Taunus, a patří s jeho románskými a raně gotickými stavbami k nejvýznamnějším památkám v Evropě.
Založení cisterciáckého kláštera Eberbach sahá až k Bernardovi z Clairvaux. Po založení kláštera Himmerod v pohoří Eifel, klášter cisterciáckého řádu Clairvaux, se pokusil o další dceru kláštera v Německu. Klášter byl založen podle dokumentace opatem Ruthardem 13 února 1136, a 12 mnichy, kteří byli posláni z Clairvaux.
Bazilika v klášteře Eberbach
byla postavená na jižní straně jádrového komplexu kláštera,
v roce 1140. Stavba byla přerušená
v roce 1160 až 1170. V roce 1178
byl vysvěcen oltář, a v roce 1186 proběhlo celkové vysvěcení baziliky arcibiskupem z Mohuče - Konradem I. z rodu Wittelsbachů, za přítomnosti mnichovského biskupa Hermanna II. von Katzenelnbogen.
Bazilika je 80 m dlouhá.
Dlouhá příčná chrámová lodˇ a chór má kontinuální jednotnou výšku hřebenem střechy.





Tohle je zadní pohled zvenku,který je krásně vidět uvnitř baziliky.Jedná se o trojlodní románskou sloupovou baziliku s vysokou příčnou lodí.

vnitřek - foto z netu
Původní kostelní pavlač pro chór a zábradlí chóru v lodi nejsou již k dispozici. Náhrobní desky, které byly uvnitř, byly těžce poškozeny,
když byl kostel využíván jako stáj.
Dnes slouží bazilika ke koncertům,
a to zejména - Rheingau hudebnímu festivalu.
Kostel pojme 1400 diváků. Bohoslužby se
konají jen při zvláštních příležitostech.



Jižní trakt předchází devět gotických kapliček.
Byly postaveny v několika etapách 1313-1340 a původně sloužily jako darované hrobní kaple.
V této fázi výstavby velkých gotických
oken byly tyto v chóru vyjmuty a
dosazeny tady na jižní stranu.



Klášter inspiroval i mnohé tvůrce z oblasti filmu a literatury. Nejznámější bylo zcela jistě zfilmování románu Jméno růže od Umberta Eca, který se odehrával v prostorách kláštera s excelujícím Seanem Connerym v hlavní roli.

( : , Prusko 1803-1866 : 1866-1945 ; Hessen Nassau 1945-1997 ) Po sekularizaci 1803 , přešly vinicejako Weinbaudomäne do vlastnictví státu. Hesenské státní vinice Gmbh. klášter Eberbach jsou nyní největším německým vinařstvím. Provozují v budovách kláštera vinotéku . Centrální vinařství a vinný sklep vinařství se nachází ve Steinbergu, nedaleko od kláštera .





Vinice bývalého kláštera - zejména přilehlých cisterciáků, zděné Steinberg - jsou nyní z větší části ve vlastnictví Hesenského státního vinařství. Ze zhruba 200 hektarů pozemků jsou osázeny Ryzlink ¾ .
Ale také Chardonnay, Pinot Blanc, Pinot Gris, Pinot Noir, Pozdní burgundské a Dornfelder. Součástí kláštera je také Steinberg a pozemky v nejlepších lokalitách, jako je například Rauenthaler Baiken, Erbacher Marcobrunn, Assmann Hollenberg a Rüdesheim Berg .

V téhle budově vlevo je vinotéka.
Nafotila jsem spoustu fotek, taky způsoby vázání
vinné révy, ale to snad někdy příště.Dnes jsem se chtěla
zaměřit pouze na baziliku.





Já se s váma rozloučím a tento článek přihlašuji do fotosoutěže u VendyW.



Zase otázka

14. dubna 2014 v 12:02 | Helena |  Fotografování


Včera jsme si udělali výlet k soše Germánii, a když jsme přejížděli řeku Rýn,
vyfotila jsem tyto husy? Dávám schválně otazník, protože jsem se dívala na net,
ale nenacházím nic konkrétního. Jedná se zřejmě o husy, ale jistá si nejsem.
Přijde mi to, jak by měly na hřbetě bílé srdce, ale vše může být zkreslené.
Ví někdo z vás, o jaký druh se jedná?


Dalším překvapením pro nás bylo, a skutečně jsme si mysleli, že pták si ulevil, ale asi
za sebou táhne nějakou šnůru.Smějící se


A tady mi to přijde, že to bílé je na křídlech. Tak vážně nevím.
Jinak jsem do článku o sochách doplnila, co vyjadřují. Děkuji vám.


Co vyjadřují tyto sochy?

11. dubna 2014 v 21:52 | Helena |  Zajímavosti


Sochy jsou focené v areálu nemocnice před výstavou.
Dívku bych ještě uhodla, ale zbytek?
Pokusíte se? ♥♥


První socha je Stáří.



Druhá se jmenuje Dávající.


Třetí a čtvrtá socha se jmenuje Bolest.



Děkuji vám všem, kteří jste se pokusili o vyjádření smyslu těchto soch.
Evička mi mluví ze srdce, protože když jsem uviděla sochu Bolest, a představila si,
že bych se měla z okna dívat na tuto sochu, tak by mi to určitě nepřineslo úlevu.
V areálu je ještě socha, která se jmenuje Františkánský bratr, tak ji sem dodávám.


Rakovina prsu

10. dubna 2014 v 17:12 | Helena |  Stojí za přečtení


Hellena ví, co znamená zážitek na rozhraní mezi životem a smrtí. Už jednou se na této hranici ocitla.
Před pěti lety jí byla diagnostikována rakovina prsu. Tato malířka a vystudovaná umělecká terapeutka
byla úspěšně operována v roce 2009, a později se objevily metastázy ve čtvrtém hrudním obratli.
Tento děs ve svém životě zpracovala do obrazů, které dnes prezentuje ve foyeru nemocnice St.Marienwörth.



15 obrazů, které poskytují velmi intimní pohled na vnitřní svět rakovinou prsu trpíci Hellenu a dokumentují
její boj proti této nemoci. 8. 4., v úterý, poskytla Hellena výklad k těmto obrazům, a návštěvníky této výstavy
byly především ženy, viděla jsem tam jen jednoho muže, který doprovázel svou manželku.


"Neměla jsem tušení, co mě čeká. Dostala jsem infuze a později jsem
se teprve informovala, pro nebo proti čemu měly být. Neměla jsem předem strach, ale byla docela zvědavá,
co se se mnou stane. Občas těkaly takto nedefinovatelné myšlenky do mého vědomí."



Musela dvacetkrát na ozařování do Mohuče. Tak začalo období strachu a zároveń naděje, které Hellena
chronologicky zobrazila ve svých obrazech. Spojila se se svou přítelkyní z Grazu v Rakousku, a ta ji navrhla,
že přesně v termínech ozařování bude na ni myslet.

"První ozáření je přede mnou.
Moje přítelkyně z Rakouska mi posílala po éterických vlnách překrásné, jasné, zelené světlo. Vlevo nahoře
cítím její uklidňující ruku. A vidím se ležet a čekám na první ozáření."



Abychom mohli pozorovat změny v jejich náladách, je vhodné podívat se na díla v zavěšeném pořadí.
Obrázek č.1, ženské oči vyzařují ještě zvědavost.




Později, na obrázku č.3, jsou plné strachu a zoufalství. Jde o úpravu
masky.Takto vyjadřuje umělkyně jeden důležitý úsek v její terapii.
K přesnému ozáření čtvrtého hrudního obratle, byla pro Hellenu
vyrobená speciální maska na obličej a hrudník, aby byly zakryty před
ozářením.Tato maska je strčená jako by do mikrovlnky, nahřeje se,
přiloží na obličej a hrudník, a vytvaruje se přesně podle člověka, který
jí bude používat.Maska byla velmi úzká.
Byla krémově bílá, ale Hellena si jí pozdějí přemalovala.
Za povšimnutí stojí šroubky na bocích masky, kterými byla Hellena
přišroubována k desce, aby se nemohla hýbat.

Obrázek č. 3

"Moje přítelkyně, ta se svými štíhlými prsty, ke mně mluví, a já se zaměřuji na zelené světlo, ona dělá
legrační poznámky. Najednou slyším nekvalifikovanou poznámku lékařky": "Jeden špatný pohyb a budete
sedět na invalidním vozíku. Naštěstí z toho nemám strach."

Později se Hellena dozvěděla, že to vůbec nehrozilo, a tato poznámka nebyla na místě.




"Cítím pode mnou vodu s velkou hloubkou, snažím se zastavit v průčelích domů nahoře a orientovat se
na světlé, zelené světlo."
"Mnoho rukou ze spodní části na mě dosahuje, ale já se snažím vylézt po řětězu nahoru."




"Svíčka, světlo mého života, musí bojovat s ostrým protivětrem, znovu se držím na řetězu a hledám zelené světlo."



"Maska mě prudce stahuje, nemůžu polykat, můj krk cítím jako ve svěráku."
"Všichni kolem mě - ochotný personál - dávají mi dobrý a bezpečný pocit.
Nicméně, se skrývá níže strach. "


"Chodím podél horizontu, mám pocit, jako bych plavala a cítím se dobře.
Nedefinovatelná tma je pode mnou."
"Hrudní obratel leží světlý na mé ruce. Přichází z oblasti záření a všechno zdá se, přežil. "
"Konec zůstává otevřený, se světlým, zeleným světlem."

Po tomto výkladu jsme odcházeli do jiného pavilonu do místnoti, kde se tyto ženy, které
se znají z ozařování nebo rehabilitací, scházejí a pořádají semináře a setkání.



Hellena se snažila ženy zaměstnat malováním, a to metodou obtisku.
Pro mě to byl silný zážitek proto, že jsem se ocitla mezi ženami, které
jsou touto nemocí postiženy, a to samé si ony myslely o mně.


Výstavou chce Hellena ukázat, jak jí tyto obrazy pomohly v této nemoci.
Byla to její vlastní terapie v těžkých chvílích.



Pokud umíte německy, stojí tento rozhovor za zhlédnutí.


Děkuji ta trpělivost.