Dobré knihy jsou brusem rozumu, pilníkem soudnosti a balšámem očí. Jan Amos Komenský


Stejně jako tělo dokáže tolerovat jen určitou dávku radiace, je i naše mysl schopná vstřebat
jen omezené množství hrůzy, a pak přestane vnímat, aby se ochránila. Je to vlastně logické.
Možná, že když je hrozba větší než si dokážeme představit, tak se bráníme tím, že tomu odmítáme uvěřit.





Když se mele, tak se mele.

15. března 2014 v 9:45 | Helena


Všimli jste si také, že se v poslední době kumulují události jak
ve velkém dění, tak i v rodinách? Neklid je nám stále blíž, a když
si to někam sedne, tak to stojí hodně trpělivosti a nervů.

Někdy jeden druhému nevěříme, a tím se může situace ještě víc
vyhrotit. Máme v rodině postiženou holčičku, a mladí s ní jezdí
na speciální kliniku na kontrolní vyšetření, když se její stav zhorší
nebo vyvstanou nové problémy.

Tak tomu bylo i před dvěma týdny, odjeli na vyšetření, protože
holčička v noci divně chraptěla. Tyto výjezdy jsou spojené s velkou
organizací, protože když se pobyt prodlouží, musí taťka do práce,
a aby mamina nebyla na všechno sama, přijíždéjí její rodiče,
chlapi jedou domů a ženy zůstávají v nemocnici.

Tento pobyt se tentokrát prodloužil na dva týdny. Malá dostala
zápal plic, její máma tohle zná z dřívějška, kdy na to dceruška trpěla.
Říkala doktorovi, že má malá zápal plic, ale ten ji nevěřil.
Druhý den ale změnil názor, a byly převezeny do nemocnice
do Offenburgu, kde jí byly nasazeny antibiotika.

Vyšetření se nekonala, a po dvou týdnech přijeli domů.
Za další dva týdny bude holčičce poďáván nový lék, a pak se
uvidí, co bude dál. Ale řeknu vám jedno, kdo tohleto nezažil,
tak neuvěří, kolik starostí, stresu a zároveň hodně spontánního
rozhodování je s tím spojeno.

Další případ je od kamaráda Karla. Instaloval u nás internet a dva
dny nato ležel v nemocnici s bolestma v levém podbříšku.
Zároveň se pohoršilo jeho tchánovi, který byl v domově důchodců
ve stejném městě, a jeho manželka přejížděla od jednoho k druhému.

Její tatínek tento týden zemřel, manžel ležel celý týden na kapačkách,
dnes dopoledne ho musí vyzvednout, odpoledne je pohřeb.
Včera večer jsme jí byli navštívit, a před naším odchodem jí volala
dcera, která bydlí ve Wießbadenu, že má vytopený byt, že dorazí později.

Sama začala kroutit hlavou,a vyprávěla nám příběh, který zažila se svou
sestrou, kdy před dvěma dny vlezly ve městě do malého knihkupectví,
a chtěly něco koupit. "Moment," řekla prodávající a odešla do vedlejší mistnosti.
Za chvíli slyšely ránu a tichý hlas: "pomozte mi, prosííím." Vešly do místnosti
a vid2ly ležící štafle a prodavačku, které se odněkud řinula krev.

Okamžitě volaly pohotovost a někoho z rodiny na číslo, které jim tato paní
nadiktovala a čekaly, až dorazí. Bylo už pozdě, tak jsme se rozloučili a ona nás
vyprovázela až k vratům. Před barák přijížděl přítel její starší dcery, a ona byla
ráda, že nebude doma sama. "Těšilo mě, že jste přišli, je to přece jenom zvláštní
pocit, být především večer sama doma."



 

5 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Jarka | Web | 15. března 2014 v 10:15

Helenko, musím tomu tvému prvnímu odstavci dát za pravdu. To, co se děje ve světě máme všichni před očima, do všech rodin nevidíme, ale do těch svých ano a i my jsme v týdnu řešili dost nepřijemnou událost v rodině mé sestry. Ovšem co ty jsi vypsala do svého článku, to už je opravdu velká porce nepěkných událostí...

2 Sońa Stanislavová | E-mail | 15. března 2014 v 10:31

Musím s Vámi souhlasit ale lidi si to dělají sami každý kouká jen sám na sebe to je jádro pudla ???

3 VendyW | E-mail | Web | 15. března 2014 v 10:35

Aneb hezky česky Když se to sere, tak se to sere.... :-D

4 Helena | E-mail | Web | 15. března 2014 v 11:17

[1]: Je to všechno zajímavé.Není člověka bez starostí, ale tohle už bylo až příliš v případě kamaráda. ;-)

5 Intuice | E-mail | Web | 15. března 2014 v 11:20

Neužívám ráda neslušná slova, tak to napíšu jinak: Neštěstí nikdy nechodí po horách samo.

6 Helena | E-mail | Web | 15. března 2014 v 11:22

[2]: Myslíš že lidé jsou příliš egoističtí? Ano, zejména v politické oblasti. Možná to chce svůj čas, než začne působit generace narozená po roce 2000. :-)

7 Helena | E-mail | Web | 15. března 2014 v 11:36

[3]: Tys tomu dala.... :-) A znáš ten vtip:ženská vyhraje ve sportce velkou částku peněz, má 10 let před důchodem a rozhodne se skončit v práci a pěkně od srdce říct svému šéfovi, co si o něm myslí.V pondělí přijde do práce a hned na chodbě potká šéfa, který jí pozve do kanclu a oznamuje jí, že budou muset z ekonomických důvodů.snížit stav zaměstnanců a ona je mezi nima.Ale že pracuje ve firmě již dlouho, dostane odstupné ve výši 100 000 eur.Hmmm, říká si ženská, to je dobré, tady nepotřebuji nic víc říkat.Po práci jde domů,převlikne se a jde se podívat do autohausu na nové auto.Jen co vkročí dovnitř, ozve se velký aplaus a direktor jí říká, že je milontý návštévník s právě vyhrála njnovější model BMW.Jde domů, vaří večeři, a najednou slyší explozi a vidí manžela, který se hrabal v autě v povětří.Kouká na to a pronese:"když už se daří, tak pořádně." :D

8 Helena | E-mail | Web | 15. března 2014 v 11:37

[5]: Máš pravdu. :-)

9 VendyW | E-mail | Web | 15. března 2014 v 12:00

[7]:Tak kdyby se mě takhle "nedařilo" jak v tom vtipu tak jsem šťastná jak blecha! ;-)

10 děda tik tak | Web | 15. března 2014 v 15:17

"Pouze v neštěstí plně cítíme všechny vlastnosti, které jsou potřebné pro jeho překonání"

11 MarijaKes | Web | 15. března 2014 v 15:55

Snad tuším, co zažívají rodiče a příbuzní s malou holčičkou. Mám postiženého syna jako třetího z dětí a pamatuju si na beznaděj a zoufalství, které provázely naše střídavé pobyty v nemocnici a jak se přidávaly další vady a my nevěděli, jaké léčbě dát přednost. Snad nikdy nezůstane při jednom neštěstí. Stále nás někdo zkouší, co vydržíme. A vydržíme hodně. Možná to musí být. Dokonce si někdy myslíme, že hůř už být přece nemůže a pak zjistíme na vlastní kůži, že může.... :-(

12 helena-b | Web | 15. března 2014 v 16:01

[10]: To je pravda. :-)
Člověk může být šťastný, když se to "sype" (slušně řečeno) třeba jenom v domě se spotřebiči (to bývá velmi často)a když se to netýká lidí. Když byl syn miminko, potkaly nás v jeho prvním roce 2 úrazy, nikoliv naší vinou, prostě smůla. Ještě dnes mi vstávají vlasy hrůzou na hlavě. Já jsem potom ve strachu stále očekávala něco "do třetice". Naštěstí k tomu nedošlo. Ale na tyto věci tedy pověrčivá jsem. :-(

13 signoraa | Web | 15. března 2014 v 16:52

Helenko, to se toho schumelilo dohromady spousta. VendyW to zhodnotila větou, která je pravdivá a já použiju další, kterou říkávala moje babička: "Na posranýho i hajzl spadne." Omlouvám se za sprostá slova, ale bez nich by to tak nevyznělo.
S rodiči malé holčičky soucítím, trošku vím o čem to je. Moje kamarádka má postiženého syna, bohužel je rozvedená a na všechny problémy je sama. Ten její to tehdy neunesl a nechal jí i s dítětem si "to vyžrat" až do konce.

14 Zdenka | E-mail | Web | 15. března 2014 v 17:34

Helenko, opravdu je toho hodně...Bratr má taky postiženého syna, tak si to dokážu představit...A kamarádově rodině se toho opravdu přihodilo ažaž...

15 Helena | E-mail | Web | 15. března 2014 v 22:48

[9]: Málo komu se daří tak dobře, právě proto je to vtip. ;-)

16 Helena | E-mail | Web | 15. března 2014 v 22:52

[10]: Když jsme s neštéstím konfrontováni, zmobilizujeme všechny své síly.

17 Helena | E-mail | Web | 15. března 2014 v 23:09

[11]: Maruško je to nezávidění hodné.Máme medicínu na úrovni, o jaké se nám jestě před časem nezdálo, a přesto je to nedostačující.Ta malá je skutečně hodně postižená, má žaludeční katétr k přijímání stravy, jídlo je připravováno na gramy přesně podle váhy, žádné uhlohydráty, žádná přirozená strava, vše je namícháno do injekční stříkačky vetšího obsahu a vstříknuto přímo do žaludku nebo pumpováno ve spaní nebo
při procházce pumpou.Dříve, když holčina neměla tento katétr, trpěla na zápaly plic, protože vdechovala jídlo do plic, kde to způsobovalo tyto potíže.Je to tak, jak píšeš, jednomu problému se přizpůsobíš a za nějaký čas se objeví nový.

18 Helena | E-mail | Web | 15. března 2014 v 23:17

[12]: Ono taky děti neznají žádné nebezpečí, a stačí okamžik nepozornosti a je zaděláno na pořádný malér.

19 Helena | E-mail | Web | 15. března 2014 v 23:23

[13]: To přísloví jsem u tebe Ali četla. A je to skutečně zajímavé, když se nám lepí smůla na paty, musíme udělat hodně kroků, než se jí zbavíme. A v případě postiženého dítěte není nad partnerovu podporu.

20 Helena | E-mail | Web | 15. března 2014 v 23:25

[14]: Zdeni je, a snad se alespoň u kamaráda blýská na lepší časy.

21 Zdenka | E-mail | 16. března 2014 v 7:30

[20]:Tak to je dobře :-)

22 alape | E-mail | Web | 18. března 2014 v 12:18

Máš pravdu, Heli. Teď se to strašně sype na všech frontách. Řekla bych období konec února a březen. V mém okolí snad není nikdo, kdo by teď něcco akutního neřešil. Je to šílený! Doslova! A většinou je to o zdravotním stavu, který se najednou zhorší ... a já sama taky řeším staré vzpomínky, které byly hodně dobře schované. :-?

23 pizlik1 | E-mail | Web | 18. března 2014 v 17:30

Někdy se to sesype všechno a neštěstí nikdy nezůstává při jednom. Nezbývá než věřit, že se vše v dobré obrátí. Snad se s jarem všechno srovná. :-)

24 Helena | E-mail | Web | 18. března 2014 v 23:14

[22]: Ali je to všechno jiné, než to bývalo dřiv, doba je taková divoká, nikomu to nepřidá na zdraví. :-)

25 Helena | E-mail | Web | 18. března 2014 v 23:15

[23]: Když se mele, tak se mele.

26 Blanka | Web | 22. března 2014 v 11:19

Tak protože se zdravotní problémy letos nevyhnuly ani naší rodině,dobře vím,o čem Heli píšeš.
A skutečně i já si všímám,že je TOHO všeho i všude kolem nás.Nevím čím to je,ale věřím,že zase bude líp :-)

27 Helena | E-mail | Web | 23. března 2014 v 14:01

[26]: Určitě Blani, jsou to takové časové úseky, které pominou. :-)

Komentáře jsou uzavřeny.


Aktuální články

Reklama