Dobré knihy jsou brusem rozumu, pilníkem soudnosti a balšámem očí. Jan Amos Komenský

Slečny

29. října 2013 v 11:08 | Helena |  Četba

Jak prožívají svůj život ženy,které se nevdaly?

Tuto knihu jsem dostala k narozeninám a konečně se do ní začetla.



Tato kniha je velmi zajímavým čtením.
Nemám ji ještě dočtenou,j sem u čtvrtého životního příběhu
Marcely, který se mi prozatím z celé knihy líbí nejvíc.



Možná už někteří z vás četli.
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 downloady-thesims2.blog.cz | Web | 29. října 2013 v 11:14

Je to nudné nebo dobré? a jak ho teda prožívají? užívají si života až do poslední chvilky? :D :) a díky za tip, tohle téma mě zajímá, super:)

2 Zdenka | Web | 29. října 2013 v 11:59

To může být zajímavá knížka, ještě jsem ji nečetla! Taky máš krásný ubrus na stole :-)

3 VendyW | E-mail | Web | 29. října 2013 v 12:15

No vidíš, asi bývají dost osamělé, ne? Zkusím u nás v knihovně. Tedy pokud nezapomenu....

4 signoraa | Web | 29. října 2013 v 13:51

O této knížce jsem zatím neslyšela, ale určitě to bude hodně zajímavé čtení. Pamatuji si, jak maminka chodila ke kadeřnici, bělovlasé drobounké paní. Jednou jsem tam šla maminku vyzvednout a oslovila jí "Paní Hrubá". Kadeřnice, o mnoho let starší, než tehdy moje maminka se na mě dost zle podívala a zdůraznila: "Slečna! Slečna Hrubá." Bylo mi asi 12 nebo 13 a moc jsem to nechápala.
P.S. Coby milovník modrobílé krásy chválím ubrus s motivem cibuláku. :-)

5 Helena | E-mail | Web | 29. října 2013 v 15:43

[1]: Je to zajímavý námět,rozhodně to není nudné,je to ze života a dobře se to čte. :-)

6 Helena | E-mail | Web | 29. října 2013 v 15:43

[2]: Děkuji Zdeni. :-)

7 Helena | E-mail | Web | 29. října 2013 v 15:51

[3]: Kpř. Marcelin příběh je ovlivněn komunisty,kteří ji šlapali na paty a celé její rodině,když to čteš,říkáš si,jak to mohla všechno stíhat,nakonec na to všechno doplatila svým zdravím,ale zase se z toho jakž takž dostala,nejsem na konci.
Jeden příběh ženy je dokonce z naší vesnice,kde jsem vyrůstala,je to ta žena na deskách knihy.Kniha hodně vypovídá o bývalém režimu,ale taky je krásné číst,že malá holčička - já se nikdy nevdám,a opravdu se nevdá a jde životem. :-)

8 Helena | E-mail | Web | 29. října 2013 v 15:52

[7]: malá holčička řekne

9 Helena | E-mail | Web | 29. října 2013 v 15:59

[4]: Asi si na to potrpěla. :-) Kdysi to tyhle ženy neměly lehké,když se nevdaly.Na chlapech to ušlo,ale svobodná ženská byla terčem drbání a všelijakých řečí. ;-)
Děkuji,ubrus jsem nevyšívala já,je koupený. :-)

10 Ježurka | Web | 29. října 2013 v 17:19

Takové příběhy ze života mám moc ráda. Tu knihu bych si určitě ráda přečetla. Ale nedá mi to, taky mne zaujal tvůj nádherný ubrus. Takovou parádu bych si asi dávala jen ve svátky. :-)

11 alape | E-mail | Web | 29. října 2013 v 17:20

Tuto knihu také neznám, ale píšeš o ní hezky a zajímavě v komentářích, tak se po ní asi též mrknu. Díky za typ :-)
PS: mě se zase moc líbí ten svícen v podobě věnce ;-)

12 Intuice | E-mail | Web | 29. října 2013 v 17:54

Knížka vypadá zajímavě - ale v naší knihovně ji nemají. Obdivuji ubrus, svícen i srdíčko, je milé. :-)

13 Helena | E-mail | Web | 29. října 2013 v 17:58

[10]: Libuško určitě by se ti líbila. :-) Dnes už je na stole jiný,děkuji. :-)

14 Helena | E-mail | Web | 29. října 2013 v 18:01

[11]: Dobře se to čte Alape. :-) Svícen jsem si vyrobila sama v keramice.Hlínu mám ještě doma,ale Regína zemřela,pec na vypalování odkoupila nějaká paní a mně zůstane hlína snad na plet´ové masky. :-)

15 Helena | E-mail | Web | 29. října 2013 v 18:03

[12]: Možná časem.Děkuji. :-)

16 alape | E-mail | Web | 29. října 2013 v 18:11

[14]: To jsi teda moc šikovná, Helenko! Já na keramiku chodila jen jako děcko, v dospělosti nebyl čas, i když mě to lákalo.
PS: případně se dá keramická hlína použít stejně jako léčivý jíl třeba na obklady bolestivých zad nebo kloubů ;-)

17 Radka | E-mail | Web | 29. října 2013 v 18:38

Je to zajímavá kniha. Nečetla jsem všehchny příběhy, ale nejvíc smutku ve mně zanechal příběh Lidie a z Renaty (pokud se nepletu), která musela zůstat v Německu, mi běhalala po těle husí kůže. Možná proto, že v Hannoveru se narodila moje maminka. Ale její příběh není ve finále smutný :-)

18 Kevin | 29. října 2013 v 18:46

první příběh mi Tě hodně připomněl a pak mě napadlo, že by se Ti mohla líbit :-)

19 Liliana Landštejnská | Web | 29. října 2013 v 20:34

Hm... docela by mě zajímalo počtení o ženách, které nemají děti...ať už z jakéhokoliv důvodu. Ale toto téma také vypadá zajímavě.

20 Miloš | Web | 29. října 2013 v 22:56

Já myslím, že ženy, které se nevdaly, jsou úplně normální. Horší to bývá se starými mládenci, ti jsou většinou dost zanedbaní a nemají daleko k bezdomovcům :-)

21 Jarka | Web | 30. října 2013 v 10:05

Příběhy a osudy žen, které se neprovdaly budou jistě zajímavé a mě stejně, jako ostatní zaujala nejen ta kniha, ale i ten ubrus a svícen. A ještě mě zaujalo to srdíčko. Je tak dokonale plasticky namalované, nebo je to srdíčko hmotné a položené na knihu? ???  :D

22 Vendy | Web | 30. října 2013 v 10:14

Tuto knihu neznám, ale proč by ženy, které se nevdaly, nemohly mít zajímavý život? Důvodů, proč se nevdat, je určitě více, někdy zklamaná láska, někdy neschopnost navázat vztah, někdy to prostě "prošvihnou" při čekání na pana dokonalého...
Přesto to můžou být ženy se zájmy, s koníčky, bojující proti samotě (i když, kolikrát můžeme být samotni i v rodině?).Knížka vypadá, že má i krásnou úpravu a tys jí dala krásné představení, moc se mi líbí ta zátišíčka! :-)

23 Blanka | Web | 30. října 2013 v 17:15

Taky jsem si všimla ubrusu na stole.Podobný vyšívala moje babička a ještě jeden v hnědých odstínech.
No a knížku neznám,ale určitě může být hodně zajímavá

24 Helena | E-mail | Web | 31. října 2013 v 17:48

[16]: Děkuji Ali,a ta hlína je skutečně vhodná na aplikaci na kůži. :-)

25 Helena | E-mail | Web | 31. října 2013 v 18:00

[17]: Příběh Lidie jsem ještě nečetla,zítra je tady svátek,tak něco počtu. :-)Renata se do toho dostala shodou okolností nemoci její mámy,ale stejně byli komunisté nevyzpytatelní.

26 Helena | E-mail | Web | 31. října 2013 v 18:03

[18]: Můj příběh je úplně jiný,kniha je dobrým čtením,tak jsme spolu o ní mluvily. :-)

27 Helena | E-mail | Web | 31. října 2013 v 18:04

[18]: A ještě jednou děkuji. :-)

28 Helena | E-mail | Web | 31. října 2013 v 18:15

[19]: No,to je zajímavé,protože rodinné schéma má v sobě potomstvo.Ale svobodné ženy to mají asi o to lehčí,že nemají vlastní potomky,ale dětí si užívají v rodině a nejenom. :-)

29 Helena | E-mail | Web | 31. října 2013 v 18:17

[20]: Dnes už se to tak nebere,a svobodní mládenci,pokud jich mamka nenaučí vařit apod.,tak jsou chudáci.

30 Helena | E-mail | Web | 31. října 2013 v 18:17

[21]: Jaruško to srdíčko je mé oblíbené a je zhmotnělé. :-)

31 Helena | E-mail | Web | 31. října 2013 v 18:20

[22]: Ano,lidských osudů je spousta,přesto je tahle knížka raritou,prorostlou dvěma světovými válkami.

32 Helena | E-mail | Web | 31. října 2013 v 18:22

[23]: Na Valašsku se Blani určitě hodně vyšívalo.A ty jsi to vše podědila,krása. :-)

33 MarijaKes | E-mail | Web | 1. listopadu 2013 v 5:46

To může být hodně zajímavé. Také bych měla takových příběhu více. Měli jsme pár slečen v rodině. Jedna dříč v zemědělství, velmi milá, upnula se k Bohu. Ale příběh mojí nevlastní babičky zapadá do života mojí maminky a ten mě fascinuje. Paní řídící, jak se říkalo kdysi ředitelce školy, měla hospodyni a žila si na docela slušné úrovni, hodně cestovala po světě a z cest si psala poznámky. Ve svých 54 letech si vzala čtyčletou schovanku, moji maminku, jednu ze čtyř děvčat, kterým jejich maminka zemřela. Tatínek musel těžce pracovat, aby děvčata uživil. Byl sice pánský krejčí, ale šel na stavby tunelů a pak za prací do německa, nedovolil žádné z děvčat adoptovat. Paní řídící maminku vychovala a já ji pamatuji jako velmi elegantní dámu i v letech s ohromnou pamětí. Ona se vlastně vdát ani nemohla, pokud se chtěla věnovat učitelskému povolání. To tenkrát v její době tak bylo.

34 Helena | E-mail | Web | 1. listopadu 2013 v 16:43

[33]: Maruš knihu jsem dnes dočetla,máme totiž státní svátek,a můžu ti říct,že je to někdy velmi dojemné.Někdy hraje pouto mezi matkou a dcerou nerozdělitelný článek,obavy,znásilnění,příliš velké nároky atd...
Příběh Tvé maminky je jeden z těch smutnějších,ale asi se neměla špatně a něčemu se vyučila nebo vystudovala.A Tvůj tatínek měl pravdu,taky bys nechtěla,aby někdo adoptoval Tvé děti,kdybys byla na živu.

35 pizlik1 | Web | 2. listopadu 2013 v 17:38

V dnešní době by život asi prožívaly úplně jinak než dříve a také se asi nevdané pohlíženo úplně jinak, řekla bych "skrz prsty."

Komentáře jsou uzavřeny.


Aktuální články

Reklama