Dobré knihy jsou brusem rozumu, pilníkem soudnosti a balšámem očí. Jan Amos Komenský

Říjen 2013

Penzion koní

31. října 2013 v 10:57 | Helena |  Zajímavosti


Včera odpoledne jsme vyjely s Kristínou na houby asi 20 km od naší vesnice.
Ve 14 hod. jsme vyrazily, den je zkrácený úpravou času a výlet měl být spojený
s návštěvou penziónu koní, kde má Kristína svého miláčka Migla, který měl jít
s náma na procházku.

Našly jsme místo ryzců. Ty mám moc ráda v omáčce, takže dnes budou u nás
k obědu těstoviny s houbovou omáčkou a obloha rajčátková.




Celkový úlovek po očištění. Hodně hub skončilo na kompostu, prolezlé červy, na oko sice pěkné,
uvnitř samá díra.



A tohle je už penzion, nabízejí toho poměrně hodně.
Jízdu na koních, penzion koní, chov koní, prázdninový provoz.



Tohle jsem já, čistý plnokrevník jménem Miglo. Pocházím ze Saska.



Já jsem zabrouzdala do lesa a Miglo slyšel zvuky v lese, ale neviděl mně.
Nevěděla jsem, že to může způsobit u něho nervozitu. Kristína byla u něho.


Když jsem vyšla na paseku, viděla jsem, že je dost vyplašený. Pak jsme už šli přes pastviny
směrem k penzionu. Ale najednou se milý Miglo vzepjal, vytrhnul uzdu z ruky Kristíny a upaloval
pryč. Popravdě řečeno, něco takového jsem ještě nezažila. Ani jsem to nestačila vyfotit, protože
jsem stála jak opařená.


Miglo dával najevo hned zpočátku, že se mu nechce, pak se chtěl pást, ale Kristína mu to nedovolila.
A pak samé připomínky a korigování, sama bych utekla, kdybych mohla.Usmívající se


Pak někdo volal, že Miglo dorazil do stáje. Nebylo to poprvé, co tohle udělal. Kristína je jeho
čtrvtou majitelkou, a jsou spolu čtrvtým rokem. Kristína si ho chce v každém případě nechat,
ale Miglo má asi něco nepříjemného za sebou.


Naproti Migla chystá děda vnučce koně do jízdárny. Ve stáji pobíhal taky tenhle malý psík Rosa,
a byla s každým kamarád.Smějící se



Když se Miglo splašil, tak při tom svém galopu ztratil uzdu, a Kristína ji šla hledat, pokud bylo světlo.
Zůstala jsem v penzionu a kochala se końmi. Pak jsem si šla sednout do jízdárny.
Fotka je dost tmavá.


Rosa si našla své místečko.


Kristína našla uzdu, vyčistila kotec, připravila pochutiny jako banán, jablko, mrkev, k tomu dostane
Miglo ještě jedny vidle sena - koně jsou krmeny v určitou dobu. A my jsme mohly vyrazit.


Děkuji za návštěvu.



Slečny

29. října 2013 v 11:08 | Helena |  Četba

Jak prožívají svůj život ženy,které se nevdaly?

Tuto knihu jsem dostala k narozeninám a konečně se do ní začetla.



Tato kniha je velmi zajímavým čtením.
Nemám ji ještě dočtenou,j sem u čtvrtého životního příběhu
Marcely, který se mi prozatím z celé knihy líbí nejvíc.



Možná už někteří z vás četli.

Jen tak

28. října 2013 v 12:07 | Helena


Ještě žiju,tolik k víkendové odmlce a mému předchozímu článku.Usmívající se

Pořád chodím na houby,ale nějak nerostou.





Podzime,podzime,chlad se od tebe line,
jak bude zítra nevíme,ale topíme.

Tvá chladná rána,večery a barevné štětce
dávají tušit,že královna Zima nás brzy obestře.





Jsou to václavky?

25. října 2013 v 18:40 | Helena


Jste zkušení houbaři?
Jelikož jsem tady ještě václavky neviděla ,sama nevím.



Děkuji za komentáře.

Tady jsou.



A můj dnešní úlovek.


Kozičky v kleci

25. října 2013 v 10:57 | Helena |  Fotografování


Tyhle snímky jsou z banánového lesa z naší dovolené v Tanzánii.


Upoutaly mně ty krásné rohy.


Trochu jsem přemýšlela nad tím, jak musí dospělá koza točit s hlavou,
aby se dostala s jídelny do obýváku, a zase nazpátek.




Cukrová homole nebo-li čekankový salát

23. října 2013 v 11:51 | Helena



Cukrová homole je trochu vidět tady na obrázku.
Čekankový salát chutná hořce a zasadila jsem ho proto, protože je dobrý
na žlučník, játra, odvodńuje a je potravou pro oči. Je dobrý taky na střeva.



Čekankový salát je vedle pórku a polníčku tou poslední zeleninou, kterou nám pozdní podzim
na sklizených záhonech navzdory mrazu a studeného větru nabízí.
V našich zeměpisných šířkách patří k nejrozšířenějším čekankovým druhům cukrová homole běžně
nazýváná masová bylina, rudá čekanka a čekanka - Brusel, která je náročnější na pěstování a spousta
menších zahradnictví od jejího pěstování upouští.
Cukrová homole - čekankový salát má velkou hlavu, která se podobá hlavě zelí hmotností a kompaktností,
jeho relativně měkké, masité listy vydrží i silnější mrazy, do - 4°C i více.
Můžeme ho připravit jako syrový salát nebo ho vařit jako zeleninu, která chutná zvláště v kombinaci
s hovězím masem.

Tady na obrázku vidíte, že je asi jednou tak vyšší, než endívie, kterou začínáme pomalu sklízet do kuchyně,
k denní spotřebě salátu. Endívii připravuji tak, že tmavě zelené vrcholky listů seříznu, rozeberu listy, protože
se rádi schovávají šnečci, omyju a nakrájím nořem na nudličky, které dám do síta a proleju vodou z kohoutku,
která je dost teplá, tím ztratí endívie svoji hořkost. Marinádu dělám obvykle z olivového oleje, trochu octa,
magi, cukr, sůl, pepř, cibule, vše zamíchám a přidám endívii a ještě jednou promíchám. Přidávám taky nastrouhanou
mrkev nebo papriku.


To drobné na dalším obrázku je polníček,který dorůstá a máme ho ještě na jednom záhoně,kde se už
taky nechává vidět.A vlevo endívie.



Tady je poslední fenykl, polníček, čekankový salát a vzadu špenát, který jsem vysela místo polníčku.Usmívající se



A tady ještě jiný pohled, půl záhonu špenátu a vzadu polníček, fenykl a čekankový salát.
Vpředu vlevo cuketa, které ještě pořád sklízíme, ale už je na listech vidět, že né dlouho.


To je pro dnešek všechno.Přeji vám krásný den.



Hejna včel

22. října 2013 v 11:46 | Helena |  Téma týdne



Za pár dní se ukáže, jak myslí většina národa. Jak si představuje svoji budoucnost.
Mně oslovil nejvíc Úsvit, jejíž mluvčí - Tomio Okamura neslibuje hory doly, ale navrhuje
řešení určitých problémů, a co se mi líbí nejvíc, je to, že by si měli politici nést za všechno
odpovědnost, tak jak my za každé své rozhodnutí. Kde se poděla láska politiků ke své zemi?
Proč ji tak rozkrádali? Protože to šlo ze společných peněz? Přece si nebudu krást své vlastní
peníze. Když jste podnikateli, neodpustí vám nikdo ani haléř na daních, a každý váš počin se
vám vrátí ve svých následcích, za které si nesete vlastní odpovědnost. Tak proč tohle
nezkusit i v politice? Aby konečně taky politikům záleželo na tom, co po nich zůstane.

Když jsme byli v Čechách, hodně jsme o Okamurovi slyšeli, a to jen samou chválu.
Jsou i takoví, kteří nechtějí jít vůbec k volbám, protože už toho všeho mají až po uši.
Ale možná právě o to určitým politikům jde. Nepomůže nám si posílat maily se strašnou
tématikou, ale konečně si uvědomit, že my jsme ti, kdo to může všechno změnit.
Držím České zemi palce, at´ se probudí.





Dvacátého prvního

21. října 2013 v 20:22 | Helena |  Numerologie


Dvacet jednička je číslo, které dává osobě narozené v tomto dni určitou diplomacii.

Složení 21 ze dvou vynikajících čísel (3 x 7), jí dává zvláštní charakter.
Ve Starém zákoně se 21 vyskytuje v dokonalosti moudrosti. Tarotová karta 21. = Svět (vesmír).
Postava uprostřed 21. karty tarotu může být interpretována jako dokonalý člověk, který zástupcům
čtyř živlů světa vzdává svoji poctu. Přeloženo do čísel, zní tato symbolika:
5 (dokonalý člověk)
16 (4 x 4,produkt živlů)
= 21

Člověku narozenému 21., zajišťuje toto číslo světské a duchovní úspěchy.

Tohle je jen malý výńatek z numerologického lexikonu, který dává trochu jiný pohled.

Samozřejmě jsou cesty, po kterých chodíme a někdy i zabloudíme. Když jdeme správným směrem,
daří se nám dobře a cítíme se št´astni, to je naše pozitivní stránka osobnosti. Když ale začne převažovat
negativita a jsme zlí a nevrlí, může se i naše vibrační pole změnit. A může to skončit i nemocí. Nesmíme si
to představovat tak, že jsou tady dvě síly, je jen jedna síla, tak, jak je jenom jeden vládce. Kdyby byly
dvě síly, museli by být i dva vládcové. Ale tak tomu není, je jen jeden vládce - Bůh.

Lidé narození 21. jsou taky velmi společenští, to jim dává 3, kterou získáme sečtením 2 a 1.


Chodí k vám taky?

19. října 2013 v 11:59 | Helena |  Zajímavosti


Párkrát jsem si už všimla, že najednou mi vyskočila návštěvnost tak, že na mém blogu bylo najednou
14 návštěvníků najednou. Nebývá to u mně zvykem, nejsem na portálu autorských blogů a stává se to
i tehdy, když nepíšu článek k TT.

Bývá to převážně v sobotu dopoledne, ale minulý týden to bylo v neděli odpoledne. V první moment
jsem si pomyslela, co jsem tak zajímavého napsala, že si to čte tolik lidí a šla jsem se podívat do statistik
návštěvnosti. Tam jsem hleděla na samé neznámé návštěvníky - takhle to je ukazováno bloglovinem.

Sleduji to již delší dobu a docela o tom přemýšlím, protože přece není možné, aby se domluvilo 12 lidí
z Kanady a přišlo se podívat na vaše stránky. Trvá jim to zhruba půl hodiny a jsou pryč. Samozřejmě nevím,
jak dlouho registruje počítadlo návštěvníka než ho pustí. Je to dvanáct adres z Kanady, nikdy nenechají
žádný komentář, ale pořád se vrací.

Chodí k vám taky? Děkuji za komentáře.

Sbírání hub

18. října 2013 v 17:09 | Helena |  Fotografování


Místy pršelo, někdy i půl dne takzvaně mžilo, a tak jsem si myslela, že porostou hřiby.
Ve středu byl hlášel déštˇ, ale drželo se to. Vyjela jsem zase na statek ke koním.
Když nebudou hřiby, tak budou alespoń žampióny. Spletla jsem se, hřibů rostlo poměrně
hodně, ale nejedlých. A žampióny? Žádné.Šlápnul vedle



Tenhle pařez mi něčím připomíná obličej ženy.
Dočítám Žítkovské bohyně a tak asi proto.


Popršeno je, ale větrno a v lese až tak mokro není.


Nakonec jsem skončila stejně u koní.