Dobré knihy jsou brusem rozumu, pilníkem soudnosti a balšámem očí. Jan Amos Komenský


Stejně jako tělo dokáže tolerovat jen určitou dávku radiace, je i naše mysl schopná vstřebat
jen omezené množství hrůzy, a pak přestane vnímat, aby se ochránila. Je to vlastně logické.
Možná, že když je hrozba větší než si dokážeme představit, tak se bráníme tím, že tomu odmítáme uvěřit.





Hledání nejen hub

26. září 2013 v 17:30 | Helena |  Jen tak

Každou středu odpoledne mám volno, a tak se snažím pobývat na čerstvém vzduchu.
Zahradu v poslední době zanedbávám, ale stejně všechno dozrává, zalévám už jen polníček.
Rozhodla jsem se zajet zase ke koním, časově v podvečer. Vzala jsem si sebou koš, nožík a fotˇák.


Rostou tady totiž žampióny.




Co nemám ráda, vlastně to mám ráda jen když je se mnou Karel, totiž, když ke mně přijde kůń jako tenhle.
Měla jsem dojem, že máme strach ze sebe navzájem. Místy tak divně kroutil hlavou, že jsem měla strach
sbírat, a čekala, co z toho vzejde. Jsou to krásná zvířata, ale tihle nepatřili k těm vedoucím, kteří se mohli
užrát senem.




A odehnat se nenechal, dokonce zkoumal, co mám v koši.




Když jsem dělala tenhle snímek, bylo to u vedlejší pastviny, zjistila jsem, že nemám kryt na objektivu.
Polil mě pot, ušla jsem už poměrně daleko klikatou čarou. Jedno jsem věděla, že když jsem fotila toho
černocha, sundávala jsem ho, tudíž jsem ho ještě měla. Určitě jsem ho upustila ze strachu, když prováděl
ty divné pohyby hlavou. A ještě jedno se mi vybavilo, že když jsem odcházela, tak dělal velkou potřebu.






Začalo hledání, naštěstí tato pastvina byla dost vypasená, jen jsem přibližně musela najít místo, kde byl
čerstvý kobylinec.Smějící se Koně u sena nezměnily svou polohu, a černoch s tím druhým byli u stromů dole.
Ač jsem hledala, jak jsem hledala, nic. Začala jsem prosit anděly, dívala se do nebe a prosila o pomoc.
Připadala jsem si jak v šachové hře, figury stály na svých místech a zkoušely mé tahy. Konečně jsem našla
ten čerstvý kobylinec a v myšlenkách jsem jen vyslovila: "nééé,jen to né." V myšlenkách pozpátku jsem ho
viděla, "černocha", jak stál na jednom místě, tak jsem to mohla zavrhnout. Uf, ulevilo se mi. A pak jsem
zahlédla věcičku, kterou jsem hledala. Blažený pocit se rozlil po těle a děkovala jsem andělům. Chýlilo se
k večeru.

Na cestě domů jsem zastavila na místě, kde je nejkrásnější pohled na naší vesnici. Tenhle pohled miluji.
Zapla jsem výstražná světla a auta projížděla velmi pomalu a jedna dívenka dokonce zastavila, aby se zeptala,
zda něco nepotřebuji. Nechápala jsem, tak mi řekla, že tady přebíhá přes cestu i divoká, a člověk nikdy neví.
No není to hezké, že si lidé dělají starost, zda se vám něco nestalo?




Zdravím vás všechny a mám vás moc ráda.




 

5 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Radka | E-mail | Web | 26. září 2013 v 18:05

Moc krásné fotky a ten pohled je opravdu úžasný :-)
A také je úžasné potkat lidi, kterým stojíš za případnou pomoc.
Také Tě zdravíme a máme rády ;-)

2 Helena | E-mail | Web | 26. září 2013 v 18:18

[1]: Děkuji vám dobré víly za milá slova a za návštěvu. :-)

3 děda tik tak | Web | 26. září 2013 v 18:43

Ty máš Helenko ale zážitky a kdeže byla ta krytka? Fotografie koně je hezká a vypadá že je docela kamarádský. Stihla jsi také nějaké žampiony nasbírat, nebo to bylo jen hledání kýženého kobylince? O_O  :-D  :-)

4 Intuice | E-mail | Web | 26. září 2013 v 19:56

Jsi dost odvážná, že si takhle vyjedeš sama ven a ještě ke koňům - mám z nich respekt. Nakonec andělé vypomohli a vše dobře dopadlo. Výhled na ves je krásný a péče cizího člověka o Tebe také velmi milá. :-)

5 Miloslava | Web | 26. září 2013 v 22:34

Krásně jsi popsala tvoje hledání,pohled na vesničku je nádherný.Doufám,že jsi domů dovezla plný košíček žampionků a byla bašta.Helenko měj krásný víkend. :-)

6 VendyW | E-mail | Web | 27. září 2013 v 0:25

Máš pravdu pohled je to pěkný....já bych ovšem brala ten na ty koně :-)

7 Helena | E-mail | Web | 27. září 2013 v 9:19

[3]: Ta byla kousek od toho kobylince. :-)Žámpiónů jsem něco nasbírala,ale nakonec jsem byla ráda,že jsem našla kryt. :D Zážitky jsou to nezávidění hodné. ;-)

8 Helena | E-mail | Web | 27. září 2013 v 9:20

[4]: Chci svůj strach k těmto zvířatům překonat,a k tomu je odvaha potřebná. :-)

9 Helena | E-mail | Web | 27. září 2013 v 9:21

[5]: Díky Miluško,žampióńů bylo dostatek,ještě dnes bude na pizzu. :-)
Tobě taky krásný víkend. :-)

10 Helena | E-mail | Web | 27. září 2013 v 9:23

[6]: Děkuji......no,myslela jsem si to.Jsi přes tvého kamaráda s końmi asi jedna ruka. :-)

11 Intuice | E-mail | Web | 27. září 2013 v 9:24

[8]: Jasně, jedině hozením do vody se naučíš plavat! :-)

12 VendyW | E-mail | Web | 27. září 2013 v 10:22

[10]:To je láska už dávnějšího data, vlastně už od mala. Na chalupě jsem vymetala stáje na statcích a nevynechala jedinou možnost svezení se. První přihláška na učňák byla do Chuchle.....ale teď to moje velké přátelství s Kovbojem to ještě posílilo :-)

13 MarijaKes | E-mail | Web | 27. září 2013 v 12:47

Koně miluju a zároveň se také neznámých trochu bojím. Ale myslím si, že když volně stojící kůň pohybuje hlavou neznamená to nějaké bezprostřední ohrožení, ale člověk nikdy neví. Ostražitá jsem byla když kůň začal hrabat kopytem v zemi a hleděl na mne a frkal.Přírodu tam máte krásnou, pohled na vesničku je takový hřejivý, radostný s pocitem bezpečí domova. Smekám před tou dívkou, která měla o Tebe starost. Takových lidí je málo. :-) Krásné fotky, všechny. Já tu koukám na protější svahy našich kopečků, pod kterými vidím i naši zahrádku a přemýšlím, zda mám zítra risknout dovoz autem tam a pěšky a busem zpátky. ;-)

14 Helena | E-mail | Web | 27. září 2013 v 16:44

[11]: Né vždy se to povede. :-)

15 Helena | E-mail | Web | 27. září 2013 v 16:48

[12]: Rajtování by mně taky lákalo. :-) Můj táta věděl o koních více,pracoval s nimi kdysi v lese,a pak taky v JZD,než přišly na řadu traktory.Matně si vzpomínám z dětství,že jsme k nim chodili do maštale v JZD. :-)

16 Helena | E-mail | Web | 27. září 2013 v 16:53

[13]: Ve mně je malá dušička,když kolem mně udělají kruh,asi si myslí,že dostanou něco na zub.Opatrnosti ale nikdy nezbývá.Maruško,kdyby kůń začal hrabat kopytem v zemi,už bych tam nebyla.Oželela bych i ten kryt. :D Dívenka mně mile překvapila,dnes si málokdo někoho všímá. :-) Maruš uzdravování je každou hodinou o trochu dál,obula bych si nějaké sandály,aťˇ to tolik netlačí. :-)

17 Jarmila* | Web | 27. září 2013 v 17:59

Moc krásné fotky. :-) Koníček byl asi spíš hodně zvědavý. ;-)
Já z nich mám také respekt, asi bych se mezi ně nevydala.
Přeji hezký víkend. :-)

18 Intuice | E-mail | Web | 27. září 2013 v 18:18

[14]: Někdy jsi třeba ušlapaná koněm, že?! :-D

19 alape | E-mail | Web | 27. září 2013 v 20:22

koně mám ráda, jsou to úžasně ušlechtilá zvířata. Ale jít takhle blízko k neznámým - to bych nedala ... To teda klobouk dolů.
Ale ty žampiony jsou luxusní :-D

20 pizlik1 | Web | 28. září 2013 v 9:44

Mně se stalo, když jsem podnikala podobné výpravy do přírody se psy (ne ale ke koníkům), že jsem ztratila 2x klíče. Zjistila jsme to, až když jsem se vrátila domů. Snažila jsem se jít zpět tou samou cetou, bylo to sice obtížné, ale klíče jsem opravdu našla. Jednou ležely na kameni,kde jsem odpočívala a podruhé u cesty, když mi asi vypadly z batohu.
Ke koníkům do ohrady  bych se asi bála jít. :-)

Komentáře jsou uzavřeny.


Aktuální články

Reklama