Dobré knihy jsou brusem rozumu, pilníkem soudnosti a balšámem očí. Jan Amos Komenský

Září 2013

Bezový likér

16. září 2013 v 11:06 | Helena |  Likéry


Nezahálejte a udělejte něco pro své zdraví.
Dozrává ještě spousta bobulí,které se dají
použít nna výrobu domácích likérů,které
jsou prospěšné našemu zdraví.

Bezový likér
Čistí ledviny a žaludek



1/2 l bezové štˇávy čerstvě vylisované ze zralých plodů necháme vařit mírným varem s 1 hřebíčkem,
1/2 tyčinky skořice a trochou mletého zázvoru 15 minut./ml.zázvor jsem neměla,dala jsem čerstvý,
pokrájený na malé kousíčky/.Přidáme 1/4 kg cukru,dobře promícháme,poté přidáme 1/4 L alkoholu,
já dala Hanáckou vodku,necháme projít ještě jednou varem a vše necháme několik hodin stát.

Nechala jsem stát přes noc.Poté scedíme přes lněné plátno a přelijeme do láhve,která by měla být
uskladněná několik měsíců na tmavém místě,než ji načneme.

Scedila jsem to všechno přes dva jemná sítka.


Zbytek skořice,hřebíčků a zázvoru.


V každém sítku zůstane trochu usazeniny.





Tady finální obrázek.


Kdybyste chtěli vyzkoušet,musím napsat,že chutná skvěle,my si dali stopičku,hmmm.Usmívající se
Jen nevím,zda tenhle likér vydrží několik měsíců.

Vachta trojlistá

15. září 2013 v 20:17 | Helena |  Bylinky


Můžu se vás na něco zeptat? Jste lidé,kteří chodí na bylinky? A povídáte si s nimi?
Pěstujete nějaké na zahrádce a používáte je? Spousta z vás určitě ano, jsou
i takoví lidé, kteří ani nevědí, co to je nebo je pěstují ale nepoužívají.

Tento článek je vlastně taková pohádka na dobrou noc pro Lilianku, která sem jednou
přišla v domnění, že zde najde něco o bylinách. Když jsme byli v Čechách na dovolené,
koupila jsem si Ruský herbář a příjemně mně překvapilo, jak Rusové mají názvy bylin
v lidových pověstech.

Když byla Vachta malá, hrávala si v lese se skřítky a naslouchala jejich povídání o bylinách
a jiných rostlinách. Jednoho dne ji však její zlomyslná macecha, která byla čarodějnice,
proměnila ve vodní vílu a odsoudila ji k životu na dně řeky.

Tam Vachta trávila mnoho měsíců v osamění, ale jednoho dne se ještě jednou vydala za
svými lesními přáteli, aby si spolu pohráli. Zapomněla, že se musí vrátit do řeky do západu
slunce, a když se konečně pozdě večer vrátila, královna Podvodní říše ji krutě potrestala.

Nechala ji stát na stráži u vstupů do všech řek a jezer, aby se nikdy znovu neodvážila do lesa.
Od té doby si místní lidé začali všímat rostlinky s krásnými bílými a růžovými květy,
které vypadaly jako plačící vodní víla. Zářily tak, že je bylo možné vidět dokonce v noci,
a vždy byly znamením, že je poblíž řeka, jezero nebo močál.

Krásná pověst z knihy:Ruský herbář

Více najdete tady: http://cs.wikipedia.org/wiki/Vachta_trojlist%C3%A1




Terezín

11. září 2013 v 20:34 | Helena |  Zajímavosti

Jsme na dovolené v Čechách, protože je střídavě pod mrakem a někdy prší, touláme se
po památkách a muzeích. Včera jsme byli v Terezíně, nepočítali jsme celý den. Začali jsme
malou pevností, kde jsme se připojili k německy mluvícímu průvodci, který měl na starosti
skupinu německých studentů. V Terezíně jsem byla poprvé, ale věřím, že děcka ze škol
v Čechách zde byly určitě na výletě v rámci školní výuky. Na parkovišti před malou pevností
jsme viděli autobusy z Holandska, Německa a Francie. Vydali jsme se směrem k pevnosti
a procházeli jsme kolem hřbitova.



Měla jsem smíšené pocity a musím říct, že bez průvodce by to bylo k ničemu.
Jednak se dozvíte více informací a více se do toho všeho dokážete vžít, představit si to.
Lidé, kteří si sami prožili na vlastní kůži toto peklo, dělají někdy průvodce.


Tady jsme se vtěsnali do takové místnosti, bylo nás asi 40 lidí. Když už jsme byli všichni vevnitř,
nebylo už nikde skoro místečka. Průvodce zavřel dveře. Měli jsme si představit, že do této místnosti
vehnali SSáci asi 60-80 lidí. Za tou holčinou s černým šálem vidíte průsvitný otvor asi 20 x 20 cm.
Tohle byl jediný přísun vzduchu pro tyto lidi. Tito vězni zde měli strávit celou noc. Dělali to tak,
že celou noc chodili dokolečka, aby se každý mohl nadechnout čerstvého vzduchu, když procházel
kolem tohoto otvoru. Vězni, kteří byli už tak oslabeni a ocitli se někde uprostřed, zemřeli udušením.



Tohle je jedna větší místnost na čtvrtém dvoře.





Po skončení výkladu jsme šli do muzea, kde byste mohli strávit hodně času, byla tam i televize,
v které mluvili lidé, kteří Terezín přežili a vyprávěli, jak to vše probíhalo. V této malé pevnosti
byli převážně političtí vězni.
Po prohlídce jsme odjeli do města, které je hl. pevností. Měli jsme ještě prohlídku magdeburských
kasáren a muzea ghetta, kde jsme byli až do uzavření. Vše je velmi dobře zpracováno, texty jsou
ve třech jazycích, češtině, němčině a angličtině. Když si to chcete všechno důkladně přečíst, nestačí
vám na to hodina. Kdybyste někdy plánovali návštěvu Terezína, počítejte, že tam strávíte celý den,
pokud si koupíte vstupenku se vším všudy.





Hádanka

10. září 2013 v 20:38 | Helena

Uhádnete kde to je?
Pro toho, kdo tam byl, je to lehká hádanka,
a protože předpokládám, že nás tam bylo hodně,
dám moderované komentáře.




A ještě malou nápovědu,tady je.


Rozhodnutí

7. září 2013 v 9:53 | Helena


Jednoho dne, když jsem měl službu, pracuji jako lékař na interním oddělení, přivezli na příjem ženu,
která měla bolesti v břiše. Začali jsme různými vyšetřeními a po pár dnech byla stanovena diagnóza.
Bylo to velmi bolestné, sdělit této ženě, že má rakovinu, protože k tomu všemu byla ještě těhotná.

Kolegové ihned navrhovali umělé přerušení těhotenství, ale žena to odmítla. Těšila se na své dětˇátko,
děti už měli s manželem odrostlé. Žena se chovala klidně, zdálo se, že ji to nevyvedlo z rovnováhy.
Byla propuštěna domů, odmítla i veškerou další léčbu kvůli dítěti.

Na svět se narodila holčička, úplně zdravá. Maminka si užívala každého okamžiku, byla velmi št´astná.
Přišel jsem za ní na pokoj a zeptal se jí: "kdybyste se měla ještě jednou rozhodnout, rozhodla byste se
tak, jak jste se rozhodla?"
Odpověděla: "víte, rozhodla bych se pro dítě, můj život vyhasíná, ale naše rodina má dalšího potomka,
sourozenci jsou už velcí a dokážou se o něho postarat." Vehnalo mi to slzy do očí.

Choroba postupovala dál, a my jsme se setkali znovu. Žena věděla, že umírá, rakovina byla v pokročilém
stádiu a na návštěvu za ní chodila taky malá Světlanka.

Po nějaké době žena zemřela. Dlouho jsem o tom všem přemýšlel, před očima jsem měl poplach
na gynekologii, když už se vědělo, že je těhotná. A nezapomenu její klidný hlas, když odmítla vzdát se
jejího dítěte.





A jablka padají

5. září 2013 v 15:45 | Helena |  Zahrada


Padaná jablka zpracovávám na jablečná povidla. Sice nemám času nazbyt, ale včera odpoledne jsem
si dala tu práci a celé mé volné odpoledne strávila v jablečné vůni. Ke zpracování jsem si oblékla
rukavice, abych nebyla obarvená a taky jablečná štˇáva je dost agresívní, takže raději takto. Vše
jsem dělala od oka. Přidala cukr, št´ávu za dvou citrónů a skořici.
Tady je můj výsledek.


Tento protlak nebo povidla máme rádi k bramborovým plackům.
Ještě jsem chtěla udělat pár sklenic švestkových, ale všechno je hodně náročné na čas.Mrkající
Přeji krásný zbytek dne.




Kytice

3. září 2013 v 16:41 | Helena |  Jen tak

Která se vám líbí nejvíc?






Procházka

1. září 2013 v 21:31 | Helena |  Jen tak


Kombajny, které bylo slyšet poslední dobou, někdy i v noci, utichly. Když projížděl kombajn
naší ulicí, přišlo mi to jak nějaký brouk, který se za jízdy třepe ,a všude víří jenom prach.

Vyjeli jsme dnes autem za vesnici, zaparkovali u lesa a vydali se jen tak za nosem.
Nevzali jsme fotoaparát, takže žádné snímky nebudou, snad příště. Remízky byly krásně posečené
a kolem lesa rostly i ostružiny, sice ne tak velké, jak u řeky, ale za to o moc sladší.Usmívající se
Traktorista obdělával půdu, a za ním se táhla mračna prachu. Na poli po posečeném obilí jsme
viděli snad bažanty, bylo to přece jen trošku dál, jak vyzobávali asi zbytky zrníček, které tam ještě
zůstaly.

Přišli jsme k posedu, před nímž byla louka, na které ve vzdálenosti asi 100m bylo kukuřičné pole,
pak směrem dolů pokračovala louka a zase kukuřice. Vše to tvořilo dohromady jakýsi trojúhelník,
v jehož jednom horním rohu byl posed, krásný s okýnky a dveřmi. Dostali jsme chut´ podívat se
dovnitř, klidně bych si tam i zdřímla. Byly tam dvě lavičky, deky, polštář. Karel uviděl auto, které
jelo naším směrem, tak jsme raději slezli dolů a pokračovali dál lesem. Cesta nás přivedla na jeho
druhý okraj, kde byl další posed, ale jen taková lavička na kůlech.

Vylezli jsme nahoru a kochali se pohledem do kraje. Nádhera, zaoraná pole, lesy, dolinky, kopečky
a v dáli na kopci větrné elektrárny. Byli jsme úplně potichu, listí šustilo a podle zvuku k nám přilétali
draví ptáci. Byli tři, asi káně. Nádhera, takhle si smět vychutnat kouzlo okamžiku. Jeho posvátnost.
Poslouchali jsme dál šustění listků, a jiných zvuků, připadala jsem si pomalu jak indián.
Karel řekl: "za čtyři týdny budou listnáče už pěkně zbarvené, to je teprve nádhera."

Ano, už od žní je cítit, že vibruje podzimní struna, letos mi to přijde velmi brzy, ale asi je to každý
rok v určitý čas. Slezli jsme dolů a vydali se k autu. V zahradě jsme si lehli na lehátka a v tom jsem
to uslyšela zase - šustění listů, jak by si něco povídaly.
Patří šustění listů k podzimu?
Co myslíte?