Dobré knihy jsou brusem rozumu, pilníkem soudnosti a balšámem očí. Jan Amos Komenský

Září 2013

Podzimní zahrada

30. září 2013 v 17:29 | Helena |  Zahrada



V naší zeleninové zahradě to vypadá všechno jako v jednom pytli. Místo polníčku nám vzešel špenát.
Sela jsem podruhé z jiných sáčků,ale vypadá to znovu na špenát. Vyfotím snad zítra. Pořád ještě kvete
měsíček a cínie, chci si zase schovat na semínka, jsou to vděčné kytky i ve váze. Dorůstá endívie, my ji
máme rádi, nevím jak vy. Letos jsem vysela poprvé čekankový salát, který podporuje činnost žlučníku.




Celý víkend jsme byli na výstavních trzích v Kolíně nad Rýnem, a i tyto dva dny jsou znát.
Feferonky na sušení, a taky na vaření.




A koktejlová rajčátka jsem pověsila v kuchyni jako dekoraci, ta zelená už asi nedozrají.



Zdravím vás.

Oslíčku otřep se

28. září 2013 v 18:00 | Helena |  Fotografování



Otřepal se, ale nic.Smějící se



A ten druhý má úplně jiný kukuč.




Zvláštní bylo, že dívenka byla s kamarádkou, ale její kůń nechtěl projít kolem oslů,
nakonec se rozhodly pro jinou cestu.



Inspirace pro Libušku

27. září 2013 v 10:57 | Helena |  Ruční práce


Jak jsem včera četla, hodně blogerů už nakupuje nebo vyrábí vánoční dárky.
Jestli máte zbytky vlny, můžete uháčkovat nebo uplést pro své blízké také
různobarevné chńapky do kuchyně, kterých není nikdy dost.


Ty naše už něco pamatují.


Ty zelenobílé jsou nejnovější, dostala jsem je loni k dárku od kamarádky.


Ten, kdo umí krásně šít, může chńapky i ušít.



Hledání nejen hub

26. září 2013 v 17:30 | Helena |  Jen tak

Každou středu odpoledne mám volno, a tak se snažím pobývat na čerstvém vzduchu.
Zahradu v poslední době zanedbávám, ale stejně všechno dozrává, zalévám už jen polníček.
Rozhodla jsem se zajet zase ke koním, časově v podvečer. Vzala jsem si sebou koš, nožík a fotˇák.


Rostou tady totiž žampióny.




Co nemám ráda, vlastně to mám ráda jen když je se mnou Karel, totiž, když ke mně přijde kůń jako tenhle.
Měla jsem dojem, že máme strach ze sebe navzájem. Místy tak divně kroutil hlavou, že jsem měla strach
sbírat, a čekala, co z toho vzejde. Jsou to krásná zvířata, ale tihle nepatřili k těm vedoucím, kteří se mohli
užrát senem.




A odehnat se nenechal, dokonce zkoumal, co mám v koši.




Když jsem dělala tenhle snímek, bylo to u vedlejší pastviny, zjistila jsem, že nemám kryt na objektivu.
Polil mě pot, ušla jsem už poměrně daleko klikatou čarou. Jedno jsem věděla, že když jsem fotila toho
černocha, sundávala jsem ho, tudíž jsem ho ještě měla. Určitě jsem ho upustila ze strachu, když prováděl
ty divné pohyby hlavou. A ještě jedno se mi vybavilo, že když jsem odcházela, tak dělal velkou potřebu.






Začalo hledání, naštěstí tato pastvina byla dost vypasená, jen jsem přibližně musela najít místo, kde byl
čerstvý kobylinec.Smějící se Koně u sena nezměnily svou polohu, a černoch s tím druhým byli u stromů dole.
Ač jsem hledala, jak jsem hledala, nic. Začala jsem prosit anděly, dívala se do nebe a prosila o pomoc.
Připadala jsem si jak v šachové hře, figury stály na svých místech a zkoušely mé tahy. Konečně jsem našla
ten čerstvý kobylinec a v myšlenkách jsem jen vyslovila: "nééé,jen to né." V myšlenkách pozpátku jsem ho
viděla, "černocha", jak stál na jednom místě, tak jsem to mohla zavrhnout. Uf, ulevilo se mi. A pak jsem
zahlédla věcičku, kterou jsem hledala. Blažený pocit se rozlil po těle a děkovala jsem andělům. Chýlilo se
k večeru.

Na cestě domů jsem zastavila na místě, kde je nejkrásnější pohled na naší vesnici. Tenhle pohled miluji.
Zapla jsem výstražná světla a auta projížděla velmi pomalu a jedna dívenka dokonce zastavila, aby se zeptala,
zda něco nepotřebuji. Nechápala jsem, tak mi řekla, že tady přebíhá přes cestu i divoká, a člověk nikdy neví.
No není to hezké, že si lidé dělají starost, zda se vám něco nestalo?




Zdravím vás všechny a mám vás moc ráda.





Hloh obecný

24. září 2013 v 16:39 | Helena |  Bylinky


Crataegus oxyacantha

Větvičky tohoto keře s dlouhými trny se na podzim obalí krásnými červenými bobulemi,
z nichž se vyrábí lék s kouzelnými účinky - Crataegisan.
Když jsme byli ještě malí, říkávali nám, že ptačí chléb, jak se těmto bobulím také říká, je
velmi zdravý. Když jsme neměli nic lepšího, pojídali jsme tyto červené plody a ani jsme netušili,
že Crataegus posiluje srdce a že je vlastně lékem, který jsme tehdy vůbec nepotřebovali.


Foto z naší nedělní procházky.


Crataegus je totiž účinný posilující lék v případě srdeční slabosti.
Osvědčil se jako zcela neškodný a přitom nejspolehlivější lék proti kornatění tepen,
vysokému krevnímu tlaku a při léčení zúžených a zkornatělých koronárních cév.
Chceme-li jeho účinek posílit, přidáme k němu arniku. Získáme tak komplex arterio,
který spojuje přednosti hlohu, který působí proti křečím a vysokému tlaku, se sedativními
účinky arniky. Tento lék už vrátil sílu nejednomu staršímu pacientovi.



Foto z naší nedělní procházky.



Prvotní tinktura Crataegus se s úspěchem používá proti příznakům angíny pectoris, to znamená občasným
srdečním spasmům, provázených silnou bolestí v krajině srdeční, dýchacími potížemi, úzkostnými pocity
a nepravidelným tepem. Po dobu trvání záchvatu se každé půl hodiny podává 5 až 10 kapek tinktury.
Po záchvatu stačí brát 5 kapek třikrát denně.

Výńátek z knihy - Příroda léčitelka

Všimli jste si na druhém snímku těch tmavých šípků? Moc ráda bych věděla, od které divoké růže pocházejí.
VendyW, jestli tady zabloudíš, nekoukneš se do encyklopedie, prosím?? Děkuji.
Jedná se mi hlavně o to, že šípky mají rozdílný obsah vitamínu C, některé úplně malinko, a jiné hodně.



Foto z naší nedělní procházky

Děkuji vám za návštěvu.Usmívající se


Jo, jak se člověk mění

23. září 2013 v 12:27 | Helena |  Téma týdne


Když jsem se rozhodla žít tady na vesnici, bylo to pro mně zpočátku velmi těžké. Jednak je to dědina,
to znamená pořád dokola to samé, a pak vesničané, kteří mi připadali trochu zvláštní svým chováním.

Na začátku mého působení tady, jsem zažívala stavy, že jsem snad pobryndaná či co, a když jsem přišla
domů, prohlížela jsem se v zrcadle, zda nemám někde na oblečení nějaký flek nebo zda se mi někde
neudělala nějaká bradavice, znamínko krásy apod................Smějící se

Nesmějte se, lidé na vesnici jsou zkrátka takoví Sherloci, kteří si vás prohlédnou od hlavy k patě,
a dokonce se i zastaví a zírají na vás s otevřenou pusou. Kpř. jedna paní byla pořád zvědavá, co budu vařit.
Párkrát jsem ji odpověděla, ale ptala se pokaždé, co jsme se potkaly, až jednou mi Karel řekl, že ji mám
říct, že ještě nevím. A od té doby jsem měla pokoj.

Pak přišla na řadu má práce v obchodě, a to jsem si vychutnávala jiné vibrace lidí i z okolních vesnic, kdy
přicházeli jen kvůli toho, aby se se mnou seznámili a podívali se na mně. Samozřejmě si i něco koupili, ale
připadala jsem si jak v jiném světě. Někteří se divili, že umím i německy psát, jiní, že umím německy mluvit.
Jak v mateřské školce, opravdu.

Pak přišlo zase nové poznání, a to, když byl někdo z domorodých lidí v obchodě, a na ulici se objevil někdo
cizí, tak se mně hned ptali, kdo to je. Ale mně to bylo úplně jedno, kdo to je, nezajímalo mně to, bylo mi to
ukradené jak se říká. Ve městě se nikdo nepozastavuje nad tím, když vidí cizí tváře. A pak, nikde není cedule,
že cizí lidi mají zakázáno se tady procházet. Ale znamenalo to, že už jsem domácí.

Postupem času jsem si všimla sama sebe, že koukám na každého cizího člověka s nedůvěrou, kdo to asi je.Smějící se
A dochází mi pomalu ale jistě, že vesnice je jedna velká rodina, a kdo chce do rodiny, musí projít přísnou
kontrolou a otˇukáváním, co je vlastně zač.



Sirup ze slimáků

22. září 2013 v 20:06 | Helena |  Použití zvláštních metod

Když jsme v Čechách, ráda zajdu do jednoho maličkého antikvariátu a pídím
se po knížkách, které mě zajímají. Tentokrát mi padla do oka kniha od Alfreda Vogela,
Příroda léčitelka - soubor užitečných rad švýcarské lidové medicíny. Tento člověk měl
i svou vlastní kliniku, kde s úspěchem používal přírodní metody léčby.

Hledala jsem i na internetu a tento sirup se skutečně těší velkému úspěchu - zvláště
u žaludečních vředů. Sirup se dělá z červených lesních slimáků, kteří se omyjí a naloží
do cukru. Existují i akutní předoperační stavy, kdy se limák omyje, dá do skleničky a vypije
s vodou - pozor nekousat, jednoduše spolknout.
No nevím, ale když už někdo skutečně neví kudy kam a nic nepomáhá........................

Řada onemocnění, která odolávají všem jiným lékům, se úspěšně léčí sirupem ze slimáků,
což je lék málo sympatický, ale účinný.
Tento sirup, jehož použití není žádnou novinkou, může být skutečně užitečný při poruchách
bakteriálníhon původu, nádorech, žaludečních vředech a plicních onemocněních.

Jeho příprava je jednoduchá. Slimáky narovnáme ve vrstvách do láhve; každou vrstvu zasypeme
cukrem. Množství cukru musí být alespoń stejné jako váha slimáků. Až cukr slimáky rozpustí,
přidáme asi 50% lihu. Přecedíme. Takto získaný sirup připomíná likér a užívá se ráno, vždy jedna
pol. lžíce na lačný žaludek, v těžkých případech ve skleničce likéru. Lék má úžasné výsledky.

Příprava není pochopitelně příliš příjemná, ale je třeba ji vydržet, chceme-li využít znamenitých
účinků sirupu. Tento lék často užívají sedláci, kteří nejsou tak choulostiví jako člověk z města.
Znal jsem jednoho mladého sedláka, který trpěl žaludečními vředy a zvracel krev. Všechny léky,
lékaři předepsané i přírodní, zklamaly. Sirup ze slimáků mu vrátil zdraví a dokonce mu umožnil
začít znovu pracovat na poli.

Jiný případ se týkal mladého člověka postiženého těžkým plicním onemocněním. Lékaři říkali,
že mu není pomoci. Ale tyto zlé předpovědi se naštěstí nepotvrdily díky pravidelnému užívání
sirupu ze slimáků.

Mohl bych vyprávět další podobné případy, které všechny dokazují, že je lepší sáhnout k nepříjemné,
či dokonce odporné metodě, než propadnout beznaději a zahodit flintu do žita.

Ostatně lidé, kteří neznají způsob přípravy slimáčího sirupu, ho pijí bez problémů, poněvadž vůbec
nemá nepříjemnou chutˇ.
Uvedˇme ještě, že sirup ze slimáků je velmi účinný při zatvrzelých katarech průdušek.
Je lepší se léčit než umřít!

Výńatek z knihy



Likér z ořechových jader

21. září 2013 v 11:40 | Helena |  Likéry


Tento recept jsem se rozhodla uveřejnit už tedˇ, protože jsem četla,
že někomu už ořechy na zahradě padají, i když u nás si ještě dávají na čas.
U tohoto receptu je dobré dát skutečně brandy, které má už samo o sobě
léčivé účinky. Kdysi se vínovici říkalo "ušlechtilá pálenka" a byl to destilát
na prodloužení lidského života.

Likér z ořechových jader

Posilńuje žaludek

1kg čerstvých ořechů nasekáme a nasypeme do sklenice s širokým hrdlem.
Přilijeme 1L brandy nebo-li vínovice, sklenici uzavřeme a postavíme na 4 týdny na slunce.

DENNĚ PROTŘEPÁVÁME NEBO MÍCHÁME.

Po 4 týdnech ořechy vyjmeme a přidáme 1 lžičku hřebíčku, 1 lžičku mleté skořice
a kůru z chemicky neošetřeného pomeranče. Postavíme ještě na 1 týden na slunce.

Poté svaříme 1/4 kg cukru v 1/2 L vody a přidáme k okořeněnému alkoholu.

Nakonec vše přefiltrujeme přes látku nebo kávový filtr a hotový likér slijeme do lahví.



Vesnický život

20. září 2013 v 18:50 | Helena |  Vzpomínky



Když si vzpomenu na mé dětsví, vybaví se mi i řeč v naší vesnici.
Kdybyste se chtěli integrovat, tak vám nic jiného nezbývalo,
než se tuhle řeč "po našemu" naučit. Jinak slezké nářečí.Usmívající se

Kupříkladu: "jdu do obchodu" se řeklo: "jo idym do sklepu."
Nebo třeba "nezapomeń" - "niezapumńi". Touhle řečí mluvili
lidé i v okolních vesnicích, s mírnými rozdíly.
Třeba můj táta pocházel z Morávky,a tam se říkalo ženě "roba".

Kdysi téhle řeči rozuměli jen domorodci, ale postupem času
se rozmáhala přece jenom spisovná čeština. Nejhorší to snad
bylo u Goralů, odkud pocházela naše máma. Jezdili jsme tam
na prázdniny.

U nás se zdravilo "dobre rano, dobry džyń, dobry viečur
nebo jen dobry, hezky kratce", ale goralové se
zdravili "pochválen budˇ Ježíš Kristus". Když jsem přijela
od tety z goralije, pozdravila jsem tak sousedku od nás
z dědiny, a ta mi překvapením ani neodpověděla.

Jednou jsme jeli na houby do Dolní Lomné na naše jistá místa,
ale nenašli jsme nic. Rozhodli jsme se sejít na autobusovou
zastávku a zajet do Horní Lomné, podívat se tam. Byla neděle
a autobus s náma zastavil pod kostelem v H. Lomné, kde
nastupovali lidé, kteří šli z kostela a jedna paní říkala šoférovi:
"počkejče ješče na čotkym od Poločkym."

Tuto poslední větu vám dávám prosím jako hádanku.Usmívající se




Švestky,švestky a ještě jednou švestky

19. září 2013 v 11:43 | Helena |  Recepty


Jo,život na vesnici je spojený taky se zahrádkou a zavařováním ovoce.
V sobotu jsme se vrátili z dovolené a začali jsme obchůzkou zahrady.
Švestky přímo volaly po koláči,který jsem upekla,ale hodně švestek
zůstalo,takže to všechno mělo pokračování v pondělí.Tady se pečou
švestkové koláče na kynutém těstě,a pak se servírují s ušlehanou
šlehačkou s vanilkovým cukrem.



V pondělí jsem zavařovala švestky na koláč na sucho bez cukru.Podmínkou je,že je naskládáme
otevřenými bříšky směrem dolů a zavařujeme 30 minut na 90°C.Samy pustí št´ávu.




Pak přišla řada na marmeládu,to už bylo úterý,odpeckované švestky se dají do hrnce a rozvaří se.




Pak se propasírují,přidá se cukr,my dáváme trochu čokolády a skořice a povaří.




Naplní se do sklenic a hotovo.Něco zbylo na ochutnání.




Včera mi jedna zákaznice nadělala chutě na švestková povidla bez míchání,která asi taky zkusím.
V herbáři od Janči a Zentricha jsem se dočetla,že švestkový kompot obsahuje hodně železa,které
vzniká právě touto technologií.Ofotím a vložím to sem dodatečně.

Takže švestkám a venkovu zdar.