Dobré knihy jsou brusem rozumu, pilníkem soudnosti a balšámem očí. Jan Amos Komenský

Srpen 2013

Alergie?

29. srpna 2013 v 17:03 | Helena |  Zajímavosti


Znáte ten pocit,když jede záchranka a má puštěnou houkačku? Vždy přemýšlím,co se komu stalo.
Karel přebral firmu po svém otci,a jelikož nemá děti,uvažovalo se,že syn od Karlového bratra
půjde na elektrikáře.Bylo rozhodnuto.Když se jednou učil,projížděla za jejich okny záchranka
se spuštěnou houkačkou.Tenkrát se v budoucím elektrikáři rozjasnilo a prohlásil,že půjde na medicínu.
Dnes je z něho chirurg.Jeho brácha - dvojče,šel studovat fyziku,ale po pár semestrech nechápal
abstrakci fyziky a prohlásil,že tomu dál nerozumí a chce jít na medicínu.Patřil tenkrát mezi nejlepší
studenty,profesoři tenkrát rodičům říkali,at´ mu domluví,že to překoná,ale né.Dnes je z něho dětský
doktor.O tom jsem ale ani nechtěla psát,i když tak trochu ano,ve spojitosti s tím,jak nás může
ovlivnit pouhý zvuk houkačky záchranného vozu.

Včera dopoledne se nad obchodem vznášel vrtulník,né,nebyl to vrtulník,který stříká vinohrady.
Tohle bylo něco jiného,pilot hledal přistávací plochu.To znamenalo,že se někomu něco stalo.
Odletěl směrem k fotbalovému hřišti,a vzápětí byla slyšet houkačka a pak vše utichlo.
Přešla jsem na druhou stranu chodníku,abych lépe viděla směrem k lékařské praxi,která je o kousek
dál na naší ulici.U praxe stála záchranka a auto první pomoci s doktorem.Dlouho se nic nedělo,a já
musela do krámu.Stálo nás na chodníku víc a mysleli jsme si,že někomu vypovědělo srdíčko.
Asi za půl hodinky vrtulník odlétal,vyšla jsem ven a dívala se za ním,kterým směrem letí.

Odpoledne jsme věděli střípky toho všeho.Děti v mateřské školce si hrály venku,když v tom jeden klučina
ležel na zemi a těžce dýchal.Vychovatelka byla tak duchapřítomná,že kluka popadla,přelezla zedˇ
k lékařské praxi,je to hned za zdí,ředitelka jí kluka podala,zedˇ není vysoká,a vtrhla s ním k doktorce.
Tohle rychlé jednání zachránilo klučinovi život.
Byl něčím štípnut a je pravděpodobně alergický.Přesto byl dopraven do Mohuče,kde je na pozorování.
Vychovatelka by si zasloužila skutečně ocenění za rychlost.Situace musela být vážná,vše trvalo skoro
hodinu,než byl klučina transportován.

Jak na nás působí barvy

27. srpna 2013 v 17:37 | Helena |  Bylinky


Učíme se prakticky celý život,pořád sbíráme zkušenosti.Už jsem letos psala,nenasbírala jsem petrklíče
na zimu.Petrklíč má krásnou žlutou barvu a čaj z něho je zlaté barvy.Objevila jsem ale jinou bylinku,
a po ujištění se,že jde o sléz maurský,jsem nasušila plnou sklenici.


Minulý týden se mi nechtělo do zahrady,a tak jsem šla do spíže se podívat,z jakých zásob uvařím čaj
k večeři.Oko mi padlo na sklenici slézu,ale vzala jsem taky bezinkový květ a v kuchyni jsem měla pár
lístků šalvěje.Nejsem žádný strašpytel,ale když jsem spařila bylinky vařící vodou,nebyla jsem si vůbec
jistá.Sléz jsme ještě nikdy neměli,tak jsem nevěděla,jakou barvu má po zapaření.Podlamovaly se mi
kolena.V tu chvíli přišel domů i Karel,a i když hned pozdraví,tentokrát byl potichu.
Otočila jsem se,protože mi stál za zády.Jeho oči byly upřené na konvici s čajem:"co to je?",zeptal se.
"Bylinkový čaj",odpověděla jsem."Budeme ho pít k večeři?""Ano,budeme."
Odkládal klíče s takovým divným výrazem ve tváři a odešel do koupelny.Hned jak mi zmizel z fokusu,
přičichla jsem si k této tekutině,která vypadala jak cyankáli.Sice nevím,jakou barvu má cyankáli,ale
napadlo mě jako první.Žáden zápach.

Fotka je focená asi dvě minuty po spaření vodou,zpočátku to bylo opravdu modré.



Ochutila jsem ho citrónovou štˇávou a bezinkovým sirupem a získal pak normální barvu čaje.Přesto jsme se
s Karlem na sebe podívali,než jsme se napili.
Chutnal skvěle a nic nám nebylo,ale je zvláštní,jak na nás působí barvy.

Stadion Fritz - Walter

26. srpna 2013 v 11:13 | Helena |  Zajímavosti


Včerejší odpoledne jsme strávili na výstavě v Kaiserslautern.
Byla to výstava - elektro,a probíhala na stadiónu Fritz-Walter.
O výstavě tady nebudu psát,ale přiblížím vám trochu tento stadión.





Na postranní tribuně,kde je 1. FCK,tam sedí převážně fanoušci protihráčů.




A tady horliví fanoušci 1. FCK.




Tady přicházejí hráči na stadion.




Pohled zezhora.




Trávník seká tato sekačka,která neustále jezdí sem a tam.




Pod stadiónem směrem do města jsou v jednom parčíku umístěné sochy fotbalistů.








Kruhový objezd.




Fanoušci.Usmívající se




A nakonec moje maličkost.



Krásný den vám všem a děkuji za návštěvu.











Výprava za dárcem života

23. srpna 2013 v 17:36 | Helena |  Fotografování


Na naší dovolené v jižních Tyrolích v hotelu Sonnenberg v Meransen jsme měli možnost vždy
u snídaně si zvolit program na následující den.Někdy to byla vodní gymnastika,masáže,výlety
do okolí s průvodcem,ochutnávka vína přímo v hotelu ve vinném sklípku,a jednou výprava
za východem Slunce.Skoro vše jsme podnikli až na masáže a saunu.Ráno jsme si chodili zaplavat
do bazénu a jednou jsem se chtěla podívat do sauny,která byla hned vedle,ale to jsem si dala.
Dělala jsem se hned slepá,že nic nevidím.Pobíhali tam muži a ženy ze sprchy na Adama a Evu.
Všechno dohromady pomíchané.
Musím přiznat,že jsem byla naposledy v sauně asi před 20 lety,ale nikdy takhle dohromady s muži.
Vyšla jsem zpoza rohu a říkala jsem Karlovi:SODOMA,GOMORA,ani tam nechod´.Usmívající seAsi jsem nějaká
divná,ale neumím si představit,že pak někoho ze sauny potkám u oběda nebo večeře.
Co si budeme povídat,myšlenkové pochody a fantazie nezná mezí.

Zaškrtli jsme si výpravu za východem Slunce.Junior hotelu nás vzbudil v půl páté a v pět jsme
odjížděli jeho autem do údolí hory Jochtal.
Sešlo se nás tam poměrně hodně z různých penzionů a hotelů.
Jeli jsme nahoru lanovkou,a pak nás čekal ještě malý výšlap.Nahoře už se šeřilo.


Pohled směrem k Dolomitům.




Stálo to za to,myslela jsem sice,že mi upadnou uši,ale mám je dodnes,
nahoře fučelo,bylo chladno,ale jak vycházelo sluníčko,bylo stále tepleji.





Tady je krásně vidět,jak svítá.

Pak jsme scházeli dolů pěšky k salaši,kde na nás čekala bohatá snídaně.
Jídlo jsme si mohli vzít na terasu,což mnozí využili.Jak vidíte,sluníčko
svítí v plném nasazení.S naší dovolenou jsme měli štěstí,týden před naším
příjezdem bylo všechno pod sněhem,ale my měli celý týden pěkné počasí.
Jen tak mimochodem,tato salaš je postavená z neošetřovaného dřeva.
Dřevo - modřín,poraženo v určitém datu.


Děkuji za návštěvu.Usmívající se
Fotky jsou z dovolené 2011.

Život v zahradě u hotelu Sonnenberg

22. srpna 2013 v 11:24 | Helena |  Fotografování


Na naší dovolené v jižním Tyrolsku.







Život

21. srpna 2013 v 15:33 | Helena |  Numerologie

Pokusím se rozebrat slovo život v numerologii.
Slovo život si musíme nejprve převézt do čísel.
Počáteční písmenko Z je pod osmičkou, je tedy klíčovou iniciálou.
Podíváme se, co to znamená.

Symbolický charakter osmičky vyplývá z její struktury a vnějšího tvaru.
Protože je větší než 7, začíná s ní nový sedmiletý cyklus.
Když je číslo sedm symbolem času, 8 představuje věčnost.
V astrologii stojí osmička na nebi stálic, které leží v osmé sféře za sedmi planetami.
Vysvětlení, co je to stálice:

Stálice:

Liší se od působení planet tím, že se uplatńují dramaticky a nenadále. Planetární efekty
se vesměs vyvíjejí zvolna /mimo Urana a Pluta/ a mají určitou dobu trvání, zatímco stálice
se vyznačují náhlostí a tvrdostí, kratším i delším obdobím a jejich účinek je neobyčejný.
Když člověk dosáhne vrcholu, nechají ho náhle padnout a přidají k tomu řadu dramatických
situací a nečekaných neštěstí. Jinak řečeno - stálice jdou do krajnosti, všechno nebo nic.
Planety takto většinou nepůsobí /mimo Urana a Pluta/. Stálice sama o sobě také ne,
potřebuje energii planety, která ale ve vazbě se stálicí nabývá velkého významu .
Astrologům jsou známy případy, kdy planety z nevysvětlitelných důvodů měly obrovskou
váhu a drasticky decimovaly život člověka. Při podrobnějším zkoumání se na pozadí těchto
planet vždy našla stálice, která je silnou prosazovatelkou vyšší moci.

Osmička skutečně dosáhla velmi vysoký stupeň dokonalosti, ale stojí ještě před posledním
základním číslem 9. Osmička je především číslem zasvěcení nebo zahájením do tajného učení.
Zasvěcenec se nalézá na začátku jeho náboženského či duchovního rozvoje a dosáhl neprve
nižší úrovně v hierarchii své společnosti.

Členění 8 na dvě stejné poloviny (4 + 4), se právě nabízí jako symbol spravedlnosti.
Pythagorejci viděli v osmičce číslo naplnění, protože je osmička prvním krychlovým číslem
(2 x 2 x 2 = 8). Kromě toho, má pozoruhodnou vlastnost, že každý čtverec z lichých čísel lze
osmičkou dělit, se zbytkem 1:

3x3 = 9:8 = 1 zbytek 1
5x5 = 25:8 = 3 zbytek 1
7x7 = 49:8 = 6 zbytek 1
9x9 = 81:8 = 10 zbytek 1

8 se skládá ze dvou protínajících se čar, které symbolizují přechod z pozemského - časového
do věčného - božského.
Ležící osmička se podobá lemniskátě, symbolu věčnosti.
Rodíme se, umíráme a tak pořád dokola.


obrázek:internet

Osmičku si můžeme představit také jako dvě nuly nad sebou, které by mohly být vykládány jako negace.
V matematice se dvě negace vzájemně ruší a znamenají potvrzení.
To by bylo potvrzením 8 jako symbolického čísla zasvěcení, protože zasvěcenec učení jeho komunity výslovně schválí.

Ale především je 8 šťastné číslo. Kolo štěstí /fortuna/ středověku, které naznačuje štěstí a neštěstí, se skládá z osmi paprsků. Možná existuje spojení ke kolu roku Germánů, které mělo taky osm paprsků.

V tarotu je osmou kartou "Spravedlnost". Vládkyně s mečem v jedné a váhami v druhé ruce zobrazuje symbolickou
hodnotu Spravedlnosti, vyjádřenou Pythagorejci přes rozdělení osmičky do dvou čtyřek.

volný překlad:já

Omlouvám se vám za tak dlouhý článek,ale to zdaleka není všechno,co říká klíčová iniciála života.


Jména

19. srpna 2013 v 13:21 | Helena |  Numerologie


Latinské přísloví nomen est omen (jméno je znamení,předzvěst) vyjadřuje starou zkušenost lidstva:
jméno, které odráží podstatu člověka a je pro danou osobu.
Kdo zná jméno božstva, může s ním přijít do styku/kontaktu/.Proto byly jména bohů, často nevyslovitelné
z důvodu délky, v mnoha kulturách tajností kněží.
Mezi Židy bylo přísně tajné jméno boha "Shemhamphorasch", což doslova znamená "jméno 72 slabik".
V magii mají démoni a duchové četná jména, jejichž znalost dává zasvěcencům sílu přivolat tyto tvory.
V moderní esoterice mají jména určitý vibrační rytmus, který může být vyjádřen čísly.
Vzhledem k tomu, že jména jsou lidem dávána při narození, můžeme je nazvat "pozemským kódem,heslem."
Na rozdíl od jména, vyjadřuje datum narození kosmické vibrace.

Otázka proč novorozenec dostane určité jméno,je různě zodpovězena.
Na jedné straně panuje přesvědčení, že rodiče jsou ovlivněni při výběru jména nadpřirozenými silami.
Na druhé straně přesvědčení,že duše vstupující do těla novorozence si zvolí jméno,které odpovídá jejímu
úkolu na Zemi.
Jedno je jasné, že každé jméno má určitý charakter vibrací,a že nositele jména ovlivńuje a formuje.
Podle jednotlivých hlásek, které tvoří jméno, připisujeme zejména samohláskám (a, e, i, o, u) účinek,
který dokáže změnit tělesné funkce.

Představte si to tak, že hlásky působí jako skleněné čočky,které shromaždují a předávají jen určité vibrace.
Samohlásky působí na duši každého jednotlivého člověka,a jejich součtu se říká duševní číslo.
Rozhodně to není absurdní myšlenka,že dané jméno formuje rozvoj osobnosti novorozence.
Kdo slyší své jméno několikrát denně,internalizuje/osvojuje/si postupně všechny hlásky,pocházející
z vibračního rytmu.

Jméno a jeho vibrace nás pak provázejí celý život.Někteří lidé si mění svá jména z různých důvodů.
Někdy neunesou vibrace svého jména a chtějí ho změnit,jindy je to umělecké jméno apod..
Musíme brát v potaz taky zem,v které žijeme,kde je naše jméno vyslovováno jinak.
Vezmeme si kupř.Karel je v Čechách,v Německu Karl,v Anglii Charles,Carl,Karl,a to může změnit mnohé.
Někdy se jméno skládá ze dvou jmen,jak je tomu u mého Karla: Karl-Willi - česky řečeno Karel-Vilém.
Tady ho lidé oslovují Karl-Willi nebo když už zkráceně,tak Willi.
V Čechách by to bylo - Karle-Viléme nebo Viléme.Sami vidíte,jak se mění samohlásky ale i souhlásky.
Kpř. - W je úplně pod jinou vibrací než jednoduché V.
Takže Vilém v Česku a Willi v Německu vibrují úplně jinak.
Tím,jak jsme oslovováni,tak se ocitáme pod vlivem různých vibrací čísel.

S čím kdo zachází, tím také schází.

16. srpna 2013 v 17:09 | Helena |  Téma týdne

Uklízím ložnici a slyším na chodníku pod okny hlas,který je dost nervózní.Kouknu přes záclonu,kdože se
tak rozčiluje,ale vidím jenom jednu paní,jak rozhazuje rukama a něco řeší.Nikdo jiný na ulici není.
Zůstávám stát a pozoruji tuto ženu celou cestu,než mi zmizí z dohledu.
Je postižená asi od narození,trpí samomluvou a její sousedé musí zavírat okna,když se chtějí vyspat.
Její životní příběh jsem se dozvěděla teprve nedávno.

Bylo to po válce,nelehké období,bída,nezaměstnanost,a tedˇ ještě tohle."Jak ho uživíme?Nemůžeme
si to dovolit."Rozhodla se jednat................Nikdo o ničem nevěděl,ani její manžel na ní nic nepoznal.
Po nějaké době se jim narodil kluk,zdravý jako buk.Stranila se manžela nějakou dobu po porodu,nebyla
ještě antikoncepce,jak je tomu dnes,a doba byla nejistá.Jednoho rána se jí udělalo nevolno,věděla,co
to znamená a nechtěla do takových podmínek přivézt další dítě,pokusila se přece jenom zda neodejde,
ale plod se držel."Máte holčičku",uslyšela hlas porodní báby.

Dny míjely a ona věděla,že ji pod srdcem bije další život.Nemohla se s tím smířit,pořád myslela
na budoucnost,jak se uživí,práce není pořádně žádná,musela pomáhat i na poli a ve vinohradě.
Nechtěla...........Tentokrát ukázala mrtvý plod sousedce v krabici od bot a pohřbila ho na zahradě.
Sousedka to nikde nehlásila,byla jiná doba a bylo jí té ženy líto.

Po roce se narodila další holčička,zdravé a čiperné děvčátko.Když mu byly tři roky,odváželi její mámu
do nemocnice,hodně krvácela."Proč jste to udělala"?,ptal se doktor na příjmu."Okamžitě připravte
operační sál,je to naléhavé".Pomoc přišla pozdě,zemřela máma tří dětí.Otec zůstal sám,a po čase si
našel novou známost.Děti už spolu neměli.První kluk a poslední holčička mají rodiny,jen ta prostřední
zůstala sama,nervově nemocná,trpící samomluvou.Co se asi odehrávalo v prenatálním období jejího
života,kdy věděla,že ji matka nechce?Jak ji muselo být?Jak se musela bránit.........................

Pelyněk - matka bylin,bylina matek

14. srpna 2013 v 17:53 | Helena |  Wolf Dieter Storl
Pro germánské kmeny platil pelyněk jako nejmocnější ze všech rostlin.Nazývali ho Mugwurz,taky "Machtwurz"
"Power Root".
Muggert,Müggerk a Mugwurz se používá stále ještě v dolnoněmeckých dialektech.
Mugwort se řekne anglicky.Když někteří lingvisté také naznačují,že "Mug" pochází z keltského miegle
/= zahřát/,neznamená to nic jiného než v obrazovém,archaickém myšlení je teplo zároveń život a síla,kdežto chlad/zima/,slabost a smrt znamená.
Ale i jiné názvy nesl pelyněk.Wyrta,Modor,Matka kořenů nebo Osudová matka byl jmenován pohanskými Sasy.Tato matka bylin,tento Machtwurz je v anglosaském požehnání devíti bylin uplatněn jako první.Artemisia je první z devíti zázračných rostlin,kterou šlehl extatický šamanský bůh Ódin jedovatého,nemoc přinášejícího hada.Tento magický bůh a po něm i jeho úctivající bylinkáři hovořili k této rostlině následujícími slovy:

"Připomeń si,pelyńku,co jsi prohlásil,
co jsi slavnostně stanovil,
Una se jmenuješ,nejstarší z bylin,
moc máš proti třiceti a proti třem,
moc máš proti létajícímu jedu,
moc proti nemocím,které běhají po zemi."

Kdo je ta tajemná Una,jejíž jméno je vůbec první a má tak velkou moc?Přesněji to nevíme.
Předpokládá se,že se přitom jedná o /anagramaticke/přehozené samohlásky ve jméně prabohyně.

Volný překlad:já
Článek pokračuje výpisem z mytologie,který jsem už nepřekládala.

Jen mě zaujala jedna zvláštnost,a to,že jsem se dočetla,že epilepsie je taky nemocí z chladu.
Věděli jste to? Dále - pelyněk se proti epilepsii skutečně používá,nevím,na jakém principu pomáhá,
možná tím,že tělo zahřívá - předpona - mug - keltsky miegle = zahřát.

Tady jsou informace ze starho herbáře:našla jsem na netu.

Pelyněk (Artemisia), rostlina vůbec známá. Rozeznává se několik druhů; obyčejný má tlustý kořen,
roste v plotech, na rumu; lodyha jest přímá, 1-2 m. vysoká. Listí vespod jest bělavé, chlupaté, květ
jest malý, žlutý.

Kořen užívá se proti padoucnici; též čmýru podporuje prý; horský či alpský, nalézá se v Alpách, užívá
se proti rozličným neduhům, proti průjemu, kurdějím, dávení, vodnatelnosti, kolice a j.; pobřežní či
pomořský roste na břehu mořském a má silnou vůni.

Pelyněk všech druhů vůbec užívá se proti padoucnici, zvláště u dětí a dívek dospívajících; též u žen,
kdy přestává čmýra; proti šlemu při katarrhu, též v žaludku, trpí-li zažívání. Dává se ve způsobě
prášku 2krát denně.

V jiných nemocích dává se tinktura; šťáva z kořene smíchá se s lihem a užívá se denně 5-10 kapek.

Odvar s vínem a pivem podporuje porod, čmýru pak zvláště; výpary pelyňku vyhánějí mrtvý plod.

Údy slabé sílí, natíráme-li je pelyňkem, heřmánkem a šalvějí ve víně vařenými. Dětem, jimž rostou
zuby, dává se thé - odvar pelyňku. Obkladky, lázně pelyňkové účinkují dobře při dně a hostci.

Ve zvěroléčitelství užívá se pelyňku proti neduhům ústrojů zažívacích a zasluhuje přednost, zvláště
týče-li se zvířete slabšího. Užíti se ho může vůbec, kde se hodí jakýkoli lék hořký. Dává se jako
prášek neb odvar.

Prášek hodí se pro ovce, jimž přimíchá se do tluči neb otrub se solí a jalovcem nebo s jinými
prostředky vonnými, na př. s puškvorcem. Kdyby to ovce nežraly, dá se jim ve způsobě odvaru.
Také proti zánětům se potřebuje za obkladek, třeba čerstvý, nebo odvar z něho k omývání.

[dr. V. K.: Český herbář, nakladatelství Alois Hynek, Praha, 1899 , str. 173-174]

MHD ve Florencii

12. srpna 2013 v 11:06 | Helena |  Téma týdne



Byli jsme na pár dní v Itálii v Pise.Pronajali jsme si auto,abychom mohli vyjíždět do okolí.
Rozhodli jsme se taky zajet do Florencie.Zaparkovali jsme v podzemní garáži a vydali se směrem
k centru.Na jednom ukazateli směru jsme uviděli "Michalangelovo - náměstí".Dostali jsme chut`
se tam podívat.Chtěli jsme se zeptat,jak je to daleko a jak se tam dostaneme,ale paní,kterou
jsme oslovili,uměla jenom italsky,a tak nám pomocí rukou a gestikulace něco znázorńovala.
Nakonec nás zavedla na zastávku autobusu,a ukázala na prstech dvojku a s poklonou odcházela.
Nu což,čekali jsme.Autobus přijel,ale neměl číslování 2.Řekli jsme,že chceme k náměstí Michalangela,
řidič kývl hlavou,tak jsme nastoupili,koupili jízdenku a jeli.
V autobuse nebylo žádné volné místo k sezení,tak jsme stáli a pozorovali okolí.

Měli jsme za to,že je to druhá zastávka,protože ta paní nám ukazovala dvojku.Ale kdepak,vysvětloval
mi řidič autobusu,kterého jsem se znovu zeptala.
Z jeho posuńků jsem pochopila,že nám řekne,až budeme na místě.Asi po čtrvthodince jsme projížděli
kolem garáží,kde bylo naše pronajaté auto Fiat Panda.Říkali jsme si,to přece není možné,točíme se
pořád dokola a náměstí nikde.Po nějaké době jsme zastavili u nádraží,kde řidič vypnul motor.Dodala
jsem si odvahy a šla se ho znovu zeptat na náměstí Michalangela.Odpověděl mi něco v tom smyslu,že
budˇ si vystoupíme nebo pět minut počkáme.

Začínali jsme být nervózní,protože jízdenka byla časově ohraničená,ale když byl řidič v pohodě,tak už
jsme nic neříkali.Autobus se znovu rozjel,a projížděl různými ulicemi centra.Musím poznamenat,že je
na co se dívat,jistě mi dá za pravdu ten,kdo už ve Florencii byl.Pak jsme začali stoupat a naskytla se
nám nádherná podívaná na stylové vily ve svazích s cypřisy,které se táhnou nahoru k nebi a vytvářejí
překrásnou toskánskou atmosféru.

Ale pořád jsme jeli a jeli,až to Karel už nevydržel a šel se zeptat řidiče,kdy budeme na Michalangelově
náměstí.Řidič byl už z nás asi nervózní,gestikuloval a rozhazoval rukou,a tak jsme to vzdali,dokonce
jsme se začali tomu všemu smát.Autobus vyjel na kopec a v tom jsme uviděli široké prostranství
se sochou uprostřed.
Byli jsme konečně na náměstí Michalangela.Poděkovali jsme řidiči za trpělivost a vystoupili.
Za námi byla okružní jízda celou Florencií,která nás obohatila pohledý na kulturní památky,
kterých je ve Florencii neuvěřitelné množství a tady na náměstí Michalangela se nám naskytl
přenádherný pohled na celou Florencii.

Uvědomili jsme si ale jedno,pokud neumíš jazyk této země,tak je lepší si nastudovat trasu a podniknout
vše autem,kterým bychom byli na tomto náměstí snad za deset minut,kdybychom znali cestu,ale zase
bychom přišli o krásné zážitky kulturních památek z autobusu.Zpáteční cestu jsme podnikli pěšky.Usmívající se


Cítím se trochu trapně,protože jsem psala článek s hrubkou,místo Florencie jsem psala Florenz.
Tato hrubka je moji milí čtenáři způsobená tím,že žiji v Německu a už pomalu zapomínám češtinu.
Německy se řekne Florenz a česky Florencie.Děkuji Vám za Vaši schovívavost.
V článku jsem to opravila,ale je možno zhlédnout v komentech - mých.Mrkající