Dobré knihy jsou brusem rozumu, pilníkem soudnosti a balšámem očí. Jan Amos Komenský


Stejně jako tělo dokáže tolerovat jen určitou dávku radiace, je i naše mysl schopná vstřebat
jen omezené množství hrůzy, a pak přestane vnímat, aby se ochránila. Je to vlastně logické.
Možná, že když je hrozba větší než si dokážeme představit, tak se bráníme tím, že tomu odmítáme uvěřit.





Plačící dítě

7. července 2013 v 12:00 | Helena |  Duchovno


Začátkem ledna 1924 jsem přišel pozdě v noci utrmácen domů. Věděl jsem, že nastávající
den budu muset zase bdít přes půlnoc. Uléhal jsem proto s chutí na lůžko, abych se alespoń
částečně posilnil spánkem. Když jsem usínal, probudila mě naše 14 měsíční dcerka hlasitým
pláčem a žena ji nemohla utišit. Dlouho jsem byl trpělivý a čekal jsem, že se uklidní.

Dítě však už nejen plakalo, ale přímo zlostně křičelo. To jsem už začal být v duši zlý a po
chvíli jsem vyzval ženu, aby dcerku trochu pleskla.
Avšak marně jsem čekal na klid. Věděl jsem, že je po spaní, prodělával jsem v duši boj a sám
jsem ji chtěl potrestat. Toto mé zlé duševní napětí trvalo asi hodinu. Pak jsem přece jen
trochu usnul.

Ráno kolem sedmé jsem šel za jistým účelem na náměstí a v pěti minutách jsem se vracel
středem ulice v dosti dobré náladě. Mimo mne na ulici nikdo nebyl. V tom jsem spatřil jít
proti sobě po pravém chodníku nějakou v loktuši zahalenou ženu. Právě, když jsme se měli
minout, žena ke mně s vytřeštěným pohledem přiskočila a pravila: "Vy nebudˇte večer na
dítě tak zlý. Mnoho jsem kvůli vám dnes zkoušela."

Než jsem se vzpamatoval, žena ode mne odešla. Věc pro mne byla velkým překvapením.
Přemýšlel jsem o tom. Můj noční boj byl přece čistě duševní. Mimo mou ženu nikdo o ničem
nevěděl a ta ještě ležela, takže nemohla nikomu nic říci. Díval jsem se na neznámou a začal
jsem ji sledovat, abych alespoń věděl, odkud je.

Vyšel jsem za ženou z města a šel jsem za ní půl hodiny zasněženou krajinou.
Žena šla rychle, byla daleko přede mnou. Věděl jsem, že ji už nedostihnu,
zůstal jsem stát a jen jsem se za ní díval. Šla směrem k Úpici.

Převzato z knihy od Břetislava Kafky.

Milí čtenáři,můžete napsat, co si o tom myslíte. Kdo byla ta žena?
Je vůbec něco takového možné? Byl to duch nebo člověk?
Budu ráda za vaše názory.
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 MUZIC PLANET | E-mail | Web | 7. července 2013 v 12:06 | Reagovat

HLEDÁM NÁVŠTĚVNÍKY WEBU O MUZICE.
NAJDETE NÁS I NA FB

2 Intuice | E-mail | Web | 7. července 2013 v 16:08 | Reagovat

A pokračování bude?

3 Helena | E-mail | Web | 7. července 2013 v 16:19 | Reagovat

[2]: Víš,pokračování není,jen vysvětlení tohoto léčitele.Možná jsem měla na závěr článku položit otázku,zda čtenáři ví,o co by se mohlo jednat.Můžeš si typnou i Ty,kdybys chtěla.Asi to do článku dosadím. :-)

4 Intuice | E-mail | Web | 7. července 2013 v 16:41 | Reagovat

[3]: Nevím, kdo to byl. Vlastní svědomí? Duše dítěte?
Jen tak mimo, navštívila jsem naši jednu lékárnu a sháněla Glauberovu sůl, neměli ji. Půjdu ji shánět jinam. Jen jsem chtěla napsat, že teoreticky na řešení zdraví pracuji. :-)

5 děda tik tak | Web | 7. července 2013 v 17:06 | Reagovat

Částečně mi to připomíná balady z Kytice od K.J.Erbena. Každé místo má své pověry, pověsti ať již o věcech nadpozemských či nadpřirozených. Záleží na jednotlivci čím se zabývá nebo čemu věří. ;-)

6 Radka | E-mail | Web | 7. července 2013 v 19:36 | Reagovat

Pokud žena zanechávala ve sněhu stopy, byla člověk. Pak věřím, že zkrátka "viděla".

7 Helena | E-mail | Web | 7. července 2013 v 20:32 | Reagovat

[4]: Ani jedno ani druhé ani třetí.Hořká sůl není Glauberova sůl,ale síran hořečnatý/magnesium sulfat/.Pozor na projímadla,odebírají tělu draslík. ;-)

[5]: Děkuji za komentář Mirku,tohle není žádná pověra ale skutečnost. :-)

[6]: Ano Raduš,tato žena byla člověk,Duše ženy rozšířila své schopnosti do prostoru,tak daleko,kam bylo oduší/myslím,že léčitel myslí astrální tělo/uvolněno.Patrně přes naše obydlí.Její duše narazila na mé duševní výboje,přitáhl jsem ji na sebe,takže musela trpět se mnou,nebo z mé zlé vůle,dokud jsem neusnul.Podvědomé JÁ té ženy si mě zapamatovalo a vyčetlo v mých esplanech,že ráno k sedmé půjdu na náměstí,což jsem z jisté příčiny byl nucen učinit.Atd....píše autor.Sám tomu říká chorobná samovolná jasnovidnost.

8 Helena | E-mail | Web | 7. července 2013 v 20:39 | Reagovat

[7]: 6.Oduší je aura - vyzařování.

9 Luné | Web | 7. července 2013 v 20:46 | Reagovat

Někdo, kdo vidí lidem do duše :)

10 Intuice | E-mail | Web | 7. července 2013 v 21:48 | Reagovat

[7]: Tak do toho nakonec nejdu. Více jsem si pročetla na netu. Před "pokusem" by se mělo jít na sono potvrdit. Bolesti od kamenů nemám 25 let. Tak to nechci rozviřovat. A chtěla jsem se zeptat - ty Tvé vyšlé kameny nejsou pevné, že? Ty jsou měkké...

11 edithhola | E-mail | Web | 7. července 2013 v 22:01 | Reagovat

Takže to byla jeho žena?

12 edithhola | E-mail | Web | 7. července 2013 v 22:02 | Reagovat

Teda duše jeho ženy, která vyvolala v jiné ženě to, co mu chtěla říci sama?

13 Helena | E-mail | Web | 8. července 2013 v 11:09 | Reagovat

[9]: V každém případě někdo velmi citlivý. :-)

[10]: U mě byly kameny potvrzeny ultrazvukem,a po druhém čištění to zopakujeme. :-)Ono se to má dělat preventivně,protože ruku na srdce,kdo má dnes játra v pořádku? Mé vyšlé kameny nejsou tvrdé,ony tím olivovým olejem změknou.Medicína má přípravek na vypití,který tyto kameny celkově rozpustí,ale ty se tvoří znovu.V každém případě já to budu dělat preventivně pro své zdraví. :-)

14 Helena | E-mail | Web | 8. července 2013 v 11:35 | Reagovat

[12]: Byla to cizí žena,která se podvědomím otevřela jeho výbuchům zlosti a její podvědomí nedalo přijatým dojmům pokoj a šla si to s ním v podvědomém stavu vyřídit,/jako citlivec,jemuž jsme dali polohypnotickou sugesci/.

15 Intuice | E-mail | Web | 8. července 2013 v 12:37 | Reagovat

[13]: Děkuji. Tvé vyšlé kameny jsou cholesterolové. Ty pevné, viditelné na ultrazvuku, jsou vápenaté. Samozřejmě i těch cholesterolových je třeba se zbavit. Budu ráda, když napíšeš za měsíc pokračování, pokud si kůru zopakuješ. Jo a jinak, piš mi prosím komentář zvlášť, mně to do mailu takto nepřijde, když je to s jiným komentářem dohromady. Pak jsem Tvou odpověď náhodně tady objevila. Děkuji. :-)

16 Helena | E-mail | Web | 8. července 2013 v 16:21 | Reagovat

[15]: Já se nechám překvapit za měsíc.I když jsou kameny vápenaté,měla by je rozpustit grapefruitová štˇáva,až tedˇ mi to dalo trochu logiku.Vzpomínám si,jak moje bývalá tchýně jednou dělala takový pokus s vajíčkama naloženýma do citrónové štˇávy a skořápky se skutečně rozpustily.
Pak se to celé zamíchalo a užívalo. ;-)

17 Intuice | E-mail | Web | 8. července 2013 v 18:23 | Reagovat

[16]: Nech. důležité je, že na sobě pracuješ. Asi máš pravdu. Já někde četla o Tvém pokuse, že při prvním pokusu se uvolní méně kamínků, ale při dalším více. Tak jsem sama zvědavá. Užívaly rozpuštěná vajíčka v citr. šťávě? A na co to bylo dobré? Prý grepová je na to silnější, ale dříve grepy moc nebyly. ;-)

18 Radka | E-mail | Web | 8. července 2013 v 18:28 | Reagovat

[7]: Je to popsáno slovy, kterým skoro nerozumím, ale chápu. Také mám často chuť si to s někým vyřídit. A občas to dělám. Můj nadřízený se už v podstatě nediví, když mu vytknu něco, o čem se mi zdálo ;-)
Myslím, že trochu tuším, jak jsem si to přivodila...

19 Helena | E-mail | Web | 9. července 2013 v 15:21 | Reagovat

[17]: Já už ani přesně nevím,snad na doplnění vápníku v přirozené formě. :-)

20 Helena | E-mail | Web | 9. července 2013 v 15:22 | Reagovat

[18]: Raduš jsi hotová Hildegarda z Bingenu. :-D

21 Radka | E-mail | Web | 9. července 2013 v 18:14 | Reagovat

[20]: Také lidem nadávala za všechno, co se jí (ne)zdálo? :D

22 Helena | E-mail | Web | 9. července 2013 v 18:19 | Reagovat

[21]: Měla odvahu říkat lidem na vysokých místech pravdu do očí z jejich vizí. :-)

23 Radka | E-mail | Web | 9. července 2013 v 18:29 | Reagovat

[22]: Tak s tím mám ještě problém - někdy bojuji s potřebou, aby si "vymáchali čumák" a tudíž dopředu nevěděli. A to asi není dobře... :-(

24 Helena | E-mail | Web | 9. července 2013 v 18:34 | Reagovat

[23]: Není dobré říkat všechno hned,ale říct to v pravý okamžik.

25 Ruža z Moravy | E-mail | Web | 12. července 2013 v 20:15 | Reagovat

Nechce se mi věřit, že  kámen jsem měla před 2 roky. Už mne chtěli operovat, ale pan doktor ho ,,otočil" vnitřkem tak šikovně, že odešel sám.
Kitty doporučovala pít výluh- tedy čaj z třešňových a višňových stopek, na vyčištění ,,cest" urologických.

26 pizlik1 | Web | 13. července 2013 v 7:47 | Reagovat

Zní to až trochu strašidelně.

27 Vendy | Web | 13. července 2013 v 10:04 | Reagovat

Tahle historka mi zní trochu strašidlácky.
Ale třeba mohla být natolik empatická, že to vycítila. Třeba se jí o tom dítěti zdálo, i o něm? Kdo ví...
Nechávala stopy ve sněhu, mohla být člověk. Ale zase, že ji nemohl dohonit? To musela být zatraceně rychlá.

28 Helena | Web | 13. července 2013 v 10:40 | Reagovat

[25]: Takže to byl Ruži kámen ledvinový,když pročištění urologických cest? :-)

[26]: Tak trošku ano. :-)

[27]: Odpovědˇ je v komentáři č.7. :-)

29 Ruža z Moravy | E-mail | Web | 13. července 2013 v 13:17 | Reagovat

[28]:Kámen v močovodu měl takový na obě strany špičatý tvar a bolelo to čertovsky . Pak jsem měla zřejmě v noci horečku v nemocnici a dostala opary na celou pusu až do nosu a musela jsem na kožním  být 10 dní, než se to spravilo. ;-)

30 Ruža z Moravy | E-mail | Web | 13. července 2013 v 13:17 | Reagovat

[28]:Ale to už je mimo téma článku, omlouvám se. :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama