Dobré knihy jsou brusem rozumu, pilníkem soudnosti a balšámem očí. Jan Amos Komenský


Stejně jako tělo dokáže tolerovat jen určitou dávku radiace, je i naše mysl schopná vstřebat
jen omezené množství hrůzy, a pak přestane vnímat, aby se ochránila. Je to vlastně logické.
Možná, že když je hrozba větší než si dokážeme představit, tak se bráníme tím, že tomu odmítáme uvěřit.





Slova překvapení

26. května 2013 v 20:22 | Helena |  Úvahy


Poslední dobou máme pocit, že déštˇ se u nás nějak zabydlel. Ve středu hlásili přímrazky, tak jsme navečer přikrývali jahodníky fólií. Je chladno a tak nějak tmavo. Když se prodere sluníčko, tak jen na chvilku a zase nastoupí na scénu mraky. Celý víkend jsme měli návštěvu už od pátku. Včera jsme byli ale přesto sami, protože návštěva se chtěla podívat k synovi, který bydlí nedaleko a strávila u něho skoro celý den. A tak jsme si každý dělali to, co bylo nutné. Já doma a Karel se rozhodl pro zahrádku.
Měla jsem rozdělanou práci, když za mnou přišel a povídal: "sundal jsem fólii z jahod, ale bylo by dobré ji poskládat a sám
to nedokážu. Pomůžeš mi?" Moc se mi nechtělo při představě, že se u toho můžu umazat a převlíkat do zahradního se mi nechtělo. "Později, tedˇ musím ještě něco dodělat," utrousila jsem. "Ale zrovna tedˇ neprší," nedal se odbýt. Abych měla klid, šla jsem. Foukalo a při skládání fólie dohromady vítr držel krásně přeloženou fólii ve vzduchu, až jsem se začala tomu všemu smát. A k mému překvapení vyřkl Karel slova, která bych od něho nečekala: "vidíš,jak nám andělé pomáhají?" Vykulila jsem oči. Karel je realista, jen tak něco si nepřipustí z neviditelného světa kolem nás na tělo. "Ale, ale," zněla moje reakce.
Nevím, ale zdá se mi, že i odchod našeho kocourka ho trochu poznamenal.
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Intuice | E-mail | Web | 26. května 2013 v 20:27

Všechny krize nás posouvají dál, leckdy to ani netušíme. :-)

2 Radka | E-mail | Web | 26. května 2013 v 20:35

Určitě nám pomáhají, když na ně upřímně věříme.
A poslední dobou mám pocit, že i zarytí realisti začínají rádi věřit, když jim to pomůže ;-)

3 Helena | E-mail | Web | 26. května 2013 v 20:50

[1]: Tak,tak. :-)

[2]: Asi mu praskl jeden krunýř. :-)

4 Intuice | E-mail | Web | 26. května 2013 v 20:52

[2]: Mně to také tak připadá. Že poslední dobou se myšlení lidí trošku posunulo dál. :-)

5 Pižlík | Web | 27. května 2013 v 7:17

Taky se mi zdá, že lidé začínají být k některým věcem vnímavější. :-)

6 Jarka | Web | 27. května 2013 v 9:00

Myslím, že tvého manžela nemusel poznamenat jen odchod kocourka, ale vždyť žijete v jedné domácnosti a není možné, aby nevnímal to, čím žiješ ty. Člověk toho nemusí moc namluvit, ale ten největší příklad dává svým životem. :-)

7 annapos | Web | 27. května 2013 v 14:43

Vůbec mě to nepřekvapuje, my ženy si myslíme, že jsou muži tvrdí, že nepřipouští duchovno do svého nitra, někteří jsou citlivější nežli my, například můj muž, já jsem o hodně větší realista nežli on.

8 Helena | E-mail | Web | 27. května 2013 v 15:27

[5]: Bylo by na čase. ;-)

[6]: To jo,to on vnímá.Já taky někdy nejsem k zastavení,když jsem něčeho plná a přesvědčená,že to tak funguje.Pak si musí vyposlechnout moje proslovy. :-!Ale v sobotu mě překvapil. :-)

[7]: Někdy se za tou betonovou zdí ukrývá měkké jádro. :D

9 Ježurka | Web | 27. května 2013 v 17:45

Je to tak, taky se někdy divím. Když něco na ten způsob říká, tak mu hned připomenu, že najednou! :-)

10 Dáša | E-mail | Web | 27. května 2013 v 18:59

Helenko, že manžel cítí, že jsi smutná a také mu možná chybí kocourek a cítí tu prázdnotu kolem.
Asi ho jeho odchod poznamenal víc, než dává najevo.

11 Helena | E-mail | Web | 28. května 2013 v 11:43

[9]: Chlapi se nezdají. :-)

[10]: Děkuji Dáši za krásný komentář. :-)

Komentáře jsou uzavřeny.


Aktuální články

Reklama