Dobré knihy jsou brusem rozumu, pilníkem soudnosti a balšámem očí. Jan Amos Komenský


Stejně jako tělo dokáže tolerovat jen určitou dávku radiace, je i naše mysl schopná vstřebat
jen omezené množství hrůzy, a pak přestane vnímat, aby se ochránila. Je to vlastně logické.
Možná, že když je hrozba větší než si dokážeme představit, tak se bráníme tím, že tomu odmítáme uvěřit.





Eutanázie

23. května 2013 v 10:21 | Helena |  Prožitky


Předevčírem večer jsme se rozloučili s naším kocourkem Fettim. Nechtěli jsme prodlužovat
jeho trápení. Nebyla tady žádná naděje a v poslední době se nám ztrácel před očima.
Nemyslete si, není to lehké rozhodnutí, ale v určité fázi už nemůžete ani vy.
Bylo pro mě nemyslitelné být u toho, ale nakonec jsem přemohla mou zbabělost a jela taky.
Člověk by se neměl stydět za slzy, které se mu derou očí, je to úplně normální spontánní děj.
Asi bych si to pořád vyčítala, a tak vím, jak to probíhalo a myslíme si, že to bylo
správné rozhodnutí. Včera jsme ho uložili do hrobečku na zahradě. Večer, bylo ještě světlo,
jsem chtěla zapálit ještě jednu svíčku. Vyšla jsem na zahradu a uviděla jsem Mikeše,
černého kocoura, postrach všech koček v okolí, jak sedí u hrobečku. Byl to právě on,
který našeho kocourka vždy napadal, a tedˇ tady skládal poslední sbohem.
Možná přijdou i ostatní kočky z okolí se rozloučit, možná je to jak u lidí,
že si mezi sebou řeknou, co se stalo. Šla jsem nahoru pro fotˇák, chtěla jsem ho vyfotit,
ale když jsem seběhla dolů, byl pryč.



 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Jarka | Web | 23. května 2013 v 11:13

Tak Fetti, už se prohání někde po nebeských pláních a je mu dobře. U vás doma, je asi zatím velký smutek, ale kocourek si u vás prožil hezký život a hodně lásky a jednou si třeba pořídíte malé koťátko a bude u vás zase veselo...

2 Helena | E-mail | Web | 23. května 2013 v 11:34

[1]: Jaruško jsem přesvědčená,že je mu lépe,než v zmrzačeném hrubohmotném těle. Chci se radovat,chvílemi se mi to i daří,vím,že to chce čas.

3 Dáša | E-mail | Web | 23. května 2013 v 11:34

Helenko, domácí zvířátko je členem rodiny a pro mě jako další dítě.
Vždy to těžko nesu.
Píše se mi moc smutně, protože náš Jonášek je vážně nemocný. Dnes jedeme na kliniku na ultrazvuk. Brečím každý den ( i teď ).
Helenko, jestli Fetti hodně trpěl, tak je mu lépe. Kočky určitě vycítily, že Fetti už není.
Užil si u vás život plný lásky a péče.

4 VendyW | E-mail | Web | 23. května 2013 v 11:39

Cestu za duhový most by žádné zvířátko nemělo absolvovat samo. Znám to jak je to těžké rozhodovat za ty drobky kdy jim ulehčit od strádání, protože si člověk neustále říká Co kdyby....V loučení jsou zvířata dojemná, vím jak se loučily naše micky s prvním Báčou a jak smutnil první Matýsek po přejetém kočičím kamarádovi.

5 VendyW | E-mail | Web | 23. května 2013 v 11:40

[4]: Vidíš, škoda že jsi tak daleko, je tu možnost dvou krásných mainek - šampionů které spolu dává ta chovatelka co od ní máme Baldricka...jen za jistotu dobrého a láskyplného domova.... :-)

6 Helena | E-mail | Web | 23. května 2013 v 11:42

[3]: Jsou to členové rodiny a bolí to. :-(
Ale než ho nechat se trápit a zemřít někde venku,pořád chtěl ven,i když pršelo,už jsem nevěděla,co mám dělat.Karel mu položil starý koberec před domeček,ale né,lehl si na déštˇ,tak jak by chtěl sám ukončit to trápení.
Dáši přeji Ti hodně síly a děkuji za podporu.

7 Helena | E-mail | Web | 23. května 2013 v 11:48

[4]: Prožila jsem to poprvé,u tebe je to asi už vícekrát,ale myslím,že pokaždé bojuješ.Mají určitě mezi sebou nějakou komunikaci a taky hodně vycítí.Mikeš mě včera dojal k slzám.
O nové kočičce neuvažujeme,nejsem ten typ,který hned hledá náhradu.

8 alape | E-mail | Web | 23. května 2013 v 13:47

Helenko, soucítím s Tebou. Loučení je vždycky smutné...(jakékoli loučení). Ale radostné vzpomínky na společně prožité chvíle, vědomí toho, že jste si navzájem dali to nejlepší, co jste si mohli dát a teď se vaše cesty na chvíli rozdělily. On je teď tam, kde ho nic nebolí ...

9 Helena | E-mail | Web | 23. května 2013 v 14:09

[8]: Díky Ali,taky se tím uklidńuji.

10 Luné | Web | 23. května 2013 v 14:34

Teď již běhá na loukách říše nebeských andělů a schovaný ve víčkách souhvězdí se na tebe usmívá.

11 Jarmila* | Web | 23. května 2013 v 15:33

Je mi z toho smutno. Nevím, co říct. :-(

12 Helena | E-mail | Web | 23. května 2013 v 17:19

[10]: Děkuji Ti andílku. :-)

[11]: Smutek přechází v radost a radost ve smutek.Vše patří k životu.

13 Dáša | E-mail | Web | 23. května 2013 v 17:30

[6]:Helenko, náš první pejsek měl také nemocné srdíčko, ale v trošku starším věku. Jednou jsme byli v Brně na Velikonoce a najednou Rikinek přišel do kuchyně na všechny se podíval ( my jsme se ptali, co je Rikinku ?, a on odešel na balkon. Za hodinu jsme ho našli na balkoně a jeho věrná přítelkyně Brita, říkali jsme, že je to sestřenice, ho doprovodila na druhý břeh a seděla u něj
ještě dlouho, i když už tam vlastně byl jen fyzicky. Jonáška jsem si přivedla z útulku, protože mě k tomu ve snu donutil Rikinek - dost už bylo smutnění.
Je něco mezi Nebem a Zemí.

14 Helena | E-mail | Web | 23. května 2013 v 18:10

[13]:My jsme nechali tělíčko vychladnout 1 den.Umírání je proces,nevěřím,že když už není slyšet tlukot srdce,že jsme mrtví.Trvá to nějakou dobu,proč by to mělo být jiné u zvířat?
Takže Rikinek Tě donutil k Jonáškovi ve snu.To je tak krásné Dáši. :-)

15 valin | Web | 23. května 2013 v 18:14

Chtěla bych tě teď obejmout, protože vím přesně, co cítíš. Přesto, že si říkáš, že ho už nic nebolí, je to rána do srdce. Já nemohu napsat nic utěšujícího, protože tady útěcha nepomůže. Tohle potřebuje čas, mnoho času..Myslím na tebe...

16 Pižlík | Web | 23. května 2013 v 18:53

Vím, jak se cítíš a ještě to dlouho potrvá. Vidět Mikeše nad hrobem Fettiho by mi asi urvalo srdce. Všechno ale časem přebolí. Cítím s tebou. . .

17 Intuice | E-mail | Web | 23. května 2013 v 20:40

Helenko, vím, jak se cítíš. Ale jednou k tomu dojít muselo. Přece bys nechtěla, aby se tady dál trápil. Tam, kde je, je mu teď lépe. Věř tomu. Vím, že je vám smutno, ale to je tak správné. Samozřejmě, že ve vašich srdíčkách zůstane navždy. Kočičky se také přišly rozloučit.

18 Liliana von der Heide | Web | 23. května 2013 v 20:54

Chudák :-( Ale určitě už je mu dobře, na nějakém hezkém místě, odkud se na Tebe dívá...

19 Radka | E-mail | Web | 23. května 2013 v 22:58

Na všech fotkách vypadal Fetti tak spokojeně, že jsem doufala v zázrak.
Měl veliké štěstí, že žil u vás
Když nám umíral první pes, nebyla jsem u toho a dodnes toho lituji. Byla jsem zbabělá, mám výčitky a nejde to vrátit :-(

20 Blanka | Web | 23. května 2013 v 23:57

Heli,věřím,že to bylo určitě moc těžké rozhodnutí ale kocourek byl určitě rád,že jsi byla s ním až do konce.Je důležité moct se rozloučit,sebrat odvahu

21 Otavínka | Web | 24. května 2013 v 6:17

I když je to chlupatý čtyřnohý miláček, vždycky je členem rodiny a proto to tolik bolí. Ale trápení a bolesti miláčka vysilují stejně.Ve zvířecím nebíčku už mu bude líp a třeba se na vás dívá a děkuje. :-)

22 Helena | E-mail | Web | 24. května 2013 v 18:06

[15]:[16]:[17]:[18]:[19]:[20]:[21]: Všem vám děkuji za podporu.Doufala jsem do poslední chvíle,že se něco stane.Ale nemoc si vyžádala své.

23 annapos | Web | 24. května 2013 v 19:53

Vždy je to smutné, každý takový příběh dojímá, a co svět světem stojí, to byl a je koloběh života. Poplačte si, zavzpomínejte...... Nechcete koťátko? Sousedky kočka jich má šest?

24 Ježurka | Web | 25. května 2013 v 16:59

Je to smutné, ale určitě je mu už líp. Já jsem dnes málem slzela jen když jsem slyšela, jak byla včera dcera s vnučkou s jejich jorkšírkou u dr., aby jí vyndala klíště u očička. Jak prý plakala, tak to bych plakala s ní. Rozumím Ti. Jo a také máme koťátka. Tedy ne my, ale zase ta druhá vnučka. ;-)

25 Helena | E-mail | Web | 27. května 2013 v 15:21

[23]:[24]: Holky díky za podporu,ale kotˇátko nehledám.Chce to všechno čas.

26 Ruža z Moravy | E-mail | Web | 27. května 2013 v 22:27

Naše tříbarevná sestřička kocourka Mufa dostala nemoc koček FIP- jsou to koťátka, kterých se chtěl někdo zbavit, jedno přejel a ti dva utekli do příkopu, kde je známá našla. Ujali jsme se jich, ale Žofinka po  5 měsících přestávala žrát, scházela. Prodělala všechna možná vyšetření, nakonec i laboratorní a prokázala se neléčitelná nemoc. Nakonec ji veterinář uspal a pak dal injekci. Je pohřbená v hrobečku na kopci u lesa. Plakala jsem kdyxkoliv jsem si na ni vzpomněla. Muf ji chodil hledat  pod vanu do koupelny, kam se schovávala. Naposledy prolezla otvorem mezi koupelnou a záchodem, jako by se chtěla schovat a umřít tam. Museli jsme oddělat desku a vyndat ji chuděrku. Je to už pár let, ale vzpomínáme často, jak uměla vrčet jako pejsek, když jsme jí chtěli sebrat klacík.

27 Helena | E-mail | Web | 28. května 2013 v 15:35

[26]: Hledala si určitě klidné místo,tak jak člověk,když je nemocný,jenom klid. :-)

28 Marie | Web | 28. května 2013 v 21:57

Jak už jsem ti psala, je mi to líto, ale určitě je vám teď vděčný, beztak se i nyní okolo stále ometá, než bude trošku lépe...a bolístky se utiší.

29 Vendy | Web | 29. května 2013 v 0:15

To je náš Mazlunek! Přesně takového kocoura jsem musela nechat utratit loni v září, nerozdejchala jsem to dodnes (i když vím, že se asi nedalo nic dělat, ale ten den se mi taky vryl do paměti a taky mám pocit, že čím jsem starší, tím víc si to beru). To návštěva starého kocoura byla dojemná, možná ho proháněl, ale asi na něj nezapomněl.
Je to hrozně smutné, když nás opouští nejbližší lidé, ale stejně smutné je, i když nás opouští naši zvířecí mazlíčkové.

30 Vendy | 29. května 2013 v 0:17

[26]: To je taky hodně dojemný, jak zvířátka reagujou. Náš Baski byl úplně vedle, když odešel Dan, pejsek, se kterým vyrůstal. Truchlil po něm celý rok - po roce jako by se otřepal a trochu se mu vrátila ta původní radost. Taky jsem zírala.

31 Vendy | 29. května 2013 v 0:19

[14]: Taky jsem ho uložila k našim pejskům až druhý den, nedokázala jsem ho tam dát hned ten večer...

32 Helena | E-mail | Web | 29. května 2013 v 18:01

[28]: Taky to tak vnímám.Děkuji Maruško. :-)

[29]: Vendy sama víš,co to je.Čekali jsme snad do poslední chvíle,bylo to už jen trápení a léky proti bolesti na prodloužení života-nechtěli jsme to už déle prodlužovat.Myslím,že jeho duše už je někde,kde je mu dobře.Ještě se mi neobjevil ve snu,možná byl až tak vyčerpaný,že je tedˇ určitou dobu v jemnohmotné kočičí nemocnici. :-)

Komentáře jsou uzavřeny.


Aktuální články

Reklama