Dobré knihy jsou brusem rozumu, pilníkem soudnosti a balšámem očí. Jan Amos Komenský

Květen 2013

Sissi

31. května 2013 v 18:29 | Helena |  Zajímavosti

Včera bylo u nás nádherné počasí, sluníčko, mraky a žádný déštˇ.
Na úplném konci našeho vandrování jsem zahlédla při rozhovoru se
sousedy Luisu a Sissi. Luisa je dívenka a Sissi je její poník. Dnes má
Luisa velkého jezdeckého koně a Sissi to někdy těžce nese, když
se Luisa nevěnuje jí. Ale včera zářila štěstím, že může svou paničku
povozit. Měla jsem fotˇák hned v pohotovosti a cvakala o sto šest.









Zpoždění v přírodě

30. května 2013 v 10:59 | Helena |  Jen tak


U nás včera pršelo skoro celý den, až navečer vyšlo sluníčko. Slovem "pršelo" chci vyjádřit
takové mírné pršení, ale stálé. Včera ráno jsem se podívala na deštˇometr a ukazoval 30 L
na metr čtvereční. Předevčírem se navečer přihnala bouřka a od té doby pršelo.
Sice mírně, ale pořád.


Letošní rok je skutečně chladný a mokrý. Žijeme ve vinařském kraji, a tak jak my, tak
i oni mají starosti o svou úrodu. Jeden sklepmistr se nechal slyšet, že mají ve vinohradech
zpoždění zhruba tří týdnů, což se jistě projeví na kvalitě vína. Víno nemá tak dlouhou dobu
pro svoji zralost. I u nás na zahradě nic moc neroste. Dnes ráno bylo na teploměru 8 stupńů.


Kvete nám rododendron.


Vše, co se dá, schováváme do skleníku před deštěm.


Tuto květinu jsem dostala od návštěvy a pořád jsem přemýšlela, kde ji zasadím.
Na netu jsem se dozvěděla, že má mít v zimě teploty né nižší než 13 stupńů, a tedˇ
jsme měli po ránu ani né 10.


Květina se jmenuje "Dipladénie RIO" a asi ji přesadím do většího květináče a na zimu
půjde domů. Návštěva říkala, že ji můžu zasadit do zahrady a že se pne až do 5 metrů.
Je to risk a květina může uhynout, máte třeba vy zkušenosti s vysazením této krásky
do zahrady?


Zahradu vám neukazuju schválně, po povodni vypadá vše mizerně, předevčírem svítilo sluníčko,
tak jsem důkladně osprchovala jahody a večer už zase pršelo. Nemám ani chutˇ se do něčeho
pouštět, z obavy, že řeka zase stoupne a zaleje naši zahradu. Dnes svítí slunce, ale odpoledne má
zase pršet až do neděle. Ach jo. Ukážu vám alespoń lupinu, fotky včerejší.


Dnes je u nás svátek, tak chceme něco podniknout.
Děkuji za návštěvu a přeji vám krásný slunečný den.


Není chřest jako chřest

28. května 2013 v 20:33 | Helena |  Zahrada


V knize známá a zapomenutá zelenina od p. Storla jsem se dočetla, že denivky se
v Číně, Japonsku a Koreji kultivují už po tisíceletí, a sice především jako zelenina.
Najdeme je především na hrázích mezi rýžovými poli, kde se rozprostírají ve skupinách.
Mladé výhonky se konzumují na jaře podobně jako chřest a mohou být také přidány
do salátu. Velmi oblíbená jsou v létě poupata, která jsou dušená ve woku, ponořená
do těstíčka a vysmažená ve fritéze nebo vařená v masitých polévkách. Ve východní Asii
jsou usušené květy známé také jako zlaté jehly, které se používají jako koření.
V čínské restauraci můžeme přijít do kontaktu s chutí zlatých jehel, aniž bychom
o tom věděli. Krátké, masité kořeny se mohou také jíst, nejlepší jsou úplně mladé kořeny
na jaře. Přidáváme je do polévek nebo vaříme v osolené vodě jako zeleninu.
Denivka je výživná: kořeny obsahují bílkovinu a něco oleje, květy Beta-karoten a vitamín C.
Japonští domorodci, Ainu, kteří jsou známí pro jejich medvědí kult a jejich husté vlasy,
sbírají tyto planě rostoucí rostliny v obrovském množství.
Květiny suší a skladují nebo je nakládají do slaném nálevu.




Hemerocallis fulva




Takže nám nezbývá, než vyzkoušet, co říkáte?



Marakuja v banánovém lese

28. května 2013 v 11:29 | Helena |  Zajímavosti

Mučenka jedlá, zvaná marakuja. V Africe roste zcela běžně a pne se v banánových lesích.
Na naší dovolené v Tanzánii jsme jeden takový banánový les navštívili, pod Kilimandžárem.

Tak jo, pojdˇme se koukat.
U snídaně a večeře jsme mohli i ochutnat čerstvou, chutná skvěle.






Více najdete TADY a TADY.

Slova překvapení

26. května 2013 v 20:22 | Helena |  Úvahy


Poslední dobou máme pocit, že déštˇ se u nás nějak zabydlel. Ve středu hlásili přímrazky, tak jsme navečer přikrývali jahodníky fólií. Je chladno a tak nějak tmavo. Když se prodere sluníčko, tak jen na chvilku a zase nastoupí na scénu mraky. Celý víkend jsme měli návštěvu už od pátku. Včera jsme byli ale přesto sami, protože návštěva se chtěla podívat k synovi, který bydlí nedaleko a strávila u něho skoro celý den. A tak jsme si každý dělali to, co bylo nutné. Já doma a Karel se rozhodl pro zahrádku.
Měla jsem rozdělanou práci, když za mnou přišel a povídal: "sundal jsem fólii z jahod, ale bylo by dobré ji poskládat a sám
to nedokážu. Pomůžeš mi?" Moc se mi nechtělo při představě, že se u toho můžu umazat a převlíkat do zahradního se mi nechtělo. "Později, tedˇ musím ještě něco dodělat," utrousila jsem. "Ale zrovna tedˇ neprší," nedal se odbýt. Abych měla klid, šla jsem. Foukalo a při skládání fólie dohromady vítr držel krásně přeloženou fólii ve vzduchu, až jsem se začala tomu všemu smát. A k mému překvapení vyřkl Karel slova, která bych od něho nečekala: "vidíš,jak nám andělé pomáhají?" Vykulila jsem oči. Karel je realista, jen tak něco si nepřipustí z neviditelného světa kolem nás na tělo. "Ale, ale," zněla moje reakce.
Nevím, ale zdá se mi, že i odchod našeho kocourka ho trochu poznamenal.

Zbytky stromů

24. května 2013 v 17:20 | Helena |  Zajímavosti


Předloni se u řeky kácelo několik stromů. Byly vzrostlé, ale musely být z bezpečnostních
důvodů odstraněny. Jeden pán se nabídl, že z vyšších pařezů vyřeže motorivou pilou
nějaká zvířata. Kolemjdoucí lidé to často obdivují.





Taky se mi líbí.

Eutanázie

23. května 2013 v 10:21 | Helena |  Prožitky


Předevčírem večer jsme se rozloučili s naším kocourkem Fettim. Nechtěli jsme prodlužovat
jeho trápení. Nebyla tady žádná naděje a v poslední době se nám ztrácel před očima.
Nemyslete si, není to lehké rozhodnutí, ale v určité fázi už nemůžete ani vy.
Bylo pro mě nemyslitelné být u toho, ale nakonec jsem přemohla mou zbabělost a jela taky.
Člověk by se neměl stydět za slzy, které se mu derou očí, je to úplně normální spontánní děj.
Asi bych si to pořád vyčítala, a tak vím, jak to probíhalo a myslíme si, že to bylo
správné rozhodnutí. Včera jsme ho uložili do hrobečku na zahradě. Večer, bylo ještě světlo,
jsem chtěla zapálit ještě jednu svíčku. Vyšla jsem na zahradu a uviděla jsem Mikeše,
černého kocoura, postrach všech koček v okolí, jak sedí u hrobečku. Byl to právě on,
který našeho kocourka vždy napadal, a tedˇ tady skládal poslední sbohem.
Možná přijdou i ostatní kočky z okolí se rozloučit, možná je to jak u lidí,
že si mezi sebou řeknou, co se stalo. Šla jsem nahoru pro fotˇák, chtěla jsem ho vyfotit,
ale když jsem seběhla dolů, byl pryč.




Živel - voda

20. května 2013 v 11:49 | Helena |  Zahrada


Jak jsem včera psala, odpoledne se rozpršelo a prší a prší, tedˇ už méně ale prší. Bydlíme u řeky, která se velice snadno rozvodní a tak jen čekáme, co nastane. Déštˇ hlásí až do středy, je fáze přibývajícího Měsíce, půda nepije tak, jak když Měsíc ubývá. Náš kraj je nejchudší na vodní srážky z celého Německa. Holt letos u nás prší dost často. Včera jsme byli ještě na kolech a dnes takové překvapení.


Zahrada od synovce, mušlička s pískem a židle stojí ve vodě.


Spodní zahrada je zcela pod vodou. Patří nám, ale Karel ji pronajímá.
Jinak vlevo zahrada Karlova bratra a vpravo naše - roh s květinama.


Tady vidíte rozdělení zahrad. Soused má ještě plot, jinak už lidé od toho upustili.
Čištění plotu po povodni je kus práce. Vlevo zahrada souseda, cestička, která je
zcela pod vodou a vpravo, kde jsou květiny zahrada naše. Když by pršelo tak, jak včera
večer, můžeme zapomenout na jahody, chybí už docela málo.


Sousedé asi jahody mít nebudou.





Želvy

19. května 2013 v 21:08 | Helena |  Fotografování

Dnešní dopoledne přímo vybízelo na kolo. Neváhali jsme a vyrazili.
A měli jsme štěstí, podívejte.







Odpoledne začalo pršet a prší a prší.



Hundertwasser stůl

18. května 2013 v 12:01 | Helena |  Zajímavosti


Před pár lety jsme si chtěli pořídit pořádný jídelní stůl v rustikálním stylu. Zajeli jsme se podívat do prodejny nábytku a oslovil nás francouzský venkovský styl. Stůl a židle jsme si chtěli nechat udělat u stolaře. Domluvili jsme se s ním, že nám pošle Pétˇu, atˇ si stůl v prodejně vyfotí a podle předlohy nám udělá kopii. Tak se také stalo ale pak nastaly problémy. Stolař nás začal od tohoto nábytku odrazovat, dřevo pracuje říkal a tohle a ono. Trochu jsem načrtla, jak vypadala deska stolu.


Deska byla z rámů, jejichž hrany byly vlnité, žádné ostré hrany a uvnitř těchto rámů byly dřevěné latˇky. Stůl se nám líbil už i z toho důvodu, protože u něho odpadalo jeho přikrývání ubrusem, byl krásný sám o sobě. Všechno si to musíte představit z pravého masívu, kde jsou uvnitř suky apod.

Nu což, domluvili jsme se s ním, že ho tedy udělá z jednoho kusu, rozhodli jsme se pro dubové dřevo, a po stranách se měly připojit nástavce o rozměrech 2x60cm. Hrany stolu měly být vlnité, na tom jsme trvali. Vybrali jsme i barvu, tak, aby vše ladilo už ke stávaícímu nábytku. To, co nám přivezli, vůbec neodpovídalo našim představám a barva byla tmavší než jsme chtěli. Byli jsme v šoku. Stůl měl ostré hrany, byl sice z dubového dřeva ale vypadal jak výrobek pro ikeu. K barvě nám stolař řekl, že si musíme počkat pár let, až trochu vybledne. Tvářil se úplně suverénně. Karel mu řekl: "podívej se, já jsem chtěl úplně něco jiného a proč bych měl platit za něco, co se mi vůbec nelíbí, korunou toho všeho je i ten tmavý odstín, který k ostatnímu nábytku vůbec nesedí. "Nastalo ticho a pak se stolař rozhodl, že stůl vezme zpátky a zkusí ho prodat na internetu. Nikdo neměl zájem. Bodejtˇ by jo, byla to sériová práce za hodně peněz.

A tak se stolař pustil sám do díla, tentokrát bez Pétˇi. Při každém zásahu jsme byli voláni, atˇ mu ukážeme, jak to chceme. Najednou to šlo. Nakonec nám řekl, že jsme jak Hundertwasser.
Ale my jsme byli spokojeni. Stůl byl podle našich představ. Řekněte sami, když jdete k holiči a chcete přebarvit na blond, nebudete spokojeni s hnědým odstínem. A když si chcete koupit BMW, tak nebudete spokojeni, když vám přivezou VW.


Stůl je široký 1m, při této šířce máte dostatek místa pro vše potřebné, co na stole chcete mít.