Dobré knihy jsou brusem rozumu, pilníkem soudnosti a balšámem očí. Jan Amos Komenský


Stejně jako tělo dokáže tolerovat jen určitou dávku radiace, je i naše mysl schopná vstřebat
jen omezené množství hrůzy, a pak přestane vnímat, aby se ochránila. Je to vlastně logické.
Možná, že když je hrozba větší než si dokážeme představit, tak se bráníme tím, že tomu odmítáme uvěřit.





Mnoho životů - mnoho mistrů

1. března 2013 v 15:39 |  Četba



"Je tu váš otec a váš syn, ten je ještě malý. Váš otec říká, že ho znáte, protože se jmenuje
Avrom a jmenuje se pro něm vaše dcera. Také jeho smrt způsobilo srdce. I u vašeho syna
sehrálo srdce důležitou úlohu, bylo totiž nevyvinuté. Je to pro vás obrovská ztráta, že už nežije.

Jeho duch je velice vyvinutý.
Svou smrtí vykoupil vinu rodičů. Také vám chtěl ukázat, že medicína na všechno nestačí, že její možnosti
jsou značně omezené." Catherine se odmlčela, obklopilo nás hrůzné ticho. V duchu jsem se snažil pochopit,
co jsem právě slyšel. Zdálo se mi, že je v pokoji mrazivá zima.
Catherine věděla o mém osobním životě velmi málo. Na stole jsem měl fotografii dcery, když byla malá.
Štˇastně se na ní usmívá a v jinak prázdné puse jsou jí vidět dva spodní zuby. Vedle ní jsem měl i fotografii
syna. Kromě toho nevěděla Catherine o mé rodině a o mém osobním životě absolutně nic.
Dobře jsem ovládal tradiční psychoterapeutické postupy. Z terapeuta se stala tabula rosa, nepopsaný list,
na který pacient promítá své pocity, myšlenky a postoje. Terapeut je potom analyzuje a dělá si představu
o pacientově myšlení.

A takový odstup jsem měl i od Catherine.
Znala mě jenom jako psychiatra a nevěděla nic o mé minulosti a mém soukromém životě.
Dokonce jsem si do ordinace ani nepověsil své diplomy.
Největší tragédií mého života byla nečekaná smrt našeho prvorozeného syna Adama.
Byl na světě jen třiadvacet dní, když počátkem roku 1971 zemřel. Když jsme si ho přinesli z porodnice, po deseti
dnech se u něho objevily dechové potíže a pořád zvracel. Bylo nesmírně obtížné stanovit diagnózu.
"Totální anomální venózní odvodnění plic s arteriální septální poruchou," řekli nám.
"Vyskytuje se přibližně u jednoho z deseti milionů narozených."

Plicní žíly, které mají do srdce přivádět okysličenou krev, do něj vstupovaly z nesprávné strany.
Jako kdyby se mu srdce otočilo, obrátilo dozadu. Málokdy se něco takového vyskytne.
Ani rychlá operace Adamovo srdíčko nezachránila, zemřel několik dní pro zákroku. Dlouho jsme
ho oplakávali, naše naděje a sny se nesplnily. Za rok se nám narodil syn Jordan - hojivý balzám
na naše rány.

Zhruba v době Adamovy smrti jsem se rozhodoval,jestli se budu věnovat psychiatrii,jak jsem původně
zamýšlel.Pracoval jsem úspěšně jako sekundární lékař pro vnitřní choroby a dostal
jsem nabídku na lékařskou stáž. Po Adamově smrti jsem se pevně rozhodl, že si psychiatrii za profesi
zvolím. Rozzlobilo mě, že moderní medicína se všemi odborníky a s veškerou technologií nedokázala
zachránit malého bezbranného človíčka, mého syna.

Můj otec se těšil velmi dobrému zdraví a do začátku roku 1979, kdy dostal silný Infarkt. Bylo mu jednašedesát.
Zpočátku to vypadalo, že jej přežije, ale nenávratně se mu poškodila srdeční stěna a pro třech dnech zemřel.
Stalo se to asi devět měsíců před mou první schůzkou s Catherine.
Otec byl hluboce věřící člověk, spíš stoupenec přehnaného obřadnictví než spiritualista. Hebrejské jméno Avrom
se k němu víc hodilo než anglické Alvin. Čtyři měsíce pro jeho smrti se nám narodila dcerka Amy - jméno dostala
pro něm. Roku 1982 mě v mé tiché, potemnělé ordinaci zahltil vodopád neslýchaných skrytých tajemných pravd.
Plaval jsem ve spirituálním moři a jeho vody jsem si zamiloval. Na rukou jsem měl husí kůži. Catherine si tyto
informace nemohla předem zjistit. Neexistovalo místo, kde by je mohla vyhledat.

Otcovo hebrejské jméno, to,že jsem měl syna, který zemřel jako nemluvně na srdeční poruchu,
jež se vyskytuje u jednoho případu z deseti miliónů, moje pochybnosti o medicíně, otcova smrt a pojmenování
mé dcery - toho specifického, a přitom pravdivého bylo ažaž. Tato nekomplikovaná laborantka se stala kanálem transcendentálních informací. A jestliže dokázala tyto skutečnosti odhalit, co všechno mi ještě může sdělit?
Potřeboval jsem se dozvědět mnohem víc. "Kdo je tady?" vychrlil jsem. "Kdo vám to všechno říká?"
"Mistři," zašeptala, "duchové Mistrů."

ÚRYVEK Z KNIHY: Mnoho životů, mnoho mistrů - Brian L. Weiss M. D., Absolvent Kolumbijské univerzity
a lékařské fakulty Yaleovy univerzity, je v současnosti emeritním vedoucím katedry Psychiatrie v Mount Sinai
Medical Centre v Miami.

Jako tradiční psychotherapeut, jímž zprvu byl, zažil šok a ohromení, když jedna z jeho pacientek
začala mluvit o událostech, které nemohla zažít. I tak byl zprvu skeptický. Když však později začal
dostávat zprávy z "období mezi životy", které obsahovaly významná odhalení o jeho vlastní rodině
a zemřelém synovi, pochopil, že věci se mají jinak, než si dosud myslel.

A jeho kariéra nabrala nový směr.
Odborná kritika o něm napsala, že svou prací konečně umožnil "sńatek exaktní vědy s mystikou",
který byl až donedávna považován za nemožný.

 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Ježurka | Web | 1. března 2013 v 17:15

Jsou to věci mezi nebem a zemí. Zajímavé, opravdu, přečetla jsem to jedním dechem. Určitě to je čtení, které zaujme. 8-O

2 Vendy | Web | 1. března 2013 v 19:31

Z toho vyprávění jde na mě husina.
Musí to být hodně zajímavá kniha.

3 Radka | E-mail | Web | 1. března 2013 v 19:54

Knihu jsem četla, také Poselství mistrů, ale má nejoblíbenější je Jedna duše, mnoho těl. Teď se chystlám na Jen láska je skutečná.
Skvěle se to čte, jeho knihy mi přinesly odpovědi na spoustu otázek

4 Natas | Web | 2. března 2013 v 9:21

Minulé životy? Tak to jsem přečetla mnohé od R. A. Moody a dalších. Ono se to u každého liší, zajímavé čtivo a mnohem zajímavější zkušenosti lídí, kteří se svěří.

5 Liliana von der Heide | Web | 2. března 2013 v 10:51

Musím říct, že tohle je pro mě úplně neznámá kniha, ale vypadá zajímavě.

6 Helena | Web | 2. března 2013 v 18:10

[1]:[2]:[3]:[4]:[5]: Kniha se čte dobře,přečetla jsem jí za dva večery.Kdysi jsem četla taky knížky od R.A.Moodyho Natas,a musím říct,že mi hodně daly.V téhle knížce se to trochu liší tím,že terapeutovi jsou sdělovány zprávy ze záhrobí.Když budeme v Čechách,poohlídnu se možná po dalších. :-)

7 Radka | E-mail | Web | 2. března 2013 v 20:57

Určitě se poohlídni. Čtou se dobře a občas se k nim vracím. Pokaždé tam najdu něco pro inspiraci.

8 Mniška | E-mail | Web | 2. března 2013 v 21:13

Tak to je hodně zajímavé. Sňatek exaktní vědy s mystikou, no o tom by se mi chtělo něco zjistit. To spojení by mě zajímalo.
Děkuji za dobrý typ :)

9 Pižlík | E-mail | Web | 4. března 2013 v 13:32

Tak to je velmi zajímavá kniha i pro mě. Také bych se od ní nemohla odtrhnout. :-)

Komentáře jsou uzavřeny.


Aktuální články

Reklama