Dobré knihy jsou brusem rozumu, pilníkem soudnosti a balšámem očí. Jan Amos Komenský


Stejně jako tělo dokáže tolerovat jen určitou dávku radiace, je i naše mysl schopná vstřebat
jen omezené množství hrůzy, a pak přestane vnímat, aby se ochránila. Je to vlastně logické.
Možná, že když je hrozba větší než si dokážeme představit, tak se bráníme tím, že tomu odmítáme uvěřit.





Neviditelná vlákna

12. prosince 2012 v 18:54 | Helena |  Téma týdne
 

 
 




 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 pizlik1 | E-mail | Web | 12. prosince 2012 v 19:43

Helenko, já jsem měla zvířata odjakživa, vyrůstala jsem s nimi a prožívala jsem totéž, co teď ty. Proto, když jsem vloni přišla o Asima, zařekla jsem se, že žádné zvíře nechci.
Rozumím ti.

2 Jarka | Web | 12. prosince 2012 v 20:01

To mě mrzí, že je kocourek nemocný, držím palce, aby mu bylo brzo lépe. :-) Vidím, že jste sehraná dvojka a pochopila jsem z tvého článku, že máš Fettiho moc ráda. A on má určitě moc rád tebe. :-)

3 Elen | Web | 12. prosince 2012 v 20:29

Helenko, taky tomu rozumím. Máme doma kočky i kocoury, kteří si diktují, jestli zrovna budou doma nebo venku. Kolkrát si připadám jak vrátnej :-)
Fettimu držím pěsti a posílám pohlazení :-)

4 valin | 12. prosince 2012 v 20:38

Ani nevíš, jak s tebou soucítím. Vazba na zvíře dokáže být tak silná, že představa ztráty se zdá neúnosná. Já tohle teď prožívám s mou fenečkou. Vypovídají jí ledviny a náš společný čas se rychle krátí...Ať se ti kocourek uzdraví... : :-)

5 Liliana von der Heide | Web | 12. prosince 2012 v 20:56

Krásný kočičák. Nedovedu si představit, že by u našeho domu nebyla žádná kočka. A už vím, proč můj kocourek vyskočí na okno ve chvíli, kdy otevřu oči a v posteli se trochu pohnu... :-D

6 Vendy | E-mail | Web | 12. prosince 2012 v 21:23

Úplně to vidím. V září jsem to měla podobný. Jen jsem kocoura už nepouštěla ven.
Tohle bylo krásné, i když trochu smutné povídání. Moc bych přála tvému kocourkovi, aby mu bylo líp. A je moc pěkné, že s ním jednáš tak hezky a že respektuješ jeho potřeby - když chce jít ven, pustíš ho ven. A on se ti pak odmění pomazlením a nádherným vrněním.
Přála bych, aby tvému Fettimu bylo líp, aby se uzdravil.
Asi to mám podobné jako ty a jako Valin a jako Pižlík. Co víc, mám pocit, že čím jsem starší, tím je to horší. K těm mým zvířenám lnu čím dál víc a když mi někdo odejde, vždycky to obrečím.
Našeho Mazlunka jsem nerozchodila dodnes a už je to víc než dva měsíce.
Pěkné kočičí dny i noci přeju. ;-)  :-)
P.S. je to nádherný kocour a takhle podobně vypadal náš mazlun...

7 Natty | Web | 13. prosince 2012 v 7:50

Helenko, stejně jako je tvůj kocourek doma a musíš ho jít pustit, tak je to i naopak. Náš Zrzeček, jak zjistí pohyb v chaloupce, hupne na okno a kouká, zda už mu půjdu dát snídani. Když jdeme na procházku, jde nás vyprovodit a nejraději by šel s námi, neboť mu odchází i kamarád Roníček. Já bych tu vzájemnou vazbu nazvala "vlákna lásky", neboť tak to v životě chodí, ti, co se mají rádi - ti jsou na sebe napojeni. ;-) Pěkný den.

8 Natas | Web | 13. prosince 2012 v 9:44

Velmi pěkně napsané, připomnělo mi to kočičku mého přítele a kocoura jedné známé, velmi silné osobnosti v tom kočičím světě.

9 danielinama | Web | 13. prosince 2012 v 15:44

Jste nějak propojení, funguje to tak i s lidmi. Je to pěkné, ale o to pak smutnější, když zvířátko odejde.

10 Radka | E-mail | Web | 13. prosince 2012 v 21:25

V tomto budu asi v menšině - i když jsem zažila pár smutných loučení, bez zvířátek to není ono. Říkám si: když už se narodila, tak by měla žít s někým, kdo je bude milovat a dávat jim to nejlepší možné. To je důvod, proč chci s nimi sdílet do bobré i zlé

11 Radka | E-mail | Web | 13. prosince 2012 v 21:26

oprava: ..to dobré i zlé
Zrovna přiletěli mí agapornisové a sedli si na mé ruce, to se pak píše špatně. Omlouvám se za překlepy :-)

12 Intuice | E-mail | Web | 13. prosince 2012 v 22:09

Moc hezky napsáno! Pohladilo mi to srdíčko! Ráda čtu o tom, jak je někdo na někoho hodný! :-)

13 Helena | Web | 14. prosince 2012 v 16:15

Všem Vám děkuji za komentáře,omlouvám se,jestli na Vás článek působil smutně,to jsem vůbec nechtěla.Jen jsem chtěla napsat,jak jsme vzájemně propojeni a jak to funguje.
Přesto všechno jsem se rozhodla nemít už žádné zvířátko. 8-)

14 eva | E-mail | 18. prosince 2012 v 19:03

Souhlasím s Radkou. Zvířátka jsou tu proto,abychom se o nich starali a když jich můžeme zachránit třeba od bezdomovství,proč to neudělat. Jsou to bezbranní tvorečkové,kteří umí dát spoustu lásky. U nás našlo domov šest kočiček a kdyby bylo zapotřebí,zachránila a ochránila bych další. Je mě líto tvého nemocného kocourka,když ale odejde do zvířecího nebíčka prosím,dej domov dalšímu zvířátku. Ještě to zvaž. Jsi dobrý človíček a takoví by měli zvířátko mít. Eva

Komentáře jsou uzavřeny.


Aktuální články

Reklama