Dobré knihy jsou brusem rozumu, pilníkem soudnosti a balšámem očí. Jan Amos Komenský


Stejně jako tělo dokáže tolerovat jen určitou dávku radiace, je i naše mysl schopná vstřebat
jen omezené množství hrůzy, a pak přestane vnímat, aby se ochránila. Je to vlastně logické.
Možná, že když je hrozba větší než si dokážeme představit, tak se bráníme tím, že tomu odmítáme uvěřit.





Cesta k mým matkám

22. listopadu 2012 v 11:49 | Helena |  Projekty a soutěže
 
 
                                                Šesté zadání u Lucerny je KNIHA.
 
CESTA K MÝM MATKÁM

Nechci tady psát recenzi.
Jen bych chtěla napsat,že jsem ráda této knize.
Né každý máme na růžích ustláno a někdy si ani
neuvědomujeme,kolik lidí vyrůstalo v dětských domovech
nebo v pěstounských rodinách.Při čtení této knihy se mi draly
slzy do očí.Má sestra prožívala podobné stavy,kniha se jí taky
moc líbila a půjčuje ji svým kamarádkám.

Přichází advent a to je právě ten pravý čas,kdy lidi myslí víc na druhé.
Právě tyto knihy nám umožní vcítit se do situace těchto dětí a jejich citů.
A tahle je jednou z nich.Edith - Tobě patří dík za její napsání.




 
 
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Intuice | E-mail | Web | 22. listopadu 2012 v 12:49

Vypadá to na zajímavé čtení. Okusím se ji vypůjčit v naší knihovně. Děkuji. Pěkný den. :-)

2 Ruža z Moravy | E-mail | Web | 22. listopadu 2012 v 13:35

Koupila jsem ji v našem knihkupectví, kde si záměrně objednáváme celá rodina knihy, o které máme zájem, oni už mají přehled co který člen naší rodiny ,,kupuje" a my je tak nápadně nenápadně seznamujeme s autory, které  třeba přehlédli. Měla jsem od nich i knihy paní Daniely Mičanové, která píše hororové knížky  proppojené s historií hlavně Egypta a měla  je  i na danielamicanova.blog.cz na pokračování. Knihu paní Edith mám už také přečtenou. ,,Úsměvná "tedy opravdu není.

3 pizlik1 | E-mail | Web | 22. listopadu 2012 v 16:09

Já raději takové knihy nečtu, protože je to pro mě moc smutné.

4 Helena | Web | 22. listopadu 2012 v 17:46

[1]: Určitě přečteš jedním dechem.

[2]: Je dobré Ruži,že knihkupectví máte.
A Cestu k mým matkám můžeš posoudit taky ze svého prožití,které ale nebylo asi až tak extrémně těžké,ale taky se odehrávalo v jiné době.

[3]: Kniha stojí za přečtení Ilonko.

5 Intuice | E-mail | Web | 22. listopadu 2012 v 17:58

[4]: Děkuji. Těším se. :-)

6 Radka | E-mail | Web | 22. listopadu 2012 v 20:46

Patřila jsem k těm šťastným, kterým Tvá sestra knihu zapůjčila. Přečetla jsem na při dechy. První vyvolal vzpomínky na děcák. Děkovala jsem Bohu, že jsem byla tam a prožila sice přes dva roky citového chladu, ale v jinak v bezpečí. Druhý byl dlouhý, dopisy se mi četly nejhůř. Třetí příjemně oddechový.
Myslím, že bychom měli vědět, jak vypadá život i v takových rodinách, nedělám si totiž iluze, že dnes je to o moc lepší.

7 Janinka | Web | 23. listopadu 2012 v 8:21

Knihu jsem četla už před nějakým časem, veselé čtení to rozhodně není...

8 Helena | Web | 23. listopadu 2012 v 12:04

[6]: Vím Raduš že jsi to neměla lehké a taky si myslím,že by se měli lidé obeznámit s touto problematikou a nestrkat hlavu do písku,hodně je takových,kteří si říkají:hlavně že mně se daří dobře atd.....

9 Helena | Web | 23. listopadu 2012 v 12:09

[7]: Knihu jsem četla taky před dvěma měsíci.Nechci se oní rozepisovat,protože ji spousta lidí ještě nečetlo,ale v každém případě je to kniha na zamyšlení. :-)

10 Ježurka | Web | 23. listopadu 2012 v 13:43

Slyšela jsem o této knize dost, ale ještě jsem ji nečetla. Věřím, že i ke mně doputuje, pak si ji přečtu. :-)

11 Helena | Web | 24. listopadu 2012 v 11:10
12 Lucerna | Web | 24. listopadu 2012 v 22:26

Edith bola taka uzasna a knihu mi poslala.
Cestu k mym matkam som citala dva dni. Zaradila som ju medzi moje oblubene.
Dala mi vela.. Clovek nez uz ma s minulosti akekolvek srami si nakonec povie "Bolo to znesitelne" :-)

13 Helena | Web | 25. listopadu 2012 v 20:09

[12]: Máš pravdu Lucerničko.

Komentáře jsou uzavřeny.


Aktuální články

Reklama