Dobré knihy jsou brusem rozumu, pilníkem soudnosti a balšámem očí. Jan Amos Komenský

Listopad 2012

Tinktury,oleje a Kašpar

29. listopadu 2012 v 19:21 | Helena |  Bylinky
 
Musela jsem si dát práci se zbytkem vyluhovaných  olejů a tinktur. Všechny jsem procedila a označila 
štítky. Do alkoholu jsem dala taky pelyněk černobýl a budu tím masírovat našeho kocoura. Pár kapek 
na ten jeho hrbol a zkusím, co to udělá. To je ten první zprava.
 
 
Mám radost taky z třezalkového oleje, třetí zprava. Má nádhernou červenou barvu. Pak měsíčkový olejíček na mazání 
pokožky. Měla jsem naložené i hálky ze šípkových keřů, jednu lahvičku jsem musela vyhodit, obsah byl skutečně divný.
Ale mám alespoń jednu lahvičku, tato tinktura je výtečná na podporu imunitního systému. A nakonec levandulovou tinkturu
na uklidnění. Naložila jsem letos poprvé taky štětku lesní do alkoholu,dle p.Storla vynikající lék
na artrózu a boreliózu. Ta se ještě maceruje a chci ji taky vyzkoušet na našeho kocoura.
Tady jsem Vám vyfotila malou moravskou hvězdu, takové budu v mezičase prodávat v sobotu
na jarmarku. A Kašpar se už taky těší, nacvičovali jsme spolu kroky, ukleknutí, udivený postoj,
pohyb rukama a taky jsem se ho naučila vzít na ruku. Ono to není jednoduché, když je kolem něho
plno špagátů. Jinak se u nás hodně ochladilo a to je dobře, alespoń bude lidem chutnat svařák.
Mějte se krásně.
 
 

Moravská hvězda

29. listopadu 2012 v 9:53 | internet
 
Moravské hvězdy zdobí v období Adventu a Vánoc mnoho příbytků a kostelů po celém světě. Hlavně pak v Německu a v Severní Americe, kde není snad jediného domu, kde by alespoň malá hvězda nezdobila veřeje, okna či vrchol vánočního stromu. Pojem Morava je vskutku duchovně-kulturní fenomén! Tato podivuhodná země je nejenom významná svojí rastislavsko-cyrilometodějskou misií pro všechny Slovany v Evropě, ale i evangelizačním posláním Moravské církve aneb Moravských bratří (protestantských uprchlíků z Moravy a z Čech) do nejzazších končin světa (JAR, Tanzanie, Malawi, Uganda, Kongo, Surinam, Nikaragua, Honduras, Karibik, USA, Kanada, Aljaška, Indie, Grónsko).


Právě z oblasti hlavního sídla "Moravanů" v německém Herrnhutu (česky Ochranov) pochází tzv. Moravská hvězda (Herrnhuter Stern / Moravian star), jejíž vznik se datuje do 2. čtvrtiny 19. století. Ačkoliv hvězda vznikla na bratrských církevních školách při lekcích geometrie (Rhombicuboctahedron), brzy byla Církví přijata za symbol Adventu (očekávání Spasitele) a vánoční dekoraci (hvězda nad Betlémem): "A hle, hvězda, kterou viděli na východě, šla před nimi, až se zastavila nad místem, kde bylo to dítě." (Mat 2:9) Spolu s misijní a charitativní činností Moravské církve se tak světem šířila i oblíbenost Moravské hvězdy, zavěšované od první neděle adventní (neděle mezi 27. listopadem a 3. prosincem) až do svátku Tří Králů (6. ledna). Počet hrotů hvězdy se v průběhu vývoje ustálil na 26, s tím, že místo na vrcholovém cípu je využíváno pro uchycení a instalaci osvětlení. Roku 2011 bylo zahájeno jednání o dovozu Moravských hvězd z Herrnhutu do ČR se záměrem rozšířit tento krásný zvyk i v našich zemích. Výsledkem tohoto jednání je e-shop http://www.moravskahvezda.eu/, který nabízí hvězdy jak v zemských barvách Moravy (žluté a červené), tak v zemských barvách Čech (bílé a červené). Věříme, že se tento krásný obyčej, jenž započali naši předkové v cizině, ujme i u nás.
Mgr. Jan Studeník

Moravská národní obec



Janinka slaví Vánoce

27. listopadu 2012 v 16:09 | Helena |  Úvahy
 
Milí čtenáři, nadchází advent a tak si pouštím při domácí práci různá CD s vánoční tématikou.
Tento příběh mě zaujal svoji dramatičností, ale je ze života a vede k zamyšlení, že spousta 
lidem se vážou Vánoce na né zrovna radostné chvíle a vzpomínky.
 
Kdy jsou Vánoce?
Říká se 24. prosince, možná 25. prosince.
To je to, co jsem si vždycky myslela, než se stal příběh, který Vám chci vyprávět.
Od té doby si nejsem tak jistá. Příběh začal v létě roku 1958 v malé vesnici Jura. Vesnice Jura  byla opravdu 
malá - několik domů, pekárna, dvě,tři farmy, škola, kostel a několik rodin, roztroušených po svazích. Jedna
z těchto rodin se skládala z mladého páru a osmileté holčičky, nazývejme ji Janinka. Janinka byla šťastná
dívenka, ale letos v létě začala churavět.
Byla apatická, unavená, netrvala víc na účasti ve hrách svých společníků, začala mít bolesti hlavy, které 
přetrvávaly až do rána, bylo jí špatně. Nejdřív to vypadalo na malé starosti, ale časem začali mít rodiče velké
obavy, to když si Janinka začala stále stěžovat. Matka s ní šla k doktorovi do další větší obce.
Doktor ji prohlédl, ale nedostal se nemoci na kobylku. Maminka se rozhodla odjet na jeden den v září do Basileje 
a nechala Janinku prohlédnout slavným profesorem na Universitě Hospital. Diagnóza, kterou matka Janinky
uslyšela, byla děsivá.
Janinka měla leukémii,nemoc krve, na kterou ještě stále, i v dnešní době není žádný lék a ve velice krátké době 
směřuje ke konci. Profesor dal Janince nanejvýš ještě dva měsíce života. Matka byla zoufalá. Zavolala slavného
lékaře, zeptala se ho, co by mohla udělat, ale lékař neměl žádný výběr.
Řekl jí jen jediné, aby udělala pro Janinku poslední týdny jejího života tak krásné, jak je to vůbec možné. Janinčiní 
rodiče nebyli bohatí, ale dařilo se jim dobře, a tak se rozhodli pro Janinku něco vymyslet, cestovat, ukázat jí trochu
Švýcarsko i svět a obdarovat jí dárky.
Ale Janinka nechtěla o ničem takovém slyšet. Nechtěla cestovat, nechtěla
žádné dárky.
Měla jen jedno přání a to: aby oslavili Vánoce. Chtěla mít Vánoce, a opravdu krásné Vánoce, jak se vyjádřila, 
Vánoce se vším, co dělá Vánoce Vánoci. To bylo to jediné přání, které nemohlo být Janince splněno. Prosinec se
přibližoval a otec se stával čím dál tím víc zoufalejší, a ve svém zoufalství se svěřil příteli, učiteli v obci. Společně
přišli na nápad. Otec se vrátil domů a s předstíraným nadšením
řekl Janince, že Vánoce se budou výjimečně konat tento rok dříve, již 2.prosince.

Janinka byla chytré dítě, a nevěřila tomu, to znamená, ona by ráda věřila, ale nemohla tomu uvěřit. No, řekl otec, 
s Velikonocemi
je to také tak, a stejně je to nyní pro jednou s Vánoci. Myšlenka se zdála otci velmi dobrá, ale na
něco zapomněl: Vánoce jsou svátky, které nemůžeme slavit sami.
K Vánocům patří vánoční přípravy, balení
dárečků. K Vánocům patří i to, že bude ozdoben a postaven
vánoční strom na návsi.
K Vánocům patří celý ten čas před Vánoci a Vánoce patří k svátkům, které slaví především všichni.
Další ve vesnici, který vešel do jejich důvěry, byl pekař. A pekař se rozhodl péct perníčková srdíčka letos dříve než 
jindy. Rozhodl se také slavnou čokoládovou loď, kterou vystavoval každý rok, dát letos dříve do výlohy a nechat
unikat páru z komínů lodi v podobě vaty.
A pak se připojilii i ostatní živnostníci z obce, kteří se zpočátku bránili - aby se vánoční přípravy stihly. Plán seděl 
pevně v myslích lidí v malé vesnici Jura. Ve škole se vyráběly ozdoby, ve školce se
malovalo, děti se těšily, že
letos budou Vánoce dříve, než v jiných letech a všude se peklo, aranžovalo
atd. Ženy doma se nadchly také,
otcové šli na půdu, přinesli lokomotivy a železnice a začali jich nově natírat a vylepšovat. Panenky byly přeneseny
do panenské nemocnice. V malé vesničce začaly v polovině listopadu velké vánoční přípravy.

Poslední překážka, která měla být překonána, byl kněz. Ale ten se velice rychle vpravil do Vánoc 2. 12.
2. prosinec přišel a byly to překrásné Vánoce pro Janinku. Štědrý večer, tak, jak v posledních letech.
Přišli koledníci, byly jim rozděleny perníky, ořechy, hrušky a dokonce v rádiu hrála vánoční hudba, to zařídil
elektrikář z vesnice.

Byly to krásné Vánoce. O dva dny později Janinka zemřela.
24. prosince 1958 se v malé vesničce Jura neslavily žádné Vánoce.

Zkrácený překlad od Werner Wollenberger


 
 
 





Nekonečná fantazie

26. listopadu 2012 v 18:18 | Helena |  Projekty a soutěže
 
Sedmým zadáním u Lucerny je fantazie.
Tak snad se bude líbit.
 
 

Zdeněk Hajný

24. listopadu 2012 v 13:52 Jen tak
 

Psychoanalýza objevuje podvědomí

23. listopadu 2012 v 16:43 | Jiří Palka |  Zajímavosti
 
Po první světové válce se stalo v jedné bohaté rodině,že jejich dospívající dcera
náhle nebyla schopna pít.Kdykoli se chtěla napít,začala vrhnout.Jíst přitom mohla
normálně.Dokonce jedla polévku lžící. Vrhnutí se objevilo jen při pití.
 
Když to trvalo dva dny,zavolali domácího lékaře.Ten po zjištění stavu prohlásil,že 
to není žádná nemoc.Je to něco psychického.Doporučil jim obrátit se na tehdy 
neznámého židovského lékaře,Dr.Sigmunda Freuda.
 
Ten když se seznámil se situací,položil dceři otázku,kterou položí člověku psycholog 
vždycky,když si ostatní lékaři nevědí s pacientem rady a pošlou ho na psychiatrii:
Od kdy to máte a co se stalo ten den.
 
"Mám to čtyři dny a tehdy,první den,se nestalo nic zvláštního,"zněla odpověd'.
Dr.Freud probral s dcerou celý den i den předtím a nic nenalezl.Vyzpovídal tedy 
rodiče,kuchařku,všechny v domě,ale bezvýsledně.A tak mu nezbylo než dceru
hypnoticky uspat a položit jí tuto otázku ještě jednou.
 
Proč uspat?Naše podvědomá pamět' má podstatně větší rozsah než pamět' vědomá.
Jsou tam uloženy informace,které jsme získali sluchem,zrakem atd.,aniž bychom
si to ale uvědomili.Jsou tam i uloženy vzpomínky na události,které nám byly krajně 
nepříjemné nebo za které se stydíme.Člověk nepříjemné vzpomínky automaticky
potlačuje a to někdy tak dokonale,že je zapomene.K tomu došlo i zde.
 
Dcera v hypnotickém spánku okamžitě začala vypravovat:"Šla jsem do druhého
ke své soukromé učitelce.Nemám ji ráda,je přísná a má malého psíka s vyplazeným
jazykem,který slintá a kterého si velmi ošklivím.
Když jsem k ní přišla,seděl ten pes na stole na brokátovém ubruse a chlemtal vodu 
z broušené číše,která je určena jen pro hosty.Udělalo se mi z toho zle.
Ale před učitelkou jsem se musela ovládnout a tak jsem vyřídila svou věc a odešla.
Od té chvíle jsem ale začala vrhnout,kdykoli jsem se měla napít.
 
Je to školní případ,jak dochází k potlačeným reflexům.Popsal je též akademik Pavlov.
Dovedl je uměle vyvolat u psů a dovedl je rovněž zrušit čili odreagovat.
Dochází k nim tím,že nějaký silný pocit vší silou potlačíme.Pokusy prokázaly,že 
potlačení slabých nebo středních pocitů nemá žádné škodlivé následky,ale potlačení
silných hnutí mysli vede k psychickým poruchám,někdy i zdravotním.
Energie,v citu obsažená,hledá cestu ven.Není ji dovoleno vybít se normálním
způsobem a tak si hledá postranní cesty.
 
Zde došlo k potlačení ošklivosti.Existuje ale velké množství jiných takových reflexů
nebo komplexů.Nejčastěji se setkáváme a potlačeným strachem nebo potlačeným 
pocitem méněcennosti.
Vznikají zpravidla tím,že rodiče nevhodným způsobem kritizují své děti.Místo,aby
řekli:"Tohle se ti moc nepovedlo,"nebo"Dnesti to moc nejde,"říkají"Ty jsi hlupák,
všechno zkazíš,nikdy z tebe nic nebude."A často říkají taková zrańující slova 
s příslušným opovržením nebo odsouzením.
Stačí to říkat dítěti nějakou dobu a pak mu skutečně vsugerujeme,že je hlupák,
že nikdy z něho nic nebude.Pocity méněcennosti pak má celý život,pokud se
nepodaří komplex odstranit.
 
Takový reflex nebo komplex můžeme odstranit sami,když si jej uvědomíme a když 
se přinutíme rozpomenout se na několik takových scén z dětsví nebo prostě 
z minulosti a znovu je v duchu několikrát prožijeme.Tím vyvoláme v sobě pocity,
kter jsme tehdy potlačili,dáme jim normální průchod a tím je vybijeme.
Říká se tomu odreagování.Většina lidí to ale neumí a proto zde máme psychology,
psychoanalytiky,psychoterapeuty.
 
Dr,Freud požádal dívku,aby tuto scénu s psíkem několikrát znovu vypravovala.
A nejen,aby ji vypravovala,ale aby se do ní vžila,vyvolala v sobě pocity ošklivosti 
a znechucení a dala jim průchod.Když se pak z hypnózy probudila,byla normální.
 
Dr.Freud se stal slavným tím,že tento poznatek rozvinul ve vědní obor,kterému
říkáme psychoanalýza.V téže době pracoval na podobné tématice Dr. Carl Gustav
Jung a dal jí název "analytická psychologie."A rovněž Dr. Adolg Adler,který svůj 
směr nazval "individuální psychologie."
Jejich knihy se vydávají dodnes.
 
 
P.S. Máte i Vy zkušenosti s hypnózou?Já bych se toho neodvážila.
 
 
 

Cesta k mým matkám

22. listopadu 2012 v 11:49 | Helena |  Projekty a soutěže
 
 
                                                Šesté zadání u Lucerny je KNIHA.
 
CESTA K MÝM MATKÁM

Nechci tady psát recenzi.
Jen bych chtěla napsat,že jsem ráda této knize.
Né každý máme na růžích ustláno a někdy si ani
neuvědomujeme,kolik lidí vyrůstalo v dětských domovech
nebo v pěstounských rodinách.Při čtení této knihy se mi draly
slzy do očí.Má sestra prožívala podobné stavy,kniha se jí taky
moc líbila a půjčuje ji svým kamarádkám.

Přichází advent a to je právě ten pravý čas,kdy lidi myslí víc na druhé.
Právě tyto knihy nám umožní vcítit se do situace těchto dětí a jejich citů.
A tahle je jednou z nich.Edith - Tobě patří dík za její napsání.




 
 

Veselé jednohubky

21. listopadu 2012 v 20:01 | Helena |  Projekty a soutěže
 
 
Tak a je dokonáno.Splnila jsem čtvrtý úkol soutěže u Lucerny.
Ani nevím,co nebo kdo to je.Ale chutnaly.Oči jsou z krvavého 
salámu,tak to budou asi kanibalové.
 
 

Víte,že...........

21. listopadu 2012 v 11:42 | Helena |  Zajímavosti
 
Včera ráno jsem se chtěla přihlásit na blog,ale omylem jsem klikla na klávesnici 
velká písmena/nevědomky/a opakovala jsem přihlášení,nebot' mám vše psáno 
malými písmenky.Po třech nebo čtyřech pokusech mi bylo napsáno,že to mám 
zkusit nejdřív za hodinu.
Šla jsem tedy na mé stránky přes google a narazila jsem na zajímavou informaci.
Existuje doména,která analyzuje naše webové stránky a musím říct,že jsem 
koukala na rozbor a nestačila jsem se divit.Dokonce jsem pod určitým číslem,
a to 7079.Číslo se mi líbí,jen jsem nevěděla,že mi někdo dělá statistiku.
Asi jsem až moc naivní a potřebovala bych Vaši radu nebo Váš názor.
Dozvěděla jsem se,že mám třeba 
56,5 % českých 
16 %slovenských
9,7 %čínských
3,7 %amerických
2,1 %indických
1,7 %pákistánských
0,9 %německých
0,8 %rakouských
0,6 %filipínských
0,5 %irských návštěvníků.
Potřebovala bych vědět,zda o tom víte nebo nevíte.
Tady je adresa,když si napíšete do vyhledavače Váš název stránek,
zobrazí se Vám celá statistika.
http://www.webstatsdomain.com
 
 
 
 
 

Universální studio Hollywood

20. listopadu 2012 v 11:22 | Helena |  Jen tak
 
Nezlobte se,ale všechny fotky v předešlém článku jsou z tohoto studia z Californie.
Zkrátka Amerika.Můžete zde zažít zemětřesení,povodeń,při jednom hereckém 
představení nás naše průvodkyně upozorńovala,at' si jdeme sednout úplně nahoru.
Nechtěla nám sdělit proč,ale pak jsme viděli.Herci vzali vodní děla a namířili je 
do publika.Ti,co seděli níže,byli celí mokří.
 
 
 

Zažili jsme zde hodně překvapení.