Dobré knihy jsou brusem rozumu, pilníkem soudnosti a balšámem očí. Jan Amos Komenský


Stejně jako tělo dokáže tolerovat jen určitou dávku radiace, je i naše mysl schopná vstřebat
jen omezené množství hrůzy, a pak přestane vnímat, aby se ochránila. Je to vlastně logické.
Možná, že když je hrozba větší než si dokážeme představit, tak se bráníme tím, že tomu odmítáme uvěřit.





Sousedské vztahy - náhoda?

23. října 2012 v 11:33 | Helena |  Duchovno

Je něco špatně?

Jistě se už stalo každému z Vás, že jste si najednou vybavili nějakou situaci, která
Vám byla povědomá. Nebo jste si pomyslili na známou osobu, kterou jste už dlouho
neviděli a zakrátko ji potkali nebo Vám zavolala. Taky se Vám stává, že k určitým lidem
cítíme sympatie a k některým pravý opak? Jsou tady vztahy z minulých životů?
Zdají se Vám sny, které Vás probouzejí a musíte je vydýchat? Věříte na reinkarnaci?



Spousta lidí strká hlavu do písku a nechce nic vědět a snaží se zapomenout na různá
znamení nebo sny. Někdy si nevíme rady s výkladem snů, ale vyřešení se projeví, žádné obavy.
Jen být na stráži.

Bydleli jsme v Těšíně na jedné ulici v panelovém domě. V přízemí bydlela jedna rodina a ten
pán byl vysazený na mého exmanžela. Nějak si na něm vylíval zlost. Jednou ho dokonce nařknul
z toho, že zalomil v zámku zápalku a vchod zůstával otevřený. Nevím, co by z toho manžel měl.
Bylo to v době, kdy spousta lidí chodilo do Polska na trh a pak si dělalo z chodby veřejné
záchody. Nevím, co tím soused sledoval, vymykalo se to normálnímu myšlení, protože jsme tak
jak všichni nájemníci dělali hlavní úklid a taky nás někdy neminulo překvapení.
Vrtalo mi hlavou, kde se bere ta antipatie našeho souseda.

Jednou jsem měla sen, nevím, zda se to odehrávalo v první světové válce, ale podle uniformy
by tomu tak mohlo být. Byli jsme s manželem na rohu ulice, kde jsme bydleli v tomto životě.
Manžel byl voják, ale dezertér. Všude ho hledali, byla zima a my neměli střechu nad hlavou.
Potloukali jsme se po ulicích ve strachu, že ho najdou.
Uvažovali, kde se uchýlíme, když v tom nás zahlédl jeden chlap, který uvědomil vojáky a manžel
byl odveden. O mě se nikdo nestaral, sen také tímto aktem končil. Ale byl mi ukázaný obličej
udavače, byl to náš soused z přízemí.



 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Radka | E-mail | 23. října 2012 v 11:50

Práce mám nad hlavu, ale něco mě táhlo na Tvůj blog.
V kanceláři mám horko, ale s každým řádkem článku nabírala má husí kůže na intenzitě, s podledními slovy mnou otřásla zima. Není nadto, když zjistíme pravdu. Některé duše se prostě nemění....Bohužel :-(

2 Helena | Web | 23. října 2012 v 12:00

[1]: Ahoj,to jsi mě teda překvapila.
Jo Raduš,nic není náhoda.A změna je velice těžká. 8-)

3 pizlik1 | E-mail | Web | 23. října 2012 v 12:09

Helenko, až mě z toho zamrazilo. Já také věřím, že nic není náhoda.
Mně se občas stává, že jsou lidi, s kterými se přirozeně nemohu bavit a jsem pořád ve střehu, protože cítím, že čekají na příležitost, jak mi ublížit.
A pak jsou lidi, s kterými jednou promluvíš a připadá ti, že je znáš odpradávna.
Když se mi zdá nějaký nepříjemný sen, tak se ho snažím rozluštit, ale ne vždy se mi to daří.

4 Ježurka | Web | 23. října 2012 v 13:05

Krásná úvaha a pravdivá. Já mívám sny snad každou noc a často se mi zdá sen, kde je stejná cesta, stejné okolí, nevím co to znamená, ale také věřím, že existují nějaké tajemné síly, které nás ovlivňují. Tento sen je opravdu moc zajímavý a něco na tom bude. :-)

5 Helena | Web | 23. října 2012 v 13:35

[3]: S některými lidmi i kdybys dělala nevím co,tak se jim nezavděčíš.To už mám trochu ověřené,že to je něco hlubšího.Hlavně se nenechávat strhnout na jejich úroveń.
Já taky ted' čekám na jedno rozluštění,mám takový zvláštní pocit. :-)

[4]: Děkuji Ježurko. :-)

6 děda tik tak | E-mail | Web | 23. října 2012 v 15:43

Jsem asi vyjímka, sny mívám málokdy, pouze jeden čas jse prý ze spaní stále počítal.

7 Ruža z Moravy | Web | 23. října 2012 v 15:44

S lidmi je to jako s místy. Někeré se vám zalíbí ihned, některé, byť zdánlivě krásné vůbec. I k lidem je mnohdy si najít cestu. Ke komu se to nepodaří, mívá ,,něco na triku", co ho tíží, ačkoliv  to možná přiznat nechce ani sám sobě. Dívám se lidem do očí, když s nimi mluvím, kdo pohledem  uhýbá- nečisté svědomí mívá. To je starý poznatek. Maximálně může být opravdu stydlivá povaha, kdo oči klopí.

8 Ruža z Moravy | Web | 23. října 2012 v 15:44

mnohdy těžké najít si cestu- vypadlo mi z věty slovo...

9 Elen | E-mail | Web | 23. října 2012 v 15:57

Moc hezky napsáno :-)

10 Helena | Web | 23. října 2012 v 16:17

[6]: Výjimka potvrzuje pravidlo. :-)

[7]: Je to složité Ruži a já děkuji za to,že mi je ukazováno,co za tím stojí.
Na druhou stranu ono je to vždy oboustranné mě nevyjímaje.
Někdy nekomentuji na blozích i z toho důvodu,že nechci podporovat něco,co neuznávám za vhodné.Protože vše má své vibrace a taky sílu,ketrá je mnohdy odváděna špatným směrem.

[9]: Díky Elen. :-)

11 Vendy | E-mail | Web | 23. října 2012 v 18:52

Některý člověk ti opravdu nesedne a jinému se nezavděčíš, ani kdyby ses postavila na hlavu. Jestli jsou v tom nějaké záležitosti z minulých životů, těžko říct...
Ale dodnes tvrdím, že mít slušnýho souseda je víc než milionová výhra.

12 Ruža z Moravy | Web | 23. října 2012 v 19:31

Když, ono sto lidí sto různých povah a ne vždy má každý náladu se vyjadřovat. Co mne nezajímá, taky se k tomu nevyjdřuji, taky v tom případě, sice nesouhlasím, ale mohlo by to být bráno špatně nebo bych tomu člověku ublížila. Možná to vypadá zbaběle, ale naučila jsem se respektovat maximálně názory jiných i odlišné od mých. No, občas něco napíši, ale věřím, že je to bráno jen jako můj osobní názor.

13 Helena | Web | 23. října 2012 v 19:54

[11]: Ono se taky někdy říká:nepřeji ti nic horšího než zlého souseda.

[12]: Proč by to vypadalo zbaběle?Já si třeba nějaký článek přečtu dvakrát s časovým odstupem a až pak se rozhodnu.
Taky se mi stane,že musím do krámu a když přijdu,musím znovu na přihlášení a jdu na ty stránky později.
Co bloger,to jiný pohled.

14 Emms)* | E-mail | Web | 23. října 2012 v 22:11

Moje reakce těm irským tancům! Irskej tanec není jenom o poskoku! Samozřejmě,ten tam hraje taky roli, jde o rovnáhu, špičky, techniku, držení těla, provedení kroků, rovných kolenou ! :) je toho hrozně moc! :) ale i přes tohle všechno mi to nebránilo vyhrát! :) jinak nádherný blog :)

15 danielinama | Web | 24. října 2012 v 7:45

Na reinkarnaci jsem hodně věřila jako dítě, dnes nevím, jen si říkám, že na dětské intuici něco může být. Ale k tomu, že se nám někdo líbí a někdo ne, já věřím spíš na tu intuici, na kombinaci vlastností, které máme a u toho druhého tušíme.

16 Helena | Web | 24. října 2012 v 10:32

[14]: Děkuji. :-)

[15]: Máš pravdu,jako děti jsme velmi citliví. :-)Jestli se mi někdo líbí nebo nelíbí je o něčem jiném.Ale když mám vejít s nějakým člověkem do vztahu,tak je to jiná.Vztahy jsou už pak těsnější,nehledě na rodinný,pracovní,příležitostný atd...
Intuice už hodně napoví,ale co je nám platná,když máš třeba u někoho pracovat,a ten někdo se po Tobě vozí.
Nebo třeba na vojně,u vojáků základní služby - šikana.Tam Ti intuice moc nepomůže.Když jsi slabé povahy,můžeš si dokonce sáhnout na život,když jsi silný jedinec,asi si zjednáš pořádek nebo odejdeš.

17 Radka | E-mail | 24. října 2012 v 11:16

Ano Heli, naprosto souhlasím. Jsou situace, kdy se člověku vyhnout nemůžeš, i kdyby intuice hlásila poplach.
Kdysi se mi dostalo několika rad, kterými se podle uvážení řídím.
Když cítím, že mi ten člověk "kdysi" ublížil, v duchu mu odpustím, když já jemu, poprosím o odpuštění. Vyzkoušeno, napětí se zmírní nebo zmizí.
Když je ten někdo jen zlý, protože jiný být neumí, je dobré představit si, že jsem veliká syčící kobra. Směšné, že? Ale funguje, i když osobně mám raději sedmihlavou saň :-D
Trik s kobrou jsem poradila dceři na šikanu ve škole - koukala na mě a říká: mami, já bych mohla být kobra leda s náhubkem :-(
jj, moc dobře jsem ji vychovala :-)

18 Helena | Web | 24. října 2012 v 12:09

[17]: A to je právě to,že se rodíme a umíráme a v mezičase tady pácháme někdy i zvěrstva a pak se divíme,když se nám to vrací.Protože se to musí vrátit,jinak to nejde.Je moc dobré,že máš takové vycit'ování,klobouk dolů.
Když je někdo jen zlý,protože jiný být neumí,já tomu říkám,že má nemoc,která se jmenuje zlosticída a měl by se nad sebou zamyslet.Ale taky i já,byla jsem někdy taky taková?Proč se s tím setkávám?Na šikanu ve škole - asi bych
si promluvila s učitelkou a kdyby to nepomohlo,tak s ředitelem.
Ted' jsi mi nahrála na jednu myšlenku.
Děcka ve škole jsou vůbec tak nějak seřazeni do skupin,ročníků.Abys mi rozuměla co myslím,musíš si to převézt do čínského kalendáře,tam je to jasnější.To se rodí jeden rok krysy,druhý rok opice,třetí rok buvoli atd....Už v tom jsou ty děcka na podobných vibracích,které se pak rozcházejí v jiných oblastech.Samozřejmě se to může namíchat
tím,že někomu špatně docházejí roky,jde do školy o rok později atd..
Ale šikana je něco,co svědčí již v mladém věku o směru vývoje.A to je moc zlé a mělo by se s tím něco dělat.

19 Radka | E-mail | 24. října 2012 v 12:44

No jo, čínksý kalendář... dcera měla rok odklad, což mnohé vysvětluje - už jste viděli opici, která by si rozuměla s kohoutem :-D

20 Helena | Web | 24. října 2012 v 13:14

[19]: :D  :D

21 Helena | Web | 24. října 2012 v 13:30

Radko v horoskopech stojí toto:
S Opicí vytváří Kohout jeden z nejúspěšnějších pracovních tandemů a dosahují úspěchů. V soukromí se již tak nedoplňuji, spíše spolu soupeří.
Kohout si s Opicí rozumí, je pro ni dobrým společníkem, mohou spolu donekonečna rozebírat veškeré záležitosti. Není to však příliš osobní vztah.A ted' babo rad'. 8-)

22 Radka | E-mail | 24. října 2012 v 13:53

Dcera měla potíže na základní škole, poté i na gymplu, než přešla na individuální studijní plán. Na ZŠ ztratila iluze v okamžiku, kdy ji spolužák nakopnutou PET lahví (plnou) trefil do ledvin, na gymplu byla schopná spolupracovat, ale spolužáky zajímal spíš její život a tam si nehodlala nikoho pustit.  
Tak snad zkusit tu babu, co by poradila :-(

23 Helena | Web | 24. října 2012 v 14:14

[22]: Napsala jsem Ti mailík. :-)

24 Lucerna | Web | 24. října 2012 v 23:26

Susedia... no ano viem svoje :D.
Na prevtelovanie neverim. Som totiz katolik :-). Nesedi mi to do logiky. Urcity cas som sa v tom patlala s jednym znamym a zistila som, ze to nevychadza. On potom zacal o dimenziach a ani to nakoniec nevyslo.. musel uznat, ze to nema logiku, su tam medzeri pri ktorych sa to rozpadne. Bol myslitel, to ano, prekecali sme hodiny a hodiny :-D

25 Natty | Web | 25. října 2012 v 4:14

Helenko, sny jsou naše předtuchy, náš život a naše prožitky. Věřím na sny, věřím na lidské dobro, ale i zlo. Někdy se můžeš snažit sebevíc a s některými lidmi nelze vyjít...to je potom lepší, vyhnout se a nedávat příčinu k rozepři. Jsme prostě pestrobarevní...Pěkný den.

26 Helena | Web | 25. října 2012 v 12:00

[24]: Lucerničko každý máme svou cestu.
Jen pro doplnění,u katolíků to bylo tak,že zmínky o reinkarnaci byly z bible vyńaty koncilem,mám o tom knihu.
Ale z toho si nic nedělej,já zase dikutovala s mým strýcem,který byl kněz v katol.kostele v Těšíně a taky jsme skončili každý u toho svého. :D

27 Helena | Web | 25. října 2012 v 12:01

[25]: Ano jsme různí. :-)

28 Liliana von der Heide | Web | 25. října 2012 v 13:21

Tento článek mě docela zaujal. Holt lidé jsou různí. Někdy se mi stane, že narazím na někoho, koho ani nemůžu cítit, aniž by mi něco závažného udělal, na druhou stranu, z některých osob mám zase dobrý pocit. Jak jsi zmínila svůj sen, to mi připomnělo ty mé, které jsou často zasazeny do druhé světové války a většinou zde po mně jdou nacisté, takže se buď skrývám nebo dělám, že jsem Němka...

29 Helena | Web | 25. října 2012 v 16:40

[28]: Lilianko velmi jsi mě Tvým komentářem potěšila.Taky jsem měla jeden sen z druhé světové války,ale z koncentračního tábora.

30 Mniška | Web | 26. října 2012 v 13:39

Až mi z toho vyprávění na konci zamrazilo. Nikdy jsem o tom takhle nepřemýšlela, ale pravda, že už se mi stalo, že když se mi zdálo o jednom člověku, kterého jsem dlouho neviděla, hned druhý den jsem se s ním setkala a nebylo to jednou. Sny jsou vůbec zajímavou kapitolou.
Když už se tu také zmiňujete o snech z druhé světové války, měla jsem takový sen minimálnětřikrát a většinou jsem byla mezi lidmi, které nacisti hledali, jen jednou jsem jim ale neunikla a ocitla se mezi Židy v koncentračním táboře. Proč jsem ale měla v tom, snu jistotu, že tam nezůstanu... jinak v ostatních jsem vždy unikla

31 Helena | Web | 26. října 2012 v 13:53

[30]: Mniško přesně jak píšeš,ve snu někdy víme dopředu,je to zajímavé ale je to tak.Těší mě Tvůj komentář. :-)

32 Intuice | E-mail | Web | 26. října 2012 v 19:51

Zajímavý článek. :-)  Nic není náhoda. Vše má svůj smysl, ale třeba ho zatím neznáme. Na reinkarnaci věřím. :-)

33 Helena | Web | 27. října 2012 v 9:46

[32]:No jó,ale Tvé motto tomu neodpovídá,máš tam,že žiješ jenom jednou. :-)

34 Intuice | E-mail | Web | 27. října 2012 v 14:23

[33]: Máš pravdu! Moc děkuji za upozornění. Neuvědomila jsem si to. Blog jsem zakládala dříve a mé myšlení se časem změnilo. Tak jsem si u sebe opravila. :-)

35 Helena | Web | 27. října 2012 v 19:37

[34]: Nic se neděje. :-)

36 Marie | Web | 28. října 2012 v 20:26

Při čtení a rozuzlení mi naběhla husí kůže. Velmi poučné a ukázkové!

37 Liliana von der Heide | Web | 29. října 2012 v 19:46

[29]: O koncentračním táboře se mi také několikrát zdálo. A nic příjemného to nebylo. Ještěže jsem vždycky nějak vyvázla :-)

38 Helena | Web | 30. října 2012 v 18:17

[36]: Maruško,však ty sama víš mnohé. :-)

[37]: Měla jsi štěstí.Já mám někdy sny,s kterými si nevím rady,ale vím,že mi mají něco říct,ale momentálně nevím,jak je rozuzlit. :-)

39 Marie | Web | 2. listopadu 2012 v 21:04

[38]: Helenko znáš Medo snář? Je to trochu jiný pohled na sny, já klasickým snářům nevěřím, myslím, že každému ty symboly mohou říct něco jiného, ikdyž nějaké zákonitosti uznávám- jako těhotenství= blahobyt, naplnění situace...atp.
Tento snář je spíš o sebepoznávání, já nahlížím jen občas, chtělo by to asi důkladněji nastudovat. zady je odkaz:http://medo.cz/jaromir/kniha_snar/index.html

40 Helena | Web | 3. listopadu 2012 v 10:13

[39]: Děkuji Maruško. :-)

41 valin | Web | 11. listopadu 2012 v 18:53

Tak jsem se tady ale opravdu hodně začetla, já osobně jsem přesvědčená, že smrtí nic nekončí, že všechno má svůj pevný řád. což jsou zákony stvoření.
A tak nějak musí být zachováno má dáti a dal, myslím v tom duchovním aspektu.
A duchovno se neměří pozemským metrem a pozemskými pravidly, které nastavil ve své hrdosti a pýše nevědoucí člověk.

42 Helena | Web | 11. listopadu 2012 v 19:28

[41]: Souhlasím. :-)

Komentáře jsou uzavřeny.


Aktuální články

Reklama