Dobré knihy jsou brusem rozumu, pilníkem soudnosti a balšámem očí. Jan Amos Komenský


Stejně jako tělo dokáže tolerovat jen určitou dávku radiace, je i naše mysl schopná vstřebat
jen omezené množství hrůzy, a pak přestane vnímat, aby se ochránila. Je to vlastně logické.
Možná, že když je hrozba větší než si dokážeme představit, tak se bráníme tím, že tomu odmítáme uvěřit.





Smrt

7. října 2012 v 15:27 | Helena |  Úvahy

Na každého z nás jednou dojde.Nejsme nesmrtelní.
Je to ta jediná spravedlnost,říkají mnozí.

Zemřela mi kamarádka,když jsme byli na dovolené.Nikdo mi nezavolal
tuto zprávu ani nenapsal sms-ku.Nechtěli mě znepokojovat.
Před dovolenou jsem jí chtěla navštívit,ale nechtěla žádné návštěvy.
Tenkrát byla ještě v nemocnici,mluvila jsem s jejím manželem.
Měli jí propustit domů - prognóza - 3 měsíce.
Dva dny před odjezdem jsem uvázala kytici a zašla za její dcerou,at'
jí kytici předá a srdečně pozdravuje a jí jsem popřála hodně síly.
Přijeli jsme v sobotu večer domů a právě v tu sobotu bylo její
rozloučení s lidmi z vesnice v kostele.Pohřbena byla 1.10.v úzkém
kruhu rodiny na lesním hřbitově někde jinde.Bylo jí 57 let.

Kupodivu necítím smutek,jen ten,že už tady není.
Pocit'uji radost z toho,že už nemá bolesti,že se už netrápí.
Naposledy,když jsme se viděly,říkala,že neví,jaký smysl má
život.Její myšlení už bylo nasměrováno jinam.Krátce na to se
dozvěděla,že není nic,co by jí mohlo pomoct.

Rozloučení bylo krásné,slyšela jsem.
Probrali s manželem všechno do puntíku.
Byla připravená na smrt.Odešla předčasně?Mohla ještě žít?
To je tajemství,které nám nikdo neřekne.

Proč nechtěla žádné návštěvy? Mnoho lidí,když za ní přišli,
se nedokázali ovládnout a začali plakat a ona taky.
To jí hodně vysilovalo a znervózńovalo.Byla angažovaná v politice,
na obecním úřadě,byla předsedkyní Spolku vesnických žen.
Pořádala akce a výtěžky šly vždy do dětského
hospice do B.Kreuznachu.Taktéž sbírka peněz od vesničanů
na její pohřeb.To bylo její přání.Nechtěla nic pro sebe.

A život jde dál,jdeme dál v čase,pracujeme,smějeme se,pláčeme,
rozčilujeme,někdy se zdá,že nic nebere konec.A najednou stojíme
tváří v tvář smrti,neodkladně.Jsme vůbec připraveni na smrt?

Přemýšlela jsem i nad mou smrtí.Vím,co a jak bych chtěla.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 VendyW | E-mail | Web | 7. října 2012 v 15:46 | Reagovat

Je to opravdu jediná spravedlnost, že musíme zemřít všichni, miliardáři stejně jako ti nejchudší z nejchudších. Jenže ta spravedlnost končí tam kde začíná výše konta jednotlivce. boháč si může zaplatit za bezbolestné umírání, chuďas musí trpět. A další nespravedlnost je v tom, že svině a hajzlové jsou tu stále, zatímco súousty mladých či lidí spravedlivých umírá předčasně....se smrtí se asi musí srovnat každý podle sebe. Já z ní mám strach....

2 helena | Web | 7. října 2012 v 15:51 | Reagovat

[1]:Asi nejsi sama Vendy.
Myslím ale,že bezbolestně umírat má právo každý,nejen bohatí.

3 VendyW | E-mail | Web | 7. října 2012 v 15:52 | Reagovat

[2]: Má, ale nfunguje to tak, bohužel....

4 Vendy | E-mail | Web | 7. října 2012 v 17:56 | Reagovat

[2]: Má, ale nedostává ho.
Se smrtí se srovnat nedokážu, i když vím, že patří k životu, a že je pro některé lidi opravdu vysvobozením.
A načisto nevím, co bych chtěla se svou vlastní smrtí. Počítám, že mi to pak bude jedno.
Možná, snad jen to - nenechat po sobě nějaké dluhy. I když i tohle by mi mohlo být jedno? Ale není... :-?

5 pizlik1 | E-mail | Web | 7. října 2012 v 18:52 | Reagovat

Já jsem se kupodivu smrti dříve bála a měla z ní strach. Poslední rok o tom čím dál víc přemýšlím a zjistila jsem, že se vlastně se  smrtí dokážu srovnat, protože jsem pochopila dost věcí a vím, že některé věci se  ovlivnit nedají. Jde hlavně o to, mít čisté svědomí.

6 helena | Web | 8. října 2012 v 10:23 | Reagovat

[3]:

[4]: Ono taky záleží,jaká choroba to je.
Moje kamarádka měla rakovinu,nejagresivnější formu.Nezabíralo nic,jen morfium.
V nemocnici ji píchli takovou dávku,že spala dva dny v kuse.Když se proti tomu ohradila,začal druhý extrém.Když měla bolesti a chtěla ho,tak se jí ptali,zda ho skutečně potřebuje,jestli nechce ještě počkat.Z toho důvodu chtěla,aby jí propustili domů.Nakonec zemřela stejně v nemocnici.
Průběh téhle choroby je tak individuální,že se nedá říct,v tolik a tolik hodin píchneme injekci proti bolesti,ale mělo by se vycházet podle
momentálního stavu.Jen se pozastavuji nad tím,na co vlastně člověk zemře?
Na předávkování morfiem nebo mu vypoví všechny důležité orgány?Možná obojí?
Bez morfia se nedají bolesti vydržet.
Zažila jsem to jednou v nemocnici,kde ležela na samotce žena s rakovinou,bylo to brzy ráno.Ozvalo se dlouhé srdcervoucí sténání.Šel mi mráz po zádech a nikdy to nezapomenu.
Můj názor je takový,že by člověk měl
přemýšlet o smrti a být připravený.
Těžko se odchází,když nejsme hotovi. :-)

7 helena | Web | 8. října 2012 v 10:26 | Reagovat

[5]: Ilonko,zcela s Tebou souhlasím.
Jde o to mít čisté svědomí. :-)

8 Elen | E-mail | Web | 8. října 2012 v 10:51 | Reagovat

Helenko moc mě Tvůj článeček dojal. Soucítím s Tebou, však víš s maminkou si prožívám něco podobného a opravdu to není lehké. Držím pěsti!!! :-)

9 helena | Web | 8. října 2012 v 17:45 | Reagovat

[8]: Vím Elen co prožíváš.

10 Ruža z Moravy | E-mail | Web | 9. října 2012 v 17:45 | Reagovat

Chtěla bych umřít náhle, jako můj bratr. Nečekaně, neplánovaně. Bylo by mi už všechno jedno. Jen ne dlouhé umírání. Ale ještě bych tady chtěla nějaký čas být...

11 helena | Web | 9. října 2012 v 18:22 | Reagovat

[10]: Netrápit se je sen každého z nás.
Kdyby to tak šlo ovlivnit. :-)

12 Marie | Web | 15. října 2012 v 13:25 | Reagovat

Předně mi to je líto Helenko.

A smrt= respekt a asi spíš strach, nevím...

13 rose | 21. března 2017 v 10:09 | Reagovat

kzatel 9:4 Pro každého, kdo je spojen se všemi živými, existuje totiž důvěra, protože živý pes je na tom lépe než mrtvý lev. 5 Živí si totiž uvědomují, že zemřou; ale pokud jde o mrtvé, ti si neuvědomují naprosto nic ani už nemají žádnou mzdu, protože vzpomínka na ně byla zapomenuta. 6 Také již zanikla jejich láska i jejich nenávist i jejich žárlivost, a na neurčitý čas již nemají podíl na ničem, co se musí dělat pod sluncem.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama