Dobré knihy jsou brusem rozumu, pilníkem soudnosti a balšámem očí. Jan Amos Komenský


Stejně jako tělo dokáže tolerovat jen určitou dávku radiace, je i naše mysl schopná vstřebat
jen omezené množství hrůzy, a pak přestane vnímat, aby se ochránila. Je to vlastně logické.
Možná, že když je hrozba větší než si dokážeme představit, tak se bráníme tím, že tomu odmítáme uvěřit.





Diagnóza-rakovina

11. července 2012 v 11:55 | Helena |  Úvahy


V poslední době jak by se nashromáždily zprávy o této chorobě.
Když se zamyslím,je to jen pár měsíců.kdy tato diagnóza zaklepala taky u mé kamarádky,
a mám to pořád v mysli a přibývají další zprávy.Jsme vesnice,kde žije zhruba 2000 lidí.
Máme krásné prostředí,vinohrady,ruiny kláštera,kde žila abatyše Hildegarda,řeku,která je nejčistší řekou v okolí,žádné továrny.Co se děje?Kde se bere tato nemoc?
Už jen slovo nemoc znamená nemoct.A tak přemýšlím už delší dobu,kolik lidí z naší vesnice zemřelo na tuto zákeřnou,někdy nevyléčitelnou chorobu.Vždycky když někdo zemře,zvoní zvony.
Zrovna dneska má pohřeb jedna paní,která zemřela v hospici - rakovina.Ale když je pohřeb,tak zvoní zvony ve 13 hod., a pak o půl druhé k obřadu.Ted' zvoní podruhé,bily v 9 hod. ráno a ted' znovu.
Zemřeli dva lidé a oba dva na rakovinu.Možná vám,kdo bydlíte ve městě to tak nepřijde,protože se neznáte,ale vesnice,to je jedna velká rodina,každý ví o vás všechno.
Je to asi tři týdny,kdy jsem zůstala s otevřenou pusou stát a nevěděla jsem co na to říct,sousedka,maminka tří dětí - rakovina prsu,její sestra to samé.Přišla ke mně do krámu,ale s parukou.Nepoznala jsem jí,až podle hlasu a pak mi vyprávěla její příběh.
Řekla jsem si tak a dost,vzala telefon,udělala si termín u lékaře.Předrakovinné vyšetření,vše je v pořádku,musím ještě odevzdat vzorky stolice a čekat.Né,že bych měla strach,ale nějak hodně lidí na tuto chorobu odchází.Choroba by se taky dala přirovnat k chrobák/ovi.
Velmi zajímavě o tom píše abatyše Hildegarda - rakovinu si musíme představit jako nejmenší chrobáky,ráčky.A tak uvažuji o tom,že se začnu odčervovat - viz rubrika -STOJÍ ZA PŘEČTENÍ.
Umím si živě představit,co to udělá s člověkem,když se dozví tuhle diagnózu-je to tsunami myšlenek,které jsme si do téhle chvíle vůbec nepřipouštěli.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 helena | Web | 11. července 2012 v 12:24
2 helena | Web | 11. července 2012 v 12:37

Přečtěte si,co o rakovině píše p.Jonáš,tenhle blog jsem objevila před 15 minutami.

3 VendyW | Web | 11. července 2012 v 13:08

Statistika téhle nemoci je děsná, každý čtvrtý člověk. Tedy v ČR. Jsme čtyřčlenná rodina...Mužova maminka zemřela na rakovinu, tak doufám že to také v té naší širší rodině je všechno. Ale když to tak vezmu i dvě z mých zvířátek na rakovinu umřela a třetí ji má diagnostikovanou, zatím! zaléčenou....

4 kevin | 11. července 2012 v 13:22

Jsem zvědavá na výsledky odčervení, chystám se na to už dlouho ;-)

5 jezinka | Web | 11. července 2012 v 14:10

Ten článek je úžasný.Ale ta nemoc- naší rodině se vyhnula- zatím.Jen mne bolí ty mladé ženské- rakovina prsu.To je velmi bolavé. :-(

6 zelenykavalir | Web | 11. července 2012 v 14:48

Máš pravdu, na vesnici to lidé vnímají jinak, protože se mezi sebou hodně znají. Jen v naší ulici zemřeli na tuto zákeřnou nemoc 3 lidé, které jsem osobně znal. Bere si mladé i staré bez rodílu...

7 děda tik tak | 11. července 2012 v 15:17

Vím o čem je řeč,mám to za sebou je tomu již pětlet.Operace,ozařování,chemoterapie
atd.Vřele doporučuji vyšetření včas a předejít všem nepříjemnostem.

8 helena | Web | 11. července 2012 v 15:37

[3]:Ani mi nemluv,našemu kocourovi narostla nějaká boule,nic ho nebolí,šplhá po stromech,jí jak vždycky,ale budu muset k veterináři.

[4]:Sousedka je mamka od Luisy,od poníků.
Než se začnu odčervovat,musím projít prohlídkou a to není tak jednoduché.
Musím p.Jonášovi napsat a zeptat se. :-)

[5]:Rakovina prsu je dobře léčitelná,pokud se odkryje včas.

[6]:Máš pravdu.

[7]:Hodně lidí o tom neví a pak už bývá pozdě.Vy sám dobře víte,co to je.

9 verca | Web | 11. července 2012 v 17:07

Ahoj Helenko, rakovina je hrozná nemoc, to bych nepřála nikomu ,mám taky dost známých kteří na ni zemřeli,v mé rodině ale řádí zase INFARKTY, ale slyšela jsem že prý na některé druhy raka mají lék, ale to je v daleké cizině a né pro nás , ale pro ty bohaté.Děkuji Ti za komentář :-)  :-)

10 helena-b | Web | 11. července 2012 v 17:08

Mně se také zdá, že je v poslední době této nemoci okolo mne nějak moc. Jsem z vesnice a jenom kolem loňských Vánoc zemřeli čtyři známí lidé všichni kolem 60-ti let. Nedávno odešla jedna sousedka, která byla ještě před rokem plná života. Člověk z toho začíná propadat panice. Snažím se chodit pravidelně na všechny možné preventivky.

11 otavinka | Web | 11. července 2012 v 18:47

Milá Helenko, když jsem slyšela tuto diagnózu z úst lékaře, psal se prosinec 2003, dva dny před Štědrým dnem. Nikdo z mých nejbližších tím postižen nebyl a tak jsem byla velice šokována. Do té doby jsem si nic takového nepřipouštěla.Tím, že jsem alergická na léky, musela mě být odebrána postižená tkáň v dvojnásobné míře než bývá obvyklé. A pak už se vše sypalo. Ale od té doby je snad vše O.K. chodím na preventivní prohlídky každé tři měsíce. Některé věci už nefungují jak by měly, ale jsem tady a naučila jsem se s tím žít. :-)

12 helena | Web | 12. července 2012 v 11:41

[9]:U nás taky infarkty,ale z tátovy strany byly i případy rakoviny.

[10]:Na mě to dolehlo včera,po tom prvním zvonění,pak byla v krámě jedna paní,která říkala,že budou zvonit ještě jednou,že zemřel ještě jeden pán.Oba dva na rakovinu.

[11]:Musí to být strašné,člověku se úplně změní hodnoty.Když to dobře dopadne,tak je dobře,ale nejhorší je,když nemá na vybranou a to je případ mé kamarádky,nedostala ani chemotherapii,bere nějaké přípravky od bolesti.Má to i v kostech. :-(

13 pizlik1 | E-mail | Web | 12. července 2012 v 12:08

Musí to být strašné. Mně stačilo, když se u mě objevilo podezření na rakovinu prsu (před 25 lety) a myslela jsem, že tu nejistotu nevydržím. Musela jsem čekat strašně dlouho na výsledky a   naštěstí to byl jen  planý poplach. Potom se mi stalo něco podobného asi před patnácti lety, když mi zjistili, že jsem v předrakovinovém stadiu a tehdy zásupce primáře mě propustil těsně před zákrokem z nemocnice, protože jsem mu nechtěla dál úplatek, o který si řekl. Naštěstí se mě ujal můj lékař, který to nenechal a  operaci mi zajistil u někoho jiného. Nebýt jeho, tak už asi nejsem na tomto světě. Z pana doktora, který chtěl úplatek, se stal vážený pan primář. :-(

14 Jana | 12. července 2012 v 15:52

Jsem jednou z nich..V květnu odoperován nádor na mozku 4. st. - beru to tak, že ODOPEROVÁN. t.č. na ŽLUTÉM KOPCI V bRNĚ, chemo a radioterapie. Prožívám teď život, každý den, úplně jinak než dřív, a mám jedno velké pozitivum - dcera má od 3.5. miminko, chlapečka, já 1. vnoučka. Je moc krásný a já mám pocit - přese všechno - štěstí.

15 helena | Web | 12. července 2012 v 17:02

[13]:Ilonko já zažila něco podobného jako ty v druhém případě,kdy jsem byla mimoděložně těhotná a náš primář na gynekologii z rivality čekal,až se vrátí z dovolené doktor z Ostravy,který mě předtím operoval.Pro mě to byly dny nepředstavitelných bolestí,kdy mi všechno způsobovalo utrpení,dokonce i jídlo a tento primář nařídil u vizity sestřičce,že má u mě sedět tak dlouho,až jídlo sním.Nevím,zda se na mě mstil nebo co.Jednou jsem měla takové bolesti,že jsem myslela,že nevydržím a šla jsem na ambulanci,aby mi něco dali,když jsem vycházela z ambulance,zaslechla jsem,že jsem simulant.Pak jsem si začala myslet,že mám rakovinu,protože nikdo na mé stížnosti nereagoval.Prošla jsem si hotovým slzavým údolím.Pak mi tento primář nalhal,že mám cystu,ale já mu už nevěřila.Byla jsem operována a když jsem se po operaci probudila,seděl na mé posteli,držel mě za ruku a říkal,že to bylo mimoděložní těhotenství.Já neměla sílu mu tenkrát plivnout do tváře.Moje psychika byla tak hluboce narušená,že už jsem nevěřila žádnému
člověku v bílém plášti.Po pár letech přišel k nám do obchodu a já musela odejít do šatny,celá jsem se roztřásla,a kdybych tenkrát měla v kapse nůž,tak nevím.Byl to takový seladon a jeho konec byl takový jak on sám.Dělal načerno potraty polkám v noci,a někdo ho udal a byl někam přemístěný-pan PRIMÁŘ.

16 helena | Web | 12. července 2012 v 17:08

[14]:Moc Vám to štěstí přeji.A taky uzdravení.

17 Radičik | E-mail | Web | 13. července 2012 v 17:58

Dobrý článek k zamýšlení.Mě to postihlo v r.2005 a jako snad s každým to pořádně zatřáslo. Zpětně vidím příčinu v přílišném stresu, asi dva měsíce před vypuknutím nemoci jsem se díky náročným okolnostem pořádně nevyspal. Psychicky náročnou práci jsem vyměnil za pohodovku s eshopem a ještě mohu poradit, že to chce silnou psychiku - pozitivní myšlení - odrazí se to na fyzickém zdraví. Hlavně silná touha a chuť žít mě drží. :-)

18 helena | Web | 13. července 2012 v 18:25

[17]:Psychika hraje velkou roli a taky radost,prožívání těch nejmenších radostí. :-)
Přeji ještě jednou všem blogerům,kteří se s touto nemocí setkali hodně lásky,všechny bych vás nejraději objala a předala něco ze sebe,přijměte alespoń virtuálně mé hluboké pochopení. :-)

19 Radičik | E-mail | Web | 13. července 2012 v 18:50

[18]: Helenko Tvé virtuální pochopení nám  je velkou virtuální ctí :-)
Jsi srdečná! Díky.

20 Hana Hávová | Web | 16. července 2012 v 15:12

Moje maminka umřela na rakovinu , je to už 25 let. Bylo jí pouhých a necelých 47 let . Já sama se teď blížím k jejímu věku a strašidlo rakoviny mně straší . Ona s tou chorobou žila 15 let , dost možná , že jsem ji držela při životě já . Když onemocněla , byly mi pouhé 3 roky a zemřela v mých 18 letech . Já sama problémy nemám ,asi jsem dostatečně odolná , nebo si je nepřipouštím . Přes 20 let pracuju v nemocnici jako sestra a dobře vidím , co s lidmi nemoce provádějí . Každý podle své povahy . Někdo neztácí optimismus a pohodu , jiný se naprosto změní a ani nejbližší rodina kroutí hlavou , co se s jejich příbuzným stalo . A to pracuji " jen " na diabetologii a onkologii se raději vyhýbám obloukem a po špičkách aby si tam náhodou někdo nevšiml , že existuju .

21 helena | Web | 17. července 2012 v 10:17

[20]:Hani,každý máme tu svou svíci,a když přijde chvíle,kdy má zhasnout,tak zhasne,ale dnes umírá hodně mladých lidí řekla bych předčasně,protože mají stres,málohodnotnou stravu atd..
Mně zemřela máma,když jí bylo 51 let na srdce,asi infarkt,máma byla hodně nemocná a táta taky na infarkt.
Ale naše ségra,ta zemřela ve 48 letech,voda v plicích a pak i v břiše,celkově byla celá nemocná,takový řetěz chorob a polykání velkého množství prášků,které ti taky nepřidají.
Lidé nemocní rakovinou působí na ostatní lidi zvláštně,myslím ted' pacienty,kteří vědí,že umírají.Jsou to takové schůdky,které zpracovávají s tou svou chorobou,až dospějí do stadia,kdy jsou hotoví,oni jsou vyrovnaní s tím,že umírají,a to je to,co spoustu lidí uvádí do rozpaků,protože nevědí,co mají říct,všechno působí jako blbost.Kolem takových lidí je i jiná atmosféra.

Komentáře jsou uzavřeny.


Aktuální články

Reklama