Dobré knihy jsou brusem rozumu, pilníkem soudnosti a balšámem očí. Jan Amos Komenský


Stejně jako tělo dokáže tolerovat jen určitou dávku radiace, je i naše mysl schopná vstřebat
jen omezené množství hrůzy, a pak přestane vnímat, aby se ochránila. Je to vlastně logické.
Možná, že když je hrozba větší než si dokážeme představit, tak se bráníme tím, že tomu odmítáme uvěřit.





Úvaha

27. června 2012 v 11:08 | Helena |  Úvahy


Neviditelný svět kolem nás.
Taky se vám stává,když jste venku,v zahradě,ale nejenom,že se něco kolem vás děje?
Můžete to pozorovat i na zvířeti,když nějaké máte.Kupříkladu náš kocour,zničeho nic začne běhat po zahradě a vypadá to,jak by si s ním někdo hrál.
Jsem člověk,který nevěří na náhody,vše se odehrává tak,jak jsme si to sami předem stanovili svými myšlenkami,slovy a činy.Vše je spojeno se vším.To,co vysílám do svého okolí,to se mi vrátí znásobené.Je to tak spravedlivé,že nemá cenu to dál rozvádět.Proto se nedivme,když zažíváme něco,co nám není příjemné,protože nejspíš jsme k tomu zavdali příčinu sami.Vždy začínám u sebe,zamýšlím se.Taky je úplně normální,že si nerozumíme s každým,ale to se časem samo vytřídí.
Jak tak plyne čas,došla jsem k závěru,že štěstí najdu jen sama v sobě,mým vnitřním prožíváním maličkostí.A tak se nesmírně těším z toho,co mi skutečně přináší radost a baví,a to je v mém případě práce na zahradě a bylinky.Pak se zapomínám,svět pro mě přestává existovat,prosím elementární bytosti,aby mi poradili co a jak.Jsem přesvědčená,že tady nežijeme jen jednou a tam,kde přestaneme,začneme v příštím životě,takže nic není nadarmo.Vše má smysl,všude je život,jen se naladit na jeho vibrace.Neviditelný život,ten,který někdy vidíme mikroskopy,ale existuje ještě jemnější,neuchopitelný,tak obohacující.
Už jsem tady psala,že někdy,když nemůžu něco najít,poprosím pomocníky a najdu a nahlas poděkuju.Já jim říkám andělíčci,ale může to být i váš zemřelý příbuzný,který vám je nablízku a chce vám na kousku vaší životní pouti pomoct,odchází a přichází druhý nebo jich může být víc.
Někdy mám svoji hlavu.přesto,že mi něco říká né,nedělej to nebo mám toho hodně,stres se kupí,a pak se něco stane,co mě mrzí.A tak se snažím nejdřív popřemýšlet,poprosit,ale už neočekávám,že se vše splní podle mého přání.Nevím,co se stane,ale všechno,co se stane,je pro mé dobro,i když je to třeba špatné prožívání.V poslední době zápasím s něčím,co mě hodně zaměstnává,nesnáším pohodlné lidi,lidi,kteří promarńují život,nemají žádný koncept,všemu se dává volný průběh.
Vnímám to úplně odlišně,nebot' mi je čím dál tím víc jasné,že tudy cesta nevede.Takhle né.
Ještě nikdy v historii nevymyslel někdo takový nic pořádného.Je to jen samé rozplývání a skutek utek.I ten neviditelný svět kolem nás stále něco tvoří,příroda nám ukazuje,že je silnější než my lidé.Měla bych se jí podřídit,vpravit se do jejich vibrací a začít chápat život takový,jaký skutečně je.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 F(r)auW | Web | 27. června 2012 v 12:55

S tím že tu nejsme jen jednou a že se nám někdy vrací to co jsme udělali špatně nebo někomu hodně ublížili, vcelku jsem nakloněna souhlasit. I já mám někdy takový pocit. Zvlášť když se potkám ze zcela neznámým člověkem ale okamžitě po pár minutách v jeho přítomnosti mám dojem že se známe už strašně dlouho, nebo kdysi i mezi námi něco bylo i víc. A v některých případech je to hodně intenzivní pocit. :-)

2 zelenykavalir | Web | 27. června 2012 v 14:08

To co píšeš je hodně na zamyšlení a čím víc se o tom přemýšlí, tak vyvstávají nové a nové otázky, na které není jednoznačná odpověď. Možná to tak bude, možná ne a možná je to úplně jinak. :-)

3 helena | Web | 27. června 2012 v 14:34

[1]:Ano,znám případ tří mužů,kteří padli v bitvě u Slavkova,tudíž na vojně.
V tomto životě se seznámili při povinné vojenské službě,všichni tři se stali nerozlučnými kamarády,dokonce bydleli v jednom rodinném domku,dva z nich byli už ženatí.Přišla doba,kdy se vazba uvolnila a ten svobodný se přestěhoval někam pryč,a druhá manželská dvojice se taky odstěhovala.Ale tam,kde přestali,tam se znovu setkali,vše je tak,jak má být.

4 helena | Web | 27. června 2012 v 14:36

[2]:Právě to vnímáme každý jinak,až se někdy dotkneš jemné hmoty,možná změníš názor. :-)

5 Ruža z Moravy | E-mail | Web | 27. června 2012 v 17:01

Já to znám jednoduše- většinou, jak se chováš k lidem, tak se to vrací a na každého člověka platí něco jiného. Každý máme v sobě takové zaklínadlo, které nám pomáhá v těžkých situacích. Ať už je to vzpomínka na někoho blízkého nebo nějaký blízký cíl, který jsme si vytýčili a měl by ho mít každý člověk.. Do vzdálenější budoucnosti si už s přibývajícími lety nemá cenu něco plánovat.

6 pizlik1 | E-mail | Web | 27. června 2012 v 20:39

Já také nevěřím na náhody a věřím, že všechno má svůj smysl a řád a nic se neděje bez příčiny jen tak pro nic za nic.
Někdy také cítím, že něco nedělám správně, ale jdu za tím tvrdohlavě a přitom  dopředu tuším, že to nedopadne dobře.
Nevyhledávám nebezpečné situace,ale nedělá mi problémy např. chodit sama v lese, protože vím, že kdyby mi hrozilo nebezpečí, dostanu nějaké znamení a nějaké síly nade mnou drží ochrannou ruku. :-)

7 Karel DC | E-mail | Web | 27. června 2012 v 20:59

"...vše se odehrává tak,jak jsme si to sami předem stanovili svými myšlenkami,slovy a činy."

Tak pod tohle se můžu podepsat. Skvěle vyjádřeno :)A tím myslím celý článek. Opravdu jsi se s ním trefila přesně do toho, jakým způsobem prožívám Svět okolo nás i já :)

8 Vendy | Web | 27. června 2012 v 20:59

Já mám zase někdy vážně pocit, že žiju v Matrixu.
Tím si vysvětluji občasné nevysvětlitelné zmizení tužky - peněženky - mobilu - klíče (zajímavý je, že nikdy mi záhadně nezmizí hrnek s kafem, pekáč s kuřetem nebo lednička.) :-D
Ale tvé zamyšlení se mi líbí. Mimo myšlenku Matrixu mám taky občas pocit, že někde kolem je duch mé mámy a občas postrčí nějakého člověka, aby se mi přihlásil coby klient...
O nečekaných chvílích, kdy jsem prostě nevkročila do vozovky (bezmyšlenkovitě) a vzápětí zjistila, že kolem mě prohučelo auto - tramvaj - kamion, o tom snad ani raději nepřemýšlet. V těch chvílích si říkám, ža můj A.S. (anděl strážnej) už musí být pěkně šedivej. :-?  8-)

9 helena | Web | 27. června 2012 v 21:55

[5]:Růži,já myslím,že má vždy cenu něco plánovat,i malé plány jsou plány.Já Tě třeba obdivuji,že vedeš svůj blog,jsi vždy ochotná poradit a nemysli si Růži,i ta virtuální společnost by Tě postrádala,kdybys najednou přestala.My jsme taková jedna velká rodina.Sice se neznáme,ale chybíme si,když se něco někomu stane.Zažila jsem to u Otavinky,když ji odvezli do nemocnice.
Je to zvláštní pocit.A proto plánuj Růži. :-)  :-)  :-)

10 helena | Web | 27. června 2012 v 22:05

[6]:Přesně tak to cítím taky já,všechno má svůj smysl a řád a to všude,jen člověk vnáší chaos do systému.
Je to zvláštní,že člověk cítí,že nedělá správně,ale co,řekne si,a bác a je to.
Jsem taky taková,nepolepšitelná,táhnu,táhnu a náprava mě stojí pak více času,než kdybych popřemýšlela,zastavila se,ale co,vždyt' není čas,honem,bumbác,mám to.
Nebezpečné situace a varování je krásné. :-)  :-)

11 helena | Web | 27. června 2012 v 22:08

[7]: :-) Kluku jeden,ani nevíš,jakou mám radost z tvého komentáře. :-)

12 helena | Web | 27. června 2012 v 22:22

[8]:Hele Vendy,my si můžeme úplně podat ruce,tyhle záhady se mi dějou taky,ale myslím,že u mě je to způsobeno nevím čím.Někdy něco hledám a to ono leží přede mnou ,ale né,nevidím,neslyším,musím poprosit.
Máš pravdu,ještě nikdy nezmizela lednice :-D ,ale dneska kupříkladu laškovala se mnou elektrická varná deska.Nešla zapnout,tak já po vzoru Karla moje první myšlenky pojistky,prozkoušela,naběhla čísla,která se pořád protáčela a stejně to nešlo.Ještě že máme druhý pec dole.
Tohle zažívám ted' častěji a dnes jsem už uvažovala,co to má zase znamenat.
Přišel Karel,zmáčknul a bylo.No to snad není pravda,kdybych to neprozkoušela.To jsem ještě nezažila.Posledně to bylo s tou troubou při pečení pizzy,ani jsem to nechtěla psát do článku,ale je to v komentářích.Pak se ptám,co je?Co jsem udělala?proč musím pořád lítat schody nahoru a dolů?Asi musím.Na to mi odpověd' nepřišla.
Vidíš,tobě přivádí tvá máma klientelu a já musím běhat po schodech.
Né,ale skutečně něco na tom je.

13 Sola F. | Web | 28. června 2012 v 21:30

Máš podobnou životní filozofii jako já. I když se v pár maličkostech lišíme, v tom podstatném se shodujeme. Mě osvobozuje spíš čtení a psaní, než zahradničení, ale to je vedlejší. Věřím, stejně jako ty, že všechno souvisí se vším a... Sice moc nesouhlasím s tvým názorem na štěstí, ale já štěstí neuznávám - pro mě je to něco, na co se nelze spoléhat - to je ve smyslu "čtyřlístek". Potom to štěstí - to si podle mě musíme tvrdě vydřít, zasloužit si ho. Také prosím "pomocníky" o pomoc, které se mi většinou dostane - ztracená tužka - najdu ji, nevím, kde je peněženka - najdu ji atp... Věřím, že vše, co dostaneme, si musíme zasloužit a  když se mi stane něco špatného, vždy si projdu svoje rozhodnutí, skutky, chování a najdu v nich ono něco, kvůli čemu se mi ta špatná věc stala.

Celkově na tohle máme velmi, velmi podobný názor a těší mě, že jsem tento článek objevila :)

14 edithhola | E-mail | Web | 28. června 2012 v 21:43

To je těžký článek. Musím ho ještě více propřemýšlet. Takže jen odpovím na to, co se tam nejvíc mě dotklo. Také nemám ráda lidi, co netvoří, co fakt hodiny a hodiny promarňují. I já jsem měla etapy života, kdy jsem promarnila moře času a dodnes je mi toho času líto. Na druhou stranu si říkám, že je to moje hodnocení druhého. Kdo ví, co Bůh bere za tvořivé a co za promarněné. Třeba zrovna moje články bere jako nedůležité a čeká kdy začnu dělat něco jiného:-)

15 helena | Web | 29. června 2012 v 10:39

[13]:Ono je to právě hodně individuální.Každý máme svou cestu,po které kráčíme a máme jiné překážky, prožití,osud.Samozřejmě se o to musíme zasloužit,nic neoceníme tak vysoko jak to,co si vydobudeme svým úsilím,prožitím.
Mě pomáhá se odreagovat od hmoty pobyt venku,na zahradě,máme firmu,kde pořád někdo telefonuje,chodí zákazníci nebo musím vyřídit já a pak máme barák,který spolkne taky trochu času a tak si vychutnávám pobyt venku,často se zapomenu natolik,že nevnímám čas.
Jsme pod stálým tlakem času a proto miluji,když se můžu z tohoto tlaku uvolnit.A to nacházím v sobě,v mém klidu a tvoření-práce na zahradě.

16 helena | Web | 29. června 2012 v 10:51

[14]:Ano,nikdy nevíme,jak je to s náma myšleno,sami bychom měli vycit'ovat,co bychom,kterým směrem,čeho se chytit,kde začít.Ono v podstatě všechno posuzujeme ze svého pohledu,ale jak jsem napsala,je to skutečně můj zápas s touhletou vlastností-pohodlností lidí.
Musím udělat spoustu úkonů během jednoho dne,abych stihla v pododě alespoń´to,co mám v plánu a jdou mi na nervy lidi,kteří nejsou vytíženi ani zpoloviny a stěžují si,to mě vytáčí,ale to je můj problém,proto se s tím asi ted' často setkávám. :-)

17 Lucerna | Web | 29. června 2012 v 11:34

Zaujalo ma ako pises, ze kde skoncis, tak v buducom zivote zacnes a nasledne zas o pomoci mrtvych pribuznych :-). Ono si to odporuje.. ale dobre teda, mozno su v cakarne na dalsi zivot :-D.
Ja na dalse zivoty neverim. Ma to moc medzer v logike.

18 Vendy | Web | 29. června 2012 v 14:04

[12]: A tohle sem i taky občas stává. Blbne elektronika, já to odpojuji, zapojuji, zkouším jak blbec a nic. Pak přijde synovec, zapne to a já si připadám jak vrtule.. :-D
Posledně se mi to povedlo s technikem, blbnul mi net, televize i telefon (mám O2 trio). Televize kostičkovala a zamrzala, net chvíli jel a větší část nejel a telefon chrčel.
Ten podělanej přípoj k modemu jsem zapojovala a rozpojovala aspoň 40. Stejným počtem restartovala. V sobotu mi modem definitivně chcípnul, nesvítilo ani jedno světýlko (podotýkám, že jsem na něj nešáhla, prostě chvíli jel a najednou nejel), v neděli se objevil technik z hlášených poruch, proměřoval linku a připojení (naštěstí ten telefon opravdu chrčel, slyšel to na vlastní ucho). Pak že se podívá na ten modem, když už tady je.
A víš co? Uviděl to, řek že to je špatně zapojený, vytáh káblík, znovu ho zapojil - a ten zasraný modem se rozjel a šlapal jak hodinky.Fungovalo všechno, televize i internet a já si v ten moment připadala jak naprostá líza. :-D

Komentáře jsou uzavřeny.


Aktuální články

Reklama