Dobré knihy jsou brusem rozumu, pilníkem soudnosti a balšámem očí. Jan Amos Komenský


Stejně jako tělo dokáže tolerovat jen určitou dávku radiace, je i naše mysl schopná vstřebat
jen omezené množství hrůzy, a pak přestane vnímat, aby se ochránila. Je to vlastně logické.
Možná, že když je hrozba větší než si dokážeme představit, tak se bráníme tím, že tomu odmítáme uvěřit.





Nádherné ženy v purpurových kloboucích

24. února 2012 v 10:33
- ve 3 letech:podívá se do zrcadla a vidí královnu.
- 8 letech:podívá se do zrcadla a vidí popelku.
- v 15 letech:podívá se do zrcadla a vidí ošklivou sestru (mami,takhle přece nemůžu jít do školy!).
- ve 20 letech:podívá se do zrcadla a vidí " příliš tlustou/příliš hubenou,příliš malou/příliš vysokou,příliš rovnovlasou/příliš kudrnatou"- ale rozhodne se,že jde ven tak jako tak.
- ve 30 letech:podívá se do zrcadla a vidí "tlusto/hubenou,malou/vysokou,rovnovlasou/kudrnatou" ale rozhodne se,že nemá čas to napravit,a tudíž jde ven tak jako tak.
- ve 40 letech:podívá se do zrcadla a vidí "příliš,příliš,příliš,příliš,příliš",ale řekne si,alespoń jsem čistá,a jde ven tak jako tak.
- v 50 letech:podívá se do zrcadla a vidí - já jsem - a jde,kam se jí zachce.
- v 60 letech:podívá se do zrcadla a vzpomene si na všechny ty lidi,kteří už se nikdy v zrcadle neuvidí.
- v 70 letech:podívá se do zrcadla a vidí moudrost,smích a schopnost,jde ven a užívá si života.
- v 80 letech:neobtěžuje se díváním.Narazí si purpurový klobouk a jde ven užívat si legraci s tím pomateným světem.

P.S.Možná,že bychom měly popadnout purpurový klobouk dříve.


Zdroj:internet,anonym
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama